Beauty and the Beast(Kráska a zvíře)

Jak relaxuje Austin Basis, alias J.T. Forbes?

Austin Basis, kterého všichni známe z role pohodáře J.T.ho Forbese ze seriálu Beauty and the Beast napsal na blog článek o tom, jak relaxuje v Hollywoodu a jelikož mě to docela zaujalo, tak vy si ho na našem webu můžete přečíst také.

Austin Basis: Hledání pravé relaxace v Hollywoodu

Jelikož jsem kreativní člověk, je pro mě nemožné zcela vypnout. Má mysl stále běží – v klidu dokonce ještě víc. Představivost je nepředvídatelná a podivuhodná věc a všechny varuji před tím, aby se ji snažili zcela vypnout. Trik je v tom nechat vaše myšlenky volně plynout, aniž byste zcela ztratili kontrolu… jemně je vést skrz to pozitivní a i to negativní – aniž byste vyvíjeli příliš mnoho sebeovládání. Je to v podstatě tak, jak říkal můj děda Herbie, když mě učil řídit auto!

Když jsem byl studentem herectví, četl jsem dvě knihy, jež mi doporučili dva různí učitelé, které mě ovlivnily. První z nich byla The Inner Game of Tennis od W.Timothy Gallweye. Ta mě naučila odstavit své soudy na vedlejší kolej a nestát si sám sobě v cestě, abych mohl dosáhnout svého potenciálu. Druhá byla The Tao of Pooh od Benjamina Hoffa, která mě naučila síle toho dělat věci bez námahy, žít v současnosti, aniž by mě zatěžovaly okolnosti a poslouchat své vnitřní já. Obě pro mě byly cennou lekcí jak jako pro herce, tak jako pro člověka. Strach a nedůvěra vytvářejí napětí… Není to snadné, ale vždy se snažím věřit svým instinktům.

Abych byl upřímný – nejvíc uvolněný jsem, když pracuji na scéně, což vám řekne většina herců… Ten pocit adrenalinu a ten impuls z práce s pohybem, emocemi a logikou je kouzelný. Skutečná relaxace spočívá v synergii prožití dokonalého momentu na pódiu nebo na obrazovce. A dokonalé je vždy subjektivní. Není nic horšího, než nezaměstnaný herec čekající na telefon, který ho osvobodí – zkušenost, kterou dobře znám a každý den pracuji na tom, abych se tomu vyhnul.

Často jsem se díval do poezie a dalších tvůrčích prodejen, abych uvolnil tuto trvalou úzkost. Dokonce jsem před pár lety vydal básnickou sbírku, když jsem se cítil kreativně potlačený z nedostatku práce. Mnoho z mých básní vycházelo z nevyřešených emoci a nezodpovězených otázek a když mi to došlo, slova mě osvobodila od tohoto břemena potlačení a popření. Moje sbírka básní a kreseb je poměrně trefně nazvaná “Herec bez publika“.

Občas se s bratrem nebo otcem podívám na sportovní přenos, abych si odpočinul od stresu života. Být fanouškem newyorských Nets nefunguje vždy… Vlastně to funguje jen zřídka! A tak si pouštím film nebo televizi. Věc, o kterou se v životě nejvíc snažím je trávit čas s mou ženou. Většinou to zahrnuje doma uvařené jídlo, nějaké dobré víno a povalování se na gauči s naší kočkou Willow při sledování našich oblíbených pořadů. Věřím tomu, že tento čas mimo rutinu je zásadní pro zachování si příčetnosti. Také je dobré se obklopit loajálními milujícími lidmi.

Se ženou také chodíme na procházky. Zjistil jsem, že chůze nebo pěší turistika jsou nesmírně očistné. Umožňuje mi zvládnout den, zpracovat, co se stalo včera a dívat se do budoucna… A užívat si života. Když procházím naší čtvrtí – nebo kdekoli, když na to přijde – je tu něco uklidňujícího a zároveň ohromujícího vědět, že všude kolem mě se neustále odehrávají životy a příběhy, po celou dobu. Je zábavné si představovat, jaké ty příběhy jsou, kdo tam žije a kdo to řídí. A v jakém domě bychom mohli jednou žít. Dělával jsem to na zastávce metra v New Yorku, když jsem se nudil. Vytvářel jsem si příběhy a dramata pro své spolucestující – odkud pocházejí, kým jsou. Vzít své povrchní dojmy a vytvořit z nich detailní trojrozměrné světy je uklidňující a vskutku zábavné.

Nedávno jsem viděl úžasný dokument o Grace Lee Boggs nazvaný Americká revolucionářka: Evoluce Grace Lee Boggs. Poté, co vystudovala filozofii a aplikovala ji do hnutí Černá Síla v Detroitu, tato stále aktivní 97letá dáma mluvící o umění komunikace a o tom jak, pokud je používána pozitivně a produktivně, může změnit svět. Upřímně tomu věřím. Některé z nejlepších nápadů, které jsem kdy měl, pocházely z nepředvídatel­nosti a spontánnosti skvělé konverzace. Někdy můžete své nejniternější myšlenky skutečně vyjádřit jen, když je máte nahlas vysvětlit někomu jinému, za někoho jiného. Pro mě je rozjetá hluboká konverzace téměř meditativní.

Nic nedokáže nahradit skvělou debatu, ale někdy se musím napojit na twitter nebo facebook. Tím, že jsme nuceni omezit komunikaci na 140 znaků, jsme byli bezděčně nuceni volit svá slova trochu opatrněji. Vztah mezi hercem a publikem byl často záhadně vzdálený, ale díky sociálním médiím existuje oboustranné ocenění, které přichází s uznáním tohoto v podstatě symbiotického spojení. Já nacházím útěchu v prostém dopisování si s fanoušky. Tato sdílená veřejná intimita pro mě učinila tuto dynamiku srozumitelnější a stala se pro mě mým denním způsobem odreagování.

Tím, že tohle píšu a sdílím s vámi své myšlenky, doufám, že začneme konverzaci, která půjde za digitální komunikaci přes blogy, komentáře, like na facebooku a tweety a vstoupí do současnosti… Dialogy, a to ať vnitřní nebo vnější, byly pro můj vývoj jak jako člověka, tak jako herce rozhodující. Ale nic není stoprocentní. Opakovaně jsem to v sobě musel podněcovat a doufám, že se mi to samé podaří s vámi. Takže dnes snad můžeme být o trochu klidnější a šťastnější, zatímco se budeme nabíjet pro výzvy, které si pro nás život připravil na zítra.

Zdroj: CW

Sdílejte:

QR kód

Sdílet

Kindle