O rodině a životních hodnotách Sofie Helin

Představitelka Sagy Norénové nechala nahlédnout pod pokličku svého soukromého života při rozhovoru pro The Guardian. Celé interview bylo zveřejněno tak, jako by ho psala sama Sofia Helin, a proto je tak i přeloženo.

Můj otec byl desátým z jedenácti dětí. Moje matka má tři bratry. Můj táta byl obchodní zástupce a moje máma byla dětská zdravotní sestra. Když mi bylo deset, rodinu zasáhla tragédie. Můj nejstarší bratr zemřel při dopravní nehodě. Bylo mu šest let. Moje babička přežila nehodu, ale toto neštěstí zničilo moje rodiče. Myslím, že z toho byli v šoku několik let.

Tato ztráta formovala mou osobnost. Vyrostla jsem s pocitem, že se stalo něco hrozného. Teď, když jsem také rodič, vím, že všichni chceme, aby naše děti vyrostly v těch nejlepších podmínkách a dát jim to nejbezpečnější a nejlepší dětství, které můžou mít. Můžu si jen představovat, jak bylo těžké pro mé rodiče procházet tímto obdobím.

Moje máma a táta se rozvedli, když mi byly čtyři roky. Potom jsme máma, můj starší bratr a já žili spolu. Pořád jsem se vídala s tátou, protože bydlel jen o jednu autobusovou zastávku dál. Viděla jsem ho každý víkend a o prázdninách.

Moje nejlepší kamarádka ze školy, u které jsem občas přespávala, byla také z rozvedené rodiny. Její otec byl sám a občas jsme si říkali, jak skvělé by bylo, kdyby se naši rodiče dali dohromady. A když se tak stalo, byla jsem velmi šťastná. Vycházím skvěle s mojí nevlastní sestrou. Jsme si blízcí s bratrem, který je o tři roky starší než já, ale taky se občas hádáme jako normální sourozenci.

Z otcovy strany mám spoustu tet a strýců, naše rodina tak byla vždycky dost velká. Strávila jsem s příbuznými z otcovy strany léto v Överkalixu, v severním Švédsku.

Nikdy jsem nepoznala otce svého otce. Matka mého otce zemřela, když mi byl jeden rok. Z matčiny strany, můj dědeček zemřel dříve, než jsem ho mohla poznat a moje babička měla Alzheimera, proto nebyli moc součástí mého života. Ale když se moje matka znovu vdala, získala jsem nevlastní babičku, to bylo milé.

Moji rodiče mi vštípili hluboké křesťanské hodnoty. Být na druhého hodný, upřímný, nejen myslet na sebe. Moje morální zásady jsou založeny na principech, které pocházejí z prostředí severního Švédska silně ovlivněné náboženstvím, kde žili moji rodiče, i když oni sami nejsou tak nábožensky založení.

Vždycky jsem věděla, že chci mít vlastní děti. Potkala jsem svého manžela Daniela, když mi bylo 23 a vzali jsme se, když jsem čekala svého prvního syna Ossiana. Měli jsme lepší a horší chvilky jako každý pár, hlavně když jsme byli mladší.

Můj manžel je knězem v kostele, ale naše děti nejsou v tuto chvíli zapojeni do víry. To je něco, o čem si sami rozhodnou, až budou starší. Rozdělili jsme si rodičovské povinnosti – když natáčím, stará se víc on a když se vrátím, pak se starám víc já.

Dětem je sice jen dvanáct a šest let, ale snažím se je učit. Jsem si vědoma toho, že jako rodič jim vysílám protichůdné signály – říkám jim, aby nebyli na sebe tak tvrdí, pokud vše budou dělat s otevřeným srdcem a mít dobré vztahy, všechno se vyřeší samo, ale pak jsem sama na sebe velmi náročná. Zjistila jsem, že být rodičem je pro mě celkem složité.

Rodina je pro mě absolutně všechno. Jsem ráda tetou a jsem kmotrou třem dětem (dvěma příbuzným a jednomu od kamaráda). Být matkou je naplňující a vyčerpávající, ale je to moje nejprospěšnější role ze všech.

Celý rozhovor si můžete přečíst v originále zde.

Překvapila Vás některá informace o Sofii Helin? Napište nám do komentářů.