Vznik
Sedm let po svém prvním úspěchu se Arnold Schwarzenegger a James Cameron sešli znovu, ale ve zcela jiné pozici. Na rozdíl od prvního dílu byl Terminátor 2 monstrprodukcí ve všech směrech a ve své době dokonce nejdražším filmem všech dob.
Že někdy vznikne pokračování Terminátora, bylo jasné od začátku. Otázka tedy nezněla „Zda?“ ale „Kdy?“ případně „Za kolik?“. James Cameron, tvůrce Terminátora, chtěl na svůj první úspěch navázat co nejdříve, ale kromě ústřední myšlenky nepřemýšlel nad něčím konkrétnějším. Spolu s Arnoldem Schwarzeneggerem však byli rok co rok bombardováni, kdy už se konečně pustí do druhého dílu. Není divu, Terminátor se během krátké doby stal obrovským symbolem a součástí nové popkultury. A ta vyžaduje, aby se hvězdy vracely co nejčastěji.
Přípravy k Terminátorovi 2 však mohly začít až poté, co Cameron dotočil svůj čtvrtý celovečerní film Propast. Ačkoli zdaleka nebyl tak jednomyslně přijat jako jeho předchozí nářez Vetřelci, potvrdil jím svůj extraligový status. Kromě toho načerpal velké zkušenosti při kočírování obrovského štábu i obrovského rozpočtu. A především si vyzkoušel, jak funguje počítačová animace, kterou hodlal využít i pro Terminátora 2.
Konečně tak mohl zrealizovat myšlenku, kterou se zabýval už při točení jedničky – Terminátora z tekutého kovu, který dokáže imitovat cokoliv. Jenže nedostatek finanční prostředků a hlavně nemožnost natočit kvalitně takovou postavu, mu v tom u prvního dílu zabránil. Druhou novinkou byla pak změna cíle – Terminátor by už neměl útočit na Sarah Connor, ale přímo na jejího syna, Johna Connora, pozdějšího vůdce lidského odporu ve válce proti strojům.
Ačkoli Terminátora vytvořil Cameron, práva na pokračování držela společnost Hemdale, a ta se jich nechtěla jen tak lehce vzdát. Teprve když se do věci vložil všehoschopný producent Mario Kassar a práva za 6 miliónů dolarů v roce 1990 vykoupil, už nic nebránilo tomu, aby se mohly rozběhnout přípravné práce na druhém dílu. Cameron se vrhl na psaní scénáře, mimochodem své nejméně oblíbené filmařské činnosti. Při psaní se uklidňoval drsnou a hlasitou hudbou.
Kassar už měl také pojištěné všechny základní pílíře z prvního dílu. Arnold Schwarzenegger i trikový mág Stan Winston měli v té době prázdné rozvrhy, a tak se mohli okamžitě pustit do natáčení. Jediný problém byl s Lindou Hamilton, která v té době měla na stole nabídku role v jiném sci-fi filmu. Cameron jí ovšem osobně zavolal, a popsal v krátkostí její roli: „Máš malýho syna a jsi v blázinci“. Linda byla nadšená „Budu šílená? Tak do toho jdu!“
Když se ocitli všichni potřební herci z jedničky na palubě, začalo hledání nových. Jako první musel být obsazen představitel T-1000, aby mohli trikaři co nejdříve začít testovat morfing. Cameron chtěl výrazný kontrast k Arnoldovi a svojí představu popsal jasně „Jestliže T-800 je tank, tak T-1000 musí být Porsche“. Castingová manažerka Mali Finn pro Camerona našla Roberta Patricka, štíhlého dravce s propalujícím pohledem.
Ještě obtížnější práce čekala casting při výběru mladého Johna Connora. Cameron razantně odmítl všechny cukrkandlové bloňdáčky s kulaťoučkým obličejem. „Je to budoucí vůdce lidstva, co vyrůstá na ulici“. Agenti prolezli snad všechny školy v L.A., ale bez úspěchu. Terpve v jednom anonymním klubu na předměstí narazili na toho pravého: Edward Furlong, s vizáží pouličního sígra, je ohromil natolik, že se pro něj rozhodli během několika dnů.
Mario Kassar a jeho společnost Carolco dokázali pro Terminátora sehnat rekordní rozpočet, který se při započítání všech nákladů blížíl hranici sto miliónů dolarů (částky se pohybují od 92 do 102 miliónů, záleží na zdroji). Tento historicky nejvyšší rozpočet překračoval průměrný rozpočet tehdejší doby o více než polovinu. Není divu, že se okamžitě objevily pochyby, zda se nechystá také rekordní historický propadák.
Aby diváci byli správně nažhaveni, rozběhla se už v roce 1990 masivní marketingová kampaň. Hlavním tématem byla dezerce Arnoldova Terminátora na kladnou stranu barikády. Producenti si v první chvíli nebyli jisti, zda diváci vůbec Arnolda jako hodného hrdinu přijmou. Naštěstí jeho popularita v té době raketově stoupala, a jeho fanoušci tuto změnu kvitovali s povděkem.
Z rozpočtu bylo vyčleněno 150.000 dolarů na natočení teaseru pod vedením Stana Winstona. Nahlédneme v něm do továrny, kde se vyráběji Terminátoři, resp. série 800, model 101. Tím chtěli tvůrci divákům osvětlit, kde se z ničehonic vezme v přítomnosti další identický terminátor.
Jen co se uklidnily nejasnosti okolo Arnoldovy role, přišla negativní masáž ze strany tisku zamýšlejícího se nad očekávaným množství násilí ve filmu. New York Magazine dokonce otiskl nactiutrhačskou prognózu, kde Terminátora 2 odstřelil jako propagátora násilí. Tvůrci nelenili, dotyčného novináře přivedli na plac a ukázali mu jak se věci mají. Samozřejmě až poté, co podepsal místopřísežné prohlášení, že nebude prozrazovat podrobnosti z děje. V dalším traileru pro jistotu ještě Arnold do kamery hlásí „Přísahám, že nikoho nezabiju“
Velkorysý rozpočet otevřel brány nejenom trikařům, ale i odborníkům na výzkumy. Samotné natáčení trvalo šest měsíců, stejně dlouhou dobu zabralo vyhledávání lokalit a vhodných postupů – policejní vyšetřování, metody léčení v psychiatrických léčebnách, práce v ocelárně.
Zároveň s tím si odborníci vzali do parády Lindu Hamilton, aby z ní udělali skutečně nebojácnou a bojovnou ženu. Šestitýdenní intezivní výcvik zanechal na Lindě obdivuhodné stopy, tedy především na jejích bicepsech. Edward Furlong mezitím bral lekce rychlokursu herectví a učil se jezdit na motorce. Nejhůře dopadl Robert Patrick, kterého si odvedli hoši z ILM, polepili ho stovkami senzorů a skenovali každý jeho pohyb do počítače, aby byly přeměny jeho postavy co nejrealističtější.
ILM byla jednou z mnoha trikových firem, které se na filmu podílely. Lucasovi hoši měli na starost T-1000 a jeho morfing. Jelikož nic podobného předtím ještě nikdo nedělal, museli za nemalé peníze nakoupit nové stroje a metody zkoušet od úplného začátku. Fantasy II, která pracovala již na prvním dílu, se zase věnovala záběrům z budoucnosti, točeným s miniaturami a pomocí klasických „stop-motion“ triků.
Další samostatné oddělení tvořil Stan Winston, jež měl na starosti T-800. Vytvořil propracovanější endoskeleton, i když tentokrát jen pro účely záběrů z budoucností. Za to si vyhrál s opotřebením, spolu s maskérem Jeffem Dawnem vytvořili unikátní zranění v Arnoldově obličeji. Chudák Arnold musel po čtyřicet dní sedět denodenně v maskérně a šest hodin snášet nanášení latexu na obličej. Kromě tučného honoráře (dostal rekordních 12 milónů, z toho sedm miliónů byla hodnota stíhačky, kterou si Arnold vymodlil) se v maskérně "zahojil" masážemi nohou a poslechem rakouské vánoční hudby.
Posledním oddělením byla divize pod vedením Roberta Skotaka, která si vzala na starosti nukleární výbuch. Cameron odmítl použít jakékoliv skutečné materiály, posloužily mu však jako inspirace. Skotak a jeho tým tak týdny stavěl miniaturu Los Angeles, aby jí poté v několika málo sekundách rozprášil na padrť. Stejně se to mělo s loutkami dětí a Sarah, které začnou během výbuchu hořet.
Suma sumárum, za triky utratili tvůrci 17 miliónů dolarů. Z dnešního pohledu se to jeví jako směšné číslo, ve své době to byla pro triky nadpozemsky vysoká částka, která by stačila na natočení menšího áčkového filmu. Dalších 34 miliónů spolkly klasické produkční náklady, do kterých spadla především rekonstrukce opuštěné ocelárky, uzavírka frekventované dálnice v L.A. na dva týdny, spektakulární výbuch čtyř pater v kancelářské budově nebo odklonění řeky, aby se koryto dalo využít pro honičku na motorkách.
Kde vůbec tvůrci vzali takové peníze? 65 miliónů dolarů vynesl prodej práv pro kina, dalších 17 miliónů práva pro videa a televizní stanice. Ve velké míře se zde také uplatnil „product placement“, tedy umístění či prezentace výrobků slavných firem (za peníze samozřejmě). Výrobci motorek, tvůrci videoher, provozovatelé rychlého občerstvení, ti všichni se mohli přetrhnout, aby se mohli objevit v takto očekávaném pokračování. Ústřední píseň „You Could Be Mine“ nazpívali Guns ´n´ Roses, Arnold se dokonce objevil ve videoklipu, ale když během filmu nese ukrytou zbraň v krabici od růží, jedná se o náhodu skutečně neúmyslnou.
Reklamní mašinérie se před premiérou datovanou na 3.července 1991 rozjela na plné obrátky, a tak není divu, že o premiérovém víkendu vzali diváci kina útokem. Během pěti dnů vydělal Terminátor 2 i přes nepřející rating (R – do 15 let nepřístupný) rekordních 52 miliónů, rozpočet byl zpátky v kapsách producentů za rovných 15 dní. Po celém světě utržil Den zúčtování více než 516 miliónů dolarů, což ho v tabulce nejúspěšnějších filmů řadí na 26.místo. Během oscarového boje následující rok si pak Terminátor odnesl čtyři sošky (vizuální efekty, střih zvukových efektů, masky, zvuk), ve dvou dalších kategoriích (kamera, střih) odešel jako poražený.
Ani obrovský úspěch Terminátora však stoprocentně neuspokojil jeho tvůrce. V roce 1993 je tak uvedena speciální verze Terminátora 2, delší o 15 minut. Objevuje se zde například prostřednictvím Sářina snu i Kyle Reese (hrál ho opět Michael Biehn), prodloužené záběry nám pomohly také více poznat Sářino utrpení, objevili jsme Terminátorovo učení nebo opakované poruchy T-1000, které byly příčinou jeho zkázy. Bonbónek pro věrné fanoušky si Cameron v roce 2001 přichystal při uvedení filmu na DVD. Kromě jedné nepřílíš podstatné scény (T-1000 prohledává Johnův pokoj) obohatil film o alternativní konec, kde můžeme vidět zářivou budoucnost roku 2029 se starou Sarah a zaslouženým happyendem. Vznikla tak speciální rozšířená verze, oproti kinoverzi delší o více než 17 minut. Ta je dostupná pouze na DVD.
Alternativní konec odstranil Cameron až po testovací projekci, kdy nebyli diváci příliš spokojeni s pohádkově šťastným vyzněním a rázným uzavřením příběhu. Sám Cameron byl otevřený myšlence, že zářná budoucnost je něco, za co je třeba neustále bojovat. Proto se rozhodl tento závěr z vlastní vůle odstranit, ostatní záběry musely z kinoverze zmizet proto, aby se film vešel do původně plánované minutáže 2 hodiny a 15 minut. Cameron má vůbec s délkou problém, v režisérském sestřihu vyšly jak Vetřelci, tak Propast (oba filmy přitom už v původních verzích měly více než dvě a čtvrt hodiny). Titanic už pro jistotu trval více než 180 minut.
Myšlenku neustálého boje využil Cameron ještě jednou, a to v roce 1996, kdy speciálně pro Universal Park natočil zábavní atrakci Terminator 2-3D: Battle Across The Time. Dvanáctiminutový snímek je kombinací filmu a reálné akce. T-800 (opět Arnold) se znovu vrátí do minulosti pro Johna (opět Furlong), aby ho přenesl přímo doprostřed boje v budoucnosti a společně se pokusili zničit sídlo Skynetu. V patách jim je T-1000 (opět Patrick) a další stroje včetně ultimativního monstra T-1000000.
Nedlouho poté se Cameron nechal slyšet, že legenda jménem Terminátor pro něj skončila, a že už k němu i přes některé výroky o „neustálem boji“ nemá co říci. Dlouho se zdálo, že pro všechny zúčastněné tato velmi bohatá a slavná kapitola skončila. Historii Terminátora tak psaly dál pouze počítačové hry či comicsy. Přišlo však nové tisicíletí a s ním třetí díl. Terminátor 3: Vzpoura strojů ale vznikla bez svého duchovního otce a z původního osazenstva zbyl jen Arnold Schwarzenegger. Slušné divácké i kritické ohlasy zadělaly na další možné úvahy o terminátorské budoucnosti...
