Qarth

Velké přístavní město ve Východních zemích představuje jedno z největších obchodních center. Samo stojí na obchodu a otrocích, bez kterých by nikdy nedošlo tam, kam se dostalo.

Qarth je přístavní městský stát nebo, podle qartéňanů, vysokých, bledých a pyšných lidí zvaných Dothraky mléční lidé, též „největší město, které kdy bylo nebo bude“ ležící daleko na východě v Essosu v oáze za Rudou pustinou u Letního a Nefritového moře. Je ale velmi dobře známé, protože lodě mířící ze Západozemí, Svobodných měst, Letních ostrovů a Zálivu otrokářů do zemí Yi Ti nebo Ašaje zde často zastavují kvůli obchodu a doplňování zásob.

Na rozdíl od jiných měst Essosu, které sice také jsou důležitými obchodními uzly, ale potýkají se se spoustou problémů, však nemá Qarth žádné obavy z Dothraků, kteří k němu přes vyprahlou Rudou pustinu necestují (ač Drogo snil, že bude schopen vydrancovat všechna velká města včetně Qarthu), nikdy nebylo dobyto Svobodnými Valyrijskými državami a nebojí se ani jiných protivníků.

Má totiž kromě pouště okolo i neuvěřitelně silné trojité kamenné zdi vysoké 9, 12 a 15 metrů zdobené výjevy zvířat, války a sexu a brány, z nichž vychází pověsti o tom, že když cestovateli zamítne přístup, je to pro něj rozsudek smrti. Proto se také oblasti kolem města přezdívá Zahrada kostí.

Nebylo to tak ale vždy. Qarth je totiž poslední přežívající město vystavěné civilizací zvanou Qaath, která ovládala jihovýchodní oblast centrálního Essosu předtím, než se z ní stalo Dothracké moře. Často se ale dostávali do konfliktu s královstvím Sarnor a většinou nebyli schopni vyhrát, takže byli vytlačováni stále víc a víc na jih, kde stavěli nová města. Ta ale podléhala rozmáhající se poušti a v době Zkázy Valyrie už byla na pokraji kolapsu. Následně se nedokázala ubránit stoletému chaosu a Dothrakové tak zničili i poslední qaathská města až na Qarth.

Ten byl ale nucen zapomenout na kontinent a soustředit se na moře, což nakonec byla jeho záchrana. Se zničenou valyrijskou flotilou a Svobodnými městy věnujícími se snaze dobýt chaotický Essos za sebou vybudovalo vlastní silnou flotilu a začalo kontrolovat Nefritové moře. Brzy mu už nikdo, kdo se jeho územím pokusil proplout, nedokázal vzdorovat, a tak ovládl většinu nejdůležitějších obchodních tras mezi východem a západem, spravoval několik dalších kolonií, začal bohatnout a dostal se až do současné, opulentní podoby.

Ta zahrnuje vládu rady šlechticů a obchodníků známých jako Třináct. Jejich vláda je založena na shodě, ale je možné, aby jeden člen prosadil vlastní rozhodnutí dovoláním se starého pravidla krvavé přísahy „Sumai“, kdy se zaváže svou krví a životem za následek a bezpečnost.

V knize ale vládnou Čistokrevní, skupina aristokratických potomků původních králů Qarthu zasedajících v Sále tisíce trůnů, kteří se musí vypořádávat se třemi nejmocnějšími frakcemi majícími na jejich vládu vliv. Mezi ty patří Prastarý cech kořenářů, Turmalínové bratrstvo a právě Třináct, jejichž členem byl Xaro Xhoan Daxos, což ho v knize činilo méně politicky silným a zvyšovalo tak jeho touhu po dracích.

Dalšími institucemi města jsou dále Městská stráž a silné námořnictvo jakožto ochrana města, společenstvo asasínů známé jako Lítostiví muži, kteří těsně předtím, než svou oběť zabijí, zašeptají „Je mi to líto“, a čarodějové přezdívaní Neumírající, k nimž patří Pyat Pree. Ti přebývající v Domě Neumírajících, jinak známém jako Palác prachu (v seriálu kulatá věž bez vchodu, v knize dlouhá a nízká zřícenina bez věží a oken kroutící se jako had v háji stromů s černou kůrou a modrými listy, z nichž se vyrábí Stín večera, zvláštní víno, po němž modrají rty).

Jsou obávaní a respektovaní po celém východě, přestože jejich moc, podobně jako moc cechu alchymistů v Sedmi královstvích, během let značně zeslábla. Ačkoli například zrovna neúspěšná léčba stydlivosti Samwella Tarlyho, pro kterou si dva takové čaroděje kdysi najal jeho otec, možná není vina oslabené moci.

Kromě těchto zvláštních skupin je pro všechny obyvatele Qarthu důležitý také status a jeho dokazování. Velmi jim záleží na vystupování, kdy kromě správné mluvy a způsobů kladou důraz na přehrávaný a úmyslný pláč ve chvílích, kdy mají prožívat silné emoce, protože věří, že ukazovat emoce, aniž by na ně bylo nahlíženo jako na slabé, je známka civilizace, a pohybují se buď v nosítkách nebo na hřbetech zvířat, a to tak, aby dávali na odiv své bohatství.

To se promítá například i do svateb, kdy si manžel a manželka i po svatbě nechávají svůj vlastní majetek, ale ženich si ve svatební den může říct o cokoli, co nevěsta vlastní, a naopak, přičemž žádost nesmí být zamítnuta, nebo do samotné vlády, kdy ten, který svůj post nezdědil, může být velmi rychle nahrazen, pokud se v očích ostatních nebude dál jevit dostatečně bohatě a mocně.

Součástí vystupování je též styl a oblékání, kdy muži nosí vesty pokryté extravagantními zlatými výšivkami a šperky, ženy si barví vlasy, aby vypadaly více exoticky, a k ozdobám se používají zlaté brože v různých neobvyklých tvarech, jako například hmyz. Tradiční ženský qarthénský oděv, jenž nosila i Daenerys Targaryen, navíc odhaluje levé ňadro, což bylo v seriálu změněno na šaty s kovový ozdobným pásem a nárameníky. (Údajně proto, že by několik epizod s permanentně odhaleným výstřihem Emilie Clarke narušovalo to, co si měl divák odnést z dramatu a charakteru Daenerys.)

A toto bohatství se netýká jen šlechticů nebo obchodníků, ale například i městská stráž nosí bronzovou šupinovou zbroj a helmu s kly a černou hedvábnou chocholkou a někteří z nich jezdí na velbloudech v sedlech zdobených rubíny a granáty, přičemž velbloudi sami na sobě mívají pokrývky sta různých pestrých barev.

Zajímavá a opulentní je též architektura Qarthu. Budovy ve městě jsou natřené v odstínech růžové, fialové a okrové a mají nejrůznější dekorace z různých materiálů s detaily s drahými kameny, ulice jsou lemované bronzovými sochami a fontány bývají vytesané do tvarů fantastických zvířat jako jsou griffové, draci a mantichory.

V jedné z pasáží města také stojí sochy hrdinů v nadživotní velikosti na vršku sloupů z bílého a zeleného mramoru, existuje v něm budova, jejíž stropní mřížoví tvoří domov tisíci vesele barevným ptákům a terasovité zdi nad stánky na tržišti jsou vždy pokryté květinami.

K architektonickým zajímavostem pak určitě patří i přístav, jeden z největších na světě, který je krytý a plný barev, má přístavní hráze určené pro lodě různých skupin obchodníků a na konci hráze vyhrazené pro zaoceánské lodě, přičemž i samotné lodě obchodníků s kořením z Qarthu mohou být velké jako paláce.

A samozřejmě jako správný přístav nabízí i vinárny, nevěstince, herní doupata, skladiště a chrámy různých bohů, neboť se v něm scházejí lidé všech vyznání i pozic, od hrdlořezů a šarlatánů po směnárníky, jejichž zboží (obvykle kradené) lze pořídit za zlomek ceny, kterou by stálo na tržišti.

Důležitým obchodním artiklem Qarthu jsou pak také otroci. Qarth totiž praktikuje otroctví a vnímá ho jako jednu ze zásadních složek civilizace a nemá tak ke svému způsobu existence žádné výčitky. I sám Xaro řekl, že velikost této Královny měst leží na zádech otroků, a že kdyby se všichni muži museli vrtat v hlíně pro jídlo, nikdo z nich by nezvedl pohled ke hvězdám, kdyby se každý musel rozlámat pro postavení chatrče, nikdo by nevztyčil chrámy k uctění bohů a že pro to, aby někteří lidé mohli být slavní a velcí, jiní musí být zotročeni.

Foto: HBO