Každý týden nechává jeden z protagonistů Superstore nahlédnout diváky do zákulisí natáčení. Tentokrát epizodu popsal Tony Plana, který jako hostující herec ztvárnil Amyina tatínka Rona.
Pro začátek musím říct, že tahle epizoda byla ohromná sranda. Měl jsem radost a byl jsem pyšný, že můžu být její součástí a hrát Rona, Amyina: otce. Po finálním zhlédnutí se moje očekávání vyplnila. Dějové linky jsou praštěně vtipné, ale také hodně vypovídají o lidech. Kdo nechce být oceněn za své zásluhy? Kdo z nás si nepřeje, abychom nemohli ovládat síly, které naši práci ztěžují nebo naopak zlehčují? A kdo není zvědavý na rodiče člověka, o kterého má zájem?
Až na to, že ve světě Superstore to, co je normální, často hraničí se šílenstvím. Glenn pozvedl sebe-propagaci na nový stupeň absurdity. Dina využívá Mateova vztahu s Jeffem, co jen to jde. A Jonah se ocitne v domě Amyiných rodičů a trápí ji každou vteřinu „příjemně“ stráveného času s Connie a Ronem. A ve výsledku nám pak takový stav připadá jako normální. Na tenhle díl se určitě rád podívám ještě několikrát.
Natáčení byla zvláštní zkušenost. Opět jsem byl otec Americy Ferrery; tentokrát v jiném, ale stejně ujetém seriálu – z Queensu jsem se přesunul do Cloud 9. Tento měsíc to bude sedm let od okamžiku, kdy jsme si řekli sbohem v závěrečném díle Ošklivky Betty. Ačkoli jsme zůstali v kontaktu a těšili se z častých setkání (koukněte se na Austin’s ATX Television Festival z minulého roku), chyběla mi naše společná práce (stále jí dávám nevyžádané rady).
Ošklivka Betty byla nádhernou čtyřletou zkušeností. Stala se z nás všech familia. Ti, kteří měli tu čest hrát rodiče v dlouhotrvajícím seriálu, vědí, že si s našimi seriálovými dětmi vybudujeme hluboké a trvalé pouto. Ale na rozdíl od mé skutečné role otce jsem mohl svou „dceru“ často pozorovat při práci. A řeknu vám, že America udává natáčení atmosféru. Té atmosféry jsem si všiml, když jsem vkročil na scénu. Všichni byli veselí, soustředili se a spolupracovali – stejně jako v Ošklivce Betty. Byl jsem na ni hrdý tehdy a jsem i teď. Co mám říct? Samozřejmě, že jsem předpojatý – jsem papi – ale kdo se mnou může nesouhlasit?
Takže pracovat s ní bylo naprosto přirozené. Popovídali jsme si v maskérně (rodina, triatlony, produkování), zkusili si na nečisto dialogy a těšili se ze společnosti jeden druhého (mezi tweety a smskami). Dokonce mě napomenula, když jsem řekl, že mi zrovna někdo „twitternul“.
Ale ta důvěrná známost byla znát, jakmile jsme začali točit. Během každé scény jsem si musel v duchu připomínat, že jí nemám oslovovat „Betty“ (rychle jsem přešel na mija, což ve španělštině znamená „drahá dcerko“). Pokaždé, když jsem se na ni podíval, říkal jsem si, „Něco tu nehraje. Nenosí brýle. Kde má rovnátka? A co ty vlasy? Jsou kratší a světlejší… kde to jsem?“ Byla jsem na dvou scénách zároveň s tím, že rozdíl mezi nimi byl sedm let. Ta vzpomínka zesílila, když jsme točili první scénu v jejím dětském pokoji a Jonah mi připomenul všechna ta bláznivá setkání s Bettyinými chlapci. Není divu, že když jsem jako otec Jonaha trochu postrašil, cítil jsem uspokojení.
Nicméně, Amy a Jonah, které America a (zdvořilý, velkorysý, talentovaný) Ben vytvořili, byli tak silní, vtipní a vzájemně se doplňovali, že mě začali stahovat zpátky do přítomnosti. Betty už tam nebyla a nebyla tam ani America sedm let zpátky. Byla to silnější, rozumnější a ano, ještě krásnější žena, která mě pořád rozesmávala – ale jiným způsobem. Ano, já vím. Moje dcera vyrostla…
Foto: NBC
Zdroj: Entertainment Weekly
