Recenze: Iron Man 3

Recenze: Iron Man 3

8.5.2013 18:00


V prvním snímku uvedeném v rámci Fáze 2 světa filmových Avengers se vrací hrdina, který onu celou mánii nových komiksových blockbusterů ze stáje Marvel Comics před pěti lety rozpoutal. Do českých kin dorazil třetí Iron Man. A to hned s trojnásobnou porcí vtipné kaše.


Nejprve ale pár faktů: první dva Iron Many z let 2008 a 2010 režíroval Jon Favreau, který v nich navíc i ztvárnil roli bodyguarda Happyho. Favreau se právě jako Happy sice vrací i ve trojce, na post režiséra (a scenáristy) však místo něj usedl Shane Black, který například napsal první Smrtonosnou zbraň nebo Posledního skauta, či napsal a zrežíroval snímek Kiss Kiss Bang Bang, na kterém poprvé spolupracoval i s Robertem Downeym Jr..

Třetí Iron Man Shanea Blacka je úplně jiný než předchozí dva díly Favreauovy a ve svém příběhu hrdiny, který se ze samého dna musí postavit zase na nohy, zdánlivě připomíná loňskou konkurenční komiksárnu Christophera Nolana Temný rytíř povstal. Black však toto společné téma překvapivě podává přesně opačně než Nolan a namísto realistického pohledu do světa komiksových adaptací přichází s až nečekanou dávkou žánrové sebereflexe. U třetího Iron Mana jde jinými slovy občas prostě těžko poznat, jak moc se vlastně chce brát vážně.

Blackovy kanonádné dialogy a Downeyho již profláknuté šoumenství pokračují ve šlépějích prvních dvou Iron Manů a Avengers Josse Whedona, které sice představují vážné dramatické příběhy, to ale zároveň, v rámci zpracovávané látky, i se zdravou dávkou nadhledu. Kýžená rovnováha mezi vážností a nadsázkou právě ve třetím Iron Manovi ale přitom občas pokulhává a když se Shane Black zhruba ve dvou třetinách filmu navíc rozhodne naprosto bagatelizovat jeden z jeho klíčových elementů (a tak trochu pošlapat komiksovou předlohu, což někteří fanoušci asi úplně snadno nerozdýchají), film zabředne do absurdity trochu až moc a peprné hlášky a vtipné situace začnou až nepříjemně zastiňovat klíčové interakce hlavních postav.

To ale filmu ve výsledku neubírá zdaleka tolik, jak by se mohlo zdát. I přes určitou nevyváženost komediálních a dramatických poloh totiž tenhle přístup zůstává upřímný především k samotnému divákovi, který do kina nepřišel na osobní psychologickou pouť padlého hrdiny, nýbrž na hláškujícího Roberta Downeyho Jr. s pohádkovými hračkami v masivních akčních scénách.

Nový Iron Man tedy přesně ví, co se od něj očekává, a přesně to také nabízí. Bez zbytečných okolků, přetvářky a, byť jen o fous, i bez osudného zabřednutí do vlastní sebeparodie. Nabíledni je sice otázka, jestli takový přístup z marveláckých komiksových adaptací do pár let neudělá nový formát celovečerních sitcomů, na to ale hned navazuje otázka druhá: vadilo by to vlastně vůbec někomu?

Hodnocení: 80 %


Jít na Avengers | Jít na Edna


Chceš taky něco napsat? Registruj se nebo se přihlaš!