V digitální době nezaostává pozadu ani zvuk. Ten se sice dočká nějaké té aktualizace každý druhý rok, prozatím to byly však jen spíš marketingové krůčky v podobě rozmnožování kanálů u domácích kin. Ovšem až donedávna se i ty nemodernější zesilovače prostorového zvuku musely spokojit se zdrojem zvuku v 5.1 kanálech. Když jste měli kliku, dostali jste 6.1 (při příchodu Blu-ray mimořádně 7.1), mixy to ovšem nebyly originální – ve valné většině se jednalo o dopočty ze stran vydavatelů disků.
To se změnilo až před dvěma lety, kdy se konečně začalo mixovat nativně do 7.1 zvuku přímo u mistrů zvukařů a pod dohledem režisérů. Od té doby se systém v kinech až pozoruhodně rychle zabydlel a letos tímto zvukovým systémem z blockbusterů nebyl vybaven jen nový Batman (Nolan je pověstný tím, že jakékoli převratné technologické novinky přechází se zdviženým nosem a uchyluje se k nim jen velice nerad), i když české distribuci, i přes to, že je u nás takto vybavena už třicítka samostatných sálů a od podzimu se k nim přidal celý řetězec multiplexů Cinestar, trvala adopce systému celé dva roky.
Nehledě na to, že české dabingy se ještě neumožňují v tomto formátu míchat (z nákladnosti systému). Dlužno dodat, že smysluplně je dokáží využít jen nejdynamičtější (=nejakčnější) nahrávky a že i dobře nastavená 5.1 pořád zní náramně.
Jak jistě chápete, systém 7.1 není konečná, ta přichází až nyní (popravdě už se otestovala na nové pixarově Rebelka) a má jméno Dolby Atmos. O co jde? 5.1 systém pokrýval plochu plátna třemi kanály, dva jsou po bocích a jeden je nízkofrekvenční. 7.1 systém má rozložení identické, jen přibyly dva kanály vzadu, takže zvuk se pohybuje mnohem plynuleji. A nejen to, systém dokáže díky dozvukům mnohem lépe eliminovat zvukové nedostatky sálů. Jednoduše řečeno, 7.1 systém se zdál být konečným řešením, které by mělo uspokojit každého.
Nejnovější systém na to jde ale popravdě šalamounsky. Ano, přidání kanálů se neubráníme, od nynějška se na nás zvukové efekty budou valit i shora. To ovšem není jediný rozdíl (i když je to rozdíl logický a pro zvukaře v pravdě efektivnější, než přidat další kanály po stranách). Ten spočívá v tom, že se systém rozčlenil na samostatné jednotky (doposud celá jedna řada reproduktorů na každé stěně hrála jeden kanál, nyní má každý reproduktor vlastní kanál), reproduktory přibyly i symetricky tak, aby bylo dosaženo rovnoměrného rozložení reproduktorů po stranách a vykrylo se mnohem víc prostoru za plátnem, což je popravdě mnohem užitečnější, než členění vzadu.
A aby toho nebylo málo, Dolby navrch přidalo i univerzální míchací systém pro zvukaře – což neznamená nic jiného, že budou schopni nahrávku takto zpracovat už nativně v postprodukci. Kolik že má Atmos kanálů? Až 128! Jde však o členění na samostatné kanály výšek a středů a je počítáno i se zpětnou kompatibilitou se systémy 7.1 a 5.1 – takže nejvyšší možný mix je ve 62.2 kanálech, ale ty není problém sloučit do dnes používaných systémů.
Posledním, ne však ve smyslu důležitosti, je rozlišení, kterým digitální kinematografie operuje. Jak už bylo nakousnuto, za standard se považuje v dnešní době 2K (dalo by se říct, že téměř identické rozlišení FullHD, to je ale přece jenom o něco nižší – v řádu desítek sloupců obrazových bodů). Tomuto rozlišení „odpovídaly“ produkce minulého desetiletí (až na čestné výjimky) a tomuto rozlišení odpovídá devadesát procent dnes promítajících sálů kin. V běžných podmínkách je to rozlišení dostatečné, u největších pláten se ovšem kvality „nástupce“ v podobě 4K (dvojnásobek sloupců, ve výsledku tedy čtyřikrát víc informací) projeví a u IMAXu, který kvůli dalším technickým zádrhelům prozatím(!) hraje jen 2K, je naprostou nezbytností (jako jediný systém kina má nyní viditelné mřížkování).
S nasnímáním takového rozlišení nemají problémy ani filmové materiály (nejviditelněji IMAXový formát), dnes už je zvládnou s klidnou myslí i digitály. Jen render CGI je v tomto rozlišení pořád náročný (například čtyřikrát delší doba renderu) a v tomto rozlišení se u počítačových mágů pracuje i dnes velmi poskrovnu (pořád běžná praxe je renderovat ve 2K a tento render následně upscaleovat do 4K). 4K projektory jsou už dnes relativně běžné, i když nikoli rozšířené u novinkových filmů, v dnešních dnech je sice v tomto formátu téměř naprostá většina, ovšem k nám se dostává stejně, ne-li méně, jak filmů se systémem 7.1. A pokud se nepoužije speciální technika sestávající ze dvou samostatných projektorů, pak je 4K neprezentovatelné ve 3D.
A jak je na tom tedy hobití trilogie (poněvadž se natáčela současně a lze předpokládat, že si udrží všechny atributy prvního dílu)? Tak tedy: Natáčelo se na kamery RED Epic (jejichž parametry jsou: 5K rozlišení, velká barevná hloubka, expoziční pružnost na úrovni filmu, maximální snímkování 140 fps, to celé ukládané v bezeztrátovém RED RAW formátu), se skly (objektivy) Zeiss Ultra Prime a Angenieux Optimo (jedny z nejlepších, ovšem také nejdražších skel, které můžete sehnat), v 3D rigu 3Ality (různých verzí, od „ruční“, až po nejsložitější a nejtěžší, zato nejkomplexnější s možností měnění stereo konvergence v realtime pro dosažení maximálního 3D efektu – ne, vůbec ze mě nemluví fanouškovské nadšení), v maximálním rozlišení 5K (ovšem s předpřipraveným rámečkem obraz „ořezávajícím“ – pro účely komponování obrazu – na 2.4:1 4K), ve snímkové frekvenci 48 fps (pro zpětnou kompatibilitu se stávajícím formátem) a se zvukařským týmem zachycujícím dialogy na place (to je ovšem u takového projektu samozřejmost).
Postprodukce byla komplet ve 3D, 2K, HFR a v poměru stran 1.78:1 (rozměr běžné ploché televize), s tím, že výchozí ale bude poměr stran 2.4:1 (klasická nudle, kterou znáte z kin a DVD, nějakou dobu zpětně se uvažovalo i o Open Matte (rozšíření obrazu bez ořezu) pro IMAXy, od toho se ale zdá se upustilo). 4K se uplatnilo pouze u 2D verze, 4K render byl jen ve 2D a 24 fps. Je to úsporná kombinace, kdy se jednoduše vychází z toho, že stejně 3D, natož pak HFR ve 4K jednoduše nikde (jak už bylo řečeno, ani v tom IMAXu díky jeho digitalizaci) se neodpromítá. A zvuk se namíchal jako třetí (bereme v potaz jedničku) film do Dolby Atmos.
To je v pravdě nejen slušná sbírka technických vychytávek a lze předpokládat, že hobití filmy vydrží po technické stránce dlouho moderní, ale při kombinaci všeho zmíněného dohromady při projekci hrozí aktuální problém, že jednomu z té kvality praskne hlava. Při slavnostní (před)premiéře se toho zúčastnění mohli dožít, v České republice a potažmo i na Slovensku nám to, jak to tak vypadá, nehrozí.
Panebože, to je tak podrobné… :) Výborné!
Precizní článek! :)