Hlášky z druhého dílu
Nejen krev, slzy a pot tvoří vojákův život. K tomu aby obyčejný člověk vůbec přežil hrůzy války je zapotřebí také humor. Pro připomenutí těch nejvtipnějších dialogů z prvního dílu jsme pro vás připravili tento článek.
Druhý díl - Basilone
- Co je to zač?
- Vojenský příděly z roku 1918.
- "Drahá Vero, prší. Bavím Runnera tím, že mu čtu tenhle dopis. Nemůžu se dočkat, až z tebe budu pomalu svlíkat tvé…" Tuhle část nepotřebuješ slyšet.
- Ne, to je přesně to, co potřebuju slyšet.
- Řekni jí, jak jsem krásnej.
- Řeknu jí pravdu. Sežrala nás džungle a pět tisíc Japonců se nás snaží zabít.
- Hej, díky za zlepšení nálady.
- Dělám, co můžu.
- Představ si, že je to maso.
- Nasrat!
- Nemůžeme to udělat, když nebudou běžet.
- Kristova noho, Evansi, zníš jako moje žena.
- Taky tak vypadá, co?
- Docela jo.
- Měl by sis dávat pozor, kde je budeš nosit. Nebo kouřit doutníky, který bys neměl.
- Nebo pít chlast, kterej bys neměl...
- Stalo se něco, když jsem byl na lovu?
- Betty Huttonová se stavila a vykouřila nás.
- Hej, broskve!
- Broskve? Já mám zasranou běhavku a tys sehnal broskve.
- Došel jim sýr, Runnere.
- Broskvičky... Budu ti říkat Broskvičko.
- Jdi do prdele.
- Jak chceš, Broskvičko. O tomhle musíš napsat Veře.
- Runnere, tvoje nová přezdívka je Gejzír.
- Jdi do prdele, Broskvičko.
- To bylo gesto hodné gentlemana.
- Musíme bejt vážně v prdeli.
- Jo.
- To není dopis, ale báseň. Óda. Epitaf na počest vítězství na Guadalcanalu.
- To musí bejt těžký napsat takovouhle báseň. Co se sakra rýmuje s „Guadalcanal“?
- How fucked are we now on Guadalcanal? (verze s českým dabingem - Na Guadalcanalu se z toho poseru?)
- Slyšeli jsme, že tu máte kafe.
- Kafe? Kurva můžu vám donést nějaký kafe. Mléko a cukr?
