Game of Thrones(Hra o trůny)

Historie Korunních zemí

Stovka království

Korunní země jakožto devátá oblast Sedmi království vznikly až před třemi sty lety, kdy je založil Aegon Dobyvatel. Nemají tak vlastní kulturní identitu, naopak je ovlivnily především bouřlivá a říční království. Co do jejich území jako takového však mají delší a bohatější historii, stejně jako ostatní. Jen nikdy nebyly samostatné a přetahovali se o ně místní králové s těmi nejmenšími panstvími a velcí a nabubřelí králové bouří, řek a ostrovů.

Ve věku hrdinů, v období, kterému se říká Stovka království, ač jich nikdy nebylo zrovna přesně sto, existovalo i na tomto území nesčetně monarchů Prvních lidí. Hranice jejich se často měnily, někteří používali královský titul, jiným stačil lordský, ale většina byla suverénními vládci.

Nejmocnějšími byli Darklynové, jež vládli od Šerodolu po Prasklepeto spolu se svými nejbližšími spojenci Hollardy, kteří jim věrně sloužili a poskytli jim tři královské nevěsty. Jejich sousedé je sice mnohokrát porazili nebo okradli o část území, i tak ale dlouho zůstávali jedním z nejvlivnějších rodů. Také si občas nárokovali Černovodu, jež je pro zdejší region zásadní, stejně jako králové Masseyové a z centrálního Západozemí Muddové, Fisherové, Brackenové, Blackwoodové a Hookové.

Na Prasklepetu zase vládla spousta lordů a rodila se spousta válečníků. Protože tento poloostrov už od jeho osídlení viděl hodně krveprolití, když bylo mezi zdejšími běžné vést bratrovražedné války, objevilo se tu ve věku hrdinů hned několik legendárních šampionů s úmyslem přinést mír, ač je většinou moc dlouho nepřežil.

Patřili k nim Lucifer Hardy nebo bratři Bruneové. Další legendou, i když ne tak mírem opředenou, je Clerence Crabb. Ten měl žít v Šepotech, z kterých dnes zbyly už jen ruiny. Měl být osm stop vysoký a dost silný, aby vytrhl strom i s kořeny a hodil ho přes půl míle. Údajně byl také tak těžký, že mohl jezdit jen na praturech, a jeho sídlo získalo jméno po ještě děsivějších povídačkách. Prý domů nosil hlavy svých protivníků a jeho manželka je měla přivádět zpátky k životu. A ony si pak mezi sebou šeptaly a radily mu.

A na opačné straně nynějších Korunních zemí, na Masseyově háku, vládli Masseyové od chvíle, kdy tam lord Maldon, vazal bouřlivého krále Durrana Přítele krkavců, postavil své sídlo Kamenotanec. Takže tato část dnešního regionu sice patřila pod cizí nadvládu, ale stále byla v rukách Prvních lidí. Jenomže i tam nakonec přišli Andalové.

Andalové v zálivu

Po dobytí Údolí se Andalové pustili dál do pevniny a začali přistávat i v Bouřlivém království. Jak se postupně jejich vliv dostal až do nejvyšších pater vlády velkých říší kolem Černovodného zálivu, ať už pomocí sňatků a asimilace nebo rovnou dosazením vlastních panovníků, začali se chápat i území, která k nim dosud nepatřila.

Na počátku jejich invaze ještě došlo ke krátkému opačnému vývoji, když se během vlády bouřlivého krále Durwalda Tlustého Masseyové rozhodli vymanit z podřízenosti Durrandonů a místo života v bouřlivém království si přivlastnit celé ústí Černovody. Samozvaný král a pirát, který se ho chopil, se jmenoval Justin Massey, říkali mu Justin Mléčné oko a později vedl válku s Erichem VII. Durrandonem kvůli Masseyově háku.

I v té se jim nějakou dobu udržovat nezávislost dařilo. Dokud bouřlivý král Qarlton II. celý rok neobléhal Kamenotanec a nakonec nezlomil jeho posádku. Pak zabil krále Josuu Masseye Měkké kopí a území znovu vrátil do panství Bouřlivého konce. Na to se Andalové konečně objevili i kolem Černovody a jeden z nich, Torgarion Bar Emmon, si u ní založil vlastní maličkou říši.

Akorát byla příliš blízko panství Darklynů, kteří ho stále vytlačovali pryč, takže když si dva roky po Josuově smrti vzal jeho dceru, opustil s ní raději Černovodu, vyrazil na Masseyův hák a vyhnal z Kamenotance bouřlivé lordy. O něco dál od něj pak postavil Ostrý výběžek jako nové sídlo pro Bar Emmony a na háku obnovil samostatné království se svým švagrem jako loutkovým králem.

A v době, kdy se bouřlivým králům podařilo znovu si hák přivlastnit, už i mezi nimi kolovala andalská krev, protože Andalové s Durrandony přece jen uzavřeli mír a spoustu sňatků. Tak nakonec zůstal Andalům.

Pak se Andalové pokoušeli dobýt i druhý poloostrov v nynějších Korunních zemích, Prasklepeto. Jen kvůli fatální neznalosti zrádné oblasti neuspěli. Uznali, že toto teritorium je příliš obtížné a chudé k ospravedlnění velkého krveprolití, které by další intervence znamenala (však si nad ním nedokázali udržet kontrolu ani bouřliví králové nebo železní), a až po čase se o to pokusili znovu. Ne meči, ale sňatky. A to jim v několika případech vyšlo, takže i na Prasklepetu se objevily určité aspekty andalské kultury.

Nakonec spolkli i říši Daklynů, protože ovládli celý jih, a země původně Draklynů si předávali andalští králové z říčních království (Benedict II. Justman), Bouřlivého království (asi 300 let před dobytím byla celá oblast až k Šíji pohlcena Arlanem Durrandonem) i království Ostrovů a Řek (Halleck Hoare ho rozšířil dvě generace před dobytím až k Šerodolu). Podle toho, jak se měnily jejich hranice, jak silní králové dobývali území sousedů a jak je slabí králové zase ztráceli. I tak si ale, byť jako lordi, Darklynové udrželi silnou pozici, zvláště díky vytíženému obchodnímu přístavu, a měli prosperovat ještě dlouhá staletí.

Draci v Západozemí

Zatímco pevnina se takto během staletí potýkala s nájezdy, zakládáním a pády různých království, ostrovy náležející k dnešním Korunním zemím si žily vlastním životem. Dlouho na nich sídlili jen chudí rybáři a nevýznamní lordi a žádné mocné pány neúrodné skály nelákaly. Dokud dvě století před zkázou Valyrie nezačaly Valyrijské državy některé z nich kolonizovat.

Původně z nich udělaly obchodní výspy, kde se měly Západozemcům prodávat cennosti jako valyrijská ocel, proto jim okolní království neodporovala. Později se staly domovem tří valyrijských rodů. Velaryoni se zde usídlili první, a to na ostrově Náplavomarka, kde vystavěli zámek Náplavomarka, a tvrdili, že od samotného Mořského krále získali trůn z naplaveného dříví, který byl součástí paktu mezi nimi a vodním božstvem. A možná na tom bylo něco pravdy, protože velmi rychle získali monopol v zámořském obchodě a jejich lodě zcela ovládaly Úzké moře a Černovodný záliv.

Targaryeni, jediní dračí lordi, jež přišli z Valyrie, se usídlili na sopečném ostrově, který pojmenovali Dračí kámen. Když totiž měla panna Daenys Targaryen vize o zkáze jejich vlasti, její otec Aenar přestěhoval rodinu, pět draků a všechen majetek z Valyrie, snadno porazil zdejší drobné lordy Úzkého moře, vystavěl pevnost a jeho potomci ještě víc zbohatli díky kontrole Jícnu, průplavu mezi ostrovy a zálivem, a Úzkého moře ze vzduchu. A zatímco kromě Baleriona všichni dovezení draci pomřeli, vylíhly se jim dvě dračice, Vhagar a Meraxes.

K tomu navázali bližší vztahy s Velaryony, což dokládá třeba sňatek Aeriona Targaryena a Valaeny Velaryon, rodičů Aegona Dobyvatele a jeho sester, a s některými západozemskými rody. Především lordi z Masseyova háku brzy obrátili svou pozornost právě k ostrovům.

A Celtigarové, starý a pyšný rod targaryenských vazalů, měl připlout do Západozemí spolu s Targaryeny, i když žádné draky neměl. Usadil se na nejmenším ostrově, na Klepetu, a začal si nárokovat i Prasklepeto, i když jeho obyvatelé to nikdy neuznali. Po dobytí se vzdali Targaryenům, ale věrnost přísahali pouze trůnu, a když mezi ně Celtigarové pošlou výběrčí daní, jen málo se jich vrátí zpátky. Pokud jich pošlou dost.

Samozřejmě i oni si vystavěli zámek, který má ukrývat skvostný poklad sestávající z myrských koberců, volantského skla, zlatého a stříbrného nádobí, drahými kameny vykládaných pohárů, nádherných jestřábů, trénovaných mořských orlů, sekery z valyrijské oceli, truhel rubínů, rohu, který povolává krakeny z moře, a mnoha drahých vín.

Dobývání Západozemí

V době, kdy Aegon Targaryen svolal armádu k přípravě invaze, neměl za sebou moc přátel. Měl tři draky a hrstku mužů posbíranou na ostrovech a pobřeží, a neochvějnou loajalitu Velaryonů, Celtigarů, Bar Emmonů a Masseyů. Ti totiž v té době měli už velmi úzké vazby na Targaryeny, tudíž přestože oficiálně byli poddanými bouřlivého krále Argilaka Arogantního, vyslyšeli Aegona a okamžitě se přidali na jeho stranu. Za což si třeba Triston Massey vysloužil členství v nové králově Malé radě.

Vlastně právě to byl důvod, proč Aegon začal své dobývání zrovna v téhle části kontinentu. Setkávaly se tam hranice tří mocných království a žádné z nich se s ním nechtělo vypořádávat. Všechna marnila čas dohadováním o tom, že je problémem druhých dvou, a on mohl nerušeně plánovat postup.

Proto ani na pobřeží Černovodného zálivu neměl problémy. Zdejší lordi neměli k dispozici velké posádky, bez boje se vzdali Rosbyové a Stokeworthové, Darklyny a Mootony rychle porazil. Darklynové poklekli a stali se jako lordi Šerodolu součástí nových Korunních zemí, zatímco Mootonové spadli do taktéž nových Říčních krajin.

O něco později, po jediné prohře u Města racků a po vypálení Harrenova, pak Visenya dorazila i na Prasklepeto, aby přinutila zdejší lordy kapitulovat, když jejich sousedé poklekli už dávno. A ti, když viděli, že nemají šanci proti drakům, poslechli. Pod jednou podmínkou – budou sloužit přímo Targaryenům a žádným lenním pánům. Což byl moment, kdy se objevil nápad s vytyčením Korunních zemí.

Aegon a jeho sestry brzy dobyli zbylých šest ze sedmi království, vytvořili dva další správní regiony a jen svůj ostrov jako samostatný region nikdy nepočítali, ačkoli byli jeho svrchovanými vládci. Nechali vykovat Železný trůn, v ústí Černovody začali se stavbou Rudé bašty a Králova přístaviště, a pobřeží zálivu se zaplnilo nejsilnějšími podporovateli nových dračích králů.

Rekrutovali se z něj rádci Dobyvatele, mnoho pobočníků jeho nástupců, včetně několika neurozených jako pyromancer Rossart a septoni Barth a Murmison, zásobovalo Městskou hlídku Králova přístaviště a také Královskou gardu, když nejvíce rytířů do ní nastoupilo právě z Korunních zemí.

Spolu ještě s Aegonem se také zdejší lidé horlivě pustili do První dornské války. Během ní byl lord Rosby jmenován strážcem písků a kastelánem Slunečního oštěpu, když díky dornské strategii schovat se v poušti a nechat nepřátelům na milost hrady, získali sídlo Martellů. Ale skončil neslavně jako celá válka, při defenestraci, když se Dornové vrátili a jejich stará princezna Meria ho vyhodila z okna. Což byla vlastně dobrá smrt v porovnání s ostatními, kteří v Dorne zůstali.

Korunní země se tak ustálily, v další generaci byla dostavěna i Rudá bašta, takže vznikl nový královský palác, a Dračí kámen zůstal jako sídlo korunního prince (a místo odpočinku popela Aegona I. a jeho staršího syna Aenyse). Ovšem nastolený mír byl vachrlatější, než se zdálo.

Korunní země v éře Targaryenů

Přestože přešli Targaryeni k vyznávání Sedmi, stále se viděli nad bohy a lidmi a pokračovali ve valyrijské tradici incestních sňatků, v očích Sedmi ve hříchu. Aegon si vzal obě sestry ještě před dobytím a církev neprotestovala, protože s ní slušně zacházel. Jenže když na jeho místo nastoupil Aenys, vycítila jeho slabost, revoltovala a došlo k povstání Bojovníků víry. A když se Aenys rozhodl pokračovat v tradici jmenování příbuzných do úřadu pobočníka a jmenoval nelítostného bratra Maegora, z revolty se stala válka.

Maegor vyvolával mnoho povstání a také je krvavě potlačoval. Po Aenysově smrti uzurpoval trůn synovcům a vysloužil si přezdívku Krutý. Téměř se mu podařilo říši rozvrátit, když si k čím dál větší nechuti církve bral další a další manželky, třeba i najednou, vypaloval septa, masakroval věřící a vraždil všechny, kteří mu byli nepohodlní.

Nakonec ale záhadně zemřel přímo na trůně a po něm nastoupil Aenysův poslední přeživší syn Jaehaerys Smírce. Rozpustil Bojovníky víry, s pomocí matky Alyssy Velaryon a jejího druhého manžela lorda Robara Baratheona konečně přinesl vytouženou prosperitu a mnoho rodů mohlo růst.

Především Velaryoni, kteří se dál sbližovali s královskou dynastií sňatky – celkem tři Targaryeni měli ženu z Velaryonů a tři Targaryenky se vdaly k Velaryonům. Aenys a Alyssa Velaryon, Daemon a Laena Velaryon, Aegon III. a Daenaera Velaryon, Corlys Velaryon a Rhaenys, Leanor Velaryon a Rhaenyra a Alyn Velaryon a Baela. Velaryoni také často sloužili jako mistři lodí a jejich loďstvo tvořilo většinu královské flotily. Zásadní roli sehráli i ve válce, která propukla o století později a změnila tvář nejen Korunních zemí, v Tanci draků.

Ještě před ní se stačil velice proslavit patriarcha Velaryonů, Corlys Mořský had, lord přílivů a pán Náplavomarky, který procestoval velký kus světa. Pokoušel se proplout severní cestou kolem Západozemí, vydal se do Qarthu, Yi Ti a Lengu, jako první Západozemec navštívil Nefer a N'Ghai a obeplul Tisíc ostrovů a přivezl takové poklady, že ze svého rodu udělal ten nejbohatší v říši. Dokonce ještě bohatší, než byli Lannisterové a Hightowerové. A protože jejich hrad Náplavomarka byl vlhký a přelidněný, postavil nový, Vysoký příliv.

Měl také nakročeno k nejvyšším politickým příčkám. Jeho manželkou byla princezna Rhaenys, stejně jako jejich děti neúspěšná kandidátka na královský titul, který jí po smrti Jaehaeryse I. uzmul bratranec Viserys. Jejich syn Laenor si vzal Viserysovu dědičku Rhaenyru a měl s ní tři syny a jejich dcera Laena se stala druhou manželkou prince Daemona, Viserysova bratra, kterého kdysi Corlys dokonce korunoval králem Kamenoschodů a Úzkého moře, když se s ním zúčastnil války o Kamenoschody.

Laenor sice brzy zemřel, když ho v potyčce zabil jeho údajný milenec (na jeho pohřeb na Náplavomarku přišlo tolik královských příbuzných s draky, že septon Eustác nazval ostrov Novou Valyrií), stejně jako Laena, která podlehla nesnadnému porodu. Corlyse to ale nezastavilo. Vdovec Daemon si vzal vdovu Rhaenyru, a když zemřel i Viserys a v hlavním městě navzdory jeho vůli korunovali králem Rhaenyřina polovičního bratra Aegona, korunoval ji královnou. Corlys s Rhaenys se okamžitě přidali na jejich stranu a Tanec započal. Corlys shromáždil lodě z Loděnice a Města koření na Náplavomarce a zablokoval Jícen, takže odřízl Černovodný záliv od obchodu.

Dál se k nim přidali Crabbové a Bruneové z Prasklepeta a pomohli lordu Walysi Mootonovi převzít nedaleký Havranův hřad od Aegonovy strany, i když ve skutečnosti převzali něco úplně jiného. Walys totiž padl, když se pokoušel zabít draka Sluncežára, a raněný drak se pak ukryl v temných lesích a jeskyních Prasklepeta.

A samozřejmě se přidali všichni poddaní z ostatních ostrovů, hlavně z Dračího kamene, který se stal sídlem královny Rhaenyry. I svědkem události, z níž bardi stvořili velmi oblíbený příběh. Dvojčata Arryk a Erryk Cargyllové z Královské gardy si hned na začátku Tance zvolili opačné strany. Arryk podporoval Aegona a Erryk odjel za Rhaenyrou. Říká se, že protože vypadali úplně stejně, dostal pak Arryk za úkol vydávat se za bratra, vplížit se na Dračí kámen a Aegonovy rivalky se zbavit. Jenže cestou hradními chodbami potkal místo královny Erryka a po jejich střetu skončili oba mrtví.

Podle zpěváků spolu bojovali, ačkoli se jinak velmi milovali a vzájemně si složili komplimenty o hrdinství. Podle šaška Hříbečka, který v té době sloužil u dvora, to bylo jinak. Prý se vulgárně prokleli, prohlásili se vzájemně za zrádce a vyrazili na sebe s meči.

Jenže protože i Aegon měl za sebou spoustu podporovatelů s draky, především svého bratra Aemonda, který protivníky nenáviděl i kvůli ztracenému oku – Rhaenyřinu synovi Lucerysovi Velaryonovi kdysi Aemond rozbil nos a jeho starší bratr Aemondovi dýkou vypíchl oko – neznamenalo to tolik. Rhaenyra postupně přišla zrovna o Luceryse i s jeho drakem nad Bouřlivým koncem, kde ho zabil právě Aemond, poté o jeho bratra Jacaeryse s jeho drakem, když zemřel v bitvě o Jícen. A i o Viseryse, syna, jehož otcem byl už Daemon, jehož zajali námořníci z Essosu.

Potřebovala proto nutně novou krev a povolala ke dvoru na Dračím kameni dračí sémě, tedy potomky z valyrijských záletů, kteří se měli pokusit osedlat draky. Stálo to několik životů, třeba lorda Gormona Masseyho, avšak podařilo se to neurozeným Ulfovi, Hughovi, Kopřivě a Addamovi z Loděnice. Pokoušel se o to i jeho bratr Alyn, avšak neúspěšně, ale to neznamenalo, že by ve válce skončil.

Jejich matka Marilda totiž tvrdila, že oba jsou potomky Laenora, a Hříbeček dokonce, že ve skutečnosti Corlyse, který se to neodvážil přiznat, dokud žila jeho manželka. Teprve když zemřela v bitvě u Havranova hřadu, požádal Rhaenyru, aby oba legitimizovala, a udělal z nich dědice Náplavomarky. S takto posílenou armádou pak Rhaenyra využila toho, že se pozornost jejích nepřátel obrátila na západ k Rovině a Harrenovu, a dobyla hlavní město. Corlys tehdy navrhoval poslat Aegonovu královnu a jeho matku víře a jeho dceru provdat za Rhaenyřina syna Aegona, čímž by spojil obě frakce, ale nepochodil.

Naopak přišel o Město koření a Vysoký příliv, který lehl popelem během námořní bitvy o Jícen a Rhaenyra začala zase rychle ztrácet moc. Lord Larys Strong totiž jejího rivala propašoval z města a schoval ho v rybářské vesnici na Dračím kameni, jeho drak Sluncežár si k němu našel cestu z Prasklepeta a za asistence poddaných došlo na ostrově k převratu.

Dva Rhaenyřini dračí jezdci, Ulf a Hugh, také změnili strany a ona se začala bát i ostatních, takže se rozhodla uvěznit Addama. V tom jí ale zabránil Corlys, tak uvěznila jeho a přišla o jeho flotilu a značnou část armády. A nakonec se v Králově přístavišti rozpoutala revolta. Někteří obyvatelé vpadli do Dračího doupěte a pozabíjeli ustájené draky, a když se královnin třetí syn Joffrey Velaryon pokoušel nasednout na její dračici, spadl a zlomil si vaz.

Navíc brzy zemřel i Addam. Chtěl dokázat, že není žádný zrádce, takže v Říčních krajinách posbíral armádu. Rozmetal sice nepřátele, ale při tom padl. Ovšem prokázal svou loajalitu a jeho bratr pak nechal na jeho náhrobek vyrýt jasný vzkaz: „Věrný.“ Rhaenyře nezbývalo mnoho dalších možností, než se dát také na útěk, a po krkolomné cestě se vrátila na Dračí kámen. Kde už však čekal Aegon II. se svým drakem a před očima jejího posledního dítěte ji nechal sežrat.

Jejího malého syna pak zajal a sám se vrátil do hlavního města, na dohled od něhož se odehrála úplně poslední bitva celé války. Na Královské cestě tam Chlapci z Říčních krajin porazili Borrose Baratheona, a než se do města konečně dostal i Cregan Stark, i z posledního královského aktéra Tance zůstala jen mrtvola.

Situace se tak konečně uklidnila. Cregan pročistil město od všech podezřelých z královy vraždy, souhlasil, že výměnou za sňatek s Alysanne Blackwood nechá na svobodě Corlyse, na trůn usedl Rhaenyřin Aegon jako Aegon III. a říše se začala stmelovat, když si za své rádce vybíral zástupce obou stran. Také si nejprve vzal dceru Aegona II. Jaehaeru tak, jak to plánoval Corlys, ale ta se zabila a teprve poté se naplnila Corlysova vize o moci jeho rodu. Král skončil s lady Daenaerou Velaryon. A když zemřel i Corlys, stal se pánem Náplavomarky a lordem přílivů Alyn Dubová pěst, z nějž vyrostl legendární námořník.

Na Kamenoschodech porazil piráty, na západě Daltona Greyjoye, z Essosu přivedl domů dávno ztraceného prince Viseryse, získal titul mistra lodí. Než zmizel na moři, stihl se oženit s Baelou Targaryen, dcerou prince Daemona z druhého manželství, mít románek s dcerou Aegona III., s tou zplodit dva bastardy Jona a Jeyne Vodské, přispět tak k založení nového rodu Longwaterských, když si Jon vysloužil rytířství, a hlavně pomáhat Aegonovu nástupci Daeronovi I. dobývat Dorne.

To se jim na krátkou chvíli podařilo. Jenže prakticky ihned po dobytí došlo v Dorne k povstání. Daeron při něm padl a na jeho místo nastoupil jeho bratr Baelor, jenž se celý život snažil stát septonem a ne králem. Zřídil proto známé Panenské komnaty v Rudé baště, když tam zamkl své tři sestry včetně vlastní manželky. Víru podporoval tak fanaticky, až škodil jak jí, když dělal Nejvyšší septony z neschopných lidí jen proto, že mu to prý poradili bohové, tak říši, když doopravdy nevládl a jen se modlil nebo se věnoval charitě.

Po Baelorově smrti krátce na Železný trůn v přístavišti usedli kdysi ztracený Viserys II., po něm Aegon IV., muž mnoha chutí, mnoha milenek a mnoha bastardů, a Daeron II., který konečně k říši připojil Dorne, když si ještě jako princ vzal princeznu Myriah Martell a jako král vyjednal smlouvu o připojení zpečetěnou sňatkem Myriahina bratra Marona se svou vlastní sestrou Daenerys. Jenže tehdy také přišla další pohroma, a to nejen pro Korunní země, ale pro celou říši. Rod Blackfyrů.

Daemon Blackfyre byl Daeronův nevlastní bratr, kterého jejich otec legitimizoval. Daeron mu po svém nástupu na trůn věnoval země u Černovody a Daemon si na nich postavil pevnost, oženil se a měl sedm dětí. Jenže více ambiciózní lidé nesouhlasící s Daeronovým režimem mu nedali spát. Využili povídačku, že je král bastardem svého strýce, postavili se za Daerona a vyprovokovali ho k rebelii, kterou rozdrtil až masakr na Rudém poli. Jenže nebyla poslední.

Jeho potomci, kteří po takovém nezdaru utekli do Essosu i s dalšími podporovateli, se na různých místech v Západozemí pokusili povstat ještě dvakrát. Poté se jeden pokusil získat trůn na Velkém koncilu, kam mu oficiálně dovolili přijet, ovšem jakmile se vylodil, přišel o hlavu. A poté se bojovalo ještě dvakrát, zase neúspěšně. Do toho se musely Korunní země mezi rebeliemi potýkat i s Velkou jarní nemocí, která zabila několik členů královské rodiny a zdecimovala Královo přístaviště, s děsivým koncem vlády Aegona V. při požáru v Létohradu a konečně s vládou posledního Targaryena, Aeryse II.

Od draka k jelenovi

Aerys si ještě před velkým požárem a smrtí otce a děda vzal svou sestru Rhaellu, protože jejich otec slyšel proroctví lesní čarodějky, že z jejich linie vzejde princ, který byl přislíben. Zplodil syna, poté získal korunu, učinil svým pobočníkem dobrého přítele Tywina Lannistera, naplánoval spoustu monumentálních činů a pak se zbláznil.

Začínalo to plíživě. Ale po letech už jeho šílenství stravovalo celou říši. Choval nezřízeně, dával a bral jak se mu zachtělo bez ohledu na to, s kým vlastně jedná, popravoval všechny, o kterých si jen pomyslel, že proti němu kují zrady, začal nenávidět prvorozeného syna a panicky se bát o druhorozeného, protože všechny ostatní děti Rhaella potratila, a není divu, že i jinak loajální Korunní země vůči němu ztrácely respekt. Nejjasněji to předvedl nepochybně Šerodol při svém slavném vzdoru.

Jeho lordi Darklynové bývali blízkými spojenci dračích pánů. Sedm synů z jejich rodu se připojilo ke Královské gardě, což je víc než z jakéhokoli jiného, ale za Aerysovy vlády svůj postoj změnili. Lord Denys se rozhodl využít vznikajícího rozkolu mezi Aerysem a Tywinem a zajistit pro své panství větší práva. Odmítl proto platit daně, pozval krále do pevnosti Dun, a když ten dorazil s jediným gardistou, Gwaynem Gauntem, zajal ho a jeho zbrojmistr, ser Symon Hollard, zabil Gwaynea.

Podle poddaných však vůbec nešlo o větší práva. Tvrdili, že Denyse k léčce přesvědčila jeho žena Serala z Myru, kterou nazývali čarodějnicí a Hadem v krajkách. Ať to bylo jakkoli, nevyhnutelně pak trpěli. Tywin totiž shromáždil armádu a město obléhal. Mohl ho i vyplenit, jenže Denys vyhrožoval, že pokud dá příkaz k útoku, zabije krále. Takže blokáda trvala celého půl roku, dokud ser Barristan Selmy z Královské gardy nevnikl do pevnosti a Aeryse nezachránil.

Lord Denys se pak okamžitě vzdal a žádal milost, ale král si vyžádal jeho hlavu a popravil i celou jeho rodinu spolu s rodinou Hollardů. Vychutnal si hlavně Seralu – její jazyk a ženské části jí nechal vyříznout a pak ji upálil. Lidé z Šerodolu dokonce tvrdili, že to bylo stále málo za to, k čemu přiměla jejich drahého lorda, jehož si zotročila postelovým uměním a myrským jedem. Oběma rodům také sebral země, do čela Šerodolu postavil Rykkery, zboural zámek Hollardů a z celého masakru vyvázl jen mladý Dontos, který se stal svěřencem trůnu.

Jenže z celé události odešel už nenapravitelně šílený. Jedinou nadějí, která říši zbývala, byl jeho syn Rhaegar. Byl to slibný mladík a měl se stát mnohem lepším monarchou, avšak i on nakonec zklamal. Nechal se příliš pohltit zkazkami o dávných proroctvích a přivedl svůj rod do záhuby. Na velkém turnaji v Harrenově, kde vše začalo, urazil lorda Roberta Baratheona (ač ten se navenek jen smál), když jmenoval jeho snoubenku Lyannu Stark královnou lásky a krásy. Nějaký čas poté s ní dokonce zmizel. Začalo se povídat, že ji unesl, a její bratr Brandon vyjel se svými přáteli do Králova přístaviště. Na nádvoří Rudé bašty vykřikoval, ať princ vyjde a zemře, byl za to zajat a i se společníky a se svým otcem popraven.

Aerys pak žádal hlavu i samotného Roberta a Brandonova bratra Neda a tehdy doopravdy začala rebelie, která nesla Robertovo jméno a přetvořila po tři sta letech Západozemí i Korunní země od základu. Ovšem v Korunních zemích se až do samého konce nebojovala.

Je pravda, že mnoho lordů a šampionů z Prasklepeta a Masseyova háku přispěchalo za princem Rhaegarem, když vyjel do své osudové bitvy u Trojzubce, ale nízký počet možných odvedenců v oblasti a vzdálenost od rebelantských panství zapříčinily, že v hlavním městě a jeho okolí hrozilo větší nebezpečí spíš politikům než lidem a vojákům. A nejhůř na tom asi byli královi pobočníci.

Když totiž vyměnil pobočníka, který v nejhorší situaci nedělal vůbec nic a dokonce hrozilo, že pomůže rebelům, za horlivého Jona Conningtona, dočkal se Aerys pouze Jonovy prohry s rebely v Kamenném septu a vyhnal Jona do exilu. Na jeho místo nastoupil Qarlton Chelsted, ale ani ten si nevedl lépe. Odhalil totiž Aerysův plán vypálit město, jakmile bude vše ztraceno, a když nepochodil při pokusu přesvědčit ho, aby to nedělal, odstoupil. A král ho upálil. Po něm nastoupil pyromancer Rossart, jehož potkal stejný konec, jako krále samotného – ostrý konec meče Jaimeho Lannistera.

V té době se totiž už k městu po smrti prince Rhaegara nezadržitelně blížila rebelská armáda a také dorazilo vojsko Tywina Lannistera, jemuž Aerys bláhově otevřel brány. Tywin ihned město vyplenil, což byla rána, na kterou říše vzpomíná dodnes. Jeho vazalové Gregor Clegane a Amory Lorch mezitím brutálně zavraždili Rhaegarovu manželku Eliu a jejich dvě děti. A Jaime, když ho král poslal pro otcovu hlavu a dal dlouho očekávaný příkaz k zapálení zásob divokého ohně, konečně ukončil jeho šílenství.

Tím však nekončila ani válka, ani potíže Korunních zemí. Zatímco například boji zasažené Říční krajiny mohly začít s obnovou hned, jak do Králova přístaviště dorazil i Robert a chopil se trůnu, ostrovní část Korunních zemí stále vzdorovala. Ještě před pádem hlavního města Aerys poslal svou manželku Rhaellu a mladšího syna Viseryse na Dračí kámen a bez královské flotily, která kotvila tamtéž, trvalo devět měsíců, než nový král dokázal postavit nové lodě.

Během té doby na ostrově stihla královna za ohromné a zničující bouře porodit poslední Aerysovo dítě Daenerys, při čemž zemřela, a těsně předtím, než rebelové, teď už vlastně králové, ostrova dosáhli, propašoval ser Willem Darry novorozeně i Viseryse do Svobodných měst.

Robert si teprve poté mohl konečně přisvojit i původní baštu Targaryenů, kterou věnoval svému bratru Stannisovi, takže v Korunních zemích vznikly dva nové rody, Baratheonů z Králova přístaviště a Baratheonů z Dračího kamene. Z Korunních zemí doplnil Královskou gardu serem Borosem Blountem, oženil Stannise se Selyse Florent (v seriálu se vzali ještě před rebelií), přivedl její sestřenici Delenu do jiného stavu ve stejnou noc a sám se oženil s Cersei Lannister. Což je v důsledku možná stejná katastrofa pro říši a Korunní země jako Aerys sám.

Foto: Talpress, HBO