ALIEN

Počítačové hry, ve kterých se vetřelci objevili, nereprentuje jen slavný Aliens vs Predator a možná ještě slavnější druhý díl. Ano, jisté, úspěch této série, byl hlavním impulsem k vzniku filmového sidequelu AVP, přesto existují pěkná řádka her, která má s xenomorfem co do činění.

Počítačové hry s filmovými licencemi jsou tu už dlouho (začaly se v podstatě vyrábět ve chvíli, kdy se herní scéna etablovala, protože popularita filmů přitahovala jak amatérské tvůrce her, tak i velké producenty, kteří věděli, že sebeblbější hra s Arnoldem na obalu půjde na dračku), nejsou až na výjimky příliš kvalitní a s filmem mají většinou společného pramálo. Tyhle tři nesmrtelné pravdy jste už jistě slyšeli mnohokrát, ke cti tvůrcům musíme přiznat, že v poslední době se kvalita filmových her zvedá (naopak kvalita filmů podle her je stále konstantně nízká) a mezi Hollywoodem a velkými herními firmami vznikají čím dál tím těsnější svazky. Za posledních dvacet let se toho změnilo hodně, doma se nám vystřídaly Didaktiky a Sinclairy, Amigy ustoupily PCčkům a o konzolových převratech raději ani nemluvě. Ale ať už jste měli doma jakýkoliv hardware, vždycky jste si mohli zahrát hry s Vetřelci a Predátory. Tyhle sci-fi modly prošly novodobou historií počítačových her od A do Z a tak není divu, že dneska (pokud víte kde sehnat ty správné emulátory) je z čeho vybírat. Především vetřelčích her vyšlo úctyhodné množství a do jisté míry na nich lze prezentovat i vývoj herní branže.

Do takhle hlubokých rozborů se ale pouštět nebudeme, všechny jistě zajímá, jestli alespoň nějaká z následujících her stojí za to. Nutno říct, že Predátoři se drželi na herním poli trochu v pozadí, jejich sláva přišla až s duelovými hrami, ve kterých se Vetřelci a Predátoři postavili proti sobě (nikdy u toho nechyběli ani zástupci lidské rasy). Ale nepředbíhejme a pojďme se na kyselinou vyleptanou historii podívat pěkně od začátku.


NA ZAČÁTKU STÁL PAC-MAN

Věřte nebo ne, ale je to tak. Tahle rozežraná žlutá koule s očičkama inspirovala desítky tvůrců a byli bez nimi i strůjci první vetřelčí hry v historii. Hra s všeříkajícím názvem Alien vyšla v roce 1982 (tj. tři roky po premiéře Scottova filmu) pro Atari 2600 a byla totálním klonem již zmiňovaného Pac-Mana. V roli Ripley jste procházeli labyrintem, sbírali tečky a když jste sebrali artefakt, mohli jste chvilku likvidovat vetřelce (jinak vás zachránilo pouze uhýbání, jakýkoliv kontakt s vetřelcem znamenal ztrátu života). Takže vysbírat tečky a hurá do dalšího levelu.



Jeden by čekal, že v podobném duchu ponesou všechny podobné hry z 80. let, ale už o dva roky později některým zaskočilo z Aliena pro Commodore 64, který představoval akční adventuru. Na začátku hry je jeden ze členů posádky Nostroma zabit (hra to vybírá dynamicky, může to být tedy opravdu kdokoliv), hráč si vybere jednoho ze zbylých členů a jde hledat vetřelce. Pokud umře, má možnost opravy s dalším členem posádky. Pokud mu vetřelec zabije všechny, má smůlu. Na svou dobu byla hra až neobyčejně vyspělá, dokonce se tu objevoval i kocour Jones a jeden z členů posádky (opět voleno náhodně) byl vždy android. Dneska to zní možná směšně, ale oproti Pac-Manovskému šílení to byl mohutný skok kupředu.


OFICIÁLNÍ LICENCE

Další hra s tématikou vetřelců se objevila v roce 1987 (opět na Commodore) a tentokrát už jsme si užívali prostředí druhého dílu, Cameronových Aliens. Hra už byla barevná a nabízela hned několik odlišných úseků. Na začátku musíte přistát s lodí na LV-426 a pak už mydlíte vetřelce ostošest, když přepínáte mezi jednotlivými mariňáky. Dokonce je tu i úsek odkazující opět na Pac-Mana, ale nebojte se, je hodně krátký. Vrcholem hry, stejně jako filmu, je souboj Ripleyové a vetřelčí královny. Hra je oficiální licencí, takže tu najdete hlášky z filmu a děj se drží předlohy jako klíště.



Rok 1990 znamená příchod automatových Aliens od Konami, hry na které jsem trávil v maringotce věru hodně času. V tradiční střílečce jste likvidovali stovky vetřelců za minutu a mohli jste si obléct i legendární nakladač. Geniální grafika a možnost multiplayeru přikovala ke kolotočům nejednoho hráče. Věčná škoda, že tahle hra nikdy nevyšla na domácí systémy. Levely byly poskládany tak, aby vám připomněly děj filmu, takže v závěru došlo k vyhození vetřelčí královny z lodi. To byl hodně příjemný pocit, který stal za těch pár (desítek) pětikorun.



A vezmeme to hopem, rok 1992 přinesl na Commodora (a nově už také na Amigu) třetí díl - Alien 3. Herní systém byl na všech platformách stejný, hráč v roli Ripleyové musel proběhnout patnáct úrovní v klasickém arkádovém stylu, velmi se ale lišila úroveň zpracování, zatímco na C64 hra vypadala ještě hodně primitivně, na Amize se jednalo o malou vizuální revoluci a to byl pro herní vetřelce zlomový okamžik. Co se týče trojky, ta byla zdaleka nejzpracovávanější filmovou licencí té doby - v roce 1993 vznikla jednoduchá arkáda na Gameboye, ale především graficky velmi povedená Alien 3 na SNES, s velice detailní grafikou a důrazem na děj filmu. Producenti her pochopili, že střílečkový žánr vetřelcům sluší, takže vznikl i automatový Alien 3, klon House of the Dead, kde jste vetřelce likvidovali světelnou pistolí (kdo někdy hrál cokoliv se světelnou pistolí, ví jak je to návykové).



Podle čtvrtého dílu vznikla překvapivě jen jedna hra a to sice Alien: Ressurection pro Sony Playstation. Hra vyšla pod hlavičkou Fox Interactive v roce 2000. Na svou dobu velice pěkná 3D grafika a hodně pestrá hratelnost (v roli několika členů posádky, včetně Ripleyové a Call jste procházeli po palubě, likvidovali vetřelce nebo řešili různé hádanky) byly částečně zničeny špatně vymyšleným ovládáním. Hra vyšla v době, kdy už na herním poli byla přeci jenom větší konkurence (i v žánru vetřelčích her) a i díky vlažnému úspěchu čtvrtého Vetřelce, velmi rychle zapadla.


VETŘELCI A "VETŘELCI" NA PC

Jediné z čeho PCčkáři žili, byly konverze populární série Alien Breed z Amigy, což byly dokonalé střílečky z horního pohledu, v nichž jste (pokud možno v co nejvíce lidech, protože pak se zábava násobí) pobíhali labyrinty a rozličnými zbraněmi kosili neustále nabíhající vetřelce. Nikomu tehdy nevadilo, že ti vetřelci nebyli TĚMI vetřelci z filmu, lidská představivost je veliká a žádná oficiální vetřelčí hra neexistovala. Máloco bylo tehdy zábavnější, navíc i další díl držel laťku poměrně vysoko. Jenže pak na PCčko přišel Doom a majitelé Amig začali žárlit. Takže vzniknul Alien Breed 3D, poměrně zábavná střílečka a zřejmě jediná pádná odpověď na PC Dooma, která z Amigy 1200 ždímala naprosté maximum. Problém byl v tom, že tvůrci chtěli víc a tak vznikl o rok později Alien Breed 3D II, který byl uspěchanou břečkou, jenž poslala slibně rozjetou sérii do věčných lovišť. A paradoxně tak měli utrum i PCčkáři.



První původní hrou s tématikou těch pravých vetřelců byla na PC Aliens: A Comic Book Adventure, ve které jste ztvárnili plukovníka Henricksena, velitele terraformovacího týmu, který na jedné z osadnických planet narazí na vetřelce. Jeho tým je bleskurychle zlikvidován a on se musí z planety včas dostat, než jiná mimozemská rasa sežehne její povrch, aby zažehnala vetřelčí nebezpečí. Vcelku zajímavě vypadající hra z roku 1995 byla dílem legendárního Crya, což sice zaručovalo kvalitní grafiku, na druhou stranu nešlo o oficiální licenci, což mohlo některým hráčům vadit. Pořád ale ještě mnohem lepší než Alien Trilogy z roku 1996. Totálně ohavná 3D střílečka vyšla v době, kdy PC procházelo opojnou Build engine revolucí a dopřávalo si Duke Nukem 3D, Blood nebo Shadow Warrior. Alien Trilogy měla engine srovnatelný snad s prvním Doomem a byla po čertech nudná. Spoléhala zkrátka jen na to, že se v ní prohánějí vetřelci (což byla kapitální chyba, protože pro Dooma I a II existovaly speciální fanouškovské předělávky, které vám do hry přidaly vetřelce naprosto zdarma). Alien Trilogy poctila svou přítomností i Segu Saturn a Sony Playstation.



Když k tomu přičteme i velice ambiciózní Aliens Online (první vetřelčí hra, která se dala hrát online a v níž jste dokonce mohli hrát za vetřelce!), která nabízela obrovské možnosti i potenciál, ale zabila ji tuna chyb, které ve hře tvůrci nechali (bez větších ohlasů hra běžela na internetu do roku 2000, postupně se zmenšovala (jak se odstraňovaly její chybné části) a nakonec zmizely všechny servery na kterých se dala hrát), vypadalo to, že slintajícím zabijákům z vesmíru se na stolních počítačích příliš dařit nebude. Bylo třeba vymyslet něco nového.


ODSTRKOVANÍ PREDÁTOŘI



Ještě než se vrhneme na zlatý hřeb našeho článku, tedy duelovky Alien(s) vs. Predator, musíme se ještě zmínit o sólovkách lovců z vesmíru. S politováním musíme konstatovat, že navzdory popularitě obou filmů se tvůrcům do téhle látky chtělo o poznání méně než v případě vetřelců. Možná je to tím, že predátora jen tak snadno nezabijete a jako hlavní hrdina není příliš komunikativní. Všechny hry, které podle Predátorů vznikly jsou bohapusté (a graficky většinou velmi primitivní) arkádové střílečky, které si z filmů většinou vypůjčují jen efektní prvky (specifické predátoří vidění, neviditelnost a předátoří zbraně), ale nesnaží se následovat film ani nijak rozvíjet jeho myšlenku. Je smutné, že na výkonnějších platformách (PC, konzole od SNESu výše) nevznikla vůbec žádná hra podle Predátora. Populární protivník Arnolda Schwarzeneggera se tak musel svézt na vlně, kterou sebou přinesly již zmíněné duelovky.


LET´S RUMBLE

Mnozí z vás si možná myslí, že prvním střetem vetřelce a predátora na počítačovém kolbišti byla PCčkářská 3D akce Aliens vs. Predator. vedle. Někteří možná vzpomenou na takřka kultovní, přehypovanou (ale graficky nádhernou) Alien vs. Predator z konzole Atari Jaguar. Taky vedle. Úplně první byla arkáda Alien vs. Predator na SNES z roku 1993. V pohledné grafice jste se jako Predátoři protloukali úrovněmi plnými vetřelců a ládovali jste to do nich olovem, laserem i holýma rukama. Tohle byla hra, kterou si Predátor zasloužil a lidem se moc moc moc líbila. O rok později přišla stejnojmenná, ale úplně jiná hra na automatech, kde už jste si mohli vybrat kromě Predátora i člověka a hratelnost se ještě zvýšila (tahle hra je dodnes oblíbená a houfně se hraje přes emulátor MAME, patří do zlatého věku těch nejlepších arkád).



Osud Alien vs. Predator her zpečetila další gamesa stejného jména vycházející koncem roku 1994 na novou konzoli Atari Jaguar. Ta se nikdy mezi hráči moc neujala, ale tohle 3Dčko (které vizuálně s přehledem trumfovalo VŠECHNO co se do té doby v žánru objevilo) bylo vlajkovou lodí a pro některé i důvodem proč si konzoli koupit. V Excaliburu tehdy hra dostala fantastických 96 procent (a jinde také procenty nešetřili), nicméně mezi hráči si pak titul vysloužil pověst příliš vychválené marketingové bubliny (především však proto, že nikdo hru pořádně nehrál, PCčkáři tehdy spíš záviděli svým konzolovým kamarádům). Ale negativní reklama, taky reklama, na dalších pár let se synonymem vetřelčích her stal právě tenhle titul.



Tenhle stav vydržel až do roku 1999, kdy se tým Rebellion (tvůrce oné AvP hry na Atari Jaguár) vrátil na scénu s Aliens versus Predator (aby se to nepletlo) pro PC. Po všech stránkách vyvážená 3D střílečka se stala klasikou, především díky originálnímu přístupu (i single player jste mohli hrát za Predátora, Vetřelce nebo člověka), dobře navrženému multiplayeru (lidi prostě lákalo vzít ultrarychlého vetřelce a zkusit své štěstí proti predátorům nebo mariňákům, na internetu se tak intergalakticky vraždilo ještě hodně dlouho poté, co hra vyšla) a geniálně vyždímané filmové licenci. Rebbelion si vzal z filmů to nejlepší a pro všechny rasy vystavěl v singlu chytlavou dějovou osu, v níž jste se naučili využívat přednosti každého z charakterů. Aliens vs. Predator se tak stala nezdařilejší hrou v rámci obou filmových licencí a, proč to nepřiznat, také jedním z hlavních důvodů proč vznikl Andersonův film.



To v čem první díl pokulhával pak dovedla k dokonalosti Aliens vs. Predator II, která vznikla v roce 2001 už pod ochrannými křídly Foxu, což znamenalo vyspělejší grafiku (LithTech engine), filmovější příběh a řadu novinek. Všechny tři rasy byly pečlivěji profilované, v roli vetřelce jste začínali jako malý, právě vylíhnutý jedinec a postupem času jste ve hře dospívali a sílili. Mariňák už nebyl takové ořezávátko jako v jedničce, ale proti vetřelcům, schopným lézt libovolně po zdech, si musel dávat ukrutný pozor. A pak tu byl Predátor, v jedničce možná až moc silná postava, která tu dostává do vínku nové zbraně a schopnosti, ale přesto není tak suverénní jako dřív. Tyhle vyrovnanější šance pro každého hodně pomohly v multiplayeru, který se po vydání hry stal doslova masovou záležitostí (někteří hrají po internetu dodnes). Úspěch dvojky donutil autory ještě k vydání datadisku Primal Hunt, který je zatím také posledním příspěvkem do bohaté studnice vetřelčích a predátořích her (škoda, že nikdy nevyšla 3D akce Aliens: Colonial Marines, určená pro Playstation 2, screenshoty totiž vypadaly docela dobře).



Můžeme doufat, že po premiéře Alien vs. Predator v kinech časem opět producenty napadne, že by z vetřelců nebo predátorů na počítačových monitorech mohli vyždímat nějaký ten dolar. Velice pravděpodobně by šlo opět o 3D akci, v tomto žánru se vetřelci úspěšně zabydleli, jenže kromě hry pro mobilní telefony se zatím nic nechystá. Spoleh je jedině na fanoušky, kteří teď podle jistých informací bastlí vetřelecký mód pro Dooma 3 a časem toho bude určitě víc, ať už oficiálně či neoficiálně (klony her na motivy vetřelce existují už od dob staričkého Apple II, viz hry Alien a Alien 2, ve kterých jste mohli prožít děj prvního filmu s jinou posádkou nebo Xenomorph na C64, který pro jistotu vypustil vetřelce a nechal se jen volně inspirovat dějem Scottova filmu (termín xenomorph nicméně pochází ze světa vetřelců)). Dokud budou vetřelci a predátoři populární, budou se čas od času objevovat i v herním světě (někdy i úplně nenápadně, všimněte si jak je hrdina freewareovky Abuse podobný Predátorovi), Aliens vs. Predator 2 začíná už pomalu ale jistě reznout (a všímají si toho i jeho hardcore fanoušci), takže by vůbec neškodilo, kdyby se na obzoru objevila nějaká novinka. Pokud se tak stane, budeme vás informovat.

Autor: imf

 |  Encyklopedie |  Thomas