FILM: Zběsilá cesta Šíleného Maxe

Vedle tohoto ohlédnutí za historií fenoménu Mad Max si na Edně nezapomeňte přečíst ani našich deset důvodů, proč na nejnovějšího Šíleného Maxe zajít do kina.

1979 – Šílený Max

Historie Šíleného Maxe sahá až do konce 70. let minulého století, kdy australský režisér George Miller přivedl na světová plátna adrenalinový snímek plný krve a násilí, se kterými se on sám jakožto lékař v sydneyské nemocnici často setkával. Miller se tím ve svém vůbec prvním snímku snažil zkombinovat reflexi násilí silničních gangů s ropnou krizí na začátku 70. let, která silně zasáhla i Austrálii.

Millerův výsledný film, který dostal název Mad Max (Šílený Max) pak jde stručně popsat jako takový „Mechanický pomeranč na kolech“. Aby se totiž divákům jeho temná vize lépe stravovala, zasadil Miller svůj režijní debut do „blízké budoucnosti“, přestože od dob svého vzniku se ve výsledku liší nanejvýš extravagantním vzhledem jednotlivých vozidel a motorkářů.

Film sleduje osud Maxe Rockatanskyho v podání tehdy 20letého Mela Gibsona, kterému právě Šílený Max nastartoval kariéru. Max je v tomto filmu silničním policistou potýkajícím se s nebezpečnými automobilovými a motocyklovými gangy. Střetnutí s jedním takovýmto gangem se pro něj však záhy stane osudným, když je Max rukou silničních pirátů připraven o svého parťáka a nakonec i vlastní rodinu, což ho ve finále nasměruje na vpravdě šílenou cestu za krvavou pomstou.

První Šílený Max sklidil obrovský úspěch u diváků i kritiky a dlouhé roky byl dokonce zapsán v Guinessově knize rekordů jako nejvýdělečnější film všech dob. Zatímco film samotný stál pouze zhruba 230 tisíc dolarů (přesněji 350 tisíc dolarů australských), ve světových tržbách vydělal už něco přes 100 milionů. Velký úspěch tak logicky sklidil i v samotných Spojených státech, tady je však trochu kuriózní, že pro svou distribuci si Američané film předabovali, snad aby jejich diváci nemuseli být mateni australským přízvukem a určitými slangovými výrazy. Vidět, respektive slyšet, je to ostatně i v americkém traileru na film.

Kvůli nízkému rozpočtu a malým zkušenostem tvůrčího týmu dnes první Šílený Max z celé trilogie zestárnul bohužel zdaleka nejvíce a od zbylých snímků se zároveň i nejvíce liší, protože se místo jasně viditelné postapokalyptické budoucnosti odehrává jen v jakési mlhavém odrazu své vlastní doby. I dnes má však první Mad Max určitě co nabídnout, ne ale ani tak jako sci-fi postapokalyptický snímek, jako spíš drsný a realistický silniční thriller.

1981 – Bojovník silnic

Hned dva roky po prvním Šíleném Maxovi se diváci dočkali dvojky, a to opět v hlavní roli s Melem Gibsonem a v režii George Millera. Mad Max 2: The Road Warrior se odehrává pouze zhruba pět let po prvním dílu, jeho vizi nevlídné budoucnosti už ale poznáte snadno. Postapokalyptický svět druhého Šíleného Maxe totiž povstal ze světového nedostatku ropy, který vyeskaloval až v globální válku.

Z většiny světa tak nyní zbyla jen písčitá pustina, ve které je nejcennějším platidlem voda a benzín. A právě v této pustině se opět setkáváme s Maxem (v jeho ikonickém žihadle Pursuit Special z prvního dílu), jenž se rozhodne pomoct skupině přeživších, kteří uprostřed pustiny brání těžební rafinerii před útoky surových a pološílených nájezdníků.

Šílený Max: Bojovník silnic je zdaleka nejpopulárnější a hlavně nejikoničtější část celé původní trilogie. Jeho postapokalypticky-punková vize budoucnosti uchvátila miliony diváků a inspirovala mnoho budoucích projektů, od filmů jako Útěk z New Yorku nebo Terminator Salvation, až po herní sérii Fallout, či konkrétních tvůrců, jako například režiséry Guillerma Del Tora nebo Roberta Rodrígueze. Vzhled jednotlivých nájezdníků pak silně ovlivnil i různé subkultury punkové vlny.

Film opět sklidil obrovský úspěch u diváků i kritiků, kteří nejvíce oceňovali výborné praktické efekty, které vyústily až ve strhující finální honičku, a inteligentní využití pouští scenérie, jež velmi jednoduše a zároveň velmi účinně evokuje atmosféru hmatatelné postapokalyptické pustiny. Je to pak právě Bojovník silnic, kterého si diváci do dnešního dne s pojmem Šílený Max vybavovali nejčastěji, a ze kterého zároveň nejvíce těží i nejnovější Zběsilá cesta.

1985 – Dóm hromu

Potřetí a naposledy se Mel Gibson a George Miller spojují čtyři roky po Bojovníku silnic ve snímku Mad Max Beyond Thunderdome. Ten se odehrává patnáct let po svém předchůdci a sleduje osamoceného Maxe na cestě napříč pustinou – tentokrát už však i bez svého ikonického fára.

Max dorazí do městečka uprostřed pustiny, jemuž vládne Tetička v podání americko-švýcarské zpěvačky Tiny Turner (která pro film také nazpívala dnes už kultovní ústřední píseň). Z tohoto města je však Max nakonec vyhnán, načež se setká s izolovanou společností dětí, která ho považuje za jejich zesnulého pilota, který je měl přepravit do bezpečí v Boeingu 747, jehož trosky nyní leží nedaleko jejich tábořiště.

S rozpočtem v přepočtu 18 milionů amerických dolarů je Šílený Max a Dóm hromu nejdražší a tím pádem i nejvýpravnější ze všech tří filmů, zároveň se však z celé trilogie dočkal i nejpřísnější kritiky, která se soustředila především na zápletku s dětmi v druhé polovině snímku silně připomínající některá témata Pána much, Ztracených Chlapců z Petra Pana či dokonce konkrétního britského románu Riddley Walker z roku 1980, ze kterého třetí Max cituje přímo celé pasáže.

Třetí Šílený Max určitě nabízí jisté zajímavé otázky a myšlenky, a to v čele s kontrastem degenerující společností Tetičky, která se zakořenila v troskách postapokalyptického světa, a nové generace dětí, která tíží k výdobytkům minulých dob a snaží se svou novou společnost vybudovat právě na nich (přestože je vlastně ani samy nezažily).

Problém je však v tom, že zapojení dětských hrdinů a namontování role postapokalyptického mesiáše na postavu Maxe se do této filmové série prostě nehodí a spíš se jen podbízí populárním filmovým trendům 80. let. Šílený Max svou zběsilou cestu jednoduše nezakončil na tu úplně nejlepší notu. A spoustu let to navíc vypadalo, že už nikdy ani znova nenastartuje.

2015 – Zběsilá cesta

Za posledních třicet let se toho semlelo opravdu hodně. Zatímco z hollywoodské hvězdy a uznávaného režiséra Mela Gibsona se postupně stal veřejností nenáviděný antisemita, George Miller se vrhl na točení dětských filmů jako Babe 2: Prasátko ve městě nebo dva díly populárního tučňáčího animáče Happy Feet. Další pokračování Šíleného Maxe ale přitom pořád viselo ve vzduchu a oba pánové měli spojit své síly i počtvrté na přelomu milénia.

Filmu Mad Max: Fury Road jsme se však nakonec dočkali až letos. S novým Maxem v podání už ne dnes 59letého Australo-Američana Mela Gibsona, nýbrž sedma­třicetiletého Angličana Toma Hardyho (Bronson, Počátek, Temný rytíř povstal). Oproti tomu nyní sedmdesátiletý Miller na režisérské stoličce zůstal. A všem těm mlaďochům, co dnes točí akční filmy, dokonale vytřel zrak.

Šílený Max: Zběsilá cesta sice není přímým pokračováním původní trilogie, zároveň ale není ani čistou předělávkou. Když byl na tuto problematiku ostatně dotázán sám Miller, přirovnal nového Maxe ke Star Treku J.J. Abramse, který sice vychází z nějakých původních kořenů, avšak odvíjí od něj vlastní alternativní příběh.

A takové vysvětlení po zhlédnutí samotného filmu vlastně i docela dává smysl. Zběsilá cesta obsahuje hned několik odkazů na původní filmy (a to skrze flashbacky i některé reference vizuální) a režisér nemá potřebu Maxovu minulost nijak znovu vysvětlovat a místo toho se jednoduše odkazuje na své starší filmy. Zároveň je ale dost cítit i to, že Hardyho Max nejde tak úplně namontovat na Gibsonův Dóm hromu a zasekává se tak v jakési alternativní puklině mezi původním druhým a třetím filmem.

Premiéra filmu Šílený Max: Zběsilá cesta způsobila opravdu nemalé pozdvižení. Nejen že se totiž jedná o pravděpodobně vůbec nejlepší díl z celé série, ale zároveň i o snímek, který do jisté míry revolučně obrátil žánr akčního filmu na hlavu, od jeho přístupu k vyprávění příběhu skrze akci až po experimentování s kontrasty mužských a ženských hrdinů v daném žánru. Ostatně hned deset důvodů, proč na nového Šíleného Maxe (klidně i opakovaně) zajít do kina, si můžete přečíst v naší speciální recenzi.

A další šílenosti?

Po takovém úspěchu Zběsilé cesty se samozřejmě velmi brzy začalo mluvit o dalším možném pokračování. A díky tomu, jak dlouho tento film vznikal, má režisér George Miller prý příběhového materiálu minimálně ještě na další dva filmy. Původně bylo ohlášeno pokračování s názvem Mad Max: Furiosa, které by se víc soustředilo na hlavní ženskou hrdinku Zběsilé cesty v podání Charlize Theron, z tohoto nápadu však po chvíli sešlo.

Možná tomu tak bylo částečně proto, že Max je v příběhu všech pokračování původního filmu jakoby pouhým poutníkem, který se do příběhu daného filmu jen jaksi náhodou připlete a žádné vedlejší postavy k sobě dlouhodobě neváže (to je nejvíc znatelné právě u Zběsilé cesty, která je příběhem především samotné Furiosy). Částečně je to ale taky možná kvůli údajným neshodám mezi představiteli hlavních rolí Tomem Hardym a Charlize Theron, přestože ani jeden z herců těmto neshodám nepřikládá nijak značnou váhu.

Nový plánovaný film proto nese název Mad Max: The Wasteland (Šílený Max: Pustina) a Hardy má vedle toho smlouvu na hned další tři možné filmy, z nichž některé by se mohly odehrávat časově i před Zběsilou cestou. Vyloučen navíc pořád není ani samostatný film Furiosy, nyní by se však jednalo spíše o spin-off, tedy o film bez účasti Maxe. Tohle všechno jsou prozatím ale pořád spíše spekulace a více konkrétních informací ukáže až čas.

Mimo svět filmů se navíc připravuje i nová videohra s otevřeným světem, která by na PlayStationu, Xboxu i počítačích měla vyjít letos v září. Ve hře Mad Max, která se zřejmě neodehrává ve světě Zběsilé cesty ani původní trilogie, ale nejspíš si brázdí vlastní cestu, budeme moct v roli titulního hrdiny prozkoumávat otevřený svět postapokalyptické pustiny, získávat zásoby, vylepšovat svoje pouštní auto a plnit nejrůznější úkoly. Více o hře se ostatně můžete dozvědět ve výše přiložené speciální upoutávce.

FOTO: Metro-Goldwyn-Mayer Studios,
Warner Bros. Pictures, Avalanche Studios