Rod Targaryenů

Rod Targaryenů

29.6.2016 17:00


Královský rod Targaryenů je jedním z nejmladších západozemských rodů. Jeho minulost totiž započala ve Východních zemích, odkud uprchl před zkázou a dobyl Západozemí.


Rod Targaryenů je poměrně starý rod, ale v Západozemí samotném patří k nejmladším. Jako jediný z velkých tam totiž nevznikl, ale přicestoval z Essosu a na západní kontinent přivezl nejen neobvyklé zvyky a kulturu, ale i obrovskou změnu, která vydržela po 300 let a i po jeho pádu zanechala svůj nepopiratelný vliv.

Jeho původní sídlo se dlouhé roky nacházelo ve Svobodných Valyrijských državách. Až teprve těsně před zkázou Valyrie Targaryeni odpluli přes Letní a Úzké moře na západ a usídlili se na ostrově Dračí kámen, kde vybudovali stejně nazvanou pevnost a i rod samotný tak, jak ho chápou Západozemci.

A ještě o stovku let později, když se Aegonu Dobyvateli a jeho sestrám podařilo sjednotit Západozemí pod svou vládu, zbudovali v nově stanovených Královských zemích Rudou baštu jakožto sídlo targaryenských králů a potom o něco jižněji Létohrad, letní targaryenský zámek.

Od toho se pak odvozovaly i tituly, co Targaryeni kdy drželi. Původně byli dračími lordy a následně se mohli pyšnit tituly král Andalů, Rhoynů a Prvních lidí, lord Sedmi království a ochránce říše, spolu s tím i královna, princ či princezna Dračího kamene v případě korunních potomků, princ Létohradu v případě mladších bratrů, pobočník, člen Malé rady a v současných dobách i khaleesi a královna Meereenu.

A ať si říkají jakkoli, jejich znakem je vždy až na několik změněných osobních erbů rudý tříhlavý drak chrlící plameny na černém poli reprezentující Aegona a jeho sestry, obrácené barvy pak zvolil rod Blackfyrů vzniklý po legitimizaci bastarda Damona Blackfyra, a jejich motto zní „Oheň a krev“.

Ještě z doby před dobýváním a vlastně před připlutím do Západozemí si ale přinesli všechno ostatní, a to jak neobvyklé rysy, tak ještě neobvyklejší zvyky. Původně vyznávali bohy Valyrie a teprve nějakou dobu před dobýváním konvertovali k víře v Sedm, ale ostatního se nevzdali.

Pokračovali například v incestní tradici sourozeneckých sňatků, popřípadě sňatků s jinými příbuznými, přičemž uznávali i polygamii, aby udrželi co možná nejčistší valyrijskou krev a zůstali nadřazeni západozemským rodům. A zatímco ostatní lidé na kontinentu obvykle své mrtvé pohřbívali do hrobů nebo mohyl, Targaryeni je tradičně spalovali.

Ani jejich vzhled se nedal zaměnit s nikým jiným. Obvykle měli stříbrozlaté nebo platinově bílé vlasy, fialové oči a byli přirozeně krásní, i když se stávalo, že někdy, v případě spojení se členem jiného rodu, zvítězily cizí geny, takže nejeden Targaryen byl i tmavovlasý.

To a jejich vyšší tolerance vůči žáru se u nich označuje jako dračí krev, přestože to neznamená, že by byli odolní vůči ohni (s takovou myšlenkou pracuje pouze seriál). Naopak může předznamenávat spíš dračí šílenství, protože jejich incestní praktiky a snaha zůstat odtrženi od ostatních často zapříčinily psychické poruchy nebo fyzická znetvoření většinou končící potratem či smrtí novorozence. Čehož jsou si i sami vědomi, například král Jaehaerys II. řekl, že když se narodí Targaryen, bohové si hodí mincí, aby rozhodli, zda bude lord nebo blázen.

Dále mezi typické valyrijské znaky s dnes už jen malou šanci na přežití patří i věštecké sny. Tímto nadáním oplývali například Daenys Targaryen, jež předpověděla rovnou celou zkázu Valyrie, princ Daeron Targaryen se sny o smrti svých bratrů a přijetím Duncana Vysokého do Královské gardy, Daemon II. Blackfyre a podobnou moc v sobě nachází i knižní Daenerys.

A samozřejmě, co jim zařídilo vítězství při dobývání a vůbec vzestup v dobách samotné Valyrie, je jejich spojení s draky. Targaryeni, stejně jako jiní, dnes už vymřelí dračí lordi, měli k drakům o dost blíž než ostatní lidé a používali je jako válečné zbraně, na kterých se dalo jezdit. A přestože většina draků zahynula při zkáze, Targaryeni s sebou do Západozemí přivezli své dračí dědictví, brzy se kromě jediného přeživšího valyrijského Baleriona vylíhly dračice Vhagar a Meraxes a v následujících letech se podařilo odchovat mnoho dalších.

Západozemí tak zůstávalo posledním útočištěm draků až do chvíle, kdy došlo k brutálním bojům uvnitř rodu Targaryenů a nakonec k úplnému a nevyjasněnému konci těchto majestátních tvorů. Legendy tvrdí, že poslední z nich nechal otrávit Aegon III. přezdívaný Drakozhouba, někteří lidé, že držení draků v uzavřeném prostoru Dračího doupěte nesvědčilo jejich vývoji, deformovalo je a nakonec způsobilo neschopnost přežít, a arcimistr Marwyn ještě nabízí vysvětlení, že odpovědní jsou mistři, protože nikdy neměli v lásce magii úzce se pojící k drakům.

Z Valyrie na Dračí kámen

Úplný počátek mocných targaryenských vládců je tedy třeba hledat na východě v jiném a vzdáleném etniku. Na Valyrijském poloostrově u Zemí věčného léta začala po objevení draků v sopkách vzkvétat civilizace původně se živící chovem ovcí. Stali se z nich dobyvatelé, brzy si podmanili velkou část známého Essosu a ustavili svou vládu v rozpínající se říší nazvané Svobodné Valyrijské državy. Ta zahrnovala čtyřicet šlechtických rodů známých jako dračí lordi a jedním z nich byli právě Targaryeni.

Nepatřili nikdy k nejdůležitějším rodinám, ale vlastnili draky a půdu, rozhodně netrpěli chudobou a měli vše, co ostatní Valyrijci. A 114 let před dobytím Západozemí se ukázalo, že i trošku víc, především co se štěstí týče, neboť dcera lorda Aenara Targaryena náhle ve svých snech uzřela vize o katastrofě, která se na Valyrii měla snést.

Neví se, co přesně viděla a jak moc byly její předpovědi přesné, protože ač byly sepsány v knize Znamení a předzvěsti, nyní jsou nejspíš nenávratně ztraceny. Její otec ale příliš neváhal a spolu s ostatními členy rodiny, pěti draky, z nichž jeden byl Balerion, a rody Velaryonů a Celtigarů vyplul do nejzápadnější výspy vlivu vlayrijské říše, na sopečný ostrov Dračí kámen u východního pobřeží Západozemí.

O dvanáct let později pak skutečně přišla zkáza, Valyrie úplně zmizela z map a Targaryeni se stali jedním z mála přeživších rodů a jedinými přeživšími dračími jezdci. A přestože za neznámých okolností zemřeli čtyři z jejich pěti draků, podařilo se jim odchovat dvě dračice, Vhagar a Meraxes, dalších sto let budovali neobvyklou pevnost a žili své životy podle starých zvyků. Byl na ně sice vyvíjen určitý tlak, aby se vrátili na východ a pomohli Volantisu obnovit državy a dobýt původní valyrijské kolonie, z nichž se stala Svobodná města, ale nikdy to neudělali.

Aegon Targaryen už v té době zvažoval spíš sjednocení jiného kontinentu než prolévání krve v essoském chaosu. A poté, co odletěl do Svárlivých zemí, kde se připojil k armádě Bouřlivého krále Argilaka Durrandona, Braavosu, Tyroše, Lysu a Myru, která definitivně ukončila volantské pokusy znovu vybudovat starou říši, rozhodl se opravdu obrátit svou pozornost na západ. Konečně k zemím, jež byly dosud považovány za příliš chudé a podřadné.

Posledním pouhým dračím lordem tak byl právě Aegon Targaryen, jemuž se přezdívá Aegon Dobyvatel či Aegon Drak, zakladatel targaryenského rodu v Západozemí, neboť do dobývání byl Dračí kámen považován v podstatě za území Valyrie a jeho obyvatelé za cizince. A jeho přízviska i získané tituly mu přesně sedí. Byl vysoký, měl široká ramena, vypadal velmi působivě, stejně jako ostatní příbuzní měl fialové oči a stříbrozlaté vlasy, a především z něj vyzařovalo charisma a velitelské vlohy.

Zároveň byl ale určitou záhadou a osamělým mužem, jehož jediným přítelem zůstával Orys Baratheon, jeho údajný nemanželský bratr, z nějž se stal i Aegonův hlavní válečný velitel a první zastánce nově vytvořeného úřadu, pobočníka krále. Nikdy se také neúčastnil turnajů, protože bojoval, ať už s legendárním valyrijským mečem Blackfyrem nebo drakem Balerionem, pouze v bitvách, ne pro radost. A byl naprosto věrný svým sestrám a štědrý vůči spojencům a všem, kteří před ním poklekli, kdežto drsný vůči těm, kteří vzdorovali.

Stejně věrné, oficiálně, mu byly i obě sestry, s nimiž se oženil – starší Visenya a mladší Rhaenys, též dračí jezdkyně, i když každá trochu jiná. Visenya byla temperamentní žena, tvrdá i smyslná, vášnivější a větší svůdkyně, ale s temnou, neodpouštějící stránkou, což si dobře uvědomovali i ti, kteří ji vroucně milovali. Byla zkrátka válečnicí lépe se cítící v kroužkové zbroji než v hedvábí, a podle toho se i oblékala – jako bojovník se svými dlouhými stříbrozlatými vlasy spletenými do drdolu. Vlastnila též další slavný meč z valyrijské oceli, Temnou sestru, a údajně se motala i kolem čarodějnictví.

Rhaenys naopak své dlouhé targaryenské vlasy nosila zásadně rozpuštěné, byla drobnější a jemnější než její sestra, méně hrubá, více rozpustilá a také více zvědavá. Zajímala se o poezii a hudbu, tam, kde byla Visenya svůdnicí, byla ona koketou, milovala mnohem víc než její sourozenci vyjížďky na dracích nebo i na koních, a ty často končily zábavou s mladými muži.

A i když už se nikdy nepotvrdí, zda šlo o zábavu nevinnou nebo povídačky o milencích narušují Rhaenysinu pověst oprávněně, říká se, že Aegon ji měl radši a že na jednu jeho noc s Visenyou připadalo deset nocí s Rhaenys. Prý si totiž vzal Visenyu z povinnosti, jak mu vůči starší sestře velela valyrijská tradice, a Rhaenys z touhy.

Dobývání Západozemí

Celý článek o dobývání Západozemí naleznete v samostatném článku.

Rod Targaryenů z Králova přístaviště

Celý článek o vzniku rodu Targaryenů z Králova přístaviště naleznete v samostatném článku.

Když draci tančí

Celý článek o tom, jak to vypadá, když draci tančí, občanské válce mezi Aegonem II. a Rhaenyrou Targaryen, naleznete v samostatném článku, který jsme rozdělili na první a druhou část.

Vláda nového úsvitu

Celý článek o poválečné vládě nového úsvitu naleznete v samostatném článku.

Král nehodný a chtivý

Celý článek o Aegonu IV., králi nehodném a chtivém, naleznete v samostatném článku.

Urození bastardi a Král, jenž třímal meč

Celý článek o urozených bastardech Aegona IV. a Králi, jenž třímal meč, naleznete v samostatném článku.

Blackfyrovy rebelie

Celý článek o Blackfyrových rebeliích naleznete v samostatném článku, který jsme rozdělili na první a druhou část.

Králové a blázni

Celý článek o králích a bláznech naleznete v samostatném článku.

Rok falešného jara

Celý článek o roku falešného jara a turnaji v Harrenově naleznete v samostatném článku.

Pád Targaryenů

Celý článek o pádu Targaryenů naleznete v samostatném článku.

Targaryeni dnes

Po Robertově rebelii, která zanechala celý rod v troskách, zbylo z původních králů jen žalostně málo. Viserys a Daenerys, poslední přeživší potomci Šíleného krále, byli po smrti královny Rhaelly urychleně přesunuti Willemem Darrym z Dračího kamene do Braavosu, kde žili pod jeho ochranou několik dalších let. O nich není mnoho známo, pouze Daenerys si pamatuje na nevrlého rytíře, jenž se k ní však vždy choval hezky a říkal jí malá princezno, a na jejich dům s červenými dveřmi a citroníkem pod oknem.

I on ale nakonec zemřel a oba byli nuceni potulovat se po Svobodných městech a hledat pomoc u nejrůznějších obchodníků a šlechticů, což se nesetkalo s přílišným úspěchem. Nejprve všichni rádi hostili poslední přeživší Targaryeny a poslouchali Viserysovo vyprávění, jak získá, co mu náleží. Ale když i po letech na Železném trůně stále seděl Uchvatitel, přestali se o nuzné děti zajímat.

Jen málo z nich dál bralo vážně Viserysova slova, že je Viserys III., legitimní král Západozemí, a potřebuje jen šanci dostat se na trůn, a většinou ho nazývali Žebráckým králem. Žili proto velmi bídně a mimo jiné byli nuceni prodat i královskou korunu jejich matky.

Teprve půl roku před začátkem celého příběhu se dostali do domu bohatého pentoského magistra Illyria Mopatise, jenž je hostil a Viseryse nazýval králem. Tehdy se začalo zdát, že by se karta mohla obrátit, když také Viserysovi pomohl dojednat sňatek Daenerys s dothrackým khalem Drogem, protože Viserys očekával, že mu za to Drogo poskytne bojovníky svého khalasaru k dobytí trůnu. Ale nedá se popřít, že všechno, čím si musel projít, a nezkrotné ambice, jimiž trpěl, ho nenechaly vidět příliš jasně, co před ním doopravdy leží, takže skutečná odpovědnost nakonec zůstala na mladičké Daenerys, která bratrův sen o získání trůnu převzala.

A ani poslední Targaryen v Západozemí, stoletý Aemon, mistr na Černém hradě, jenž se vyhnul krvavému masakru proto, že na něj buď už dávno všichni zapomněli, nebo nikomu po dvojnásobné přísaze, jíž se vzdal rodiny i titulů, nestál za pozornost, nemohl svůj rod zachránit.

Byl moudrým a dobrým mužem, který hodlal dostát svému slovu, a jak tvrdil, stejně jako všichni, kdo se kdy připojili k Noční hlídce, byl i on testován, zda to dokáže. U něj se to stalo třikrát a nejtěžší zkouška byla právě válka Uchvatitele. Jenže i kdyby chtěl, už tehdy byl příliš starý, než aby mohl zasáhnout, a vedle rad lordům velitelům hlídky přemýšlel leda o tom, zda až zemře, uslyší své sestry zpívat jejich dětem, popovídá si s mladším bratrem Eggem a uvidí konečně šťastného nejstaršího bratra Daerona.

Členové rodu Targaryenů (k začátku seriálu):

Foto: HBO


Jít na Game of Thrones | Jít na Edna


Chceš taky něco napsat? Registruj se nebo se přihlaš!