Historie Západních krajin

Historie Západních krajin

5.11.2016 12:00


V Západních krajinách vládli pyšní a bohatí králové, které svrhla až targaryenská invaze. Od té doby se tento region v říšské politice tak ambiciózně neprojevoval, tedy až do narození Tywina Lannistera.


Hrdinové západu

Jak vypadaly Západní krajiny před příchodem Prvních lidí se už nedozvíme. Jako ve zbytku Západozemí zde patrně žili děti lesa a obři a posléze bojovali s Prvními lidmi, kteří se v nich usazovali, načež byl uzavřen celokontinentální mír. A protože Západní krajiny nemají skoro žádné velké lesy, do nichž se děti začaly stahovat, patrně z nich odešly. Tehdy nastal věk hrdinů, a když byla překonána i Dlouhá noc a invaze bílých chodců, První lidé si vybudovali svá království a panství.

K takovým nejstarším pánům patří Crakehallové, údajní potomci legendárního hrdiny Crakea Kancobijce, Footové, Broomové, Plummové, Hawthorneové, Morelandové s údajným předkem Patem Oráčem, Reynové, jež vyhloubili komplexní systém dolů coby své podzemní sídlo, Yewsové odvozující svůj původ od slepého lučištníka Alana z Dubí, hrdí Westerlingové z Útesu nad vlnami, či Greenfieldové, kteří kdysi z čarostromů postavili rozlehlý hrad Besídka nyní nazývaný Zelené pole. A také Casterlyové.

První lord Casterly měl být Corlos, syn Casterův, lovec žijící ve vesničce v místech, kde později vznikl Lannisport. Vesnici měl tehdy terorizovat lev a Corlos se rozhodl s ním skoncovat. Podařilo se mu najít jeho doupě v jeskyni na úpatí ohromné skály, kde ho zabil i s družkou, avšak milosrdně ušetřil malá lvíčata. To mělo potěšit staré bohy, takže mu na oplátku posvítili na obrovskou zlatou žílu, tlustou prý jako mužský pas, vrůstající hluboko do jeskyně.

A i kdyby tento příběh nebyl pravdivý, nějaký Casterly rozhodně v oné jeskyni zlato našel, začal ho těžit, a aby svůj nový důl ochránil, opevnil vstup a přestěhoval se do něj. Během let a staletí, jak jeho rod rostl a hloubil dál, vybudoval síně, galerie, schodiště a tunely pod gigantickou skálou a změnil ji na obří hrad, jenž nadělal trpaslíky ze všech ostatních v Západozemí, Casterlyovu skálu. Jen se nikdy neprohlásil králem. Vystačil si s nezměrným bohatstvím, kterým ovlivňoval své okolí i bez titulu.

Jenže když byl úsvit věků zapomenut a věk hrdinů plodil jednu legendu za druhou, přišel z východu zlatovlasý podvodník Lann Chytrý.

Podle některých legend byl andalským dobrodruhem, což by události posouvalo o tisíce let, podle jiných bastardem Florys Lišky nebo její sestry Rowany Zlatostromé z Roviny, v Západních krajinách zase věří, že podvedl Gartha Zelenorukého, legendárního krále Roviny, když se vydával za jeho syna, protože ten jich měl už tolik, že je ani nemohl znát, a učinil se jedním z jeho dědiců. A ať byl kýmkoli, ať ukradl zlato slunce a rozzářil si jím vlasy nebo ne, zásadně celý západ změnil.

Měl totiž najít tajnou cestu do Skály, tak úzkou, že se musel svléknout a natřít máslem, aby jí prošel, a uvnitř pevnosti pak šeptat hrozby do uší spících Casterlyů, výt z temnot jako démon a poklady jednoho bratra dávat do pokojů jiných, čímž mezi nimi rozpoutal rozkoly a přesvědčil je, že je jejich sídlo prokleté.

Podle jiné verze zase vpustil do Skály myši, krysy a další havěť a Casterlye vypudil, v jiné propašoval do hradu smečku lvů, kteří zabili lorda Casterlyho a jeho syny a on si tak mohl vzít jeho ženu a dcery. A podle nejkontroverznější pověsti se po nocích kradl dovnitř a znásilňoval zdejší panny ve spánku. Ty pak po devíti měsících porodily zlatovlasé děti, i když trvaly na tom, že nikdy nebyly s mužem.

Arcimistr Perestan však věří, že Lann byl ve službách Casterlyů, přivedl do jiného stavu jednu nebo víc dcer svého lorda a přesvědčil jejich otce k sňatku, k čemuž mistr Yandel dodává, že pokud lord neměl žádné syny, Skála přešla na Lannovu manželku a on se stal lordem sám… Ať je pravdivá jakákoli verze, rod Casterlyů náhle zmizel z historie, objevil se neznámý rod Lannisterů jako vládce velké části západu, Lann měl stát v jeho čele do svých 312 let a poté strašit v síních Skály. Také ho později začali označovat za prvního krále Skály, ale pravděpodobně se tento titul objevil až dávno po něm.

Určitě však měl obrovské množství potomků (i když třeba ne přímo stovku chrabrých synů a stovku půvabných dcer), kteří sami dál rozšiřovali rod, až se do Skály nemohli vejít. Místo, aby razili nové síně, se proto méně důležití Lannisterové odstěhovali do nedaleké vesnice, která se rozrostla v Lannisport, a postupně se rozšířili ve vlastní rody Lannettů, Lannyů a Lantellů. Ale ani Lannisterové ze Skály nezaháleli. Konečně se prohlásili králi, prvním byl Loreon I., a začali pokukovat po zemích sousedů. A také je bezostyšně dobývat.

Ještě Loreon získal panství Reynů, když si vzal jejich dceru za manželku, a utkal se s Maskovaným králem Morganem Banefortem. To byl tehdy menší král Prvních lidí, jenž tvrdil, že jeho předek je legendární Muž s kápí, a s Loreonem bojoval dvacet let. Měl to být mocný nekromant, a když Loreon porazil jeho nevolníky a on umíral, proklel ho a prohlásil, že vstane z hrobu k pomstě. Loreon ho proto rozsekal na kousky a nakrmil jím své lvy. Po dvou letech se tito lvi probourali z klecí a zabili tři Loreonovy syny.

A protože nejblíž Skále se nachází poloostrov s hradem Útesem, ocitl se pod nadvládou Lannisterů brzy i ten. Jenže si ho nedokázali udržet kvůli chytré lsti železného válečníka Herrocka Kenninga. Ten se během úpadku Železných ostrovů a válčení Skály s naplavenými králi železných rozhodl ukousnout si pozemky pevniny, dohodl se s prostitutkami z městečka u Útesu, a když se připravil k útoku, zatroubil na svůj roh a ony mu otevřely postranní brány.

Jeho lidé pak město snadno obsadili, Herrockovi se začalo říkat Čubčí syn, a i když na něj zaútočili tři různí železní králové, všechny osobně zabil. Stal se tak zakladatelem dalšího západního rodu s neobvyklým původem a kontroverzním dědičným rohem.

Doba Andalů

Největšího rozmachu se Lannisterové a s nimi i západ dočkali právě po invazi Andalů do Západozemí. Nejprve se jim hodlali postavit, ale po několika málo bojích své rozhodnutí změnili na politiku sjednaných sňatků a spojenectví.

Začali uzavírat sňatky mezi andalskými šlechtici a dcerami místních Prvních lidí, čímž vznikly rody Braxů, Droxů, Jastů, Kyndallů, Leffordů, Marbrandů, Parrenů, Sarsfieldů nebo Serrettů. Přijímali andalské děti jako svěřence do Skály, aby zabránili zradám jako v Údolí. Dovolovali mnohým andalským dobrodruhům, třeba Lyddenům, usadit se na jejich území a s jejich pomocí vliv Skály na jedné straně a vliv Andalů na druhé dál rostl. Nehledě na získanou posilu pro boj s králi Roviny, železnými či králi Řek a Kopců, kteří kdysi ovládali část západního pohoří.

A když potom král Gerold III. Lannister zemřel bez mužských potomků, rada korunovala manžela jeho dcery, sera Joffreyho Lyddena, jenž přijal jméno Lannister, stal se prvním andalským králem Skály a jeho potomci se pevně chopili celého západu.

Král Cerion porazil spolek tří menších králů a rozšířil své království až ke Zlatému zubu, který připadl Leffordům. Tommen I. postavil velkou flotilu, vzal si dceru krále Farmana, posledního krále Prvních lidí z Krásného ostrova, a získal tak do království ostrov, který si udržel i přesto, že ho později obsadili železní – Gylbert Farman tam totiž zorganizoval povstání poddaných.

Lancel I. zase napadl Rovinu a dobyl země až ke Starému dubu, ač jeho syn Loreon III. o dobytá území přišel. A Lancel IV. pak připravil o hlavu železného krále Harralda Poloutopeného i jeho dědice jediným úderem valyrijského Jasného řevu v bitvě o Lannův mys a pokusil se ukrojit si kus Roviny, když její král bojoval s bouřlivým králem. Ale úplně se to nepodařilo, protože padl.

Navíc Lannisterové nebyli jediní s velkými ambicemi, přestože království Skály rychle spolklo celé území dnešních Západních krajin. Lady Lelia Lannister, teta jednoho krále Skály, se kdysi ke své smůle provdala za krále Železných ostrovů z rodu Hareů a měla s ním dva syny, krále Harmunda III. a Hagona. Na ostrovech se v té době ale také objevil kněz Potopeného boha Ťuhýk, Harmunda, jenž se snažil změnit život železných podle Sedmi, sesadil, na jeho místo dosadil brutálního Hagona a Leliu poslali netvořenou lodí zpátky domů.

Tehdejší král Skály proto svolal vazaly k pomstě. Velení svěřil seru Aubreymu Crakehallovi, jenž po sedmi letech bojů Hagona porazil. Uvažoval, že na trůn posadí zpátky Harmunda. Jenže toho objevil tak zbídačeného, že mu nezbývalo, než ho vysvobodit z utrpení příliš velkou dávkou makového mléka. Pak mučil Hagona stejně jako on Leliu, pověsil ho, nechal zbourat zámek Hoareů a navzdory očekávání Lannisterů, že se vrátí, se sám prohlásil králem Železných ostrovů. Ovšem vydržel ve funkci jen půl roku, než byl svržen a Ťuhýk ho obětoval Potopenému bohu.

Boje mezi ostrovy a Západními krajinami pak trvaly ještě pět let a mnohem delší dobu zabralo, než se z nich ostrovy vzpamatovaly. Nakonec se navíc objevila mnohem větší hrozba. Na východě v Černovodném zálivu se vylodil Aegon Targaryen se sice malou armádou, ale třemi draky, a podmanil si centrální Západozemí a Bouřlivé království.

Pod vládou dračího ohně

Západ se nejprve nehodlal dát Targaryenům lacino. Loren Lannister, král Skály, se spojil s Mernem IX. Gardenerem, králem Roviny, a společně vyjeli s největší armádou, jakou do té doby Západozemí vidělo. Jenže ani to nestačilo na draky a zatímco Mern padl i se svou rodinou, Lorenovi se podařilo utéct. Jeho vazalové, kteří přežili, se však vzdali a Lorena následující den chytili, načež byl nucen vzdát se i on a z krále se stal lord a strážce západu.

Pro pyšné Zápaďany to znamenalo hořké pokoření. Navíc stejně neexistovala záruka budoucího míru. Nový konflikt s novými králi, s kterými i přes svůj starobylý původ a moc strážci západu ani jejich vazalové nikdy neuzavřeli manželství (kromě jedné smutné a nevýznamné výjimky), začal hned v další generaci a nebyl poslední.

Za vlády Maegora I., jenž tvrdě a brutálně potlačoval církev, shromáždil Rudý pes z Kopců Joffrey Doggett fanatické vyznavače Sedmi Nuzné druhy a vedl je do krvavého boje. Lady Jeyne Westerling se totiž sice stala jednou z Maegorových manželek, ale jeho vztahy se západem to nijak neovlivnilo, zvlášť když jejího prvního manžela, lorda Tarbecka, zabil právě on, a ona sama zemřela po porodu pokroucené stvůry.

Během Tance draků rozpoutaného o sto let později mezi Rhaenyrou Targaryen a jejím polovičním bratrem Aegonem II. zase většina Západních krajin podporovala Aegona, pro nějž dělal Tyland Lannister správce pokladny. Jakmile se rozhořely boje, ujal se proto lord Lefford velení lannisterské armády a zamířil do Králova přístaviště Aegonovi na pomoc. Jenže ji dovedl jen do krvavého masakru v Říčních krajinách. Rhaenyra zase brutálně mučila Tylanda, aby jí prozradil, kam schoval královský poklad, a jeho bratr lord Jason Lannister rovnou padl ještě před zničením svého vojska.

V té době se navíc s Rhaenyrou spolčili i železní a Dalton Greyjoy na její žádost napadal západní pobřeží. Obsadil Krásný ostrov, vzal si pět dcer lorda Farmana jako solné ženy pro sebe a bratra Verona a vládl na něm ještě po válce, dokud ho nezabila jedna z jeho milenek. Teprve tehdy se západ dočkal určitého zadostiučinění. Po smrti obou válčících sourozenců na trůn usedl Rhaenyřin nezletilý syn Aegon III. a mezi jeho mnoha regenty se objevili i Roland Westerling a William Stackspear. Také lady Johanna Lannister se pomstila Daltonovi alespoň posmrtně vykastrováním jeho solného syna coby šaška pro vlastní děti.

Dokonce se po několika letech vztahy západu a Targaryenů natolik vylepšily, že se sestřenice krále Aegona IV. Eleana provdala za Ossifera Plumma. Ovšem ten zemřel o svatební noci, údajně, když ji viděl poprvé nahou, a jelikož Eleana otěhotněla, začalo se šuškat, že skutečným otcem malého lorda Plumma, jenž se o devět měsíců později narodil, by mohl být právě chlípný Aegon.

A navíc netrvalo dlouho a západ krvácel znovu. Aegonův bastard Daemon Blackfyre totiž rozpoutal První Blackfyrovu rebelii a zatímco Lannisterové bojovali za krále, někteří Zápaďané měli podporovat rebely. A jako by to nestačilo, nedlouho po bojích propukla zničující Velká jarní nemoc, která naprosto zdecimovala Lannisport, dva roky po ní se objevil Dagon Greyjoy a vyraboval Krásný ostrov, když odvezl stovku jeho žen a polovinu bohatství, a pak přišla pro stabilitu západu nejhorší etapa. Vláda Tytose Lannistera.

Bezzubý lev

Celý problém vlastně začal za vlády Tytosova otce Gerolda, s nímž lord Robert Reyne dohodl zásnuby své dcery Ellyn a jeho dědice Tywalda. Ellyn se nesmírně těšila, až se stane lady Casterlyovy skály. Jenže Tywald i Robert padli během povstání Peaků v Rovině, podporovatelů Blackfyrů, kteří se pokusili rozpoutat rebelii, a Ellyn, aby se nemusela vzdát svého snu, přesvědčila Tywaldovo dvojče Tiona, aby zapudil vlastní snoubenku a vzal si ji.

Pak, i když oficiálně lady Skály nebyla, fakticky jí po smrti Geroldovy manželky vládla. Udržovala honosný dvůr, pořádala velkolepé turnaje a bály, plnila hrad hudebníky, šašky a Reyney, kterým udělovala funkce a pozemky, a vytrvale oslabovala vliv Lannisterů ve prospěch svého vlastního rodu.

Bohužel, i Tion zemřel v boji při čtvrté Blackfyrově rebelii a jeho otec Gerold se znovu vložil do panování, aby na vládu připravil svého posledního syna, Tytose. Reyneové tak o svou moc přišli. Bratři Ellyn, Roger Rudý lev a Reynard, se vrátili do Kastameru, a ani Ellyn ve Skále nevydržela dlouho. Pokusila se svést ženatého Tytose a jeho manželka si během krutých hádek, jež šašek lord Ropušák nazval válkou lůn, vynutila Ellynino odstranění a sňatek s lordem Walderanem Tarbeckem.

Jenže jakmile zemřel i Gerold a západu se chopil Tytos, mohla Ellyn všechny starosti zase odložit. Tytose vazalové ignorovali, nikdo pro něj neměl úctu a moc Lannisterů byla za jeho panování jen formální. Roger i Reynard si od něj půjčovali mnoho zlata stejně jako Ellyn, jež díky tomu rekonstruovala zašlou Tarbeckovu síň, a nikdo se neobtěžoval ho vrátit.

Tarbeckové dokonce dorostli do takové drzosti, že začali obtěžovat krále Aegona V. územními požadavky, a ten nařídil Tytosovi, aby své vazaly umírnil. Tytos k nim proto poslal vojáky, ovšem Roger Reyne přijel své sestře na pomoc, jeho muži příchozí pozabíjeli a Reynard pak přesvědčil Tytose, že šlo o pouhé nedorozumění. Královský dvůr se tak neschopností lorda Skály musel zabývat celkem třikrát, což jen přilévalo olej do ohně.

Až konečně skončila i poslední Blackfyrova rebelie, válka devítigrošových králů, a Tytosův dědic Tywin se po službě u královského dvora a válčení vrátil domů. Okamžitě začal vymáhat splátky od vazalů, a protože byl úplně jiný než otec, většina raději poslechla. Ne tak Tarbeckové a Reyneové.

Walderan se pokusil Tytose zastrašit a domoci se toho, aby Tywinovy požadavky odvolal, avšak Tywin ho zajal. Ellyn proto uvěznila dva Lannistery z Lannisportu a Tywinova bratrance a prohlásila, že je zabije, pokud ublíží jejímu manželovi, což na Tywina neplatilo – radil poslat jí ho ve třech kusech. Ale Tytos ho propustil, odpustil mu dluhy a formálně s ním uzavřel přátelství. Roger Reyne se proto Lannisterům rovnou vysmál a nařídil svým vazalům nedělat ani neplatit nic, takže Tywin povolal Reyney i Tarbecky, aby se zodpovídali ze svých činů. A jak čekal, oni si raději zvolili odpor.

Pod zlatem je tvrdá ocel

Jako první pocítila Tywinův hněv Tarbeckova síň. Překvapený Walderan vyjel proti náhlému útoku Lannisterů, ale byl se svými muži popraven a Tywin vyrazil s jejich hlavami na kůlech proti hradu. Začal ho obléhat, a když jeden kámen z trébuchetu zasáhl Ellyn a jejího syna a prolomil opevnění, vypálil ho. Z masakru vyvázly jen Rohanne a Cyrelle, Ellyniny dcery, ovšem těm údajně vyřízl jazyk a poslal je k tichým sestrám, a Rohannina syna buď hodil Amory Lorch do studny, nebo ho snad někdo z vojáků propašoval do Essosu, kde se stal populárním bardem se smutnými baladami.

Reyneové se jim ještě pokusili pomoct, ovšem nebylo jich dost a po devastující bitvě museli utéct zpátky do Kastameru. Tam se schovali do dolů a Reynard, jakmile si byl jistý, že je jeho lid v bezpečí pod zemí, nabídl Tywinovi arogantní podmínky kapitulace a poté souboj jeden na jednoho. Jenže Tywin nedával druhé šance. Zapečetil vchody a do dolů odklonil nedaleký proud. Všechny, muže, ženy i děti utopil. Už se poté ani neobtěžoval s rozpečetěním a oba hrady ponechal v troskách jako připomínku.

Což bylo vedle jejich přátelství jednou z věcí, které natolik imponovaly Aerysovi II., že po nástupu na trůn přijal Tywina jako svého pobočníka. Akorát, že po následujících dvaceti letech míru, jaké tím říši zajistil, krále spolklo šílenství, místo spolupráce se začal Tywina bát, urážel ho a nakonec ho z jeho pozice vystrnadil, když odmítl oženit korunního prince Rhaegara za Tywinovu dceru Cersei a naopak udělal z jeho nadějného dědice Jaimeho rytíře Královské gardy, takže mu zbyl jen pokroucený, nenáviděný trpaslík Tyrion.

Není proto divu, že po zmizení prince Rhaegara a Lyanny Stark zasnoubené s Robertem Baratheonem, popravě jejího otce a bratra a Aerysově nařízení popravit i jejího dalšího bratra a Roberta, které vedlo k rebelii Starků, Baratheonů a Arrynů, západ nezasahoval. Počáteční konflikt rebelie se ho nijak netýkal, a teprve po bitvě na Trojzubci, kde Rhaegar zemřel, si zvolil stranu rebelů.

Tywinova armáda pak vyplenila Královo přístaviště, jeho syn Jaime zavraždil Aeryse, jeho rytíři Gregor Clegane a Amory Lorch princeznu Eliu a její a Rhaegarovy děti jako důkaz, že se západ postavil za Roberta, kapitán jeho stráží Ilyn Payne se stal královským katem, jeho dcera Cersei královnou a další a další příbuzné a vazaly se snažil dosadit do důležitých postů. Aby se historie už nikdy neopakovala, jeho rod už nikdy nepadl na kolena a západ uchopil moc jako nikdy předtím. Což se mohlo stát, kdyby lenní pán Západních krajin nepřehlédl jednu, vlastně tři důležité věci.

Foto: HBO


Jít na Game of Thrones | Jít na Edna


Chceš taky něco napsat? Registruj se nebo se přihlaš!