Game of Thrones(Hra o trůny)

Ibbeňané

Další ze známých národů z dalekého ostrova u severního Essosu se může na první pohled jevit jako skupina barbarů, ale jak se ukáže, mají nemálo co nabídnout.

Ibbeňané jsou ostrovní národ z Ibbenských ostrovů, které se skládají z ostrovů Ib a Vzdálený Ib, několika menších ostrůvku v Chvějivém moři a patří k nim nevelké území na severním pobřeží Essosu ovládané kolonií Nový Ibbiš. Většina z nich ale žije na největším ostrově Ib a jsou proto často zváni lidé z Ibu.

Nejde ale jen o národ, mistři je považují rovnou za samostatnou lidskou rasu, zejména kvůli jejich specifickému vzhledu. Jsou malí – zřídka dorůstají víc než 1,6 m, podsadití, mají široká ramena a hruď, dlouhé ruce, krátké a silné nohy, vysoká čela, malé zapadlé oči, velké hranaté zuby a masivní čelisti. Jejich kůže je bledá, muži mají tmavé husté chlupy tuhé jako dráty na rukou, nohou, hrudích a zádech, ženy mívají nepoddajné tmavé vlasy a často též knírek. Také o nich kolují mýty, že mají šest prsou, ale to každý, kdo na Ib zavítal, snadno vyvrátí. Nicméně obecně nejsou považováni za přitažlivé. Podle Rudé knihy o historii bojových jam v Meereenu od neznámého Yunkaice přeložené mistrem Elkinem prodali mnoho Ibbeňanek do otroctví, ale nikdo je nechtěl jako postelové otrokyně, měli je za příliš divoké pro práci, a tak skončily v bojových jamách. I když ne vždy, třeba v Braavosu působí prostitutka Assadora z Ibbenu.

Za odlišnou rasu je mistři mají i proto, že Ibbeňané zakládají jen zřídka rodiny s cizinci. Děti z takových svazků se často rodí znetvořené, neplodné nebo rovnou mrtvé. Ne ale vždy, někteří učenci spekulují, že lidé ze vzdálenějších míst jako Skagosu mají i ibbenskou krev.

Ibbeňané si ale bez cizinců snadno vystačí. Mají vlastní hrdelní jazyk a vlastní kulturu. Jsou zruční řemeslníci, schopní lovci a stopaři. V minulosti věřili, že by byli prokletí, kdyby se vydali na pevnině tak daleko, že by neslyšeli zvuk moře, ale nyní brázdí celý svět. U nich se však návštěvníci musí podřídit spoustě omezení. Například smí jen do přístavních čtvrtích města Ibbenský přístav, mimo město jen v doprovodu místních, kteří ale taková pozvání často neudělují. Ti, kdo žijí v lesích a horách, jsou navíc ještě víc podezřívaví a ještě víc samotářští. Jsou to obvykle lesníci, pastýři a horníci z jeskyní nebo domů z šedého kamene, které napůl zakopávají do země, a schází se jen ku příležitosti svateb, pohřbů a církevních obřadů.

Ibbeňané z pobřeží na druhou stranu holdují dobrodružství. Často vyráží na Chvějivé moře hledat tresky, sledě, bělice a úhoře a po celém světě znají slavné ibbenské velrybáře. Proslavené jsou i jejich silné lodě stavěné na přečkání jakékoli bouře a střetu s největšími leviatany.

A nakonec se nevyhýbají ani trvalému odloučení od původního domova a podpisu smluv s žoldáckými společnostmi. Jsou to udatní válečníci, jejich typickou zbraní je sekera a hnědé štíty a nejvíce excelují v zápasech.

Co se týče jejich politiky, tak v minulosti jim vládl Boží král v Ibbenském přístavu. Alespoň sto se jich vystřídalo v ohromném paláci z hrubě otesaného kamene a pod jejich vládou Ibbeňané dobyli a kolonizovali velká území v severním Essosu. Ale po zkáze Valyrie, kdy se celý kontinent ocitl v chaosu, svrhli posledního krále a nyní jim vládne Stínová rada. Její členy volí Tisíc, shromáždění tisíce bohatých představených cechů, šlechticů, kněží a kněžek.

Detailnější historie Ibbeňanů však pro jejich částečnou izolaci a život v poměrně odlehlých koutech světa není příliš dobře zmapovaná. Existují příběhy o pradávné vymřelé rase Zarostlých lidí z Travin v Essosu, o níž i mistři z Citadely věří, že by mohlo jít o předky Ibbeňanů. Ale nejsou si jisti, zda přepluli při cestách Essosem na Ib, nebo zda přišli z Ibu do centrálního Essosu.

Důkazy o ibbenských sídlištích jsou ale po celém severním Essosu, kam se Ibbeňané nepochybně kdysi dostali. Na poloostrově Sekyra, Lorathských ostrovech, podél pobřeží Zálivu hořkých bylin, Zálivu klů, na Ostrovech Leviataního ryku a vzdálených Tisíci ostrovech. Podle záznamů se Ibbeňané také několikrát pokusili dobýt ústí řeky Sarne na pobřeží Chvějivého moře, což je přivedlo do války se sarnorskými městy Saath a Sarys. Ani tady však nejde najít mnoho dalších informací, protože po Zkáze Valyrie a příchodu Dothraků do centrálního Essosu bylo království Sarnor a jeho města zničena.

V době největšího rozmachu nicméně byla jejich území v Essosu stejně velká jako samotný Ib a mnohem bohatší. Čím dál víc obyvatel přicházelo z ostrovů najít bohatství na pevnině, vysekávali stromy, orali půdu, stavěli přehrady a těžili rudu v kopcích. I je ale potkal stejný osud jako Sarnor, když asi před dvěma sty lety dothrakové tato sídla na pevnině vyplenili. Ibbeňané se jim místo požadovaných poplatků kvůli svému proslulému skrblictví pokusili postavit, a přestože dosáhli několika vítězství, a dokonce zničili celý velký khalasar slavného khala Onga, podlehli. Z jejich rozsáhlých držeb zůstala jen malá kolonie Nový Ibbiš.

Proto i v samotné sáze se Ibbeňané objevovali jen zřídka a v seriálu vůbec. Námořníci z Ibbenského přístavu byli například mezi hosty na svatbě Daenerys Targaryen a khala Droga, ibbenské lodě bylo možné spatřit na Železných ostrovech, u Zdi a v Panenském jezírku, kde měl jeden člen posádky zájem odkoupit od Brienne Podricka Paynea.

Několik ibbenských žoldáků jako Togg Joth bylo zase členy krutých Chrabrých kumpánů, které původně najal Tywin Lannister na začátku války pěti králů. Ben Plumm, žoldák z další společnosti, Druhých synů, tvrdí, že jeho babička byla napůl Ibbeňanka. A otce z Ibu zase měl mít kapitán Casso Mogat, jenž přivezl Davose Mořského vyjednávat do Bílého přístavu jménem Stannise Baratheona.

V knize pak dál například Tyrion Lannister ubytoval Šae v Králově přístavišti nejprve ve skrytém domě, kde ji nechal hlídat dvěma Ibbeňany, jimž věřil i proto, že údajně měli raději sebe navzájem než dívky. A nebo svérázný arcimistr Marwyn z Citadely se měl s Ibbeňany přátelit.

Foto: HBO

Sdílejte:

QR kód

Sdílet

Kindle