Rozhovor s Alexem Gansou nejen o Islámském státu

Nejednomu z nás při sledování páté série Homelandu běhá mráz po zádech, protože takto aktuální snad seriál za celou svou dobu nebyl. Kde a jak tvůrci získávali inspiraci, se dozvíte v rozhovoru s hlavním tvůrcem, kterého vyzpovídalo Entertainment Weekly.

Když generální ředitel Showtime David Nevins loni v létě na TCA oznámil, že se seriál nadále nebude odehrávat na Blízkém východě, v reakcích se lidé shodovali, že se Homeland odvrací od míst, kde je otázka terorismu nejpalčivější. Nyní nás čeká finále 5. řady a seriál je svým dějem realitě bližší než kdykoliv předtím.

Když David tohle říkal, neznal ještě náš návrh. Vytvořili jsme příběh odehrávající se v Afghánistánu a Pákistánu a přemýšleli jsme, že bychom to ještě rozvedli dál. Ve hře byl také příběh, který by se tolik netočil kolem muslimů. Pro ten jsme se ale, jak je vidět, nerozhodli.

Jak jste reagoval na všechny ty události posledních dní, zatímco se postupně odvíjel váš příběh? Je tu tolik paralel s mezinárodní diskuzí, které se týden co týden odrážejí ve vašem pořadu, který byl natočený už před měsíci – od debaty o Sýrii po hrozbu IS v Evropě.

Všechna ta témata, která se snažíme předestřít, jsou velmi ošemetná – ne ve smyslu dogmat či polemik, ale už jen to, že klademe otázky. Všechno je to o snaze ochránit svobodné a demokratické společnosti a jak to udělat. Tohle je velmi ožehavý problém, se kterým se musí popasovat všechny výzvědné služby. Vyvstávají tu také některé morální, etické, ale i pragmatické otázky. Čelíme teď jinému, novému druhu hrozby a všichni se snaží přijít na to, jak se s ní vypořádat.

Než začnete pracovat na nové sérii, vždy jedete do Washingtonu za odborníky z výzvědných služeb, abyste načerpal fakta. Tak jste získal inspiraci k zasazení děje do Evropy?

Každý rok je to pro nás čtyři až pět klíčových dní a letos jsme v Georgetownu poslouchali jen o Islámském státu, Vladimiru Putinovi a událostech na Ukrajině. V té době zrovna proběhl útok na Charlie Hebdo v Paříži, IS upálil zaživa jordánského pilota zavřeného v kleci a začaly vyplouvat na povrch novinky o Edwardu Snowdenovi. Všechny tyto události naplňovaly debatu ve Washingtonu a bylo jasné, kam to povede. Všechno jsme propojili, abychom získali látku pro pátou řadu.

Myslím, že naprosto neuvěřitelný byl okamžik v předminulé epizodě. Tváří v tvář hrozbě útoku v Berlíně Saul říká: „Naší jedinou pákou je pozemní útok a neexistuje větší zastánce americké invaze než samotný Islámský stát.“ Pak Dar dodává: „Možná přesně o tohle jim jde, zatáhnout nás do další války na Blízkém východě.“ Ve stejný večer prezident Obama sdělil národu přesně to samé.

Jo. Myslím, že má pravdu. Během našich příprav s konzultanty jsme neustále poslouchali, že tohle je přesně to, o co celou dobu jde, a Islámský stát by nic nepotěšilo víc, než kdybychom proti nim vyslali 100 000 vojáků. Podívejte, jsem pouhý laik. Jako vedlejší obor jsem vystudoval mezinárodní vztahy. Zdráhám se mluvit o těchto tématech. Homeland se ale snaží o opak. Snažíme se předkládat otázky, ne odpovědi. Ale soudě podle toho, co jsme vyslechli, ano, americké jednotky by dokázaly dobýt Rakku za pár měsíců, ale problém je v tom, co pak? Co budeme dělat, až tam dorazíme? Čeká nás tam celá chaotická řada nepřátel, z čehož jen kouká další Irák. To mi nepřipadá jako odpověď. Silnější, lepší a inteligentnější lidé se to snaží vyřešit. Ale nemyslím si, že zbrklý útok na tuto oblast by byl moudrý.

Zároveň ale série začínala Quinnovým monologem, ve kterém hanil naši strategii-nestrategii v Sýrii. To byla opravdu neuvěřitelná a silná výzva k činu, která rozvířila vody konzervativních blogů. Je úžasné, jak seriál dokáže kopat za obě strany diskuze.

Musíte Quinnův proslov před těmi lidmi v suterénu v Langley brát jako skutečný dopad jeho fiktivních zážitků v terénu za poslední dva roky. Vedl tým speciálních jednotek nasazených proti Islámskému státu v Sýrii a Iráku. To byly pravděpodobně dva neuvěřitelně náročné, velmi násilné a neskutečně frustrující roky. Čeho dosáhl? Kolik vraždění musel připustit? A co to dělá s lidskou bytostí? S přihlédnutím k tomu lze říct, že ve svém tvrzení, že Spojené státy nemají žádnou strategii, má vlastně pravdu. Ale není to tak, že bychom se nesnažili nějakou strategii vytvořit, prostě je jen těžké proti těmto lidem strategii vymyslet. A rozumní lidé by vám řekli, že poslat do Sýrie 100 000 vojáků není zrovna nejlepší řešení.

Jaká byla vaše celková reakce na Obamovu řeč, ve které představoval svou strategii pro boj s terorem?

Myslím, že Obamova řeč byla rozumná, uvážlivá a naprosto přiměřená.

Před dvěma týdny jste také použili odkaz na útok v Paříži pomocí ADR (herec přetáčí dialog, zatímco jeho postava hovoří mimo záběr, což umožňuje změnu konverzace měsíce poté, co byla původní scéna natočena). Ale to bylo také trochu rozčilující, protože při sledování té scény si člověk říká, že k tomu útoku vlastně došlo sotva před týdnem, ale nikdo o něm předtím v seriálu nemluvil.

Seriál se odehrává v takové jako blízké budoucnosti. Nechtěli jsme tím říct, že se to zrovna stalo, ale že se to stalo někdy v minulosti.

Tato série také zajímavě demonstruje důležitost elektronického soukromí, aby následně podkopala své vlastní argumenty, když do hry vstoupí hrozba teroristického útoku. Jaký je váš názor na debatu týkající se online soukromí?

Mluvím teď jako americký občan a ne jako někdo, kdo píše Homeland. Tohle je to, co se děje od 11. září. Jak máme takovou rovnici udržet v rovnováze, jak být v bezpečí a přitom nenarušovat naše občanské svobody? Je to složitá otázka, se kterou se v Homelandu snažíme vypořádat. Odpověď na ni neznám. Osobně si myslím, že ta obrovská moc zkoumat všechny naše telefonáty a zprávy není moc, kterou chcete svěřit do rukou státu. Můžeme Edwarda Snowdena brát jako hrdinu i jako zrádce, ale jestli se mu něco povedlo, pak to, že rozproudil diskuzi, které se nesmíme vyhýbat.

Vzhledem ke všem těm letům, po která se tímto tématem zaobíráte, změnil se nějak váš názor na terorismus?

Myslím, že ano. Rozhodně si myslím, že 4. série byla odrazem této změny. Podívejte se na to, co Carrie ve 4. sérii dělala. Byla „královnou dronů“. V těch kmenových oblastech jsme prováděli něco na způsob poprav bez soudu. A ano, ničili jsme Al-Káidu a Tálibán, o tom není pochyb. Ale nevytvářeli jsme víc teroristů, než jsme jich zabíjeli? A nejednali jsme nad rámec naší morální povinnosti? To je zajímavá otázka. A není to tak dávno, co vystoupili piloti dronů a veřejně svědčili o tom, že to, co jsme prováděli, nebylo tak pečlivě promyšleno, jak mohlo být, a že jsme zabíjeli spoustu nevinných lidí.

Máte díky tomu všemu, co se letos stalo, chuť odklonit se v příští sérii od reálných událostí, nebo naopak chcete zůstat aktuální?

Upřímně, nemám tušení. Právě jsem dodělal 5. řadu. Chceme jen usnadnit konverzaci o důležitých věcech a vyprávět příběh naší hrdinky, která stojí přímo v centru dění.

To se vám podařilo skutečně výborně. A teď z jiného soudku: Ani si nepamatuju, kdy naposledy televizní diváci tak napjatě čekali, kdy konečně sklapne past, jako u postavy Allison.

Všichni bychom měli Mirandě Otto poděkovat, protože v této sérii předvedla výkon, jaký Homeland nezažil od chvíle, kdy odešel Damian Lewis. Doslova si pro sebe zabrala celé epizody tak jako nikdo od dob Damiana. Její výkon je tak… Nedokážete z její postavy spustit oči, jak moc ji nenávidíte.

Ohromilo mě, že jste dokonale věděli, jak moc napjatí diváci budou, když jste si dovolili strávit většinu epizody tím, že jste ji nechali sledovat. Věděli jste, že budeme netrpělivě poposedávat a opakovat „Chyťte ji!“?

To ještě není všechno.

Když už jste to nakousl, co nás čeká ve finále série?

Řekl bych, že to bude vzrušující… Když jsem se teď o víkendu koukal na 11. díl, je tam jedna věc, na kterou jsem obzvlášť pyšný, a to jak zpracovává fakt, že muslimové v Evropě nejsou jednotní. Na radikální islám, uprchlickou krizi a celkové dění v Evropě existuje spousta různých názorů. Lidé jsou samostatnými jedinci, kteří myslí sami za sebe, a my jsme se snažili to v několika posledních dílech zpracovat.

Letos se nechystáte dávat rozhovory po skončení řady. Máme se připravit na něco mimořádně dramatického?

Ne, vůbec ne. Po těch pěti letech prostě jen chci, aby finále mluvilo samo za sebe.

Původní rozhovor najdete na Entertainment Weekly

Foto: Showtime