Jak by to dopadlo, kdyby si McClane včas nevšiml sériového čísla na Simonově lahvičce aspirinu? Vedle akčního pobíhání po kanadských hranicích si pro nás režisér John McTiernan připravil ještě jeden, naopak ponurý, statický, nakonec však nepoužitý závěr třetí Smrtonosné pasti.
Tento závěr počítá s možností, že loupež zlatých cihel Simona Grubera z newyorské Wall Street vyšla. Hledajíc obětního beránka svalila FBI všechnu vinu na McClanea a po více než dvaceti letech policejní služby ho bez jakéhokoliv důchodu propustí. Až poté si John všimne nápisu na balení aspirinů, kterou mu Simon dal.
Ten ho však nezavede ke kanadským hranicím, ale do malé lékárny někde ve východní Evropě. A naproti té lékárně si v útulné restauraci spokojeně hoví Simon, zatímco se zbavil postupně všech svých spolupracovníků. A Johnovi se jejich společná hra „Simon říká“ tak zalíbila, že přicestuje celou tu dálku až z Ameriky, jen aby si ji spolu mohli zase zahrát. Hra už se však nejmenuje „Simon říká“, ale „McClane říká.“
Tento konec byl sice natočen, ale nakonec odmítnut ze dvou důvodů. Zaprvé byl příliš temný a chladnokrevný a zadruhé silně narušoval jeden ze základních prvků Smrtonosných pastí, a sice, že děj nikdy netrvá déle než 12 až 15 hodin.
Přestože už nebylo ani natočeno, svého času existovalo ještě jedno možné zakončení. V něm Simon a ostatní prchají v letadle, do kterého se však Johnovi ještě před tím podařilo naložit bombu z dětského parku (v této verzi by ji tak Zeus na Wall Street nepředal „policistům“).
