Zdroj: Disney
Filmový průmysl prochází největší revolucí od nástupu zvuku a barvy. Zatímco multiplexy lákají na gigantická plátna a pohlcující zvuk, streamovací giganti kontrují pohodlím domova a nekonečnou knihovnou za cenu jediné vstupenky. Kdo v tomto nelítostném souboji o naši pozornost a peněženky nakonec drží v ruce vítězné karty? A je Netflix stále streamingový král?
Filmový svět už nikdy nebude jako dřív a tradiční rituál návštěvy kina čelí dosud největší zkoušce ve své více než stoleté historii. Pandemické roky navíc digitální mánii na internetu ještě posíly a dočasně donutily Hollywood k radikálním experimentům (Warneři uváděli filmy ve stejný den do kin i na HBO), ale čas naštěstí ukázal, že úprk diváků od velkých pláten nebyl definitivní, a že touha po sdíleném zážitku v temném sále zdaleka nevyhasla. Dnes stojíme na rozcestí, kde se střetává miliardový byznys tradičních hollywoodských studií s technologickým pragmatismem platforem jako Netflix, Max nebo Disney+. Pojďme se detailně podívat na klíčové faktory, které určují, zda budeme v budoucnu filmové hity sledovat s popcornem v ruce (jednou šunka sýr prosím!) v kinosále nebo v pyžamu na vlastním gauči.

Prvním a nejvýraznějším argumentem pro zachování klasických kinopremiér je nenahraditelný audiovizuální zážitek, který vám žádná, sebelepší domácí televize nedokáže plnohodnotně zprostředkovat. Zvlášť ve chvílích, kdy se na několikametrovém plátně objeví hlavní hrdina a hudba začne dunit tak, že se sedačky začínají třást, zatímco spokojený divák chroustá blahem nachosky a oddává se společnému transu s ostatními návštěvníky. Snímky jako například druhá část sci-fi eposu Duna nebo Oppenheimer jsou navrženy přímo pro obří formáty typu IMAX. Právě režiséři těchto velefilmů: Denis Villeneuve a Christopher Nolan otevřeně bojují za zachování exkluzivních kinooken, protože věří, že měřítko, zvukový design a kolektivní emoce diváků v sále jsou nepostradatelnou součástí filmového umění. Pro studia navíc kina představují první a zásadní vlnu příjmů, která často rozhoduje o tom, zda se obří rozpočet filmu vůbec zaplatí. Z každé prodané vstupenky studia získají obecně cca 50% podílu, což je při milionových tržbách celkem výrazná finanční injekce. Není proto divu, že se tradiční filmová studia nechtějí nasazení do kin tak snadno vzdát.
Zdroj: Netflix
Na druhé straně barikády stojí streamovací platformy, jejichž hlavní zbraní je absolutní pohodlí a zdánlivá finanční dostupnost. Proč platit za lístky pro celou rodinu, předražené občerstvení a parkování, když můžete mít přístup k tisícům titulů stisknutím jednoho tlačítka na ovladači? Streamovací služby navíc dokážou okamžitě reagovat na divácké preference pomocí sofistikovaných algoritmů a nabízejí tvůrcům kreativní svobodu, kterou by v upjatém systému hollywoodských studií hledali jen těžko. Tento model však začíná narážet na své limity v podobě nasycenosti trhu a neustálého zdražování předplatného, což u diváků vyvolává takzvanou únavu ze streamování. Navíc jste možná zachytili, že Netflix tu a tam pošle (alespoň do několika kin) svůj nový filmový počin, aby rozšířil povědomý o svém novém „produktu“, a taktéž mohl bojovat o filmové ceny. A jelikož se na nás příští rok chystá očekávaná Narnie od Netflixu, kterou plánují nasadit globálně, možná si i streameři začínají uvědomovat znovuobjevenou sílu kinopremiér.
Pojďme se ale podívat na tvrdá data níže. V předcovidových letech byl trend stabilní a multiplexy byly ve formě. S covidem přišel dramatický propad a od té doby se na úspěšné dřívější roky nepovedlo navázat.

I kvůli pandemii se dostal do úpadku Cineworld, jeden z největších řetězců na světě, pod nějž spadá například známé Cinema City (ale žádnou paniku, pobočky nezavřou, jen je přebere někdo jiný).
Současný stav tak nejlépe popisuje pojem „hybridní koexistence“. Éra, kdy filmy putovaly na online platformy až po mnoha měsících od premiéry, je nenávratně pryč. Standardem se stalo zkrácené distribuční okno, které se pohybuje kolem 45 dní (výjimky však tvoří ultra úspěšné filmy jako třeba Avatar, kde tvůrci schválně ždímají kina delší dobu). To dává kinům šanci vydělat největší peníze během úvodních týdnů a zároveň umožňuje nedočkavým domácím divákům pustit si film v digitální premiéře relativně brzy. Tento kompromis se ukazuje jako funkční, ale zároveň rozděluje kinematografii na dvě kategorie: obří blockbusterové eventy, na které se do kina jít prostě musí, a středněproudé žánrové snímky či komedie, které se téměř kompletně přestěhovaly na obrazovky našich televizorů.
A že si divák za domácí pohodu rád zaplatí, ukazuje vývoj předplatilů jednotlivých platforem. Nárůst od roku 2020 do roku 2025 je značný a letos budou tato čísla ještě vyšší.

Kdo je tedy skutečným vítězem této války? Na první pohled by se mohlo zdát, že vyhrává divák, který má k dispozici nebývalé množství obsahu a svobodu volby. Avšak tato fragmentace trhu s sebou nese i rizika v podobě poklesu celkové kvality produkce na úkor kvantity a nutnosti platit si hned několik různých služeb najednou. Skutečným vítězem tak bude ten koncept, který dokáže nejlépe vybalancovat finanční udržitelnost s diváckým zážitkem. Kina nezemřou, ale jejich role se promění – stanou se exkluzivním chrámem pro výjimečné události, zatímco streaming zůstane spolehlivým motorem pro každodenní zábavu.
Tvůrcům obecně hraje do karet i vývoj umělé inteligence, která v následujících letech pravděpodobně nahradí drahé CGI (možná i herecký komparz, vykreslení lokací atd.) a pomůže tak tvůrcům ušetřit nemalé peníze, které obvykle spolkne náročná postprodukce (Duna, Avengers, Avatar = tady se za vizuální efekty pálí peněz nejvíce).
Pro všechny milovníky kinozážitku na samotný závěr zažehnu plamínek naděje. Kina v dohledné době z povrchu zemského nezmizí. Naopak, letošní rok se zdá být (zatím) definitivním vykoupením z drsných časů po pandemii, protože do multiplexů v první polovině roku vstoupilo mnoho výdělečných filmů a druhá půlka bude ještě nabitější (Spiderman, Odyssea, Avengers). A že jsou návštěvy kin zase na žádaném diváckém menu potvrzuje například i CEO společnosti Cinemark (jeden z největší řetezců v Americe), když nedávno prohlásil, že díky lístkům a nákupu občerstvení, společnost zaznamenala rekordní květnové tržby. Vlna optimismu ohledně kin může pokračovat. Zatím je to (alespoň podle dat) téměř remíza s mírnou převahou pro online stream. Jaké budou preference diváků do budoucnosti ukáže ale až čas.
A co preferujete vy? Dáte si raději premiéru v kině nebo čekáte až na online distribuci?
Diskuze /2
percival2
Jednoduché. Multiplexy musely ustát tu covidovou pauzu a tak se v následujících letech chtěly finančně hojit na divácích. Ti reagovali přechodem na stream. Částečně i zblbnutí tou masírkou, kdy se dva roky báli vycházet z domu. A protože akcionáři chtějí vydělávat, stojí v normálních kinech, co většinou patří městům, lístek stejně jako před pěti lety. V multiplexech je to minimálně o polovinu (někdy i dvakrát) dražší.
filozof
Youtube vyhrává.