Orange Is the New Black(Holky za mřížemi)

Rozhovor s Lorraine Toussaint alias 'Villain Vee'

Takže… každý je nadšený z vašich hereckých výkonů v OITNB!

Víte, když na něčem takovém pracujete, jste jakoby ve vakuu, rozumíte, nedostane se vám žádné venkovní reakce. Pak je to najednou venku a máte obrovskou radost z okolních reakcí. Jsem nadšena.

Jak se vlastně stalo, že jste byla obsazena? Komu za to vděčíme?

Byla jsem v L.A. a můj manažer říkal, že shánějí někoho, aby mohli přidat do seriálu další postavu.Tak jsme spolu něco nahráli a poslali jim to do New Yorku. Dostali jsme odpověď velice rychle, líbilo se jim to. Vše se to stalo opravdu velice rychle. Během týdne jsem byla v New Yorku, musela jsem se rychle přizpůsobit situaci, najednou jsem měla strávit šest měsíců v New Yorku. S Jenji jsme se pořád naháněli na telefonu, abych to zkrátila, když jsem v New Yorku přišla do práce na plac, stále jsem s Jenji ještě ani nemluvila.

Hrála jste Vee, aniž byste si o ní promluvila s člověkem, který postavu napsal?

Ano! Jenji dorazila asi půl hodinky před tím, než jsme začali natáčet. Konečně se nám tedy podařilo spojit, chvíli jsme si povídaly, když odcházím na plac na svou scénu, říká mi: „A mimochodem, Vee je psychopat!“ Šla jsem na tu scénu poměrně dost zmatená.

A jak jste tu postavu vnímala tedy před tím než vám Jenji řekla, že je sociopat?

Jednoduše jako takovou problémovou ženu. S ní jsou a budou neustále nějaké starosti, ale rozhodně jsem ji nevnímala jako psychopata.

Mám dojem, že lidé s Vee sympatizovali nebo se s ní částečně ztotožňovali právě kvůli tomu jejímu mateřskému pudu. Vzala pod křídla několik děvčat a všem jím říká „moje holky“.

Přesně tak. Vee touží být mnoha věcmi. Výhodou psychopatů bývá, že umí velice dobře používat mimiku, emocionální mimiku. Je těžké pro okolí říci, zda je to zrovna jen hra nebo to teď zrovna myslí ta osoba vážně. Je zvláštní hrát postavu, která neustále hraje.

Na konci série se Vee snaží ještě najít znovu zázemí u Taystee, jelikož vypadá, že nad ní všechna děvčata zlomila hůl. Říká Taystee: „Zlomila jsi mi srdce“ a Taystee odpovídá: „To by se mohlo stát, kdybys nějaké měla.“ Co si o tom myslíte, má Vee srdce?

To je vlastně jedna z mých nejoblíbenějších scén, právě kvůli této větě. Opravdu jsem moc chtěla mluvit s pravou Vee. Na tyto věci se zeptat, zjistit, kde je její srdce, kdo k němu má přístup, jestli někdo vůbec. Má prostě jiné kapacity v srdci než třeba Taystee. Která se k Vee dostala pravděpodobně nejblíže než kdokoliv jiný. Ale je pravda, že i to je relativní.

Vee říká Taystee: „Byla bys už 10 let mrtvá, kdyby nebylo mě.“ To vypadá, jakoby Vee sama opravdu věřila, že upřímně dělá pro „svoje holky“ to nejlepší co může.

No samozřejmě, to si Vee opravdu myslí. Myslí si, že jim nabízí alternativu, která je mnohem lepší než ty ostatní alternativy v jejich životě, ty považuje za opravdu hrozné, hrozně těžké. Vidí se jako jejich matka, jako mladé si je přivlastní a vlastně je tak nějak postupně pohltí. Ale opravdu se vidí jako jejich matka.

To je zajímavé, co asi dělá její svědomí v momentě, kdy přesvědčuje Crazy Eyes, aby se přiznala k napadení Red, kterou ve skutečnosti přepadla Vee sama. Jak by mohla něco takového udělat, jestliže je přesvědčena, že je jí matkou?

Víte, opravdu tomu věří, ale u takovýchto lidí tam prostě to svědomí není. Nepotlačují ho, neobchází ho nijak, prostě tam není. Také jim chybí pojítko mezi akcí a následky. Takže ve chvíli, kdy házím Crazy Eyes pod autobus, moc nad tím ani nepřemýšlím. Navíc Crazy Eyes je taky nezmar, přežije vždy. Tak mě napadá, že to, co mám ráda na vztahu Taystee s Vee, možná, aspoň já mám tedy takový pocit, že Taystee je jediná, kterou ve skutečnosti Vee nikdy pod autobus nehodila. Taystee asi ani pořádně neví proč tomu tak je, překvapuje jí to.

Spousta herců, kteří hrají nějakou zápornou postavu, mluví o tom, jaká to byla zábava. Bylo hraní Vee taky takovou legrací?

Nebyla to sranda v takovém smyslu, v jakém toto slovo běžně vnímáme. Miluju hraní, miluji to, že to je moje práce. Hraji s takovou vášní, že to ani nemohu popsat. Tato vášeň byla právě klíčem ke hraní Vee. A přesto hraní Vee přineslo i své oběti. Vlastně se nakonec stala pro mě velice zajímavým duchovním zážitkem.

Duchovním?

Každý máme svou temnou stránku, já tomu říkám „já ve stínu“. Většina z nás se s ní však během života sotva dostane do kontaktu. To má svůj důvod, konfrontace s touto stránkou vyžadují velké množství energie. Já jsem však o sobě vždy chtěla vědět vše, ne jen ze zajímavosti, beru to jako závazek sama k sobě. „Vypuštění“ Vee mě donutilo zatancovat si i s vlastním „já ve stínu“. Využila jsem hraní Vee jako možnost nechat řídit auto mé „já ve stínu“ po šest měsíců.

Vlastně hraní Vee bylo velice hmatatelné, přijela jsem do práce a oblékla si tu vězeňskou kombinézu. A především ty boty, na těch jsem to pocítila nejvíc, jsou neuvěřitelně těžké, když jsem si je obula, cítila jsem najednou od palce u nohy až po mé vlasy něco jako: Ok, teď jsem Vee. A chtěla jsem hrát.

Co se týče outfitů a masek, ví se, že v této show to nezabere příliš času, což nebývá pro televizní show úplně běžné. Jaké to je, hrát takovou postavu, na kterou vás vlastně téměř neupravují nebo tedy, nezkrášlují.

To zbožňuji. Je to celé takové přirozené, prostě takové čerstvé. Myslím, že to také velice přispívá úspěchu celé show a Vee samotné. Ta nahá upřímnost je krásná. Bylo to velice osvobozující, čím hůře jsem vypadala, tím snad lépe. „Vy jste zrovna vylezla z postele? No výborně, tak jdeme rovnou točit!“ (směje se).

Množství herců, které jsou obsazeni do OITNB nemají větší zkušenosti, častokrát je to pro ně první velká role. Vy jste tam přišla už jako zkušená herečka. Přenesla jste ten mateřský pud Vee v seriálu i do reálu na plac?

Teď se tak přihlouple usmívám, protože já ty ženy úplně zbožňuji. Přála bych si, abyste mohla cítit, jak moc je mám ráda! Jsou jako moje dcery. Jsou mladé, krásné a tak talentované! Statečné, vtipné, zároveň takové zranitelné, laskavé a velkorysé. Myslím, že jsem je učila určitým věcem díky tomu, že tomu byly přístupné. A když říkám věcem, tak tím určitě nemyslím hraní, to je opravdu není nutno učit! To spíš takové věci, jak to s kamerou funguje, když je blíže, když je dál; se světlem apod.

Takže vás uvítali s radostí?

Přišla jsem do společnosti, která už byla víceméně zformovaná, sama o sobě byla takovým gangem. Přišla jsem jako nováček a musím říct, že toto jsou ti nejvelkorysejší herci, s jakými jsem kdy pracovala. A je jich tolik! Mimochodem, nikdy jsem ten seriál neviděla.

Moment, vy jste nikdy neviděla ani jede díl?

Vlastně jsem o té show nic nevěděla, ve svém okolí jsem občas zahlédla nějaký ten plakát, reklamy byly na autobusech a podobně. Ale nikdy jsem to neviděla. Já jsem se prostě zamilovala do napsaného scénáře, bylo to krásně napsáno. Když jsem do týmu přišla, každá z hereček mi chodila klepat na dveře a vítala mě mezi nimi. Daly mi pocit, že jsou moc rády, že jsem mezi ně přišla. Srdce mi z toho plesalo.

To když poslouchám, umocňuje to je ještě ten strach, že byste se nemusela vrátit na obrazovky v třetí sérii.

Já vím! Posledně mi psala Uzo sms, že jí tam chybím, tak jsem jí hned psala, že mi taky chybí. Za hodinu se podívám na telefon a mám tam podobnou zprávu od Vicky. Opravdu to je nádherná parta, moc mi to chybí.

No, třeba se Vee na obrazovky vrátí…

Je Vee mrtvá? Nebo není? Je to nezmar, u ní nikdy nevíte. Navíc… Příběh tvoří Jenji, u té taky nikdy nevíte…

zdroj: http://www.thedailybeast.com/