Zdroj: Barrandov Studio
Snímek s názvem Kouř natočil režisér Tomáš Vorel v roce 1990 jako svůj první celovečerní film a označil ho podtitulem „Rytmikál totalitního věku". Vycházel přitom ze svého studentského snímku Ing. (1985), ze kterého ale ponechal jen základní kostru příběhu. Film vypráví o tom, jak mladý inženýr Miroslav Čáp (Jan Slovák) nastupuje plný ideálů do svého prvního zaměstnání.
Svou poctivostí rozhází zavedené poměry v zaprášené továrně, kde se nepracuje, ale plán se plní na 110 %. Dialogy ve verších, dadaisticky ulítlé písničky a poetika Divadla Sklep dělají z Kouře svéráz, který se vymykal všemu kolem. Pojďme se podívat na pět zajímavostí spojených s tímto snímkem.
Tomáš Vorel napsal malou roli vrátného přímo pro svého přítele Václava Havla. Než ale došlo na natáčení, stal se z disidenta během pár týdnů československý prezident, takže ve chvíli, kdy štáb točil v Ostravě, skládal Havel na Pražském hradě prezidentský slib. Role tak zůstala neobsazená a prezident Havel se dostal před Vorlovu kameru až o šest let později – hrál sám sebe ve filmu Kamenný most (1996). Na hotový snímek se Václav Havel i tak podíval. Vorel později vzpomínal, že si prezident Kouř pustil v hradním kině, ve kterém před ním promítal a zakazoval filmy Gustáv Husák, a po projekci mu řekl, že je to příliš depresivní a špatně to končí.
Nejznámější číslo filmu předvedl svazácký diskžokej Arnoštek, kterého ztvárnil Šimon Caban z Baletní jednotky Křeč. Jeho hlas ve filmu patří Martinu Zbrožkovi a choreografii vymyslel Šimonův bratr Michal Caban. Vorel chtěl písní „Je to fajn" zesměšnit bolševické diskotéky a vytvořit podle svých slov ten nejhnusnější a nejodpornější videoklip všech dob.
Jeho záměr ale poněkud nevyšel. Už při natáčení v disko klubu prý za Cabanem běhaly komparzistky pro podpis. Ze zamýšlené parodie se stal hit, který se hraje na večírcích dodnes, na YouTube nasbíral miliony zhlédnutí a v roce 2016 se taneční číslo objevilo v české televizní soutěži Tvoje tvář má známý hlas. Zajímavé je, že Arnoštka chtěl původně hrát sám Vorel – slizké postavy měl ze Sklepa vyzkoušené. Když ale viděl, jak se Šimon Caban pohybuje, měl jasno.
Inženýra Čápa nakonec ztvárnil Jan Slovák, nicméně původně ji Vorel zamýšlel pro Tomáše Hanáka. Hanák i Milan Šteindler ale dali ve stejné době přednost Věře Chytilové a zahráli si ve filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntág. Šteindlerovu roli náměstka Glosnera tak získal Jan Fuchs. Z původně plánovaného obsazení se přesto sešlo hodně herců. Vedle Jana Slováka se objevili Lucie Zedníčková jako Kotě, Jaroslav Dušek jako bezcharakterní Karel Šmíd, Eva Holubová jako Liduška Běhalová nebo Petr Čtvrtníček.
Do kin se Kouř dostal až 1. února 1991, navíc s označením film nepřístupný mládeži. To už ale diváci dávali přednost americkým trhákům a do té doby zakázaným trezorovým filmům, takže sarkastická kritika totality, která by před listopadem nejspíš plnila sály, přišla pozdě. Od premiéry do konce roku 1995 vidělo film v kinech jen něco přes 51 tisíc lidí a kritika si ho téměř nevšimla. Muselo uplynout téměř 20 let, než si Kouř našel oddané publikum, které dnes umí jeho hlášky a písničky nazpaměť.
Než dílo dostalo své finální jméno, neslo postupně názvy Ing. 88, Ing. 89 a Kuřáci. Na Kouř se přejmenovalo až těsně před dokončením, kvůli čemuž bylo nutné předělat i titulky. Málokdo také ví, že celý projekt málem nevznikl: gottwaldovské studio nabídku natočit film pro mladé diváky odvolalo poté, co Vorel a část štábu podepsali petici Několik vět a výzvu za propuštění Václava Havla z vězení. Vorel měl ale štěstí, že mu přišla o více než půl roku později nová nabídka od studia Barrandov.
Zdroje: csfd.cz, plus.rozhlas.cz, irozhlas.cz, is.muni.cz
Diskuze /0