Zdroj: Prime Video, Paramount+, BBC, FX
Začátek roku je ideální moment dohnat resty i objevit nové seriály. Oslovili jsme proto vybrané redaktory Edny a zeptali se jich, jaké seriály je v prvním čtvrtletí zaujaly, co je bavilo a co by bez váhání doporučili dál. Výsledkem je výběr novinek, návratů i nečekaných objevů, které by vám rozhodně neměly uniknout. Tady jsou tipy, které stojí za váš čas.
S novým rokem jsem se rozhodla, že se vrhnu na resty z roku 2025. V bedně jsem toho měla přidaného až až a chtěla jsem si konečně něco odškrtnout. Začala jsem 4. sérií Morning Show (Ranní show). I když mi začátek přišel trochu utahanější, seriál se postupně zase zvedl a díky silnému scénáři a napínavým zápletkám si čtvrtá série téhle konverzační a zároveň dost akční bomby doporučení rozhodně zaslouží.
Pak jsem se vrhla na Monster: The Ed Gein Story (Monstrum – Příběh Eda Geina) z tvorby Ryana Murphyho. Jeho projekty mám ráda a téma zločinů mě obecně hodně zajímá, takže tohle jsem nemohla vynechat. Charlie Hunnam je v hlavní roli naprosto skvělý a táhne celý seriál hlavně on. I když jde o povedeně zdramatizovaný příběh, Dahmer – Monster: The Jeffrey Dahmer Story (Monstrum – Příběh Jeffreyho Dahmera) je za mě pořád o level výš. Pokud vás ale tahle tematika baví, určitě dejte šanci i téhle sérii.
Další tip je od Amy Sherman-Palladino, kterou můžete znát díky Gilmore Girls (Gilmorova děvčata) nebo Marvelous Mrs. Maisel (Úžasná paní Maiselová). Tentokrát se pustila do prostředí baletu a opět doručila vtipný, svižný a hodně ukecaný seriál Étoile se skvěle napsanými postavami.
V rámci komedií jsem zkusila i vítěze Emmy za nejlepší komediální seriál, Studio. Půlhodinové epizody rychle utíkají a nápad ze světa filmových studií mě bavil, ale styl humoru mi občas úplně nesedl. Je tam hodně trapného humoru, kdy se u toho cítíte spíš nepříjemně než pobaveně, a to není úplně pro mně. Beru to ale jako čistě osobní preferenci, svoje diváky si tenhle seriál určitě najde.
Posledním seriálem, který bych chtěla vyzdvihnout, je thriller We Were Liars (Ostrov lhářů) podle stejnojmenné knihy. Ze všech zmíněných mě bavil nejvíc. Sympatické postavy, postupně gradující napětí a závěr plný překvapení i emocí. Knižní předlohu jsem nečetla, takže možná i proto mě to tak vzalo, ale rozhodně to bylo lepší, než jsem čekala.
V lednu jsem šel na delší dovolenou, takže jsem se sledování seriálů vůbec nevěnoval, po návratu mě tedy čekali dvě novinky: právě začal vycházet seriál A Knight of the Seven Kingdoms (Rytíř Sedmi království), rychlá jednohubka pro fanoušky Game of Thrones (Hra o trůny). Knížku jsem předtím četl již dvakrát, takže jsem věděl, do čeho jdu, a rozhodně musím pochválit to, jak věrně se seriál předlohy drží. Celkově se jedná o odlehčený příběh s několika vtipnými scénami, ale jak už jsem řekl, jde o krátkou sérii, a pokud čekáte něco jako Hru o trůny, jednoduchost příběhu vás může zklamat.
Zatímco jsem byl pryč, seriálové univerzum Marvelu se rozrostlo o nový přírůstek, a to seriál Wonder Man. Upřímně musím říct, že mě tento seriál vůbec nezajímal a přistupoval jsem k němu pouze povinně, protože je to součást většího MCU, kterého jsem pořád velký fanoušek. Musím vyzdvihnout zajímavý přístup, který tady tvůrci zvolili, a který nám dovolil nahlédnout do zákulisí tvorby seriálů a toho, jak se na natáčení připravují herci. Také mě potěšili odkazy na film Iron Man 3 a herecký výkon Bena Kingsleyho. Ale i když měl seriál pár světlých chvilek, já jsem jeden z těch diváků, kteří potřebují sledovat záchranu celého vesmíru, a takovýto komorní snímek mě celkem nudil. Upřímně jsem překvapen tím, že seriál získal druhou sérii, ale již teď vím, že k ní budu přistupovat se stejným nezájmem jako k té první.
Jinak jsem se ale rozhodl dát si od klasických seriálů pauzu, a v posledních měsících se věnuju sledování dokumentárních pořadů. Konkrétně sleduju pořady o přírodě z produkce BBC Earth, které moderuje legendární David Attenborough. Dokumenty jako Zázračná planeta, Modrá planeta, Zmrzlá planeta a další z této série jsou skutečně uchvacující, a ukážou vám přírodu v její neskrývané podobě, tedy často krutou a nemilosrdnou, navíc je provází úžasná hudba Hanse Zimmera. Mnohokrát se mi stalo, že jsem pouze zíral s otevřenými ústy a v němém úžasu se podivoval nad zázraky přírody a jejích obyvatelů. Pokud tedy mám doporučit konkrétní názvy, tak chronologicky podle data premiéry to jsou: The Blue Planet, Planet Earth, Life, Human Planet, Frozen Planet, Life Story, Planet Earth II, Blue Planet II, Seven Worlds One Planet, A Perfect Planet, The Green Planet, Frozen Planet II a Planet Earth III. Jakýkoliv z nich představuje fascinující zážitek.
Začátek letošního roku byl pro mě celkem hektický, takže jsem toho rozhodně nestihla tolik, kolik bych chtěla. Mea culpa, ale nedá se nic dělat. Propadla jsem kouzlu vertikálních dramat. Pokud to neznáte, doporučuji. V lecčems to připomíná telenovely. Je to naivní, příběhově i dialogově velmi jednoduché a některé herecké výkony jsou naprosto příšerné, ale člověk u toho vypne mozek. Já sleduju tohle a jiní Výměnu manželek či Růžu pro nevestu, obojí bych řadila do stejné kategorie.
Na začátku roku jsem, asi jako každý, sledovala hokejisty v Heated Rivalry. A to nejen jednou. Má to mnoho vrstev a rozhodně to není jen pro LGBTQ komunitu. Příběhů o hledání vlastní identity v nepřátelském světě by mělo být víc. Přečetla jsem zároveň i knihu spolu s pokračováním nazvaným Long Game (The Long Game). Předobraz druhé série vyjde v květnu v češtině, takže se můžeme na Ilju a Shanea těšit alespoň na stránkách.
Knižní předlohu má i další seriál, který bych chtěla doporučit. Jedná se o The Other Bennet Sister vysílaný na BBC. Jak jméno napovídá, dostaneme se v něm do univerza Pýchy a předsudku, ale zaměříme se na prostřední, vždy odstrkovanou sestru Mary. Takže pokud potřebujete lásku ze začátku devatenáctého století a všechny série Bridgerton (Bridgertonovi) máte za sebou, je to ideální volba.
Lásku jsem neopustila ani v příběhu Kennedyových v Love Story. Ovšem tady nějak nevím, co si myslet. Devadesátkový vizuál byl dokonalý, ale podle mě tomu něco chybělo. Vlastně mě nejvíc vzal za srdce poslední díl, kde už oni ani nebyli. Tak nám pak dejte vědět, co si o tomhle milostném příběhu myslíte vy.
Začátek letošního roku jsem věnoval rozkoukaným seriálům z prosince, mezi kterými byli má oblíbená vánoční romanťárna Hjem til jul (Vánoce u našich), která se vrátila po pěti letech s novou životní a milostnou kapitolou pro hlavní hrdinku Johanne. Na přelomu roku jsem s každým týdnem očekával nové díly druhých řad seriálů Landman a Fallout, které nijak nepolevily a oba stále dokazují, jak silnými hráči v seriálovém průmyslu jsou. No a pak tu máme seriálovou bombu v podobě Heated Rivalry, která převálcovala vše, co mohla, a jsem rád, že jsem měl tu čest tento seriál překládat.
V lednu jsem se dále dostal k pátým sériím Emily in Paris, Stranger Things a Only Murders in the Building (Jen vraždy v budově). Emily si za mě udržela svou úroveň z předchozích řad, nicméně v případě Stranger Things šlo už poznat, že tam ten pokles je a vidím tuto závěrečnou kapitolu jako tu nejslabší. Je to škoda, protože byl seriál fenoménem, který si zasloužil i velkolepý závěr, ale bohužel se tak nestalo. Obdobný pokles šlo poznat i u Only Murders in the Building, kde už tvůrci taktéž začínají vařit z vody a na jejich místě bych už zvážil, zda nenastal čas seriál potvrzenou šestou sérií zakončit.
V lednu taktéž začala již čtvrtá série americké reality show The Traitors. Koncept je pořád stejný, takže vždy záleží na výběru účinkujících, který se za mě tentokrát povedl a především musím vyzdvihnout dobře zvoleného zrádce, který napravil reputaci velice špatných zrádců z předešlé řady. Překvapením se pak pro mě stal bridgertonský prequel Queen Charlotte: A Bridgerton Story (Královna Šarlota: Příběh Bridgertonových), ke kterému jsem se konečně odhodlal, než začne další řada Bridgerton (Bridgertonovi). Ne že by šlo o nějaký seriálový klenot, to určitě ne, ale překvapilo mě, že tato minisérie působila mnohem kvalitněji, uceleněji a celkově prostě lépe než jeho starší a populárnější sourozenec, ve kterém navíc postavu královny vůbec nemusím. A nakonec nesmím zapomenout na lednovou novinku Pendragon Cycle, na první pohled takový nevýrazný seriál od stanice, o níž většina lidí nejspíš nikdy ani neslyšela, avšak seriál ve mně vyvolal nostalgii po dávno zrušených fantasy seriálech jako Legend of the Seeker (Tajemství Pravdy) či Shannara Chronicles (Letopisy rodu Shannara), jejichž ukončení mě mrzelo. Celkově mám pocit, že pro fantasy seriály je strašně těžké získat nálepku úspěchu a většina tak bohužel končívá předčasně.
Na únor jsem hledal nějakou povedenou komedii a tak jsem dal šanci seriálu Atypical (Atypický), který je složen ze čtyř sérií. Jeho příběh o osmnáctiletém autistovi Samovi a jeho rodině se ukázal jako to pravé, co jsem hledal. Rodinné drama, kterému však nechybí plejáda vtipných situací. Navíc Keir Gilchrist předvádí jako Sam tak skvělý herecký výkon, že jsem si musel vyhledat, jestli není sám autistou. Není, ale svým přesvědčivým výkonem uchvátí každého diváka a divím se, že v době vysílání seriálu se jeho jméno neobjevovalo v nominacích na nějaké prestižní herecké ceny.
V únoru se na obrazovky vrátil s novou řadou Dark Winds. Příběh se tentokrát z velké části odehrává i mimo území Navahů v Los Angeles a tím za mě trošičku ztratil svůj půvab, nicméně stále jde o povedené vyšetřování členů kmenové policie. Ale doufám, že v další sérii se plně navrátíme do navažské rezervace. V tomto měsíci jsem dal šanci i dalším seriálům, které se stejně jako Dark Winds odehrávají v minulém století, a to PONIES (70. léta v Moskvě), Metoda Markovič: Straka (80. léta v Praze a okolí) a také dvoudílný film Gerta Schnirch z doby druhé světové války a po ní, kdy došlo k vysídlování Němců z našeho území. Všechny tři jsou zpracované kvalitně a určitě bych je doporučil ke sledování. Naopak kdybych měl od něčeho naprosto odradit, tak je to pátá série Survivor Česko & Slovensko, která dokázala, že lze úroveň této show poslat ještě více ke dnu, než ukázaly předešlé řady. Naštěstí nám ještě začala jubilejní padesátá série amerického Survivor (Kdo přežije), která tuto značku pozvedá.
Březen byl pro mě měsícem, kdy jsem se těšil na nové série Invincible (Neporazitelný) a For All Mankind, takže jsem se rozhodl si oba seriály sjet od začátku ještě jednou. Nevím, jak to Invincible dělá, ale s každou sérií si udržuje prvotřídní kvalitu a vůbec mu nedochází dech. U For All Mankind, který je teprve na začátku své nové řady, jde vidět trošku pokles, ale jsem si jistý, že nás opět budou čekat špičkové epizody, ze kterých budou fanoušci nadšení. Tento seriál je pro mě srdcovkou, takže nadšení na každou epizodu je veliké. Dále pro mě tento měsíc znamenal návrat do Yellowstonského univerza prostřednictvím sequelu Marshals (Marshals: Příběh z Yellowstonu) o další životní kapitole Kayceho Duttona, která sice za Yellowstonem výrazně zaostává, ale Kayce byl mou oblíbenou postavou už v mateřském seriálu, takže chci vidět, co dalšího jej v životě čeká. Taylor Sheridan se pak vytasil s novinkou Madison, kde můžeme vidět, jak si Sheridan dává na své práci velmi záležet. Je potřeba zmínit herecký výkon Michelle Pfeiffer v roli ženy, se kterou cloumá zármutek a spoustu emocí, a očekávám, že bude aspirantkou na herecké ceny.
Spoustu emocí na mě dolehlo i u seriálu Tattooist of Auschwitz (Tatér z Osvětimi), který, jako už spoustu jiných před ním, ukázal, jaké útrapy zažívali židé během druhé světové války. V tomto seriálu ale můžeme prožívat s hlavní postavou všechno tyto nesnáze i o několik desetiletí později, když ve stáří vzpomíná na to, co v té době zažil. Navíc nejde o fiktivní příběh zasazený do této doby, ale o jakousi zpověď skutečné osoby na sklonku svého života. A abych můj úryvek zakončil nějakým veselým seriálem, kterému jsem dal v březnu šanci, tak pokud jste rodičem s malým dítětem, nebo třeba občas hlídáte nějakého maloše jako já, tak rozhodně zkuste malému pustit dětský animák Bluey (Blue) o psí rodince, která v sedmiminutových epizodách zažívá všechno možné, co by rodina s malými dětmi mohla prožívat i v reálu. U seriálu se pobaví i dospělí (zejména díky psímu tátovi Banditovi) a seriál rovněž nabízí pohled na to, jak by k trávení času s dětmi mohli přistupovat sami dospělí.
Diskuze /0