Sherlock

Arthur Conan Doyle

Základní fakta

Spisovatel, jenž vdechl život slavnému Sherlocku Holmesovi se narodil 22. května 1859 ve skotském Ediburghu. Rodina Doyleů byla v blízkém kontaktu se světem umění, tedy alespoň Arthurova matka, Mary Doyle, byla velmi dobře vzdělaná a mistrně ovládala psaní povídek. Podobnou chválu ovšem nemůžeme pět na Arthurova otce Charlese, alkoholika a černou ovci rodiny, který nic výjimečného v životě nedokázal.

Doyleova mladá léta

Díky chování otce neměla rodina peněz nazbyt a Arthurovo vzdělání v Londýně platili příbuzní. Ve škole provozoval sporty jako kriket a rebelování proti drsným fyzickým trestům, jenž v té době na školách vládly. Sportům zůstal věrný i v pozdějších stádiích života, kdy se vrhl na golf, řízení aut a dokonce i na bodybuilding. Na škole si také poprvé uvědomil, že po matce zdědil talent pro vyprávění příběhů, když jimi bavil spolužáky. Navzdory rodinné tradici však nezačal studovat umění, ale medicínu. Právě z lékařských zkušeností později čerpal informace do svých povídek. Na studiích medicíny zároveň potkal svou největší inspiraci, doktora Josepha Bella. Tento muž měl úžasnou schopnost pozorování, dedukce a vytváření diagnóz.

Po ukončení studií s menšími finančními potížemi začal svou lékařskou praxi a oženil se s Louisou Hawkins, jež mu občas radila s jeho psaním.

První úspěchy

V roce 1886 vyšla jeho první povídka s Sherlockem Holmesem, Studie v šarlatové. Ohlas na ni byl skvělý, což Doylea trochu iritovalo, jelikož se mu mnohem více líbil jeho román Micah Clark, jemuž se takového ohlasu nikdy nedostalo. A to se dá říci i o jeho ostatních dílech, kde nefiguruje Sherlock Holmes a která nikdy nebyla dostatečně komerčně výhodná. Na požádání philadelphského Lippincotts Monthly Magazine tak napsal Znamení čtyř, druhý holmesovský román. Po návratu z cest po Evropě se mu ovšem pacienti do ordinace nehrnuli. Proto učinil své nejdůležitější rozhodnutí – začal psát sérii krátkých povídek se stejnými postavami (Holmesem a Watsonem).

O zastupování Doylea se staral A. P. Watt, jenž dohodl vydávání Holmesovských povídek v magazínu The Strand. O krásné ilustrace k těmto povídkám se staral Sidney Paget. V roce 1891 došlo k dalšímu obratu. Doyle těžce onemocněl a byl na prahu smrti. Naštěstí se uzdravil, ale svou medicínskou praxi pověsil na hřebík.

Spisovatelská vražda Sherlocka Holmese

Roku 1893 chtěl pověsit na hřebík i něco jiného. Na výletu do Švýcarska si našel vhodné místo k vraždě slavného Sherlocka Holmese a také to dokonal v povídce Poslední případ, kde ho profesor Moriarty svrhl do Reichenbašských vodopádů. Fanoušci Sherlocka Holmese se snažili protestovat a proto 20 000 čtenářů zrušilo předplatné magazínu The Strand. To ale nepomohlo a Doyle se pustil do psaní povídek, které považoval za důležitější.

V průběhu dalších měsíců ho zasáhlo několik osobních tragédií. Nejprve to bylo odhalení tuberkulózy u Louisy a poté smrt jeho otce. Arthur se v tomto těžkém období uchýlil ke spiritualismu. V tomto poli působnosti si mimochodem znepřátelil slavného Harryho Houdiniho, který rád šarlatánům jejich triky odhaloval veřejnosti. Toto borcení spiritualistických idejí se Doyleovi velice znelíbilo.

V roce 1894 se vydal za velkou louži, kde měl vždy Sherlock Holmes mnohem větší ohlas než v rodné Británii. Účelem cesty byla série velice úspěšných přednášek o slavném detektivovi a úspěch ho provázel i po návratu do Británie, kdy opět ve spolupráci s The Strand vydával povídky o Dobrodružství brigadýra Gérarda, jež jsou u nás méně známé.

V únoru roku 1900 byl Doyle přijat jako vojenský lékař v Búrské válce. Své vzpomínky z tohoto období sepsal do kroniky The Great Boer War. Za zásluhy v búrské válce byl v roce 1901 povýšen do stavu rytíře.

Holmesův návrat

Obrat důležitý pro povídky o Holmesovi přišel po Doylově pobytu v hrabství Devon, kde se nachází nechvalně známé bažiny. Po vyslechnutí mnoha historek z tohoto kraje se rozhodl pro použití postavy Sherlocka Holmese, ovšem pouze jako vzpomínku na událost ještě před detektivovou smrtí. Sherlock tedy stále zůstával mrtev. Během let 1901 až 1902 byl tak v časopisu The Strand na pokračování vydáván Pes baskervilský, jenž se ihned stal trhákem a i dodnes zůstává nejznámějším Doyleovým dílem.

V roce 1903 po značném pobízení fanoušků, a to fanoušků i z míst nejvyšších, začal Doyle vydávat Návrat Sherlocka Holmese, novu sérii povídek o slavném detektivovi, ve které odhaluje, že Holmes do vodopádů ve skutečnosti nakonec vůbec nespadl a tedy přežil. Rok 1906 strávil Doyle v hluboké depresi po ztrátě manželky Loiuisy. Zařadil se tak na dlouhý seznam autorů, jimž vzala partnery tuberkulóza. Takto ztratil manželku například i spisovatelský gigant Edgar Alan Poe.

V roce 1907 si Doyle vzal Jean Leckie, kterou znal už několik let, ale jejich vztah byl až do smrti Louisy pouze platonického charakteru.

Po několikaleté pauze vydal Doyle známý Ztracený svět, po něm následoval opět náš detektiv – Údolí strachu vycházelo na pokračování v roce 1914. Po letech neaktivity ve spisovatelské sféře přišla na Doylea finanční krize. Vyřešil ji v roce 1926 dalšími knihami o profesoru Challengerovi a v roce 1928 Případy Sherlocka Holmese, které tvořily poslední sbírkou o velkém detektivovi. Pro Doylea poté přišel rychlý spád. Jeho zdravotní stav se zhoršoval a po cestách po Evropě už naposled zakotvil v Británii. Zemřel 7. července 1930 obklopen svou rodinou.

Divadelní hry

Doyle se snažil o napsání několika her pro divadlo. Ta první, o Sherlocku Holmesovi, měla velmi kladný divácký ohlas, kritici už ale tak nadšení nebyli. To bylo dáno rovněž tím, že postavu Holmese si herec William Gillet značně pozměnil k obrazu svému.

Doyle napsal i hry o Dobrodružství brigadýra Gérarda a dále hry The House of Temperley a The Tragedy of the Korosko. Žádná z těchto her ale neslavila velký úspěch a Doyle utrpěl finanční ztráty. Vše si ale vynahradil napsáním další hry o Holmesovi Strakatý pás, jež měla výborný ohlas a vynahradila veškeré dřívější finanční ztráty.

Zajímavosti

• Postavy Holmese a Watsona se měly původně jmenovat úplně jinak. Až Doyleova první manželka ho přiměla ke změně, protože by podle jejího názoru Doyle s povídkou o detektivovi s takovým jménem daleko nedošel. Inu, musíme jí dát za pravdu. Uznejte, Sherringford Hope a Ormond Sacker zní nanejvýš vtipně.
• Doyle byl velký vtipálek. Jednou údajně poslal pěti svým přátelům dopis s obsahem: “Byli jsme odhaleni, utečte!” A vskutku, jeden z jeho přátel zmizel a Doyle ho už nikdy neviděl.
• Jeden z velkých obdivovatelů Sherlocka Holmese byl i samotný Edvard IV. To bylo prý také hlavním důvodem povýšení Doylea do stavu rytířského. Tato velká pobídka mohla být hlavním faktorem v Doyleově rozhodnutí pokračovat v psaní o detektivovi.
• Doyle předpovídal první světovou válku dlouho před jejím začátkem. Zajímavostí je, že navrhl několik hodně praktických věcí pro vojáky, jako nafukovací vesty a nafukovací čluny. Vyslechl ho až Winston Churchill.
• Doyle měl velmi liberální přístup k homosexualitě. Díky tomu údajně mohl zasednou ve sněmovně lordů. Zajímavé je to i proto, že masa diváků obviňuje filmová i seriálová zpracování ze zneuctění památky Doylea a tvrdí, že se v hrobě obrací.

Zdroj: BBC One