Pražští Lavičkovi si usmyslí, že si pořídí chalupu, a upnou se na stavení dědy Komárka. Jenže ten se k prodeji nemá a nemá. Z této jednoduché zápletky vytěžili Zdeněk Svěrák s Ladislavem Smoljakem svůj první scénář pro oscarového Jiřího Menzela a oba si k tomu rovnou zahráli. Film Na samotě u lesa dorazil do kin 1. září 1976 a od té doby ho zná nazpaměť skoro každý.
Zvláštní je, kolik smutku se vešlo do obyčejné komedie o shánění chalupy. Komárek totiž stárne a s ním celý příběh tiše mění tón, takže se u něj člověk pobaví i dojme naráz. Hlášky dávno zlidověly a historky z placu kolují po internetu v desítkách skoro totožných výčtů, takže jsme šli raději po těch méně ohraných.
Přítele rodiny, doktora Václava Houdka, který dědovi Komárkovi diagnostikuje spíš železné zdraví než blížící se konec, hraje Jan Tříska. A jeho obsazení dalo pořádně zabrat. Tříska svůj postoj k režimu nijak neskrýval, takže Menzel se Svěrákem si museli jeho účast doslova vyvzdorovat u nadřízených. Natáčení prý stálo, dokud nepřišlo svolení shora.
Ironií je, že o pár měsíců později to bylo stejně k ničemu. Tříska v roce 1977 emigroval a jeho postava zmizela z filmu úplně. Až do sametové revoluce vystřihli při každé televizní repríze všechny záběry, kde se mihl. Kdo film znal jen z televize, nemohl dvanáct let vědět, že tam vůbec nějaký doktor je. Celé scény, třeba společné chytání blech nebo Lavičkovo posmutnělé „Václave, proč nejsi moje žena?", se vrátily až po roce 1989.
Tuhle historku má rád snad každý, kdo ji zná. Když měli Svěrák se Smoljakem scénář hotový, barrandovská účtárna se spletla a Svěrákovi poslala autorský honorář omylem dvakrát. Odhalilo se to se zpožděním a studio pak postavilo scenáristu před volbu.
Buď přeplatek vrátí, nebo za něj napíše další scénář v podobném duchu. Vybral si druhou možnost, a tak za pár let vznikla Vesničko má středisková. Jedna z nejoblíbenějších českých komedií se zrodila díky tomu, že se někdo na mzdovém oddělení překlikl.
Josef Kemr byl pro Menzela odjakživa jasná volba. Problém byl, že se Kemr nijak netajil svou vírou, a straníci takového člověka v hlavní roli lidové komedie prostě neradi viděli. Menzel na ně vyzrál překvapivě přízemním argumentem.
Děda Komárek má ve filmu kosit trávu a nikdo jiný z uvažovaných herců to s kosou pořádně neumí. Na tuhle věcnou námitku kupodivu slyšeli a role zůstala Kemrovi. Vtipné přitom je, že Kemrovi bylo v době natáčení sotva čtyřiapadesát, přestože na plátně působí jako děda dávno v důchodu.
Tuhle hlášku vám řekne i člověk, který tento snímek nikdy neviděl. Překvapivě nevznikla u psacího stroje. Ve filmu ji utrousí děda Komárek a po něm ji zopakuje malý Petr Lavička, kterého hrál sedmiletý Martin Hradilek. Doopravdy ji ale kdysi prohodil pan Lukšíček, majitel chalupy, podle kterého Svěrák se Smoljakem celý příběh napsali.
A jako úplně první ji po něm papouškoval Svěrákův kluk, kterému tehdy bylo pár let – pozdější oscarový režisér Jan Svěrák. Mimochodem, sourozence Petra a Zuzanu si zahráli opravdoví sourozenci Martin a Marie Hradilkovi. Na konkurz je přivedla maminka, když se dočetla, že produkce shání dětskou dvojici.
Když inženýr Zvon usadí Lavičkovy ve mlýně a slíbí jim vyprávění o vodníkovi, který kdysi pomohl mlynáři utřít nos vrchnosti, rozjede se naplno mlýnské kolo. Rachot přehluší úplně všechno a z celé historky tak divák nezachytí ani slovo. Smoljak ji dopoví, kolo zastaví a dodá, že „ovšem je to jenom pověst".
A v tom je celé kouzlo. Smoljak během té scény žádný příběh nevyprávěl, jen si pro sebe do rytmu mlel text požární směrnice. Nápad si Cimrmani přinesli z divadla: ve své hře Akt nechávali Oldřicha Ungera s vážnou tváří přednášet o jednom vynálezu, který si k výkladu naschvál pustí tak nahlas, že celou přednášku zvuk spolehlivě spolkne. Ve mlýně jen vyměnili vynález za mlýnské kolo.
Zdroje: csfd.cz, aktualne.cz, filmovyprehled.cz
Diskuze /0