Deep Breath - přetažená upoutávka na osmou řadu

Deep Breath - přetažená upoutávka na osmou řadu

30.8.2014 16:00


Tak jsme se konečně dočkali. Osm měsíců po rozloučení s jedenáctým Doktorem konečně přichází nový Doktor s novými dobrodružstvími. Jak dopadla jeho televizní premiéra a na co se v jeho podání asi můžeme těšit do budoucna?


Epizoda Deep Breath sama o sobě by šla rozdělit na dvě rozebíratelné části. Na klasický doctorský příběh s uzavřenou zápletkou a na úvodní epizodu nového Doktora, která utváří podobu celé nadcházející série.

A pokud si Deep Breath nejdřív rozebereme právě jako onu samostatně stojící doctorskou epizodu, nemůžu jinak, než říct, že je to vážně příšerná nuda. A pokud bych se měl odrazit od jednoho klíčového problému, který tento díl svazuje, byla by to její stopáž. Epizoda Deep Breath totiž vážně nepotřebovala mít hodinu a čtvrt.

Vážně jsme nepotřebovali takovou kanonádu straxovského humoru, který sice hezky funguje v pozadí, ale celé samostatné scény na něm zakládat vážně nejdou, a už vůbec jsme nepotřebovali celou jednu „závojovou“ scénu, ve které si Steven Moffat skrze madam Vastru bere na klín mladší diváky a snaží se jim vysvětlit, že mít staršího Doktora přece vůbec nevadí. Přitom ze všech lidí právě Steven Moffat by měl nejlíp vědět, že lidé, kterým je třeba tohle vysvětlovat, si to vysvětlit nikdy nenechají.

I kdybychom ale některým těmto zbytečným scénám předešli a stopáž celé epizody tak o pár minut okleštili, stále to nevyřeší onen hlavní problém, kterým je samotná zápletka epizody Deep Breath. Zápletka, kterou Moffat použil už před osmi lety (hrome, toto letí) ve své epizodě The Girl in the Fireplace. Jenom samozřejmě originálněji a mnohem líp. A když tuhle skřípající spojitost z hlavy nemohl dostat ani samotný dvanáctý Doktor, který se v seriálu sám teprve ohřívá, to už o něčem svědčí.

Negativních věcí na epizodě Deep Breath bych mohl najít ještě spoustu, lepší ale bude, když se před tím, než mi začnou od fanoušků chodit výhrůžné e-maily, zaměřím radši na to, co v epizodě fungovalo. A právě tím se přemostíme k oné otázce toho, jak epizoda Deep Breath fungovala jakožto odrazový můstek dalších příběhů a celé nové podoby Doctora Who.

Ať už jde totiž o skvělou novou úvodní sekvenci, po roce zase o něco pokročilejší výpravu a vizuální stránku nebo nové originální hudební motivy Murraye Golda, osmá série prostě vypadá a zní úžasně. Nic z toho ale samozřejmě není není to nejdůležitější.

To nejdůležitější je samozřejmě Peter Capaldi jako nový Doktor, který, nehledě na to, s jak mdlým dějem se tu musí potýkat, je naprosto famózní a od začátku do konce tak není pochyb o tom, že tohle skutečně je nový, originální, ale současně i tak nějak klasický a kořenům celého seriálu zase o něco věrnější Doktor. Doktor, u kterého přesně poznáte, kdy je zmatený, kdy je k smrti vyděšený a kdy vážně není radno si s ním zahrávat. A pokud se na epizodě Deep Breath měla povést alespoň jedna jediná věc, tak rozhodně právě tahle.

Pro tenhle díl proto tak nějak platí, že funguje v podstatě jen tehdy, pokud se nezabývá svou hlavní zápletkou. Proto se nejspíš toho vůbec nejlepšího z epizody Deep Breath dočkáváme až v jejím záběru, kdy je nám jednak představena nová záhadná (a rozhodně zajímavá) zlodcera, kolem které by se měl odvíjet i nový story arc celé řady, a kdy nám především bylo dopřáno ono finální rozloučení s jedenáctým Doktorem, které nám v uspěchaném finále posledního vánočního speciálu bylo tak nějak odepřeno.

Deep Breath je tedy alespoň pro mě (a věřím, že nejenom pro mě) sama o sobě nudná epizoda s až zoufale recyklovaným a nezáživným příběhem. Pointa je ale v tom, že tohle vůbec nevadí. Protože všechno, čím tahle epizoda ovlivní budoucnost seriálu Doctor Who jako takového, se prostě povedlo. A že ona epizoda sama o sobě stojí za pendrek, to už se holt dá nějak skousnout.

Hodnocení: 60 %


Jít na Doctor Who | Jít na Edna


Chceš taky něco napsat? Registruj se nebo se přihlaš!