Abych řekla pravdu, tak moje nadšení ze čtvrté řady se pořád tak nějak nevytrácí. Jsem moc ráda, že se celý příběh netočí kolem Audrey ve špatnym oblečení a Nathana, kteří řeší, zda být spolu a po cestě vyřeší každou potíž, která se jim postaví do cesty.
Budu se znovu opakovat, fakt mě baví Lexie a příchod Collina Fergusona byl velmi dobrým tahem, protože tenhle týpek, ač zatím dostal v seriálu možnost předvést jediný výraz, to prostě pozvedl o dvě úrovně výš. A vážně doufám, že dneškem jeho působení v Havenu neskončilo.
K dnešnímu dílu se mi těžko vyjadřuje, aniž bych vypustila ven nějaké spoilery, které vy, kdo čekáte na titulky, určitě slyšet nechcete, takže řeknu jen tohle:
Potíž, se kterou se v tomhle díle setkáme, je opět taková nijaká, jak už se v téhle řadě stalo pravidlem. To je asi jediný, co můžu čtvrté řadě vytknout – zatím nebyla jediná potíž, u které bych si řekla: „Wow, tak to se jim povedlo, jak na to přišli?“ Za mě zatím neurazí nenadchne, řekla bych.. Jenže, zkusme se zase na druhou stranu vžít do role scénáristů a i po 39 epizodách stále vymýšlet něco originálního, co zaujme, že..?
Hodně vtipný byl v téhle epizodě Duke, který se snažil, aby se Jennifer uvolnila. Jeho relaxační techniky, jóga a nechání viset hlavou dolů prostě nemělo chybu.
A malinkatý spoiler, který si prostě nemůžu odpustit :).
A nejvíc pobavila Nathanova arogance a naprosté ignorování událostí minulých, když si myslel, jak se Audrey/Lexie vrátí a stále ho bude milovat až za hrob a odčiní veškeré své hříchy tím, jak ji nechá, aby ho zastřelila.
Přeji vám co nejkratší čekání na titulky a pořádně si díl užijte, protože stojí za to..
