13 Reasons Why: Recenze první řady

Netflix znovu úřaduje a přináší velmi osobité téma, které vás dokáže silně oslovit. Zahraniční recenzenti nelžou, tohle je pecka.

Už je to týden, co se na serverech streamovacího giganta objevil projekt, který se zabývá tématem, jenž v teenagerských seriálech jen tak nevidíte. Připravoval se dlouhou dobu, než nadešel ten správný čas, kdy do sebe zapadly všechny součásti, ale ve výsledku je vidět, že to za čekání rozhodně stálo. Seriál ve vás vyvolá mnoho pocitů. Budete chtít diskutovat o jednotlivých rozhodnutích, postavách a událostech, což je dobře, neboť tato problematika si to zaslouží. Ale teď si pojďme rozebrat první sezónu seriálu, který se u mě už nyní řadí k letošní topce. Malé upozornění hned na začátku, článek bude pravděpodobně obsahovat nějaké ty spoilery. Čtěte na vlastní nebezpečí.

Vše odstartuje jedno nešťastné rozhodnutí

Děj vás zavede do amerického maloměsta. Zdejší středoškolská studentka, sedmnáctiletá Hannah Baker, se rozhodla spáchat sebevraždu. Událost otřásla celým okolím i proto, že dívka nezanechala žádný dopis na rozloučenou. Nikdo tak netuší, co ji k tomuto smutnému aktu vedlo. Reakce v její škole vidíme skrz jejího spolužáka Claye. Ten se vypořádá se vzniklou situací celkem obtížně. Brzo totiž zjišťujeme, že měl k Hanně blízko a choval k ní vřelé city. Zlom nastane v okamžiku, kdy mu poštou dorazí neobvyklý balíček obsahující audiokazety. Když si jednu z nich pustí, nemůže uvěřit vlastním uších. Promlouvá k němu Hannah. Sama totiž nahrála svou výpověď k tomu, co ji přivedlo k sebevraždě. Začíná tak příběh plný neuvážených činů, šikany, sobectví, neporozumění, ale i přátelství a lásky.

Když příběh hraje hlavní roli

Společně s Clayem se tak vydáváme na cestu poznání. Co vedlo jeho spolužačku k takto radikálnímu činu? 13 Reasons Why od začátku jasně prezentuje jednu ze svých silných stran. Má dokonale odvedenou práci ve vyprávění svého děje. Dvě časové linie, před a po smrti Hanny, se hořkosladce doplňují a prolínají. Vidíme mnoho aspektů jejího života. Důležitá místa, lidi a jejich činy. Všechno ji tvarovalo do podoby, kdy už pro ni bylo veškeré dění příliš komplikované a řešení našla pouze jedno jediné.

Nečekejte, že byste dostali všechny důležité odpovědi někdy uprostřed řady. Ne. Budete muset trpělivě vydržet až do konce. Ale to je na tom to krásné. Vy to chcete zjistit co nejdříve. Chcete dokončit celou skládačku co nejrychleji a těší vás každý postup vpřed. Každý maličký díl, který je vám předkládán. Vychutnáte si ho a toužíte po dalším. Protože ten další vás posouvá stále blíž k nevyhnutelnému závěru. Bude to bolet. Silným pocitům se totiž při zhlédnutí neubráníte, neboť vám záleží na postavách a jejich osudech. A to mě přivádí k druhému zásadnímu bodu tohoto výborného seriálu.

Když se vydaří casting, jde to jako po másle 

Herecké obsazení zde podává bezchybné výkony. Funguje tu nevyslovitelná chemie mezi všemi zúčastněnými. Nikdo nepředvede slabší chvilku. Každá postava vám bude připadat reálná. Uvěříte jim jejich počínání, jejich rozhodnutí, strasti a výčitky. Dokážou prodat svoje charaktery na sto procent a je jedno jestli se jedná o uťáplého nerdíka nebo tu největší školní hvězdu, která si o sobě myslí, že je král okolí. Postavy vám bude připadat reálné, neboť vůbec nejsou černobílé. I ten nejhodnější může někoho ponížit a ublížit mu. I ten největší sviňák dokáže občas ukázat srdce a udělat pro někoho dobrý skutek. Nic tady není jen dobré a zlé. Míchá se to, a proto to působí reálně.

Někdo možná bude mít obtíž ponořit se do příběhu kvůli zasazení do života středoškoláků. Jejich rozhodnutí vám nemusejí připadat jako ta nejracionálnější či nejlepší. Uvidíte občas jejich naivitu. Něco řeší až zbytečně moc, možná až za hranu. Ale opět, právě tím se dokážou polidštit. Vy jim zkrátka to chování uvěříte. U kolika jiných seriálů si řeknete, že většina postav působí skoro vždy reálně? K velkému počtu nedojdete.

Stačilo trochu a vše by bylo zcela jinak

Hannah Baker pojí veškerý děj k sobě. Různé situace uvidíme skoro vždy zprvu z jejího pohledu. Ona nám představuje svůj náhled na věc. Otázka je, zda ty události mají pouze jedno řešení. Jednu skutečnou, neoddiskutovatelnou pravdu. S postupem času totiž zjistíte, že k různých situacím existuje i alternativa a ta někdy působí reálněji. Všechno nejde odsouhlasit s naprostou jistotou. Jiná osoba může vaše počínání vidět zcela jinak. Tak, jak byste vy absolutně nepředpokládali.

Hannah je ale docela komplikovaná osoba. Chce se každému zalíbit a to je rozhodně setsakra těžký úkol. Až v určitém úseku života člověk pochopí, že to zkrátka není možná. Někomu to trvá víc, někomu míň. A někdo na to bohužel nikdy nepřijde a bude se nadále utápět v podobném boji s větrnými mlýny.

Její konečný čin spousta lidí odsoudí a zavrhne. Osobně si také myslím, že mu šlo docela jednoduše předejit. Ale musíme pochopit jednu věc. Mozek puberťáka pracuje po svém. Vidí svět skrz vlastní měřítka a hodnoty. Co je pro někoho prkotina, bude druhému připadat jako zásadní a životně důležitá věc. Proto došlo, k čemu došlo. Je to smutné a zbytečně, ale bohužel je to tak.

Obětí je daleko více

Hannah pro mě ale není tou největší oběti celé řady. Tu pro mě představuje postava Claye. Kluk, který je tichý, empatický, šlechetný a vstřícný, je vším dokonale sežvýkán a vyvrhnut. Jeho příběh je pro mě ještě důležitější. Okamžitě jsem si ho oblíbil a já se si užíval každou vteřinu jeho pobytu na obrazovce. Interakce s ostatními je skvělá. Jak už jsem zmiňoval, působil na mě realisticky, živě. Dylan Minnette vystřihl svůj prozatímní životní výkon a já si nedokážu představit nikoho jiného, kdo by do této role padl lépe.

Bavilo mě s ním poznávat jednotlivé kousky příběhu a doplňovat tak výslednou skládačku. Chvíle, kdy se vyskytoval po boku Katherine Langford (Hannah) si budu pamatovat ještě hodně dlouho. Mezi oběma mladými herci vzniklo výjimečné pouto, které se dostalo i na druhou stranu mého monitoru. Působí autentičně, věrně, nefalšovaně. O to víc vás dostanou chvíle, kdy se úplně nepochopí. Stačilo by tak málo, nějaké to postrčení. Dvě, tři věty jinak a mohlo by se jednat o love story. Ale tak to nedopadlo. Místo toho přišla tragédie. Hloupá a nenapravitelná.

Nejsou to ale pouze dvě postavy, které prožívají nějaké zklamání či ponížení. Představí se vám banda různých charakterů a jejich každodenní život na škole i mimo ni. Urážky a ponižování jsou celkem časté. Různé narážky, které se vás dotknou. Někdo se prostě musí projevit jako alfa samec. Horší je, když se proti vám postaví osoba, o které si myslíte, že je váš přítel. Tohle je ale svět středoškoláků. Veškerá sociální fluktuace probíhá rapidně. Měsíc událostí se jim jeví jako celý rok a stačí maličkost, aby si vás ostatní začali dobírat. Navíc v době sociálních sítí se veškeré informace šíří rychlostí požáru ve vyschlé Kalifornii. Reputaci si získáte poměrně brzo, ještě rychleji se vám podaří ji ztratit.

Seriál se nebojí zobrazovat různé formy šikany. Ať už je to různé pomlouvání, šíření každé maličké informace, jež vás má urazit a zostudit před ostatními. Ale to není vše. Dostane se i na daleko závažnější témata. Tím hlavním se pak jeví znásilnění. Během třinácti epizod se odehrály dvě scény, které toto ožehavé téma zobrazily velice detailně. Tvůrci byli kvůli grafickému vyobrazení vystavení i nějaké té kritice, ale sami se bránili, že chtěli do společnosti zavést diskuzi, neboť mnoho oběti se jednoduše bojí ohlásit, co se jim stalo. Za sebe musím říct, že si vážím toho, když se podaří něco tak závažného převést na obrazovku správně realisticky, aby to nepůsobilo groteskně či nuceně a prvoplánově. V závěru se objevila i další témata, na která ale nevystačil čas. K tomu se ale ještě dostaneme.

Příliš otevřený konec

Jak už jsem zmínil výše, děj mě neskutečně upoutal a přikoval před obrazovku. Chtěl jsem se dozvědět každý detail, co se odehrál v životě těchto postav. Třináct epizod dokázalo prozkoumat velké množství linek. Ta hlavní nás ale vedla k té jedné události, na kterou jste od začátku čekali. Smrt Hanny. Samotná scéna je silná, cítil jsem se nepohodlně. Chtěl jsem té dívce nějak pomoct. Proklínal jsem ji, že k tomu nemá důvod, měla před sebou celý život. Ona to však neviděla stejně, pro ni byl její život definitivně zruinovaný. Nikdo ji nerozuměl, ne zcela. A tak udělala své poslední rozhodnutí.

Opět musím napsat, že se mi opravdu zamlouvalo jednotlivé znázornění pohnutek myslí středoškoláků. Tohle by mohl být projekt, který osloví velkou skupinu. A mohl by vyvolat debatu v jejích řadách. Tím se pro mě seriál stal něčím výjimečným. Chci, aby ho vidělo co nejvíc lidí. Aby se ponořili do tohoto smutného příběhu a prozkoumali jeho sktrukturu.

Celkový závěr ale nějaké své mouchy měl. Cítil jsem z něj, že nepřinesl ty správné odpovědi. Místo aby se něco úplně uzavřelo, rozvinuly se další nitky příběhu, který možná nikdy nebudou zodpovězeny. Některé postavy, jak se zdá, ještě neřekly své poslední slovo. Tohle městečko ještě čeká hromada problémů a katastrof. Druhá řada nebyla nikde oficiálně odsouhlasená a já bych si ji ani moc nepřál. Příběh Hannah Baker je odvyprávěný od začátku do konce a i když bych rád viděl návrat některých postav, bojím se, že by to nedopadlo tak skvěle jako teď. Uvidíme, co nám přinesou následující měsíce.

Výborný hudební výběr

K úplnému konci mi chybí ještě jedna věc. Musím totiž upozornit na skvělý hudební doprovod. Netvoří tady totiž jen jakýsi podkres. Nepůsobí ani jako pouhé cool doplnění. Funguje jako samostatná součást celkové mozaiky, dopomáhá vyprávět příběh. Když se zaposloucháte do textů, přinesou vám ještě větší ponoření do zobrazených událostí a vy tak cítíte ještě větší propojení s postavami. Fanoušci rockovějších a indie tónů si přijdou na své.

Projekt, který stojí za vaší pozornost

13 Reasons Why se objevil jako blesk z čistého nebe. Přestože má malinko pomalejší tempo a závěr není úplně přesvědčivý, tak si mě seriál dokonale získal. Jeho struktura vyprávění a celkový tah na branku mě pohltil a nepustil do poslední vteřiny. Postavy se mi vryly pod kůží, dokázal jsem z nimi soucítit. Zajímalo mě, co je čeká na každém rohu. Chemie mezi všemi zúčastněnými je ohromující a strhla mě. Připadali mi jako skuteční.

Navíc mi projekt dopřál něco, co se stává pouze u naprostého zlomku seriálu. Chtěl jsem o něm diskutovat. Prožíval jsem podobná nutkání jako v případě Ztracených. Měl jsem touhu probírat své poznatky s ostatními. To mi připomnělo krásné chvíle jednoho webu. Pokud jste zažili dobu, kdy existoval předchůdce Edny, Lost.cz, tak víte, o čem mluvím. V mých očích se jedná o unikátní počin, ke kterému se budu vždy rád vracet, i když to znamená prožít znovu toto emocionální tornádo. Co na něj říkáte vy? Podělte se o své dojmy v diskuzi, budu moc rád za každý komentář.

90%

Foto: Netflix