Predator

Arnold Schwarzenegger

Dutch (Predátor)

Terminátor. Buldočí povaha. Rakouský dub. Americký sen. Poslední akční hrdina. Guvernér. Vrátí se Arnold zpátky na trůn nebo jsme svědky posledního záchvěvu bývalé hollywoodské jedničky?

Terminátor

Červenec 1991. Americkým kinům vládne netrpělivě očekávané pokračování kultovního sci-fi filmu s názvem Terminátor 2. Jeho hlavní představitel, Arnold Schwarzenegger, může být spokojen, film překonal veškerá očekávání, každý den proteče pokladnami kin několik miliónů dolarů. Arnold filmem potvrzuje svůj superhvězdný status a ujímá se trůnu. V Hollywoodu není nikdo, kdo by měl větší moc, větší honoráře a větší možnost si vybírat filmy. Amerika mu leží u nohou. Oslavuje nejenom jeho, ale i proslavený fenomén, jehož je Arnold je nejzářivějším důkazem. Sen o úspěchu. Americký sen.

O dvanáct let později už může Arnold na podobné časy jen vzpomínat. Doba se změnila a časy klasických nesmrtelných akčních hrdinů odezněly. Svým posledním filmem se tak trochu potupně musel vrátit ke své nejslavnější postavě – Terminátorovi, aby tak ukončil hubené období, kdy natáčel jeden nepovedený film za druhým. Přestože už dávno nepatří mezi absolutní špičku, dostal za třetí díl legendární ságy rekordních třicet miliónů dolarů. Stále se okolo něj vznáší aura respektu a obdivu, i když řady jeho uctívačů značně prořídly. Zůstaly však na těch nejdůležitějších a nejvyšších místech, což je ze všeho nejdůležitější.

Po dlouhém zvažování nakonec přeci jen ohlašuje svojí kandidaturu na kalifornského guvernéra. V pětapadesáti letech, tedy ve věku, když už akční hrdinové dávno berou starobní důchod, se pokusil prorazit do vrcholné politiky. Velká podpora veřejnosti, nemalé finanční prostředky na volební kampaň a nespokojenost se stávajícím guvernérem z něj ve volbách učinily drtivého vítěze. Jak si povede v nové roli? Je možné, aby kulturista a herec se stal obratným politikem? Vzhledem k jeho povaze, která už v minulosti prokázala obdivuhodnou buldočí vůli, to není nemožné…

Buldočí povaha

Arnold Schwarzenegger se narodil 30.července 1947 ve vesničce nedaleko Grazu jako druhorozený syn policejní důstojníka Gustava a jeho ženy Aurelie. Tvrdá výchova jeho otce ho naučila až téměř nelidské discíplíně, která později slavila úspěch, když se jako divý v posilovně znovu a znovu chápal činek. Nepřilíš honosné poměry, které panovaly v poválečném Rakousku, v něm zase vybudovaly touhu stát se úspěšným a velmi bohatým. Kombinace těchto dvou vlastností se stala motorem jeho pozdější úspěšné kariéry.

Nechybělo málo a Arnold Schwarzenegger mohl být neméně slavným fotbalistou. Při trénincích v posilovně se však tehdy patnáctiletý Arnold zamiloval do úplně zdejšího železa a bylo rozhodnuto. Jeho nadšení bylo dokonce takové, že neváhal den co den jezdit na kole do dvanáct kilometrů vzdálené posilovny, kde dvě hodiny do úmoru dřel a poté se opět vydal na namáhavou cestu domů. Rodiče nejdříve brali jeho novou zábavu spíše s úsměvem, ten jim však ztuhl, když se Arnold rozhodl po dovršení plnoletosti stát se profesionálním kulturistou.

Už v té době se Arnold setkal s filmovým plátnem, není překvapením, že mezi jeho oblíbené hrdiny patřili svalnatí a udatní rekové. Arnold nejvíce obdivoval Rega Parkse, kulturistu a hrdinu laciných filmů o neohrožených starověkých bojovnících. Parks se stal jeho hlavním vzorem, později soupeřem a nakonec i dobrým přítelem.

Rakouský dub

V osmnácti letech se Arnold definitivně rozhodl, že se bude dál kulturistice věnovat. Nezastavila ho ani vojenská služba, naopak – během ní získává svůj první amatérský titul. Brzy začíná objíždět soutěže v Německu, posléze i po celé Evropě, kde poráží soupeře rozdílem několika tříd. Respekt budil především namakaným bicepsem, jenž v dobách jeho největší slávy (1970–75) dosahoval úctyhodných 54 centimetrů. Pro takovéhle svalstvo je Evropa prostě malá, pomocí nově vybudovaných kontaktů Arnold získává možnost účastnit se celosvětových soutěží.

Brzo se jeho jméno stává obávaným postrachem mezi zaběhlými favority. I když mnohokrát musel sklonit hlavu před kvalitnějšími soupeři, neváhal a dál se usilovně věnoval posilování. Zakrátko suvérénně vítězil i na těch nejslavnějších soutěžích. V průběhu semdesátých let už s přehledem vládl veškerým kulturistickým soutěžím a získal rekordní počet titulů – 7× Mr. Olympia, 6× Mr.Universe a 1× Mr.World. Schwarzeneggger, přezdívaný „The One and Only“ (Jediný a jedinečný) či „Oak“ (Dub), zářil na kulturistickém nebi až do roku 1980, kdy se definitivně zúčastnil poslední soutěže

Arnold se od počátku své kariéry projevoval na rozdíl od svých soupeřů také jako zdatný obchodník. Po svém příjezdu do Ameriky koncem šedesátých let, po prvních zklamáních pochopil jednu základní věc – bez kontaktů nelze dělat byznys. Velmi pečlivě a pomalu tak budoval svojí síť, která se mu v průběhu let s velkým úspěchem zúročila.

Ve zpětném pohledu do historie mu také nelze upřít jeden zásadní primát – stal se novodobým propagátorem kulturistiky, tedy sportu, kterému před jeho nástupem nebyla věnována přílišná pozornost a spíš než obdiv, budila kulturistika posměch. Samozřejmě, zásadní roli hraje až následný úspěch filmový, díky kterému vešly pojmy jako „Schwarzenegger a kulturistika“ do masového podvědomí. Stovky tisíc lidí po celé zemi najednou chtěly být jako on – mít jeho dokonalé tělo, slávu a peníze.

Posilování se v tu stalo hlavním hitem a provozovatelé podobných zařizení si mnuli ruce. Netřeba připomínat, že i zde se Arnold úspěšně etabloval, vedl speciální kursy či svým jménem zaštítil stravu a nápoje pro posilování. Také jako jeden z prvních upozornil na problémy s anaboliky a zcela odmítl, že by kdy nějaké bral, s výjimkou jistých podpůrných prostředků. Srdeční operace, které se před několika lety podrobil, prý neměla s nadměrným požíváním prostředků nic společného, jednalo se o odstranění vrozené vady srdečního svalu.

Americký sen

Hned po svém úspěšném startu na sportovním poli na konci šedesátých let se Arnold začal velmi intenzivně zajímat o svět filmu. První nabídky nebyly příliš valné, zpočátku musel zkousnout malé role ve nepříliš velkých filmech a velké role v opravdu malých a debilních filmech. Zatímco na soutěžních molech byl během semdesátých let opravdovým pojmem, do myšlení filmových studií zatím prototyp hrdiny – svalovce nepronikl.

Nepřímým zlomem pro jeho kariéru byl až Rocky, film v hlavní roli s jeho pozdějším souputníkem Sylvesterem Stallonem, který nastartoval zájem o podobné charakatery. Svalnatí a neporazitelní akční hrdinové se do áčkového podvědomí prostříleli až s nástupem osmdesátých let a zlatého věku akčních filmů. Vláda bývalého herce Ronalda Reagana a patřičné národní cítění otevřely cestu všem bojovníkům nejenom za lepší Ameriku.

Paradoxně prvním velkým úspěchem Arnolda byla fantasy Barbar Conan (1981), kde ztvárnil hrdinu ne zrovna současného. Právě postavy impozantního zjevu a kamenného obličeje se však staly dokonalým místem pro jeho uplatnění. Po úspěchu Terminátora se většina lidi přestala smát jeho rakouskému přízvuku, i když pochyby o jeho hereckých schopnostech dál přetrvávaly. Komandem se Arnold etabloval už jako plnohodnotný akční hrdina a začal nebezpečně dotírat na tehdejšího krále akčních filmů, Stallonea. Rozhoupat jeho židli se mu povedlo také díky úspěšným výletům do žánru komedie, kde naopak Stallone pohořel.

Štěstí se při něm víceméně drželo celá osmdesátá léta, kdy si zahrál ve filmech tehdy několika vycházejících akčních režisérů, kteří ho dokázali nasměrovat správným směrem a využili na sto procent jeho charisma (nikoli herecký talent). Vedle Johna McTiernana (Predátor), Paula Verhoevena (Total Recall) byl hlavním hybatelem jeho kariéry James Cameron, se kterým dal Arnie dohromady svůj první úspěch (Terminátor), aby ho o sedm let ještě překonal (T2) a zkusil si dokonce z akčního žánru i trochu vystřelit (Pravdivé lži).

Poslední akční hrdina

Když na počátku devadesátých let dosáhl vrcholu a Hollywoodu mu ležel u nohou, zdálo se, že ho už nikdo nemůže ohrozit. Ironií osudu to byl on sám, kdo se stal největší hrozbou, tedy hlavně díky svým rozhodnutím. Už to nebyli režiséři, kteří si ho vybírali do svých projektů, už to byl on, kdo vybíral režiséry a projekty. A štěstí, které se při něm drželo, jej náhle opustilo.

Za úpadkem však stála také změna podnebí, drsná osmdesátá léta vystřídala léta devadesátá, kde už nestačilo být nesmlouvavým akčním hrdinou, bylo třeba přijít s nečím novým. Po Pravdivých lží se Arnold nejenom neposunul dál, ale začal postupně jít se svými filmy doslova proti proudu času. V době, kdy prototypem nového akčního filmu je zběsile nadupaná Skála, Arnold přichází s Likvidátorem, filmem, který zaspal dobu o deset let. Publikum ho však dál drželo nad vodou a jeho filmy stále měly slušné tržby.

Pocit, že on přece nemůže prohrávat, ho vrhal do ještě hlubších propastí. Další projekty už dopadly velmi špatně a je jedno jestli hrál těhotného muže, comicsového polozáporáka nebo policistu bojujícího proti samotnému satanovi. Doba prchala zcela jiným směrem, jeho režisérští chráněnci buď přesedlali ja jiný žánr, začali profesně upadat nebo prostě skončili, a ti noví měli už svoje nové hvězdy. Prototyp moderního akčního hrdiny, tedy kategorie, kde chtěl Arnold zůstat, tehdy vyžadoval i pokročilejší herecké schopnosti a ty – přiznejme si to – Arnold nikdy neměl. Přesto však tvrdohlavě odmítal podřídit se směru a místo toho radši dál zůstal uvězněn v přesvědčení, že on a jeho styl zaručuje hlavní úspěch filmu. Těžko pochopitelná je i volba režisérů jeho posledních projektů, kde nalezneme buď průměrné rutinéry (Roger Spottiswoode – Šestý den) nebo absolutní hrobaře (Peter Hyams – Konec světa).

Guvernér

Arnold vždy rád opájel mocí a nikdy to příliš neskrýval. Ostatně, veškeré „pomluvné“ životopisy či rozhovory ho označují jako člověka, který chce mít všechno, ať už je to vítězství, film nebo žena v posteli. Kupodivu funkci režiséra si zkusil jen dvakrát (TV film Vánoce v Connecticutu a jedna povídka Příběhů ze záhrobí) a prozatím se k ní nevrátil, jako producent se neangažoval téměř nikde.

Projevoval se však nadále jako zdatný obchodník, a to nejenom v byznysu, díky kterému se proslavil. Spolu se svými filmovými souputníky, Sylvesterem Stallonem a Bruce Willisem založil sít „lepšího“ rychloobčerstvení s názvem Planet Hollywood. Hra na McDonalda v prostředí filmových propriet se mu však dařila jen několik let, poté stejně jako jeho kolegové nepříliš úspěšný projekt opustil.

Arnold se také nikdy netajil svými politickými ambicemi. Koneckonců už sňatek s Marií Shriver, příslušnící slavného rodu Kennedyů, je zlými jazyky považován za čistě účelový tah k získání dalších kontaktů. Teoreticky ano, ale to by Kennedyové nesměli být demokraté a Arnold umírněným republikánem. Počátkem devadesátých let se rozšířily první zvěsti o tom, že by mohl kandidovat na kalifornského guvernéra, a všichni začali rychle usuzovat, že to má být pouze přestupní stanice na prezidentskou funkci. Vzhledem k americké ústavě, která něco takového dovolí pouze rodilým Američanům, se to zdá nereálné – tedy do té doby, než dojde ke změně. A že bude prezidentem herec? Vzpomeňme na Ronalda Reagana.

Jeho politické ambice se znovu začaly probírat v polovině roku 2003, kdy se Arnold začal kandidaturou na guvernéra reálně zabývat a v následných volbách se mu podařilo zvítězit s velkým náskokem. Hned jak usedl do guvernérského křesla ohlasit „prozatimní“ konec své herecké kariéry. Můžeme jen hádat, zda si skutečně uvědomuje závažnost tohoto kroku. Schwarzenegger se sice angažuje v některých sociálních programech, ale nikdy nevystoupil jako osobnost, která by měla vyhraněný a mediálně známý názor na určitou oblast. Vzhledem k tomu, že Kalifornie se v současnosti potýká s velmi závažnými ekonomickými problémy, je otázkou, zda si Arnold neukousl přílíš velké sousto. Kromě obecných výroků totiž zatím ani nenaznačil, jaké konkrétní kroky podnikne k vyřešení problémů. Ale jak se ukázalo již mnohokrát v minulosti, zužitkování kontaktů a přimočará jednoduchá politika slaví úspěch. Ostatně, Arnoldův herecký kolega z filmů Predátor a Běžící muž, Jesse Ventura, by mohl vyprávět – sám se stal před několika lety guvernérem Minessoty.

„Já se vrátím“

Ještě minulý rok se mohlo zdát, že Arnold je skutečně za zenitem a že hollywoodský sen se změnil v malou noční můru. Ale vzhledem k tomu, že Terminátor 3 se nakonec setkal s relativním kritickým i diváckým úspěchem, a zároveň s tím se Arnold vrátil guvernérským místem na první stránky novin, jsme svědky velmi neobyčejného comebacku. Ať už se Arnold po uplynutí svého mandátu rozhodne pro politiku nebo film, potvrzuje se, že jsme ho možná podcenili a příliš odepisovali. Ostatně s novým heslem „I´m back“ má zaručen úspěch jak na hereckém, tak i politickém poli.

Sdílejte:

QR kód

Sdílet

Kindle