Všichni teď chtějí Belgii, láká na čtvrtý Serial Killer jeho šéfka Zlatušková

Potkáváme se koncem srpna u dětského hřiště na brněnském Obilním trhu. Necelý měsíc před začátkem čtvrtého ročníku festivalu. „Za pár dní jedu do Francie na festival Series Mania,“ říká úvodem na lavičce, zatímco dohlíží na to, jak si na prolézačkách hrají její dvě děti. Kromě navštěvování zahraničních festivalů, pořádání toho brněnského a přípravy vzdělávacího institutu pro televizní tvůrce Kamila Zlatušková ještě pracuje pro charitu: v rámci spolku Vesna pomáhá s organizací šatníku pro rodiče samoživitele.

„Snažím se to vyvažovat a nacpávat si ten program, abych ho nějak zvládala a aby to nebylo tak, že v šest ráno mizím z domu a v osm večer se vracím. Takže díky, že jsme se mohli potkat tady. Já tu můžu sledovat své dva syny a ti teď vlastně vůbec nevnímají, že maminka tu tak trochu pracuje,“ vysvětluje na začátku rozhovoru, jak se pokouší vše stíhat.

Co je teď dobrého na Netflixu nebo HBO?
Á, panika! Nejhorší otázka ze všech! No tak letos to je rozhodně ta… Kate Winsletová.

Mare z Easttownu?
Ano! A mně se teda strašně líbilo It's a Sin. Pamatuju si paní učitelku v první třídě, že nám řekla, že je nějaká nemoc, která se jmenuje AIDS, a teď vidím ten seriál a dívám se na to jinou perspektivou. Byla to mimořádně silná věc, kterou jsem si pustila dvakrát, což normálně nedělám.

Já už jsem díky festivalu rozmlsaný, že si nepustím jen tak něco. Je to jako s dobrou kávou, když si člověk zvykne na lepší, špatnou už pít nechce. Naštěstí jsme v Brně, takže tady je dobré kafe i dobré seriály…
Já to mám trošku podobně. Já už to vůbec nehrnu jako pokus-omyl. Fakt už jdu na jistotu a dost si svého času vážím.

Tak co nejlepšího jste v poslední době viděla?
Já mám výhodu, že jsem viděla věci, které ještě ne každý měl tu možnost. A jsem nadšená ze seriálu Podezření České televize. Tam se dala dohromady trojice výjimečných tvůrců: Tomáš Hrubý – producent Hořícího keře a Pustiny, Štěpán Hulík – autor obou zmíněných a Michal Reitler – producent Mostu! a Dukly 61.

Takže Podezření letos uvidíme na festivalu?
Rozhodně. To by měla být jedna ze slavnostních premiér, které jsou pro nás důležité i proto, že Podezření je typ seriálu, kterým se chceme chlubit zahraničním hostům. Už máme ze strany jednoho velkého evropského hráče příslib, že by měl zájem ho uvést v Británii, Irsku, Austrálii a USA, což je podle mě naprosto fantastická věc. Budu tomu držet palce. Tohle by mohlo být to prolomení ledů, vstup těch takzvaně normálních seriálů – mimo třeba produkci HBO – i dál.

Zní to jako kriminálka. Ale asi nebude úplně taková ta typická, jaké obvykle natáčí Česká televize?
Je to příběh zdravotní sestry, která je obviněna z toho, že zabíjí své pacienty. Je to nesmírně silné, skvěle zahrané, výborně zrežírované komorní drama, kde všichni podávají excelentní výkon.

Podezření bude letos zástupce v hlavní soutěži festivalu za Českou republiku?
Ano. Loni jsme českého účastníka neměli, ale letos jsme si dokonce mysleli na vícero českých seriálů, které by v té hlavní soutěži mohly být. Nutno ovšem říct, že kvalita nahoru se posouvá v celém teritoriu, na které se zaměřujeme, tedy v celé střední a východní Evropě. Takže si troufám tvrdit, že letos bude ta soutěž velmi silná a žánrově pestřejší. Pohybujeme se pořád na hraně temnějších strun a žánrů, ale máme tam i perfektní ruskou komedii.

Ze kterých zemí tedy seriály v hlavní soutěži budou?
Opět to bude šest seriálů. Polsko, Česko, Srbsko, Ukrajina a dva tituly z Ruska. Je to takový mix všeho. Osobně mě velmi zaujal právě srbský seriál The Family o Slobodanu Miloševičovi. Z Polska je to předválečné kriminální drama The King of Warsaw a z Ukrajiny Mama o válce na Donbasu. Rusko budou zastupovat seriály Fatherland s hlavním antihrdinou vynikajícím, ale zadluženým novinářem, a pak komedie Chicks o čtveřici prostitutek na ruském venkově.

Bude letos i soutěž webseriálů? A vlastně proč by nebyla, když vámi uvedený #martyisdead dostal loni cenu Emmy…
Přesně tak, proč by nebyla? #martyisdead má skvělé prodeje, získal holandského distributora. Je myslím uváděný ve Francii a jedná se o Skandinávii. Soutěž webseriálů nás hodně baví. A baví nás i pohyby ohledně akvizic a prodejů, které jsou svižnější i v rámci velkých hráčů. Třeba náš loňský vítěz Terapie sdílením, kterého jsme pak uvedli na Berlinale, teď jedná o celoplošné indické distribuci. To je fantastické, jsou to neskutečné počty diváků. Myslím, že poslední náš celoplošně uváděný seriál v Indii byl Krteček. Mám z toho radost, i když je pro nás klíčové, aby seriály uspěly hlavně v západoevropských teritoriích, protože pak ten úspěch ve zbytku světa přijde sám.

Předpokládám, že český účastník v letošní webseriálové soutěži tedy taky bude…
Bude. A jsem hodně zvědavá, jak seriál bude přijatý. Je totiž zároveň předznamenání jedné velké věci, kterou považuji za mimořádně skvělou. Česká televize začala realizovat vlastní platformu pro nelineární vysílání. Pracovně se tomu myslím říká Véčko. To, co jsem měla možnost vidět já, je skvělé a nemůžu se dočkat, až tato platforma odstartuje. Je to prostor pro experimentálnější věci. Uvedu k tomu pro příklad norský Skam – jeho začátek byl taky na menší platformě tamní televize a pak se probojoval do záře reflektorů celého světa.

Sekci Fokus jste tentokrát věnovali Belgii. Původně jste chtěli mít znovu Velkou Británii, proč jste to změnili?
My si tu Británii ještě na chvíli schováme. A to kvůli různým příslibům spoluprací a výročí, takže z tohoto pohledu by to mohlo být ještě zajímavější příště, třeba i kvůli možné kooperaci s Channel 4. A dalším důvodem je, že belgické televize mě zaskočily jejich nadšením a ochotou, s jakou na našem programu spolupracují. Belgičané jsou teď hyped! Jsou velmi v kurzu. V profesionálním prostředí teď všichni chtějí Belgii. Je to pro nás skvělý případ v rámci importu know-how. Belgie je nám podobná tím, že rozpočty televizních pořadů jsou podobné těm našim, není to anglofonní teritorium a nelze tudíž tvrdit, že úspěch jejich věcí tkví jen v tom, že mají větší budget, což se říká u Skandinávie, anebo že jsou anglofonní, což se používá třeba u britských seriálů.

Promítá se do vašeho výběru seriálů i téma covidu? Vzniklo o covidu něco opravdu dobrého?
Pro mě teda nejpozoruhodnější věc s covidem je český seriál sKORO NA mizině. To zasvítilo nebývale. Budeme i v rámci odborného programu a projekcí dávat seriály, které se covidu věnují, ale vnitřně tak nějak cítíme, že toho máme všichni plné zuby a je dobré si od toho oddechnout. Třeba to pak můžeme reflektovat s větším zpožděním, protože si ostatně pořád nemůžeme říct, že jsme z toho venku. A můj stres s tím souvisí – nevím, co nám na konci září může delta ještě pokazit. Mám z toho velké obavy hlavně kvůli příjezdu zahraničních hostů.

Loni byl festival kvůli covidu hybridní. Některé seriály mohli lidé vidět zdarma po registraci na Dafilms.cz. Pokračujete v tom i letos?
Ano, v tom určitě budeme pokračovat, ale jinak. Bude to stále zdarma po předchozí registraci. Ale na Dafilms tentokrát nedáme průřez ze všeho, ale jen celý náš belgický fokus, tedy těch osm nejlepších belgických seriálů, ať mají diváci ucelený obrázek. A budeme tu mít i skvělý showcase černé komedie Sense of Tumour, kterou už chce adaptovat Česká televize. Anebo drama De Dag o policejních vyjednávačích. To jsou jen takové dva příklady, ale my tu Belgii zkusíme propagovat i jinak. Vždyť Hercule Poirot je Belgičan. A ostatně i všichni Šmoulové. No, tak to asi budeme muset objednat spoustu modré barvy…

Takže k červenému vizuálu festivalu ještě modrá. Naštěstí to je v Brně v pohodě, to jsou barvy Zbrojovky a Komety…
Ono promovat tady Belgii opravdu není žádná legrace. Tím teda nemyslím v odborných kruzích. Ale vysvětlovat to klasickému publiku je těžké. A mimochodem třeba Profesor T na Nově, to je původně belgická předloha. Přijedou sem belgičtí autoři a budou se o naší adaptaci bavit s českými tvůrci. Belgii jsme plánovali dva roky dopředu, náš výběr seriálů je promyšlená věc. A můžu prozradit, že takto na příští rok chystáme Švédsko. Tam to asi taky nebude lehké, i když některé švédské seriály tu už asi renomé mají. Ale někdy to je právě o tom, že stačí jen pár titulů, které celou tvorbu té které země proslaví a vystřelí.

Letos je to čtvrtý ročník Serial Killeru. Je to pořád hektické? Je to pořád divočina?
Když se to tak snažím analyzovat, proč jsem teď v silném stresu, tak je to proto, že se snažíme laťku posouvat výš. To, co by stačilo na prvním nebo druhém ročníku, už nám teď nestačí. A taky jedu v režimu postcovidového syndromu. Je problém se zvaním hostů z některých zemí, je problém kvůli plošným škrtům ve financování. Ale je to asi i takový můj vnitřní tlak, co na sebe vyvíjím, protože si myslím, že je důležité, abychom si kladli co nejvyšší nároky, ale nezhroutili se z toho.

Kam si laťku posouváte letos?
Chtěli bychom sem letos přilákat ještě víc decision makerů a dostat víc seriálů do vysílání pro české diváky. To je naše klíčová meta.

Festival už vystřídal hodně míst, byli jste v kině Scala, provizorním kině No Art, v divadle Husa na provázku nebo u Bolka Polívky, kde budete letos?
Letos opět u Bolka Polívky, oborný program pak přesouváme do Divadla na Orlí. Projekce zůstávají pro návštěvníky zdarma, stačí se registrovat na webu. Zpoplatněná je sekce odborných přednášek. Zlatým hřebíčkem je v tomto ohledu debata belgického ministra pro média s naším ministrem kultury, s generálním ředitelem ČT a belgické VRT. Třeba právě o principu veřejné služby a seriálů v celé Evropě.

Posouvá se v Česko dobrým směrem z hlediska podpory televizní tvorby?
Ano, posouvá. Už loni se u nás sešli generální ředitelé všech českých televizí včetně šéfky HBO a šéfky filmového fondu i samotného ministra kultury. Došlo ke komplexní debatě o nutnosti vzniku televizního fondu a systematičtější podpory nejkvalitnějších seriálů. Pro mě je to i důležitá součást kulturní diplomacie. Přes televizní příběhy často vysvětlíte mnohem víc než nějakými nótami a memorandy. Seriál sleduje obrovské množství lidí a můžete v něm o nějaké problematice sdělit víc, než cokoliv jiného. Třeba Černobyl – to i zvedlo debatu o jádru a budoucnosti energetiky. V Česku mě v tomto ohledu napadá nový seriál Ochránce o systému českého vzdělávání a šikaně. Některé příběhy pak ale mají i negativní stránku. Třeba teď ta celospolečenská paranoia, že věci jsou úplně jinak, než jak se zdají. Například House of Cards, kde vidíme, že celý svět je ovládaný úplně jinými silami, než si můžeme představit. A nejsem si jistá, jestli lidé takhle komplikovaně o realitě přemýšleli dřív. Tím teď narážím i na šílené teorie o covidu a očkování. Jestli to taky není důsledek spousty seriálů založených na konspiračních teoriích.

No třeba Akta X. Chris Carter teď sedí v koženém křesle a mne si ruce, jak to tehdy dobře vymyslel. Pravda je prostě jinde…
Ale u Akt X byl element té mimozemské civilizace.

Ale ne všude.
To je pravda. Všechno je v seriálu vlastně vina vlády, která nám všechno zatajuje. Já si pamatuju, jak jsem byla malá a bála jsem se chodit na záchod kvůli tomu člověku, co vylézal ze záchodu. Ale měla jsem právě na mysli spíš typ seriálů jako zmíněné House of Cards, které ukazuje dvojí tvář politiky ale i propagandy. V tomto směru jsem u nás zvědavá právě na přijetí srbského seriálu o Slobodanu Miloševičovi.

Jak je Serial Killer vnímaný v zahraničí?
Mám radost z toho, že nám přichází pozvánky na prezentace. To je třeba ta Series Mania, budeme stálou součástí programu Berlinale. Německý festival Serienkamp a jeho ředitel byl tak nadšený z našeho festivalu, že chce být v naší porotě každý rok, ale taky tam u nich uvádí našeho vítěze o šest týdnů později u nich v jejich speciální sekci. Náš loňský vítěz z Ruska Six Empty Seats tam získal velkého distributora. A rezonujeme i ve Skandinávii, To je moje největší satisfakce. Už na prvním ročníku mi zkušení tvůrci a lidé říkali: „Buďte hlavně tam, kde jsou Skandinávci. Oni jsou ti trendsetteři. Všichni více či méně později nakonec udělají to, co Skandinávci.“ A na festivalu v Göteborgu máme skvělý kredit, který mě těší, a jeho šéfka je u nás podruhé v porotě. Tohle jsou věci, které pro normálního člověka nejsou důležité ani zajímavé, ale z hlediska přeskakování naší laťky je to důležité. Když přesvědčíme Skandinávii, že ve střední a východní Evropě děláme dobré věci, tak je to bezvadné. Snad je to jen otázka času, kdy se to rozvine do celé Evropy. Do další pětiletky bychom chtěli začít otevírat další teritoria jako Spojené státy. Dveře jsou pootevřené.

A jak k vám přistupují české televize?
Z jejich přístupu mám velkou radost, mají zájem spolupracovat. Na spoustě věcí se neshodneme, ale uvědomujeme si snad to, že je dobré mezi sebou nebojovat a postupovat v něčem společně. Věci se teď dávají do pohybu. Třeba velký zlom očekávám v restartu platformy Voyo, kde je výborné personální obsazení a pozitivní zprávy jsou tam i ohledně dramaturgické poptávky i nabídky. Uvidíme, co na to řeknou čeští diváci. Jenže toto není jen o českém trhu, ale i o tom za hranicemi. Když ale máte skvělý příběh, je lidem úplně jedno, jestli se tam mluví estonsky nebo holandsky. To je příklad i důvod úspěchu #martyisdead – je skvěle udělaný a ještě pomáhá mladým lidem v obraně proti kyberšikaně.

Může mít jako divák pocit, že když jdu na něco u vás do kina, tak se podílím i na tom, co se v Česku objeví?
Tohle je pro nás úplně nejlepší pocit, když si toto diváci uvědomují. My bychom ten festival mohli dělat jako odbornou akademickou konferenci. Ale klasická účast lidí v kině je skvělá v tom, že se diváci stávají jakoby součástí focus group, což je metoda, kdy si televize měří to, jak publikum reaguje. Takže je důležité ukázat zážitek z různých stran. Dobrý příklad je, když jsme třeba 8 měsíců před premiérou uvedli seriál Most!. V zásadě prognózy seriálu byly takové, že je skvělý, ale nebude moc mezi diváky rezonovat, protože je to o menšinách a nejsou tam moc známí herci. Kdo byl ale na naší premiéře, tak viděl, jak publikum neskutečně reaguje…

Hlasitý smích, potlesk vestoje, všichni to okamžitě chtěli vidět celé…
Přesně. A toto je pro ředitele televizí důležitá veličina. Můžou si u nás ověřit, jak lidé budou reagovat. My moc děkujeme lidem, kteří na seriály chodí, i když jdou na věc, kterou neznají. Ale já jako každý rok opakuji, že si můžou být jistí, že u nás uvidí výbornou věc a budou chtít vidět víc. A na tom bych chtěla zapracovat. Zabojovat, aby se urychlil přesun seriálů z naší selekce do klasického vysílání. Přála bych si, aby to bylo rychlejší – abychom naše diváky netrápili tím, že je tam prodleva mezi tím, když to uvidí u nás a pak až se to objeví ve vysílání v televizi.

Poslední téma: Loni jste představili plán otevřít v Brně Televizní akademii. Jak se to posunulo?
Posunulo. Bude to nakonec Televizní institut. A nebudeme na Běhounské (v bývalém sídle České televize pozn. red.), ale jinde v historickém centru Brna. Jsou to nádherné prostory s vnitřními terasami. Přesné místo zatím nechci prozrazovat. Otevírat chceme v září 2022. Podařilo se nám udělat obrovský kus práce, ať už co se týče obsahu, tak uzavřených partnerství s velkými hráči.

Takže od příštího září se bude v Brně studovat televizní tvorba pod vaší taktovkou?
Televizní institut bude mít dvě části. První je bakalářské studium televizních oborů a druhá je takový hub pro televizní profesionály. Tím, jak o tom postupně vypouštíme ven informace, tak se nám začínají ozývat další potenciální partneři. Měli jsme teď jednání s jedním z největších evropských hráčů, který nám nabídl způsob, jak by chtěl rekrutovat své budoucí zaměstnance. V institutu budeme klást důraz na vzdělání a hledání talentů a zároveň to bude inspirační fórum pro televizní profesionální. Jsme teď závislí hlavně na dvou věcech: na rychlosti rekonstrukce a zvyšující se ceně a dostupnosti materiálů a pak na akreditačním procesu. Televizní institut otevřeme tak jako tak, je jen otázka, jestli s bakalářským studiem už v roce 2022 nebo až 2023.

---

Čtvrtý ročník festivalu Serial Killer v Brně začíná 21. září, skončí v neděli 26. září. Uvede na 40 nových titulů. Pořadatelé postupně uvolňují informace na webu www.serialkiller.tv a na jejich Facebooku. V příštích dnech na Edně představíme blíže belgické seriály, taky seriály z hlavní soutěže, těšit se můžete i na exkluzivní recenze. Na festival srdečně zveme do kina i na Dafilms.cz.