Hell on Wheels
94/100 - 71×

Hell on Wheels

Velkolepý příběh z Ameriky po občanské válce zasazen do prostředí stavby první transkontinentální železnice ukazuje, jak necivilizovaná dokáže civilizace být.

USA | 2011 | Ukončeno
vysílání
5 sezón | AMC | 42 minut
hrají
Anson Mount (Cullen Bohannon), Robin McLeavy (Eva), Lonnie Common (Elam Ferguson), Colm Meaney (Thomas ‘Doc’ Durant), Christopher Heyerdahl (Thor ‘Švéd’ Gundersen), Ben Esler (Sean McGinnes), Jennifer Ferrin (Louise Ellison), Tom Noonan (Reverend Nathaniel Cole), Phil Burke (Mickey McGinnes), Dominique McElligott (Lily Bell), Eddie Spears (Joseph Black Moon)


Zbraně na divokém západě - Pákové opakovačky Henry a Winchester část I.

Zbraně na divokém západě - Pákové opakovačky Henry a Winchester část I.

Historie vývoje pákových opakovaček Henry a Winchester model 1866 a 1873


0 0
8.10.2012

Článek byl zveřejněn ve spolupráci s webem indiani.cz, na kterém si můžete přečíst další články s indiánskou tématikou.

Vývoj opakovačky

První pokusy o sestrojení opakovačky jsou doloženy již z dob křesadlovek. Tehdy také vznikl nápad uložit střely do trubkového zásobníku. Ale složité a nespolehlivé zbraně skončily většinou jako ozdoby zámeckých sbírek.

Za praotce dnešních pákových opakovaček se považuje mechanik a vynálezce Walter Hunt. V roce 1848 mu byl udělen americký patent číslo 5701 na duté olověné střely s náplní černého prachu. Dutina byla uzavřena víčkem s otvorem pro prošlehnutí plamene od zápalky nasazované na závěr.


Rok po nábojích (21. 8. 1849, patent číslo 6663) si Hunt nechal patentovat pušku. Vyrobil několik málo prototypů, ale na pokračování vývoje neměl prostředky. Patenty koupil George Arrowsmith. Jeho spolupracovník, puškař Lewis Jenings, pušku upravil pro sériovou výrobu (patent číslo 6973 z 25. 12­. 1849). Arrowsmithovi se pro financování výroby podařilo získat spolupráci obchodníka se železářským zbožím Courtlanda C. Palmera, který zadal výrobu 5000 opakovaček firmě Robbins & Lawrence. I přes Jenningsova zlepšení byla puška stále málo spolehlivá. Odbyt vázl, takže zbraň byla napřed upravena na jednoranovou zadovku a poslední kusy byly dokonce prodávány přestavěné jako předovky.

Ale díky Palmerovi se s konstrukcí opakovačky seznámili lidé, jejichž jména jsou nesmazatelně zapsána do historie vývoje palných zbraní. Benjamin Tyler Henry pracoval u firmy Robbins & Lawrence jako vedoucí dílny a obchodními partnery Palmera byli Horace Smith a Daniel B. Wesson. Krátce po zahájení výroby plánovaných 5000 kusů byly provedeny úpravy podle návrhu H. Smitha (patent č. 8317 z 26. 8. 1851) a tyto zbraně se dnes označují jako Smith-Jennings.

Ani vylepšené opakovačky neměly obchodní úspěch a po dokončení objednaného počtu byla výroba zastavena. Ve vývoji pokračovala firma založená trojicí Palmer, Smith a Wesson. Smith doplnil Huntovy duté střely zápalkou a značně změnil mechanismus zbraně. Výsledkem bylo asi 1700 pistolí Smith & Wesson ráže 31 a 41. Vývoj byl ale tak drahý, že firma zkrachovala.

Společníci se nevzdali a založili Volcanic Repeating Arms Company. Pušky Volcanic již mají všechny charakteristické znaky pozdějších pákových opakovaček. Jako střelivo však stále používaly duté olověné střely. Zbraně neměly vytahovač, takže selhaný náboj se musel vyrážet vytěrákem a malý prostor pro prach v dutině střely nedovoloval dosahovat vyšších výkonů. Firma Volcanic 18. února 1857 vyhlásila úpadek.


Pistole Volcanic.

Mechanismus zbraní Volcanic.

Puška Volcanic byla značně nespolehlivá a nevýkonná ale již má vzhled a mechanismus klasické pákové opakovačky.

Konkursní podstatu koupil 15. Března 1857 velkovýrobce košil Oliver F. Winchester. Wichester nebyl odborník na zbraně, ale měl odvahu a trpělivost. Pro svoji firmu New Haven Arms Company získal jako dílovedoucího a konstruktéra Benjamina Tylera Henryho. Firma pokračovala ve výrobě pušek a pistolí systému Volcanic. Wichester je považoval za technicky dokonalé, ale na nedokonalý náboj.

Proto zadal Henrymu vývoj nového náboje a úpravu systému Volcanic pro střelivo na jednotný náboj. Vývoj trval tři roky. Nebýt peněz, které Wichester vydělal na košilích, firma by zkrachovala. Henry vyvinul během této doby náboj 44 Henry (někdy také nazývaný 44 Henry Flat nebo 44 Henry Rimfire nebo prostě 44 Henry). Jednalo se o měděnou nábojnici s rovnými stěnami naplněnou 25 grainy (1.6g) černého prachu a olověnou sférickou střelou o váze 216 grainů (14g). Zápalka byla umístěna v rozšířeném spodním okraji a aktivovala se nárazem dvou protilehlých zápalníků v závěru. Náboj 44 Henry byl mnohem silnější, než dutá olověná střela používaná v systémech Volcanic (porovnej úsťovou rychlost střel: Volcanic 152 m/s, Henry 365 m/s).

Henry také vyřešil problém vytahování a vyhazování vystřelených nábojnic. Dne 16. 10. 1860 byl Henrymu udělen patent číslo 30446, který představuje základní kámen úspěchu pákových opakovaček. Nový model dostal jméno Henry rifle. Jednalo se o první spolehlivou a plně funkční pákovou opakovačku.


Náboj 44 Henry

Originální náboje 44 Henry.

Henryovka (Henry rifle)

Henryovka (Henry rifle) je opakovací kulovnice ráže 44 Henry. Standardně byla vyráběna s 24 palcovou osmihrannou hlavní , trubkovým zásobníkem pod celou délkou hlavně na 16 nábojů.Trubka zásobníku je na spodní straně proříznutá, ve výřezu se pohybuje páčka spojená s posunovačem nábojů. Pouzdro závěru je bronzové, vzácně železné.

Henryovka

Mechanismus

Henry převzal mechanismus pušek Volcanic, který upravil pro silnější náboj a vyřešil vyhazovač a vytahovač. Ovládací páka henryovek a (následujících winchesterovek) se otáčí na čepu ve výstupku spodní části pouzdra závěru. Její konec zabírá do soustavy dvou pák pod závěrem. Páky jsou uprostřed spojeny čepem, přední konec soustavy je výkyvně uchycen na závěru a zadní konec druhé páky kýve na čepu spojeném s pouzdrem závěru. V napřímené poloze je střední čep výše než oba krajní čepy a páková soustava tím blokuje pohyb závěru. Odklopením ovládací páky se sníží střední čep a „zlomená“ páková soustava otevře závěr. Zadní konec závěru současně stlačuje kohout a natahuje jej. Vystřelená nábojnice je vytažena na půlválcové vybrání v horní ploše podavače nábojů. Podavač má tvar hranolu, který se svisle pohybuje v přední části pouzdra závěru. Pod vyhazovačem má válcový otvor, shora proříznutý, do kterého posunovač vytlačuje náboje ze zásobníku. Pokračováním pohybu ovládací páky je podavač zvednut vzhůru. Tím dojde k vyhození prázdné nábojnice, podání dalšího náboje před závěr a zablokování posunu nábojů ze zásobníku. Zpětným pohybem ovládací páky závěr odebere náboj z podavače a zasune ho do komory. Pak se podavač sníží (díky průřezu „obejde“ zavřený závěr) a do jeho dolního otvoru se ze zásobníku nasune další náboj. Doražení ovládací páky napřímí uzamykací soustavu závěru a puška je připravena k výstřelu.


Vnitřní mechanismus henryovky.

Nabíjení

Nabíjení henryovek bylo převzato z volcaniců: napřed se musí pomocí vyčnívající páčky stáhnout posunovač s pružinou do přední části zásobníku. Předních asi 250 mm zásobníku je samostatné odklopné pouzdro, jehož osu tvoří válcový konec hlavně. Odklopením konce zásobníku se stlačenou pružinou a posunovačem se otevře zásobník. Do trubky zásobníku se vloží 16 nábojů, přední díl se uzavře a pružina zásobníku začne tlačit náboje na podavač.


Nabíjení trubkového zásobníku zepředu hlavně.

Výroba

Výroba Henryovek začala v roce 1860 a trvala do roku 1866, kdy byla výroba ukončna po přechodu na nový model Improved Henry známý spíše pod názvem Winchester model 1866. Henry zpočátku pracoval pro Winchestera jako subdodavatel. V pronajaté továrně a na vlastní náklady vyráběl pušky, které za dohodnuté pevné ceny prodával Winchesterovi. Takto vyrobené kusy jsou na přední části pouzdra značené velkým písmenem „H“. V roce 1865 Henry odešel a dále vyráběné pušky jsou značené „W“.

Henryovky konečně zaznamenaly obchodní úspěch. V roce 1862 bylo hospodaření firmy poprvé vyrovnané a od roku 1865 již vykazovla zisk.

Henryovky byly číslovány sériovými čísly od jedničky nahoru. Celkem bylo vyrobeno mezi léty 1860–1866 více než 14.000 kusů těchto zbraní.

Po vypuknutí Občanské války (1861) firma Winchester usilovala, aby se Henryovka dostala do oficiální výzbroje armády Unie. Nikdy se tak nestalo, armáda Henryovku odmítala díky vysoké ceně pušek i střeliva, slabému výkonu munice, neodzkoušení nového mechanismu v boji a v neposlední řadě díky nízké odolnosti henryovek proti prachu, nečistotám a hrubému zacházení. Henryovkami byly vyzbrojeny pouze malé oddíly unijních dobrovolníků (armáda nakoupila pouze 1731 kusů) a někteří vojáci Unie, zejména důstojníci, si během občanské války henryovky zakoupili na vlastní náklady.

Po skončení války Severu proti Jihu začalo s podporou americké vlády osídlování západní poloviny kontinentu. V USA nastala situace, která v Evropě neměla obdoby. Poptávka po civilních zbraních mnohonásobně převýšila požadavky armády.

Hlavní výhody a nevýhody

Henryovka byla na svou dobu vysoce inovativní rychlopalná zbraň určená především k osobní ochraně. Její zásobník nabízel kapacitu 16 nábojů, které mohly být vystříleny během několika málo sekund, což bylo mnohonásobně více, než dovolovaly v té době standardní předovky.

Hlavní nevýhodou Henryovky bylo nešikovné nabíjení zepředu trubicového zásobníku, které znemožňovalo například pohodlné nabíjení na koňském hřbetu. Výraznou slabinou byla absence dřevěného předpažbí. Pušku bylo nutné držet za kovovou hlaveň a zásobník, což je nepohodlné, ale především to přináší dvě nevýhody. Po několika výstřelech se hlaveň začne významně zahřívat, takže je nutné použít rukavici, pokud chce člověk hodně střílet a nespálit si ruku. Navíc se může stát, že se jezdec posunovače pohybující se pod zásobníkem zastaví o střelcovu ruku a přestane tlačit náboje do podavače.

Výrobci si těchto slabin byli vědomi a snažili se je odstranit. Tomu přispěl zejména vynález nabíjecí klapky na pravé straně pouzdra závěru. Některé z posledních výrobních kusů Henryovky již byly experimentálně vybaveny nabíjecí klapkou, ovšem celé vylepšení bylo uvedeno na trh jako zcela nový model pušky, který večel ve známost jako Winchester model 1866. Puška z konce výroby s nabíjecí klapkou. Tyto modely jsou známé také jako Henry Transition.


Puška z konce výroby s nabíjecí klapkou. Tyto modely jsou známé také jako Henry Transition.

Zajímavosti

Prvních několik kusů henryovek nemělo aretaci nabíjecí páky (pomocí otočného čepu na spodní straně pažby). Další kusy, stejně jako všechny následující typy pákových opakovaček ji měly jako standard.

Originální henryovky jsou dnes vyhledávanými sběratelskými kusy. Jejich cena se pohhybuje na trhu od 20.000 USD do 120.000 USD (od cca 360.000 Kč do 2.160.000,– Kč)


Puška z počátku výroby bez aretace nabíjecí páky.

Puška z pozdější výroby s aretací nabíjecí páky.

Standardní výklopná a posuvná mířidla.

Pohled na horní část závěru.
Autor článku: Lukáš Navrátil

Duhá část článku se bude zabývat opakovačkami Winchester.

Diskuze /0

Zatím žádné komentáře… Buď první!
Ale k tomu se musíš registrovat nebo se !

Napište nám

Našli jste chybu ve vysílání? Nemůžete se dopídit českých titulků? Chtěli byste se o tento seriál starat? Napište nám!