Edna.cz MagazínOpičí král (1986): celý seriál vznikl na jedinou kameru, natáčení zachránili železničáři a další zajímavosti

Opičí král (1986): celý seriál vznikl na jedinou kameru, natáčení zachránili železničáři a další zajímavosti

Zdroj: CCTV (China Central Television)

Čínský seriál Opičí král vznikal pro televizi CCTV podle klasického románu Putování na západ od Wu Čcheng-ena. Natáčení se protáhlo na šest let, a to konkrétně mezi lety 1982 a 1988. Prvních jedenáct dílů se v Číně vysílalo v roce 1986, kompletních pětadvacet až o dva roky později. Sledovanost tehdy vyšplhala na neuvěřitelných 89,4 % a čínské stanice seriál od té doby zopakovaly více než třitisíckrát.

7 0 10.8.2026 Dana Š.

Přidat mezi oblíbené zdroje na Googlu

K českým divákům dorazil poprvé v roce 1991 na programu F1 a podruhé v létě 1993. Seriál se točí kolem života Sun Wu-kchunga, opičáka s jedinečnými magickými schopnostmi, který si osvojí bojová umění, a nakonec se stane nesmrtelným. Pojďme se podívat na pár zajímavostí spojených s jeho vznikem.

Celý seriál byl natočen jednou kamerou

Štáb měl extrémně nízký rozpočet, takže neměl jinou možnost než točit pouze jednou jedinou kamerou. Se starým přístrojem tak kameraman Wang Chongqiu, mimochodem manžel režisérky Yang Jie, odtočil všech pětadvacet dílů. Wangovi navíc k práci sloužil jediný standardní objektiv – přiblížit ani rozšířit záběr neměl čím, a jakmile špatně doostřil, měl scénu rozmazanou.

Chyběly také jízdní kolejnice, takže když si scéna žádala pohyb, sedl si Wang s kamerou na kolo nebo tříkolku. Když ji potřeboval mít nad hlavami herců, vylezl třeba na střechu autobusu. S tímhle vybavením štáb procestoval šestadvacet čínských provincií, protože Yang Jie odmítla točit v ateliérech a trvala na skutečných lokacích.

Bílého koně museli natřít a barva se mu v řece smyla

Vynalézavost celého štábu asi nejlépe vystihuje historka s koněm. Nepodařilo se jim totiž sehnat bělouše, proto se rozhodli černého oře natřít na bílo. Když se pak zvíře brodilo řekou, barva se z něj smyla a voda kolem něj zbělala. Podobným způsobem se řešily i všechny mytologické scény, neboť tehdejší čínská trikařina měla opravdu omezené možnosti. Například mraky a mlha, ve kterých se Sun Wu-kchung prohání nebem, byly vytvořeny z obyčejné vaty. Při natáčení záběrů z podmořského dračího paláce si štáb vypomohl akváriem, skrze které se natáčelo.

Představitel Opičího krále plnil slib, který dal umírajícímu bratrovi

Sun Wu-kchunga si zahrál Zhang Jinlai, kterého celá Čína zná pod uměleckým jménem Liu Xiao Ling Tong. Pro tuto roli se doslova narodil, protože jeho rodina hraje Opičího krále v tradiční opeře už po čtyři generace. Jeho otec vybral původně za svého nástupce staršího syna Zhang Jinxinga, jenže ten v roce 1966 podlehl leukémii. Zhang Jinxing prý bratrovi před smrtí řekl, že se znovu uvidí ve chvíli, kdy se z něj stane Opičí král – a Liu Xiao Ling Tong tuhle větu bral jako závazek. Přípravu proto pojal důkladně a nastěhoval se k opici, kterou pak celé měsíce pozoroval – nejvíc práce mu dalo napodobit pohyby jejích očí. Nebyla to samozřejmost, herec je krátkozraký a zkušeností měl tehdy málo.

Herci brali osmdesát jüanů za díl a peníze stejně došly

O poměrech na natáčení leccos vypovídají honoráře. Hlavní herci si přišli zhruba na sedmdesát až osmdesát jüanů za díl, režisérka Yang Jie na devadesát a někteří členové štábu museli vzít zavděk třiceti. Ani tahle skromnost ale nestačila – rozpočet se v polovině natáčení vyčerpal a seriálu hrozilo, že se prostě přestane točit. Nedostatek finančních zdrojů se podepsal na tom, že z původně plánovaných třiceti dílů jich kvůli rostoucím cenám vzniklo jen pětadvacet.

Zbývající příběhy z románu došly na řadu až o dvanáct let později v pokračování z roku 2000. Že se seriál vůbec podařilo dotáhnout do konce, je přitom zásluha nečekaného sponzora. Zprostředkoval ho herec Li Hongchang, představitel stonožkového démona, který štáb dovedl k 11. stavebnímu úřadu ministerstva železnic – a ten do produkce vložil tři miliony jüanů.

Elektronická hudba málem stála skladatele místo

Hudbu k seriálu složil do té doby neznámý Xu Jingqing a sáhl přitom po elektronických nástrojích, což v polovině osmdesátých let působilo v Číně jako provokace. Kritici i nadřízení se ozvali s námitkou, že klasické čínské literární dílo se nesmí doprovázet západními syntezátory, a skladatel měl jít od projektu pryč.

Yang Jie se ho ale zastala s argumentem, že Sun Wu-kchung je sám o sobě rebel, takže nevidí důvod, proč by se nemohla bouřit i hudba. Ustála tlak, Xu Jingqing u seriálu zůstal a jeho skladby se staly součástí čínské popkultury stejně jako seriál sám. Ironií zůstává, že autor byl dlouho prakticky neznámý. Teprve v roce 2016 pro něj fanoušci vybrali ve sbírce skoro pět milionů jüanů, aby mohl svou hudbu odehrát na koncertě ve Velkém sále lidu v Pekingu.

Zdroje: csfd.cz, chinadaily.com.cn, theworldofchinese.com, en.people.cn, imdb.com