Neil Gaiman odpovídal na otázky fanoušků
Britský deník Guadrian v pondělí na svém oficiálním webu zorganizoval veřejnou diskuzi s Neilem Gaimanem, známým fantasy spisovatelem a scénáristou poslední odvysílané epizody seriálu Doctor Who. A na co se ho čtenáři a fanoušci ptali?
Celá diskuze probíhala v pondělí 16. května od čtyř hodin odpoledne tamního času na této stránce, kde si můžete jednotlivé otázky a odpovědi pročíst. Následující text pak nabízí výběr těch nejzajímavějších kousků, jenž byl převzat z tohoto článku.
Proč jste jako alternativní řídící místnost použil interiér TARDIS zrovna z éry Davida Tennanta? Nějaké ještě dřívější verze mohly být zajímavější.
To jistě mohly. Jenže tehdy jsem ještě nemohl oslovovat producenty, aby neničili původní kulisy. Jelikož jsem ale s tímto příběhem přišel ještě před rokem 2009, kdy byly vysílány hodinové speciály s Davidem Tennantem, mohl jsem je poprosit, aby zachovali interiér TARDIS Christophera Ecclestona. Stál tam ve studiu o celých osmnáct měsíců déle, a každému, kdo se na něj zeptal, se muselo lhát.
Dlouhotrvající fanouškovská rozepře – až vtip, zda-li mohou Páni času během regenerace měnit pohlaví, je konečně urovnána. Byly ohledně tohoto rozhodnutí nějaké nesouhlasy či diskuze? Můžeme se nyní těšit na nějakou Paní času? A případně která by byla ta vaše nejoblíbenější?
Na tom je zvláštní, že tahle záležitost pro mě byla definitivně rozřešena, už když si jedenáctý Doktor chvíli po své regeneraci myslel, že je děvče. Rozhodně mi to dávalo větší smysl a z mého úhlu pohledu se tak Páni času stali mnohem zajímavější, a do scénáře jsem to proto dodal alespoň jako náznak.
Popis Korzára a jeho vztahu s Doktorem se s každou revizí scénáře stával kratší a kratší, ale ta základní myšlenka tam naštěstí zůstala. Díky tomu tak příště, až bude BBC hledat nového představitele Doktora, můžou fanoušci i tisk přinést na přetřes dvakrát tolik herců.
A pro mě bude jedinou Doktorkou vždy Joanna Lumley, se svými daleckými výběžky.
Budete psát i nějakou další epizodu? A pokud ano, víte už, o čem by moha být? Případně chtěl byste se stát pravidelným scénáristou Doctora Who?
Já nevím. Moc rád bych si další epizodu napsal, vždyť tu mluvíme o Doctoru Who! Nikdo mě však zatím neoslovil a navíc, což je mnohem těžší přiznat, tenhle díl byl tak dobrý proto, že jsem poslední dva roky strávil jeho psaním a přepisováním, zatímco jsem zanedbával věci, na které lidé čekali. Právě to se teď budu muset snažit dohnat.
Kéž bych se mohl rozdvojit. Své druhé já bych pak poslal do Cardiffu, kde by si sedlo do rohu a nedělalo nic jiného než že by vymýšlelo nová dobrodružství pro Doktora. To by bylo úžasné.
Při sledování jaké epizody Doctora Who jste si přál, abyste ji napsal vy?
Miluju pocit být jen obyčejným divákem. Během páté řady mi byly zasílány scénáře ke všem jejím epizodám, protože můj díl měl být původně jedenáctý z té série, a tím jsem přišel o veškerou zábavu. Věděl jsem o všem, co se v těch epizodách stane. Všechno vzrušení jsem si odbyl při čtení scénářů.
V rámci série šesté jsem tak tvůrce poprosil, aby už to nedělali, a jen jsem si promluvil se Stevenem Moffatem o tom, jak můj scénář posunout od jedenácté epizody páté řady (bez Roryho), k epizodě třetí (později tedy čtvrté) řady šesté, plus nějaký ten sub-příběh pro popohnání hlavní příběhové linie, čímž vznikla ona věta „Jedinou vodou v lese je řeka“.
A moc si užívám koukat na tuhle sérii bez spoilerů. Takže ne, nepřál bych si psát žádnou z nich.
Kým byla Idris dřív? A jak se dostala na asteroid?
V původních náčrtech jsme toho o Idris věděli mnohem víc. Na asteroidu byla uvězněna a TARDIS se z ní stala až tak po dvaceti minutách příběhu. Ale právě až tehdy to všechno začalo být opravdu zajímavé, takže jsme její přeměnu nakonec přesunuli až na samotný začátek epizody. Podobně to bylo i u Tetičky a Strýčka a jejich příběhového pozadí z původních nástinů scénáře.
I natočeno toho bylo mnohem víc. Adrian a Elizabeth byli na scéně úžasní, vtipní a děsiví zároveň. A měli i několik konkrétnějších dialogů, které naznačovaly, že za normálních okolností TARDIS v lidském těle jen nanejvýš prohodí pár slov a poté vyhoří a zemřou, takže co dokázala naše TARDIS v těle Idris bylo neslýchané. Ale to všechno bylo nakonec příliš dlouhé, takže všechny tyto informace, spolu s několika krásnými replikami Strýčka a Tetičky, musely jít ze stolu.
Nedokázal Doktor jednou regenerovat jen ze své ruky? Tetička přece měla přišitou Korzárovu ruku, nemohl by z ní Doktor vypěstovat samotného Korzára?
Korzárova ruka (ledviny, slezina atd.) byla v bublinovém vesmíru, který dost rychle dosáhl Absolutní nuly, což zničilo naprosto všechno, Korzárovu DNA nevyjímaje. Pokud by to však chtěl někdo využít pro některý z budoucích příběhů, mohl být bublinový vesmír klidně zachován. V mé hlavě byl ale nenávratně zničen.
Víme jistě, co se stalo s Domem? Tato část příběhu mi přišla dost nejednoznačná. Dokážu si představit, že stále poletuje rozptýlen někde ve vesmíru, možná hladovějící, ale stále naživu. A čeká, až se nasytí.
V téměř všech verzích scénáře byla ještě scéna, ve které se pohřbívá tělo Idris. A ve většině z nich bylo také velmi zřejmé, že Dům rozhodně přežil. Nakonec to zůstalo mnohem nejednoznačnější, ale mně se taková nejistota líbí. Něco, co nevidíte nebo o čem nevíte může být často strašidelnější než opak. Když jsem byl malý, jeden z mých nejoblíbenějších padouchů z Doctora Who byla Velká inteligence, a Dům byl spíše taková pocta právě ní.
Pokud má TARDIS desítky řídících místností, které Doktor ještě ani neviděl, znamená to, že se plánuje prostě pokračovat v regeneracích a ignorovat stanovený počet třinácti těl?
Tohle to stanovené „pravidlo“ je docela zajímavé. Už přece i víme, že jej lze obejít, když Vládce dostal od Pánů času zcela nový cyklus regenerací. Proto jsem to chápal jako jakousi zákonitost – jako omezení rychlosti – spíše než přírodní zákon. A když už neexistuje žádná policie, která by kontrolovala, jestli dodržujete omezenou rychlost, můžete si jezdit jak rychle chcete. I když to samozřejmě bude mnohem nebezpečnější. To je můj názor. Co se týče pana Moffata, ten na to buď něco vymyslí, nebo se rozhodne, že to není jeho problém. Tak jako tak, tohle se stejně bude řešit až za takových osm až deset let.
Co se stalo s dušemi pozřených lodí TARDIS?
Byly vloženy do těl lidí, kteří se na asteroid dostali skrz trhlinu, načež by se Dům začal živit její atronovou energií. Člověk, do kterého byla vložena matrice TARDIS, by zablábolil pár slov, zakřičel nebo upadl do bezvědomí, ale tak jako tak, za pár minut – nanejvýš hodinu, by zemřel. Energie TARDIS by se vypustila a, nemajíc kam jít, by se prostě rozptýlila a vyhasla.
Hurley
thera
Alisch
SadAngel