Edna.cz Edna novinkyCo si pustit o prázdninách nebo na dovolené? Redaktoři Edny vybírají své seriálové favority

Co si pustit o prázdninách nebo na dovolené? Redaktoři Edny vybírají své seriálové favority

Zdroj: HBO Max

Léto je ideální čas pustit se do seriálů, na které během roku nezbývá prostor. Ať už hledáte napínavý thriller, pohodovou komedii, historické drama nebo jen oddechovku na večer, možná vám přijde vhod pár ověřených tipů. Zeptali jsme se proto několika našich redaktorů, co je během druhého čtvrtletí roku 2026 nejvíce zaujalo. Nečekejte jen aktuální novinky. Najdete tu i starší seriály, které podle nás rozhodně stojí za to dohnat.

6 0 16.7.2026 fifakovaterka

Přidat mezi oblíbené zdroje na Googlu

tominotomino

V dubnu odstartoval druhý kvartál roku 2026 a hned na jeho úvod jsem vyzkoušel českou minisérii Studna o tragické události, která se stala v roce 1968. Tento příběh si pamětníci vybavují hlavně díky 30 případů majora Zemana, nicméně mezi ty já nepatřím a jsem vlastně rád, že jsem toho o celém případu až tolik nevěděl, neboť jsem si díky tomu mohl sledování nového zpracování vychutnat, aniž bych tušil, co vše se komu a jak přihodí. Další český seriál, který se v tomto kvartále začal v televizi vysílat, byl Jitřní záře, který opět vychází ze skutečných událostí. Jde o příběh rodičů, kteří jsou jiní než všichni okolo nich na vesnici a aby svou odlišnost ještě více ukázali, pojmenují si svou holčičku zvláštním jménem Jitřní záře, což jejich sousedé i různí úředníci nedokáží pochopit a snaží se proto rodiče co nejvíce zdiskreditovat a malou Jitřenku jim odebrat do vhodnější péče. Tento seriál ukazuje, jaké to je žít mimo zajeté tradice veřejnosti, která se místo řešení vlastních životů až zbytečně moc vměšuje do životů někoho jiného, aniž by jí do toho vůbec něco bylo.

Duben jsem dále věnoval novým sériím dvou navrátilců, jimiž byli Euphoria (Euforie) a Beef (Ve při). Oba tyto seriály si během předchozích řad vysloužily chvályhodný ohlas, bohužel se ale podle mě nové série nevydařily až tak jako ty dřívější. Obzvláště u Euforie to šlo z kopce dolů a ke konci už byl ten pád čím dál strmější. Náladu jsem si ale spravil u A Knight of the Seven Kingdoms (Rytíř Sedmi království), dalšího seriálu ze světa Game of Thrones (Hra o trůny), který mě překvapil svou komičností, která v něm skvěle fungovala a vlastně mi vůbec nevadilo, že byl seriál oproti svým seriálovým sourozencům pojat mnohem více komorněji. Přece jen je to příběh hlavně o dvou postavách a ne o celém ansámblu jako u Game of Thrones či House of the Dragon (Rod draka), takže je to i logické.

V květnu se chýlila ke konci osmá série Outlander (Cizinka), takže byl nejvyšší čas si tuto závěrečnou řadu pustit. Seriál se za dobu svého vysílání zapsal mezi ty nejpovedenější romanticko-historické seriály a přestože se v posledních řadách už dějové linky z knižních předloh zkracovaly, seriál stále dokázal obstojně fungovat a byl jsem tedy zvědav, jak to celé dopadne. Samozřejmě se poslední série nemohla rovnat těm prvním řadám, které se odehrávaly mimo Ameriku a měly za mě větší kouzlo, ale v porovnání s ostatními americkými řadami obstála na stejné úrovni. Navíc to vypadá, že ještě není všemu konec, neboť knižní série ještě čeká na vydání svého posledního dílu a podle spekulací existuje šance, že se někdy dočkáme závěrečného filmu podle této knihy, kde by tudíž mohly být završeny dějové linky, na které se v aktuálním finále už nedostalo.

Na obrazovky se taky po letech vrátil akčňák Citadel (Citadela), na nějž už dříve měl každý divák svůj vlastní názor, nicméně mně se první série a také vize dalších seriálů z tohoto univerza, které se budou odehrávat v různých koutech světa, líbila. Ale jelikož dva spin-offy skončily po první řadě a celé univerzum začalo směřovat k předčasnému konci, bylo jasné, že druhá řada Citadel bude nejspíš konečnou. Zatím o osudu tohoto seriálu nic oficiálně sděleno nebylo, ale pokračování neočekávám, čemuž za mě napomohl i mnohem slabší příběh ve druhé řadě, kde jsem si kolikrát říkal, že už to snad nebaví ani samotné herce. Když jsem dostal chuť na nějakou komedii, sáhl jsem po oceňovaném britském Fleabag (Potvora), který se ukázal být parádní volbou, když se chcete u seriálu zasmát. Hlavní hrdinku si rychle oblíbíte a každá situace, kterou ve svém životě zažívá, je plná humoru a sarkasmu.

No a pak tu máme dvě seriálové novinky, které květen přinesl. Dutton Ranch (Ranč Duttonových) pokračuje tam, kde skončil příběh Beth Duttonové a Ripa Wheelera v seriálu Yellowstone a ačkoliv se příběh přesunul z krásné hornaté Montany do plochého Texasu, který už není takovou pastvou pro oči, seriál si dokázal uchovat stejnou atmosféru a zároveň obstát na vlastních nohou. Další novinka Off Campus zamířila na obrazovky v podstatě jako reakce na úspěšný hit Heated Rivalry (Spalující rivalita) a zřejmě se očekávalo, že půjde o hetero verzi obdobného příběhu, neboť oba seriály vycházejí z erotických knižních předloh o hokejistech, nicméně americký Off Campus se do toho sexu zkrátka nemohl obout tak moc jako kanadský Heated Rivalry, ale na druhou stranu i zde na nějaké to malé odhalování těl došlo.

Hned na začátku června jsem se pustil do sledování švédské novinky Trion o komplikovaném vztahu mezi třemi mladými lidmi, ale v tomto měsíci jsem se těšil především na dva jiné seriály. Odstartoval totiž Star City (Hvězdné městečko), spin-off mojí srdcovky For All Mankind, a třetí řada Interview with the Vampire s novým názvem The Vampire Lestat. Star City nabídl nový pohled na vesmírný závod, a to ze sovětské strany, a oproti optimisticky pojatému For All Mankind z něj můžeme cítit spíše nátlak na psychiku člověka, jenž je zapříčiněn nepřetržitým dohledem KGB a pocitem, že nikde nejste v úplném bezpečí. The Vampire Lestat zase začal zcela novou kapitolu upířího příběhu, neboť se už neodehrává v minulosti, ale v současnosti, kdy Lestat, jedna z mých nejoblíbenějších postav napříč všemi mnou viděnými seriály, začne zpívat v kapele. A nutno říct, že celá série je chaotická stejně jako sám Lestat, který, ačkoliv je na světě už přes 200 let, se v sobě stále nedokáže pořádně vyznat. Milým překvapením se pro mě stal seriál Drops of God, který bude chuťovkou pro každého vinaře, neboť víno je v něm tou hlavní ingrediencí.

Své vysílání nedávno zakončila komedie Hacks (Stále v kurzu), takže jsem se pustil do závěrečné páté série, která se za mě velice povedla a možná bych i řekl, že byla ze všech řad snad nejlepší. Fajn oddechovkou se pro mě stal seriál Every Year After, který člověka letními radovánkami u jezera správně naláká na blížící se léto. Avšak žádné veledílo od tohoto seriálu nelze očekávat. Jsem ale rád, že bude další série, která se zaměří na mnohem zajímavější postavu než na hlavní dvojici první řady, která mě totiž moc nebavila. A nakonec se pro mě velkým překvapením stala polská novinka Proud (polskou kinematografii ještě tak moc nakoukanou nemám) o mladém homosexuálovi, který se snaží získat svou neteř do výhradní péče v zemi, kde je to takřka nemožné. Tento seriál ještě před svým uvedením uchvátil diváky na mezinárodním festivalu Series Mania, kde posbíral několik cen, a já se vůbec nedivím, neboť jde o kvalitně odvedou práci ať už ze strany režie, scénáristů či hereckých výkonů.

Sag

Druhé čtvrtletí letošního roku se neslo na nostalgické vlně. Tedy co se týče mě a sledování seriálů. Především jsem dokoukávala poslední sérii Outlander (Cizinka) a teda řeknu vám, jestli se něco pasuje na zklamání roku, tak tohle. Čekala jsem něco velkého, epického, srdceryvného. A co jsme dostali? Naředěnou břečku (pardon my words). Zbytečná smrt, zbytečné nové postavy, nedořešené události. Vyšumění některých do ztracena. Za co? Tohle se opravdu nepovedlo.

Takže jsem si potřebovala u něčeho spravit chuť. Jednou tak za dva roky si dávám rewatching podle mě nejlepšího seriálu všech dob, a to Band of Brothers (Bratrstvo neohrožených). Pokud jste nikdy neviděli, tu chybu byste měli napravit. Skvělý seriál o cestě amerických paragánů od vylodění v Normandii až do Hitlerova Orlího hnízda. Je to skvost televizní seriálové produkce.

Z nových seriálů jsem koukala na dva romantické – mou obsesi historií plně naplnila čtyřdílná minisérie Seeking Persephone, co převypráví starořecký mýtus. Je tam spousta záběrů na podmračenou krajinu i zamračeného hlavního hrdinu. A když jeho tvrdé srdce roztaje, romantická dušička každého diváka zaplesá.

Na obrazovky nám také vtrhli vysokoškolští hokejisté v seriálu Off Campus. Je to takový lehký průměr, na který se ovšem hezky dívá, protože obsazení nereflektuje běžnou americkou populaci. Všichni jsou vysportovaní, hezcí, hubení a se srdcem na dlani. Pozornému divákovi ovšem neunikne trocha té češtiny, takže to jsou za mě body k dobru. Jinak je to takové neurazí-nenadchne pokoukání.

Musím říct, že poslední s dobou jsem ze soudobé produkce spíš zklamaná, a tak raději sáhnu po osvědčených hitech. Snad nám druhá polovina roku nadělí nějakou opravdovou pecku.

Ori

V březnu jsem dokoukal přírodovědné dokumenty od BBC, které uvádí slavný David Attenborough, jenž letos oslavil sté narozeniny, a s radostí jsem zjistil, že letos se dočkáme nové série s názvem Blue Planet III, která bude zaměřena na podmořský život. Rozhodl jsem se v této tématice pokračovat a jako další dokument jsem si zvolil Our Planet on Netflixu, který uvádí také Attenborough. Tomuto dílu se nedá nic vyčíst a doporučuju ho každému, kdo má rád zvířata a přírodu.

Pak tady bylo “povinné” sledování, a to druhá řada seriálu Daredevil: Born Again (Daredevil: Znovuzrození). Původní seriál od Netflixu jsem nikdy neviděl, protože tehdy nebyl brán jako součást širšího MCU, a také jde o pouličního hrdinu, a já mám rád spíše záchranu celé planety. Jelikož ale bylo oznámeno, že seriál Daredevil: Born Again již bude součástí MCU, začal jsem sledovat alespoň tento seriál. Nemůžu srovnávat s tím původním seriálem, ale loňská první série mě moc nenadchla, a u letošní druhé řady to bylo stejné, i když ji hodnotím trochu lépe, protože šlo o vyvrcholení konfliktu s Kingpinem. Seriál mě však nechal vlažným a nadcházející třetí sezónu budu opět sledovat pouze povinně. Kromě toho jsem shlédl také speciál The Punisher: One Last Kill (Punisher: Poslední zúčtování). Ani v tomto případě jsem původní seriál The Punisher od Netflixu neviděl, i když postava Franka Castlea v podání Jona Bernthala je velmi zajímavá a moc se na něj Těším ve snímku Spider-Man: Brand New Day (Spider-Man: Zbrusu nový den). Pokud ale jde o zmiňovaný speciál, tak vůbec nechápu, oč tam mělo jít, kromě zbytečného masakru. Nemám problém s násilím v televizi, ale v tomto případě jsem v něm neviděl naprosto žádný smysl.

Pak jsem shlédnul nejnovější pátou sérii pořadu Clarkson's Farm. Jeremy Clarkson je můj miláček již od dětství, a když jsem vyrůstal na pořadu Top Gear, nikdy bych neuhodl, že se z něj nakonec stane farmář. Kdo Jeremyho nezná si zajisté řekne, proč by se někdo díval na pořad o nějakém starém britském farmáři? Tak hlavně proto, že se jedná o velmi poučný pořad, který vám nefalšovaně ukáže, jak těžký je život farmáře, a po jeho zhlédnutí k nim prostě musíte mít respekt. Navíc je to Jeremy Clarkson, takže o legraci není nouze.

A nakonec jsem se konečně dostal k seriálu See (Zrak), na který jsem se dlouho těšil. Miluju postapokalyptické příběhy, a svět, který tady tvůrci vytvořili, byl skutečně povedený a promyšlený. Tomuto seriálu opravdu nemám co vytknout, od výpravy přes hudbu až po skvělé herecké obsazení. Jason Momoa, Christian Camargo, Dave Bautista a David Hewlett byli famózní, a hlavní záporná postava v podání Sylvie Hoeks se vám skutečně dostane pod kůži. Také jsem moc rád, že seriál nebyl před ukončením zrušen, jako se to děje mnoha dobrým sci-fi seriálům, ani nebyl zbytečně protahován jako u jiných, tři série bohatě stačily předvést vše, co se dalo.

Fifakovaterka

Druhé čtvrtletí roku 2026 pro mě nebylo tak produktivní jako to první, hlavně co se seriálů týče. Přesto jsem viděla několik povedených kousků, takže přicházím se svými tipy. Neustále se snažím dohánět resty, a na nejnovější seriály mi tak úplně nezbývá čas. I když jsou některé z nich třeba z minulého roku, pořád rozhodně stojí za zhlédnutí.

Prvním limitovaným seriálem, který jsem ve druhém čtvrtletí dokoukala, byl Devil in Disguise: John Wayne Gacy od Peacocku, který je dostupný na SkyShowtime. Tématika vražd, zločinů a sériových vrahů mě zajímá, takže jsem si tento seriál nemohla nechat ujít. Zaměřuje se totiž na sériového vraha Johna Wayna Gacyho, známého jako vraždící klaun. Co bych určitě vyzdvihla, je to, že seriál staví především na příbězích obětí a věnuje jim mnohem více prostoru než samotnému vrahovi. To mi bylo velmi sympatické.

Dalším seriálem byl skok do světa Game of Thrones (Hra o trůny). A Knight of the Seven Kingdoms (Rytíř Sedmi království) mi přišel jiný a jedinečný svým stylem vyprávění. Od nám všem známé Hry o trůny se výrazně liší, a právě to je na něm skvělé. Díly mají kratší stopáž, krásně utíkají a nechybí ani špetka humoru, která celému seriálu dodává zvláštní kouzlo. Velmi povedený seriál, který jsem zkoukla během necelých dvou dnů, a už teď se moc těším na pokračování.

Mezi další zhlédnuté seriály se zařadila novinka od Apple TV+ Down Cemetery Road (Cesta k pravdě) s Emmou Thompson v hlavní roli. Tento detektivní thriller nás zavede k pátrání po unesené dívce, vyšetřování výbuchu i záhadných úmrtí. Tím vším nás provází Emma Thompson v roli drzé, tvrdohlavé a přísné amatérské detektivky. Její výkon je naprosto skvělý a bez ní by seriál rozhodně nebyl ono. Navzdory jejímu výkonu jsem ale byla z celého seriálu spíše zklamaná. Má pomalejší tempo a hlavně jeho začátek mě příliš nechytil. Měla jsem od něj velká očekávání, takže po dokoukání přišlo poměrně velké zklamání. Temnější téma jsem pak vyvážila sledováním páté série komediálního seriálu Abbott Elementary (Základka Willarda Abbotta). Pokud jste mu ještě nedali šanci, určitě to zkuste. Hlavně pokud máte rádi seriály jako The Office (US) (Kancl) nebo Modern Family (Taková moderní rodinka). Je natočený podobným stylem a jde o opravdu skvělou a vtipnou oddechovku.

Čtvrtletí jsem zakončila dokoukáním obrovského hitu House of Cards (Dům z karet). Zhlédla jsem poslední dvě série, které už podle mě nedosahovaly kvalit těch předchozích. Především ta úplně poslední už vůbec nefungovala. Nemyslím si ale, že za to mohla nepřítomnost Kevina Spaceyho, spíš velmi slabý scénář. Postava Claire by podle mě seriál utáhla i sama. První tři série jsou za mě nejlepší a neskutečně mě bavily všechny ty intriky, mocenské boje i konflikty mezi postavami. Opravdu to byl scénáristický i herecký koncert. O to větší škoda, že jsme nakonec nedostali závěr, který by si ten seriál skutečně zasloužil.

To jsou naše seriálové tipy za druhé čtvrtletí roku 2026. Doufáme, že jste mezi nimi objevili něco, co si během letních večerů pustíte. Děkujeme všem redaktorům, kteří se o své dojmy a doporučení podělili, a budeme se těšit zase za tři měsíce u dalšího seriálového ohlédnutí.