Time Heist - Doktorovi parťáci

Time Heist - Doktorovi parťáci

27.9.2014 16:00


Když už se Doktor z nějakého důvodu rozhodne vykrást banku, nemůže to být banka jen tak ledajaká, nýbrž ta nejstřeženější v celém vesmíru. Jak dopadla doctorská variace na klasický filmový žánr rafinovaných loupeží, čím ho obohatila a co se jí třeba zas až tak nepovedlo?


Spojení Doctora Who a Dannyho parťáků, asi tak by šla nejlépe vystihnout epizoda Time Heist scenáristy Steva Thompsona, ve které se Doktor a Clara spojují se dvěma nadanými kriminálníky, aby co možná nejrafinovaněji vyloupili tu nejstřeženější a nejnebezpečnější banku ve vesmíru.

Epizoda Time Heist se bravurně poddává tematickému žánru přepálených loupeží ve stylu filmů Loupež po italsku nebo už zmíněných Dannyho parťáků (vyhnout se ale nemůžeme ani spojení se „snovou krádeži“ Christophera Nolana Inception) a nabízí tak strhující a dobrodružnou podívanou, kterou navíc doplňuje dvěma významnými prvky unikátními pro Doctora Who: skvělým padouchem a naprosto fantastickou příšerou.

Keeley Hawes (Ashes of Ashes, Line of Duty) si svou dvojroli paní Delphox a lady Karabraxos nadmíru užívá, minimálně stejně tak jako kdokoliv, kdo si v Doctoru Who může zahrát dobrého padoucha. Její elegantní a charismatický herecký výkon však ustupuje do pozadí před Pokladníkem, nejlepším mimozemským monstrem, co jsme v Doctoru Who měli za hodně dlouhou dobu.

Přestože je však zjev samotného Pokladníka naprosto bezchybný, nohy mu občas podráží snaha režiséra Douglase Mackinnona, který celé epizodě záměrně navozuje občas až příliš futuristický vzhled. Když totiž dojde na spojení digitální kamery s umělými hrátkami se světlem a různými obrazovými filtry (tady nelze přehlédnout zjevnou inspiraci vizuálem nového filmového Star Treku), u Pokladníka samotného je výsledkem toho občas těžko říct, zda se jedná o výbornou masku, nebo o (neméně dobré) CGI. Paradoxně nejlépe tak Pokladník vypadá spíše v záběrech z natáčení této epizody, které jsou bez zbytečných digitálních pozlátek a které tomuto monstru dodaly na jeho realističnosti.

Přestože z hlediska vizuálu tedy na adresu Time Heist něco málo vytknout můžeme, jako epizoda samotná je ale skvěle napínavou a svižně odsýpající podívanou, přičemž i výsledné překombinované (a logicky tak nějak vachrlaté) finále vlastně skvěle koresponduje s daným žánrem, ze kterého tato epizoda čerpá. Někteří diváci by snad ještě mohli zkritizovat onu přílišnou podobnost samotného závěru této epizody s koncem epizody Hide, proč to těm příšerkám ale zase nedopřát?

Time Heist je jedna z těch epizod, u kterých nejde ani tak o konkrétní odhalení nebo originální zápletku, jako spíš o navození unikátního pocitu vzniklého spojením klasického vyprávěcího žánru s trochou toho unikátního doctorského kouzla. A to se jednoznačně povedlo.

Hodnocení: 80 %


Jít na Doctor Who | Jít na Edna


Chceš taky něco napsat? Registruj se nebo se přihlaš!