TRANSFORMERS

Povídka přímo navazuje na dvě předchozí, Starscreamova vendeta a Začátek konce, které jsou pro orientaci v třetí části klíčové. Opět zdůrazňuji, že na projektu Transformers Chronicles jsem začal pracovat těsně po premiéře prvních Bayových Transformers a události, o kterých píšu, navazují na něj – bez jakýchkoliv spojitostí nebo zohledňování příběhu filmového sequelu Pomsta poražených. To je vše a nyní už si užijte samotnou povídku. :)


Mír a klid lidskou rukou nedotčených končin oregonských lesů probodl ostrý a pronikavý zvuk. Roztřásl stromy a všechny jejich obyvatele dohnal k útěku. Přírodou dlouhé miliony let vyvažovaná fauna a flóra byla náhle uvržena do absolutního chaosu. Ten zvuk byl předzvěstí záhuby.

Když však řev motorů burácel nad korunami staletých jehličnanů, křiklavě modrá verze americké armádní stíhačky byla již o několik kilometrů dál. Thundercrackerem pulzovala energie, jeho smysly byly ostré a dokonale čisté, tělo lačnilo po ničení. Naposledy se takhle cítil při své poslední misi, dobývání jednoho z corilliánských měsíců. Tehdy nepřežil jediný Autobot, a dnes tomu nebude jinak.

Thundercracker se dostal na určené místo. Byl to kopec ozdobený jasnou a svěží zelení, vyvýšený a ohraničený nedobytnou armádou ostrých skal. A na něm, téměř v oblacích, stál Starscream. Letoun se na místě několikrát vertikálně protočil a ještě ve vzduchu se transformoval. Thundercracker vypnul motory a z výšky dvaceti metrů, pěstí připravenou na náraz, dopadl na plošinu. Celá přírodní pevnost se zachvěla a Decepticon chvíli spočinul v klečící poloze se sklopenou hlavou a paží zabořenou půl metru do zeminy, jako by svoje efektní přistání chtěl skloubit s gestem pokory, které by svému pánovi jinak musel vzdát.

Starscream si prohlížel krajinu a ke svému vojákovi zůstával zády. Thundercracker trhl zápěstím, přičemž vyrval i notný kus země, a narovnal se. „K cíli se blíží jeden Autobot, pane. Přesně jak jsi tušil.“

„Dobře.“ Až teď se oslovený otočil a navázal s Thundercrackerem oční kontakt. Uvolnil napjatou atmosféru; alespoň nakrátko. Obešel ho a navodil tón, jakoby starého přítele žádal o radu. „Myslíš, že Prime čeká léčku?“

Thundercracker chvíli podezíravě sledoval, jak ho jeho pán obchází, pak se ale opět napřímil do pozoru a odpověděl: „Jistě tu možnost zvažuje, ale Autoboti nemají tušení, že bychom dokázali operovat s jejich bezpečnostními programy. Budou se držet logicky nejpřijatelnější verze. Nejspíš právě proto Prime vyslal jen jednoho muže.“

Starscream postupně zvětšoval poloměr kružnice, ve které obcházel Thundercrackera, až se úplně vzdálil a zaujal dřívější pozici. Byl spokojený. Opět se zahleděl na krajinu. Slunce už úplně vyšlo. „Svoje rozkazy znáš, já se přemístím na stanoviště beta a vyšlu Barricadea a Swindlea. Až ohlásíš úspěch mise, začneme se třetí fází.“

„A co ten kluk?“ zeptal se nečekaně Thundercracker. Začal litovat Barricadea, který to odporné lidské stvoření musí trpět a hlídat, když už mělo být dávno mrtvé.

„To mládě je mé.“ přehlušil ho Starscream. „Až to skončí, udělám z něj to, co Megatron nedokázal. Svého mazlíčka.“

Thundercracker přikývl, přestože jednání svého velitele zcela nechápal. Starscream mlčel, už neměl co říct. Jeho pěšák se opět svižně transformoval a zmizel tam, odkud se před chvílí vynořil.

Už to začalo.


Signál je blízko...

Ironhide bedlivě sledoval zdroj vysílání Bumblebeeho nouzového senzoru, který byl spuštěn před několika hodinami. Tehdy se Primeovi docela ulevilo. Žádný Autobot by neaktivoval nouzový senzor, kdyby mělo přivolané záchraně hrozit nějaké nebezpečí, a snad žádný Decepticon takový druh vysílání nedokáže napodobit nebo s ním manipulovat. Snad.

Ironhide přesto cítil léčku. Prodíral se vyschlým korytem v hustých lesích jižního Oregonu. Automód opustil už dávno, stejně by tu neměl kudy projet. Našlapoval rytmicky a klidně, všechny smysly v pozoru, všechny zbraně odjištěny. Jediný pohyb, který zaznamenal, však patřil jen několika lesním tvorům, kteří se při konfrontaci s Autobotem pohybovali mezi přirozenou bázní a ještě přirozenější zvědavostí. Několik takových tvorů už Ironhidea sledovalo pár set metrů.

To ho fascinovalo. V tomto prostředí bylo vše perfektně vyváženo. Stejně jako se zdejší tvorové rodili, tak i umírali, jeden druh je prospěšný druhému, žádné mrhání životem, nic nepřijde na zmar. Ironhide se s ničím takovým nikdy nesetkal. V tomto zdánlivě chaotickém světě vládla čistá dokonalost, alespoň ve srovnání s nelogickým světem lidí. Ironhide si uvědomil, o kolik radši by alespoň na chvíli žil tady, než skrytý v lidských městech nebo stereotypní nevadské poušti.

Bumblebeeho signál začal pípat o něco rychleji. Už byl skoro na místě. Najednou vyšel z hustých lesů a před Ironhidem stanul mohutný kaňon, z vnější strany obestavěn dalšími velkými stromy, zevnitř se dala znatelně rozpoznat lidská stavba. Byl to hlubinný důl pro těžbu zemního plynu, jaký se v podobných lokalitách ke konci devatenáctého století nesčetněkrát stavěl a pro jeho nebezpečnost zase opouštěl. Od ztrouchnivělé cedule vedly do jícnu kaňonu polorozpadlé a na několika místech přerušované koleje. Na půl cesty se však jejich dráha zalomila prudce vpravo a po chvíli zmizela v temných útrobách jednoho ze vchodů do opuštěného dolu. Jestliže měl před chvílí Ironhide na léčku podezření, teď už o ní byl skálopevně přesvědčen.

Obcházel v malém kolečku a rozhlížel se na všechny strany, temný tunel, ze kterého jasně vycházel Bumblebeeho signál, však ignoroval. Uprostřed propadlého kaňonu byl téměř učebnicovým příkladem snadného cíle; to věděl. Také věděl, že pouze dva Decepticoni ze Starscreamovy legie mají předpoklady k rozluštění Wheeljackovy obrané technologie. A také věděl, že ani na jednoho z nich by tu nechtěl narazit.

Jestli zůstane na místě a pokusí se na útok připravit nebo utéct, nebude v tom rozdíl. Jediná věc, která ho táhla kupředu byla, že Bumblebee je docela určitě naživu. Obraný systém byl napojený na energetický zdroj samotné jiskry každého Autobota. Nedalo se to obejít, nahradit ani napodobit; Bumblebee je naživu, a je v hlubinách téhle šachty. Ironhide procházel všechny možné strategie a kličky a zvažoval všechny alternativy, i když žádné neměl. A i to věděl.

Přepnout se do hlídkového režimu – to jediné mohl udělat, než se definitivně vydal do nitra smrtonosné pasti. Nemá cenu volat o pomoc, jestli se z toho nedostane on, ostatní nemají šanci. Obraz se na okamžik rozostřil a poté potemněl. Ironhide nyní soustředil téměř veškeré primární a sekundární energetické zdroje do veškerých senzorů a čidel. Hlídkový režim hlásil tmu: v okruhu deseti kilometrů nebyl žádný Decepticon, žádná zbraň, žádná bomba. Senzory mu nehlásily žádné elektronické zařízení, které by lidé nemohli použít za první světové války.

Ironhide zapnul přední reflektory na vertikálně rozpůleném čumáku GMC Topkick a sledoval rozvrácené koleje směřující do nitra tunelu. Šachta byla překvapivě vysoká, přestože postava Autobotových rozměrů se musela značně přikrčovat a dávat pozor na ztrouchnivělé trámy nad sebou. Přestože samotná konstrukce se mohla vlivem času sama zapřít do sebe a značně zpevnit, ani pro ty nejskromnější zástupce cybertroského arzenálu by nebylo problém ho pohřbít zaživa.

Signál pípal jako o závod, když ho Ironhide najednou spatřil. Šachta se rozestoupila, aby se do ní mohlo propojit více výstupů, a uprostřed ní v křečovité poloze ležel nehybný Bumblebee. Na jeho hrudi spočívala malá černá krabička s blikajícím červeným světlem. Ironhide odstranil paralyzér a tělo uvězněného Autobota se uvolnilo. Bumblebee se začal omámeně zmítat, ještě chvíli potrvá, než se všechny systémy uvedou do provozu a on se vzpamatuje. Pak se ozval nový signál.

Raketa. Lehká, rychlá, primitivní. K předem naprogramovanému cíli v ústí tunelu se dostane za 30 sekund. Dost na to, aby se dostal z tunelu, nastavil vlastní naváděcí světlice a raketu zneškodnil. 25 sekund. Ironhide mířil za světlem vycházejícím z ústí tunelu, záměrně si však dával na čas. Co mu uniká? Existují desítky lepších způsobů jak zajistit jejich eliminaci z této pozice, než vyslat jednu z nejprimitivnějších a nejlépe zneškodnitelných střel. 20 sekund. Ironhide vrátil všechny zbraňové systémy do pochodu a z hlídkového režimu se uvedl do stavu nejvyšší pohotovosti. To chvíli potrvá, východ už je blízko. 15 sekund. Pak to uvidí. Krátký sloupek ve složce souhrnných informací.

Složení vzduchu: methan 10%... 10 sekund. Past sklapla dokonale. Soustředil všechny senzory na případné nebezpečí, že si nevšiml, že z podzemních šachet stále stoupá zemní plyn. Celý tenhle kaňon se za několik vteřin sesype sám do sebe a propadne do země o několik metrů. Nestihne nastavit odpovídající zbraně a zaujmout takovou pozici, aby to nemělo stejný účinek jako výbuch samotné rakety. I když se mu podaří utéct z dosahu exploze a štěpících se skal, pořád bude dost dezorientovaný a možná i zraněný, než aby se ubránil následnému útoku ze vzduchu. A i kdyby ano, Bumblebeeho už pravděpodobně nikdy neuvidí.

5. Ironhide se rozběhl do útrob chodby. Probíral se sonarovým obrazem celé hory a hledal jakékoliv větrací nebo výzdvižné šachty. Nic. 4. O hlavu se mu lámala jednotlivá prkna. Na koleje padalo kamení a zemina, celá konstrukce nicméně stále držela. 3. Dostal se do haly a uviděl Bumblebeeho, který už seděl a polekaně na svého zachránce zíral, jakoby mu chtěl říct něco, co on už dávno ví. 2. Bumblebee nemusel čekat na rozkaz. Znovu zalehl a odkutálel se do malého výklenku, nad kterým ze země čněl velký balvan jako střecha. Ironhide se před výklenek dlouze rozkročil, rukama se opřel o balvan a zády očekával náraz. 1...


Stejně rychle, jako se rozlehlými oregonskými lesy podivné zemětřesení spustilo, tak i ustalo. Z korun roztřepaných jehličnanů vyletěly hejna nejrůznějšího ptactva, zatímco pod nimi se ostatní živočichové snažili o úprk podobným způsobem. Thundercracker se nyní nacházel dvanáct kilometrů od epicentra výbuchu. K cíli se dostane dřív než za minutu.

Ironhide stále stál v obrané pozici, kolena měl však roztřesená. Nával deseti metrů horniny byl těžší, než předpokládal, přesto byl ale on i Bumblebee stále naživu. Jeho druh ještě pořád ležel pod ním a snažil se zhotovit nějakou zbraň. Byl potichu a Ironhide tak mohl jenom hádat, čímž se snažil rozptýlit myšlenky od ukrutné bolesti, která se mu rozlévala do zad a nohou. Ať Bumblebeeho zajal kdokoliv, určitě mu odňal jeho zbraň. Ta však byla spojena s rukou, takže nešla deaktivovat úplně. Ironhide si v paměti přehrával Bumblebeeho anatomii a zbraňový arzenál a porovnával to s procesem, který jeho přítel právě vykonával. Žlutý Autobot sestavil malou kvádrovou krabičku stejné barvy a vsunul ji do panelu, který zbyl na jeho pravé ruce po odstranění plazmové pušky. Před Ironhidem stanula hotová zbraň. Sonický pulzér. Výborně.

Před Thundercrackerem se rozvinula scenérie totální devastace. Kaňon téměř zmizel, celá průrva byla zahalena rovnoměrnou vrstvou rozštěpeného kamení. Pohřebiště bylo vyvýšené pouze v místě samotné exploze, a příhodně tak připomínalo pomyslnou mohylu. Thundercracker přistál v suti a začal pomalu odrývat hrob, aby mohl svou práci dokončit. Musí být opatrný, senzory udávaly, že oba Autoboti jsou stále naživu. Náhlý nárůst energie z nitra zasypaného tunelu však zaznamenal až příliš pozdě.

Když Bumblebee konečně soustředil tolik energie, aby mohl vypustit dostatečně silný pulz, uvědomil si, že tlaková vlna zasáhne i Ironhidea. Ten mu ale přesto přikázal zbraň spustit. Mohutná neviditelná koule se prodrala kamenným hrobem až na povrch, zatímco Autobota stojícího v cestě zamáčkla do konstrukce několika zaklíněných skal. Bumblebee nevěděl, jak dlouho provizorní tunel vydrží. Nepodaří se mu dostat Ironhidea včas ven, proto se musí s Thundercrackerem utkat sám. Posbíral všechny zbylé síly a vyškrábal se napovrch.

Decepticon se potácel několik metrů od rány, naprosto dezorientován sonickou vlnou. Bumblebee, který mu sahal tak akorát po kolena, se vymrštil na zmítající se Thundercrackerovu paži a ze zápěstí vystřelil energetický nůž, základní zbraň autobotí gardy a jeho poslední slabá naděje na přežití. Došplhal se k ramenu a přehoupl se na temeno hlavy, která byla velká asi jako celé jeho tělo. Nehledě na to, kolik obvodů Bumblebee narušil a přeřezal, pro Thundercrackera to bylo pouze povrchové zranění. A Decepticon se začal pomalu probírat z letargie. On sílil, zatím Bumblebee slábl.

Thundercracker se vzpamatoval, uvedl všechny primární systémy na normální hladinu a konečně začal udržovat rovnováhu. Pravým pařátem si sáhl na záda a dotěrného čmeláka chytil za hlavu a odtáhl. Držel nyní Bumblebeeho kousek od sebe a díval se mu do vyhasínajících očí, když mu svou mohutnou pěstí drtil hlavu. Byl rád, že se Autobotovi podařilo uniknout, alespoň mu byla dopřána menší rozcvička; Starscream bude velice potěšen. Pak ale náhle ucítil palčivou bolest v levém boku.

Thundercracker... Ironhide stál na úpatí bývalé mohyly. Levou rukou si přidržoval hruď rozdrásanou pulzním výbojem a těžkými sutinami; pravou křečovitě držel ve vzduchu a svým kanónem rozpačitě mířil na obrovského Decepticona. Ze všech členů své elitní letky Seekers si Starscream vybral zrovna jeho. Ani nejsilnějšího, ani nejloajálnějšího, ale jednoho z mála, který má takové zkušenostní s bezpečnostními systémy Autobotů, aby mohl provést tuhle past. Ironhide zvažoval situaci. Přemýšlel, jaký plán mohli dát dohromady zrovna Starscream s Thundercrackerem. Čas se mu však krátil.

Decepticon pustil bezvládného Bumblebeeho na zem a rozpačitě poodstoupil, bolest však nedal znát žádnou. Namířil na druhého Autobota svou vlastní zbraň, avšak v tu chvíli Ironhide sám vypálil další dvě střely. Jedna taktak trefila svůj cíl nad Thundercrackerovým loktem, druhou, která měla zneškodnit zbraň, už však Ironhideovy roztřesené smysly neudržely na dráze a proud zničující energie neškodně prosvištěl vzduchem do zákoutí rokle.

Thundercracker ale také stihl vystřelit, avšak zásah do paže vychýlil jeho mušku a imitace muničního arzenálu amerických Raptorů, přestože mnohem smrtonosnějších než originály, se zavrtaly do země těsně před svůj cíl. To umožnilo Ironhideovi promptně se skrýt za provizorní hradbu z nánosu kamení. V dřepu mířil nyní oběma zbraněmi k oblaku prachu, který se zvedl po spršce kulek. Prováděl analýzu všech funkcí. Byl v kritickém stavu; pravá pulzní zbraň vynechávala, snímání okolí bylo vyřazeno, celkově mu zbývalo tolik záložní energie jen na pár střel a jednu raketu. Pak se nahnědlý prach rozestoupil a před ním stanula jen prázdná vrstva suti. Otočil se až příliš pozdě.

Příliš pozdě, příliš pomalu. Zbraně, které proti němu Ironhide v posledním žalostném náznaku vzdoru namířil, Thundercracker nevzrušeně chytil a tiskl, dokud neuslyšel zapraskání kovu a elektrický výboj. Pak je i s Autobotovýma rukama zkřížil a přitom do takto opačných stran táhl od jeho těla a současně ho i zvedal k sobě. Ironhide nedával najevo strach ani bolest, pouze pohrdání, které mu Thundercracker oplatil vřelým úsměvem.

„Děkuji ti za souboj,“ rudé oči mu jenom plály, „ale teď už budu muset jít. A ty taky!“

Ironhide se samovolně k Thundercrackerovi přitáhl ještě víc. Z očí do očí byli od sebe jenom pár centimetrů.

„Ještě jsem neskončil!“ Sebral poslední síly a vyšvihl nohu až ke kokpitu Thundercrackerova alternativního módu a zaklínil ji do otvoru, který vyrobila. Thundercracker překvapeně od sebe svého protivníka odsunul, díky čemuž mohl Ironhide přenést plnou vahou do zaklíněné nohy a druhou nepříteli vymrštit do obličeje. Zatímco ramena se společně s celým tělem protáčela, lokty nehnutě zůstávaly v decepticonských pařátech. Obvody se začaly přetrhávat a kusy brnění se štěpily jedno o druhé. Ironhide pokrčil kolena a vší silou se od Thundercrackerovy hlavy a trupu odrazil. Jestli ho teď nepustí, utrhne mu to ruce.

Jakmile Ironhide na všechny čtyři dopadl na zem, schoulil se do klubka vyrazil po klopýtajícím Thundercrackerovi, který byl v tu chvíli z rovnováhy vyveden tak, že svalit ho na zem nebyl sebemenší problém. Když se ale těžce raněný Autobot konečně vztyčil, zamotala se mu hlava. Na tohle už jsem opravdu starej... Ohlédl se po Bumblebeem, ten však stále ležel v bezvědomí několik metrů od něj. Když se otočil nazpět. Thundercracker už byl na nohou a Ironhide se taktak vyhnul jeho výpadu. Obrovský pařát se zabořil do sutin jen malý kousek od něj. Autobot rychle využil situace a vší silou svého protivníka udeřil do čelisti, která byla díky sníženému těžišti těla kvůli efektivnosti úderu v dokonalé pozici.

Thundercracker slepě a zuřivě máchal rukama po Ironhideovi. Ten se v sobě snažil vzbudit svou mladistvou mrštnost a využít tak fakt, že je o tři hlavy menší než jeho sok. Četná zranění si však vyžádala svou daň a on nakonec udělal chybu. Thundercracker ho pak chytil pod krkem a vyhodil do vzduchu. Než dopadl, Decepticon už dokončil svou částečnou transformaci do svého alternativního módu, a stejně jako před dvanácti hodinami unesl Bumblebeeho, nyní do svých pařátů zachytil jeho zachránce a uháněl s ním pryč ze zdevastovaného bojiště.

Koruny pradávných stromů se, doprovázeny zuřivým zvukem motorů, opět hrozivě rozkmitaly, avšak všechno živé v okolí bylo tentokrát už dávno pryč. Groteskní stíhačka s dravčími pařáty svírala svou kořist. Přestože Ironhide cítil, že jeho konec už je blízko, snažil se neztratit vědomí. Thundercracker se přiblížil k písečné skále, horizontálně se protočil o devadesát stupňů a přibližoval se k jejímu okraji tak dlouho, dokud neslyšel praskání a drhnutí Autobotova brnění. Ironhide se snažil zadržet bolestný křik: kameny se ostře otíraly o jeho pravou paži, pulzní dělo už bylo dokonale zničené. Když už čekal, že přijde o ruku, skála zmizela v dáli a Thundecracker se opět narovnal do normální letové polohy. Ironhide se podíval do směru jejich dráhy. Několik set metrů před nimi se tyčila vysutá přistávací rampa, které dala příroda vzniknout před miliony lety. Bylo to to místo, na kterém před několika málo minutami Starscream se svým vojákem rozhodovali o jeho smrti.


Tlak povolil. Ironhide se uvolnil z decepticonských spárů a těžce dopadl na rovnou horninu. Thundercracker nabyl své humanoidní formy a pomalu se k němu blížil.

„Jsi ubohý,“ zavrčel na něj. „Jako všichni Primeovi poskoci, které jako tebe čeká brzká smrt.“

Ukecávačka, pomyslel si Ironhide. Decepticonská nabubřelost se často mísila až s hloupostí. Chvíli mu bude přednášet ty Megatronovy žvásty a pak mu tu jako na přehlídkovém molu usekne hlavu. Toho může využít.

I kdyby jedna z jeho pulzních zbraní nebyla úplně zničená, nemohl by v sobě vyburcovat tolik energie, aby Thundercrackera zabil těmi několika málo střelami, co mu zbyly. Byla tu však ještě jedna možnost.

„Byl jsi jedním z nás! Proč ses musel přidat k těm hlupákům?“ To ho zaskočilo. Dávno už zapomněl na to, že původně byl strojem předurčeným k válce, že stál v zástupu svých budoucích nepřátel, když Megatron hlásal svůj vítězoslavný projev. Že si málem zvolil tu špatnou stranu.

Thundercracker ho vší silou kopl do hrudi, až od něj odletěl. Ironhide se mu ještě trochu nastavil. Ležel teď několik metrů dál zády k němu. Má trochu času, než se jeho sok rozhodne pro další úder.

„Pravdou je, že za několik minut přijde Prime o jednoho ze svých jediných skutečných bojovníků.“ Vyndat záložní ložisko z levé zbraně bylo snadné, pokud však pravá jednotka podlehla tlaku, když ho Thundercracker vláčel po skále, všechno je ztraceno. „Od teď už to bude příliš snadné.“ Ano! Opatrně odstranil zkroucené pláty zbroje a vyndal neporušený lesklý válec. Teď oba začal dávat rychle dohromady, prsty na pravé ruce se mu však nekontrolovatelně třásly.

Thundercracker už se k němu opět přiblížil. Tahle maškaráda už ho však přestala bavit. Pravou nohou se Ironhideovi zahákl o rameno a otočil ho čelem k sobě. Přesně v tu chvíli zacvakl poslední součástku své jediné naděje.

„Poslední slova?“ Ironhide se nad tou otázkou skutečně pozastavil. Jeho mysl byla najednou jinde. Vzpomínal, jakou harmonii cítil, když procházel touto klidnou krajinou, která se za chvíli možná stane jeho pohřebištěm. Vzpomínal, jak ho kontaktoval Ratchet a nevědomky ho vlákal do téhle smrtonosné pasti. Pak si vzpomněl. Na letní kino, na Harryho Callahana, na Lennoxe a na film, o kterém mu vyprávěl. Náhle pochopil své nutkání odpovědět na Thundercrackerovu otázku.

Vztyčil levou ruku, ve které doteď za zády skrýval článkovitý buben, ze kterého v přímém směru trčel stříbrný lesklý ovál, přímo do Thundercrackerova překvapeného obličeje. Na okamžik nastalo ticho, ve kterém Ironhide jakoby z nekonečné dálky zaslechl zpěv jediného ptáka. Pak procedil:

„Yippie-kai-yay, kreténe!“

Jakmile se od něj stříbrný válec odpoutal, buben se okamžitě rozpadl. Střela poté mířila stále vzhůru, až se svým hrotem na konci zavrtala do Decepticonova centrálního procesoru, načež téměř okamžitě explodovala. Thundercrackerovo bezhlavé tělo se chvíli poté svalilo k zemi.

Thundercracker byl mrtev.

V hustých oregonských lesích zavládlo dokonalé ticho, které si Ironhide hodlal chvíli vychutnat. Poté ztěžka vstal a začal shromažďovat informace o zraněních a zároveň zhodnocovat situaci: Starscream by se neodvážil vrátit na Cybertron s prázdnýma rukama, zvlášť, když je vůdce všech Decepticonů po smrti. Proto si vybral jednoho hráče, sice loajální, pořád ale docela divokou kartu Thundercrackera, technického experta Starscreamovy letky Seekrů, pro kterého není problém nepozorovaně proletět atmosférou a ochromit bezpečnostní systémy Autobotů.

Starscream a Thundercracker v tom ale nemohli jet sami. Kromě Barricadea, kterého se snažil lokalizovat už měsíce, tu musel mít ještě někoho, kdo mu hlídal zadní vrátka pro návrat na planetu a který musel sledovat základnu Autobotů, aby věděl, že když se zbaví jeho a Bumblebeeho, útok na základnu bude o to snažší.

Ironhide byl vyřízený. Naprosto beze zbraní a s levou rukou téměř bez citu, pořád se ale ještě dokázal transformovat do alternativního módu, který by byl schopný dopravit jeho a Bumblebeeho do Nevady. Bez možnosti komunikace, která byla u něj vážně poškozena a u Bumblebeeho jistě pečlivě vyřazena, ale už teď věděl, že se k Optimovi a Ratchetovi dostanou stejně až příliš pozdě.

Ať už to ale nakonec bude jakkoliv, pomyslel si, největší zábava teprve začíná. Z vypětím posledních sil se křečovitě usmál.