Pokud se zajímáte o historické reálie doby, ve které žil Ichabod, může vás zajímat článek Týnky o jedné z vedlejších postav první série, Banastru Tarletonovi. Tohoto muže jsme viděli v šesté epizodě nazvané Sineater. Na první pohled plukovník britských rudokabátníků, ale na ten druhý démon. Zajímavé na této postavě je, že je inspirována skutečnou historickou postavou.
Banastre Taleton
Narozen: 27. srpna 1754, Liverpool, Anglie Zemřel: 15. ledna 1833 (ve věku 78 let), Leintwardine, hrabství Shropshire, Anglie Služba: Britská armáda, 1775–1781
Generál Sir Banastre Tarleton, první Baronet byl britský voják a politik. Dnes je nejvíce připomínána jeho vojenská služba v době americké války za nezávislost. Tarleton se stal ústřední postavou propagandistické kampaně , která uváděla, že nechal střílet na vzdávající se vojáky jednotek Kontinentální armády v bitvě u Waxhawsu. Během 20.století dostal různé přezdívky jako „Krvavej Ban“ a „Řezník“.
Byl oslavován loajalisty a Brity jako vynikající velitel lehké kavalerie a byl oceňován za své mimořádné taktické schopnosti i proti přesile. Jeho zelená uniforma byla standardem pro Britskou legii, provinční jednotku zorganizovanou v roce 1778 v New Yorku. Tarleton byl později zvolen za člena Parlamentu za Liverpool a stal se prominentním whig politikem. (whig = zastánce politických a společenských změn v Británii v 18. a 19. Století). Tarletonovi kavaleristi byli často označováni jako „Tarletonovi útočníci“.
Život
Banastre Tarleton byl čtvrtým ze sedmi dětí, narozených obchodníkovi s otroky vlastníkovi lodí Johnu Tarletonovi z Liverpoolu, který byl v roce 1764 zvolen starostou Liverpoolu a udržoval úzké obchodní vztahy s britskými americkými koloniemi. Tarleton studoval nejdříve na Middle Temple v Londýně a poté odešel v roce 1771 na Oxfordskou universitu, kde se připravoval na kariéru právníka. V roce 1773 po smrti svého otce zdědil £5,000. Bohužel pro něj všechno prohýřil v kartách a s ženskýma, ani ne za rok. V roce 1775 si koupil hodnost důstojníka u kavalerie, kde se z něj stal talentovaný jezdec a velitel jednotky. Díky jeho mimořádným schopnostem postupoval dále v hodnostech až k podplukovníkovi, aniž by si nějakou další hodnost musel kupovat.
Americká válka za nezávislost
V prosinci 1775 připlul jako dobrovolník z Corku do Severní Ameriky, kde před nedávnem vypukly rebelie a vyústily do americké války za nezávislost. Tarleton se plavil s Lordem Cornwallisem jako člen expedice, která měla za úkol obklíčit a obsadit Charleston. Poté co tato expedice zkrachovala, Tarleton se připojil k hlavní Britské armádě v New Yorku pod velením generála Howea. Služba během roku 1776 mu vynesla pozici brigádního majora u kavalerie. Pod velením plukovníka Williama Harcourta byl Tarleton součástí průzkumné jednotky poslané sbírat zpravodajské informace z povstání generála Charlese Lee v New Jersey. 13. prosince 1776 Tarleton obklíčil dům v Basking Ridge v New Yersey a přinutil generála Lee, oblečeného ještě v županu, aby se vzdal pod hrozbou, že podpálí dům. Lee byl vzat zpět do New Yorku jako vězeň a později byl vyměněn za britské zajatce.
Dobytí a obsazení Charlestonu Poté co se stal velitelem Britské legie, smíšené jednotky kavalerie a lehké pěchoty, (takzvaných Tarletonových útočníků), postupoval začátkem roku 1780 do Jižní Krolíny, a poskytoval významné služby siru Henrymu Clintonovi v operacích, které vyvrcholily obsazením Charlestonu. Byla to součást tzv. „jižní strategie“, které Britové věnovali mnoho úsilí a doufali, že se jim podaří obnovit vládu nad jižními koloniemi, o kterých věřili, že budou více podporovat korunu.
Bitva u Waxhaw
29. května 1780 Tarleton se 150 jízdními vojáky překvapil odloučenou jednotku asi 350 až 380 vojáků Virginské Kontinentální, vedenou Abrahamem Bufordem. Buford se odmítl vzdát a už vůbec zastavit svůj postup. Teprve když utrpěl těžké ztráty, vydal Buford rozkaz ke kapitulaci. To, co se stalo potom, je příčinou ostré debaty. Podle amerických zdrojů Tarleton ignoroval bílý prapor a nemilosrdně zmasakroval Bufordovy muže. Nakonec bylo zabito 113 Američanů, a dalších 203 zajato, z nichž 150 bylo těžce zraněných a tak byly zanecháni svému osudu. Tarletonovy ztráty byly 5 zabitých a 12 zraněných. Britové tuto záležitost nazývají Bitva u zátoky Waxhaw, zatímco Američané jí říkají Waxhawský masakr“.
Při líčení Tarletonovy akce jeden americký polní chirurg jménem Robert Brownfield napsal, že plukovník Buford zvedl bílý prapor na znamení kapitulace, očekávaje obvyklé zacházení při civilizovaném válčení. Zatímco Buford žádal o milost, Tarletonův kůň byl zasažen kulkou z muškety a padl. Kavaleristé tím nabyli dojmu, že rebelové střelili po jejich veliteli v okamžiku, kdy žádali o milost. Rozlíceni tímto aktem se loajalisti vrhli na Virginské. Podle Brownfielda loajalisté útočili, uskutečňujíce „bezhlavý masakr srovnatelný s krutostí těch nejdivočejších barbarů“. Tarletonovi muži probodávali raněné tam, kde zůstali ležet. Podle Tarletonova vlastního líčení, fakticky přiznal masakr, vysvětlujíce, že než začala bitva, byl jeho kůň zastřelen, a jeho muže, protože si mysleli, že on padl, popadla „pomstychtivá krutost, kterou nebylo snadné potlačit“. Waxhawský masakr se stal spojující výzvou pro revolucionáře. Mnoho lidí, kteří byli víceméně neutrální, se stali horlivými podporovateli revoluce, když si uvědomili tu krutost. Slovní spojení „Tarletonova milost“ znamenala, že britským vojákům a loajalistům nebude dána žádná milost, a stalo se heslem amerických patriotů po celý zbytek války, zvláště pak při masakru loajalistických sil Američany v bitvě u Kings Mountain 7. října 1780, kde kolonisté kromě jednoho britského důstojníka všechny pobili.
Jedním z Tarletonových protivníků v Jižní Karolíně byl Francis Marion, velitel americké domobrany, který používal taktiku partyzánské války, a kterého se Tarletonovi nedařilo zajmout ani jinak eliminovat. Marion byl mezi obyvateli Jižní Karolíny velmi populární a vedl svou partyzánskou válkou s jejich podporou. Naproti tomu Tarleton, odcizený obyvatelstvu kvůli mnoha krutostem, které páchal právě na civilním obyvatelstvu. Tarleton podstatně pomohl Cornwallisovi zvítězit v bitvě u Camdenu v srpnu 1780. Na celé čáře zvítězil v ozbrojeném střetnutí s Thomasem Sumterem v Rybářské zátoce, a u řeky Catawba u Cowanova brodu, ale již méně úspěšně si počínal při střetu s tím samým generálem u farmy Blackstock v listopadu 1780. Poté v lednu 1781, americký brigádní generál Daniel Morgan prakticky zničil Tarletonovy síly v bitvě u Cowpens. Ale Tarletonovi se asi s 250 muži podařilo uprchnout z bojiště. Po úspěchu v šarvátce v hospodě u Torrence, zatímco Britové přecházeli přes řeku Catawba (u Cowanova brodu, 1. února 1781) a po účasti v bitvě u Guildfordova Soudního dvora v březnu 1781, pochodoval s Cornwallisem do Virginie. Tam Tarleton podnikl několik malých výprav. Jednou z nich bylo přepadení Charlottesville ve Virginii, za účelem zatčení guvernéra Thomase Jeffersona a rozehnání Virginského zákonodárného sboru. Útok byl částečně zmařen, když jistý Jack Jouett jel 40mil nocí, aby varoval Jeffersona a zákonodárce o Tarletonově postupu. Všichni zákonodárci kromě sedmi utekli, ale Tarleton zničil místní sklad zbraní a munice a splnil svůj úkol- rozehnal zákonodárné shromáždění.
Po jiné misi Cornwallis pověřil Tarletona hlídáním kóty Gloucester ve virginii. Toto místo se ale už vzdalo Američanům spolu s městem Yorktown v říjnu 1781, a Tarleton se vrátil na podmínečné propuštění do Anglie.
Politika
Po americké válce za nezávislost se Tarleton zapojil do politiky. V roce 1784 neúspěšně kandidoval do parlamentu za Liverpool, ale v roce 1790 nahradil Richarda Pennanta v parlamentu za Liverpool a s výjimkou jednoho roku zůstal v dolní sněmovně parlamentu až do roku 1812.
Byl zvláště zmiňován pro podporu obchodu s otroky, se kterým byl Liverpoolský přístav částečně spojován. Ve skutečnosti Tarletonovi šlo o udržení obchodu s otroky, který provozoval se svými bratry Claytonem a Thomasem, a stal se velmi známým pro své vysmívání se těm, kdo chtěli zrušit otroctví.
V roce 794 byl povýšen na generálmajora, v roce 1801 na generálporučíka a v roce 1812 na generála. Doufal, že bude jmenován velitelem britských sil během Poloostrovní války , ale tato pozice nakonec připadla Wellingtonovi. Tarleton velel britským silám v Irsku a na jiných místech v Anglii. V roce 1815 byl jmenován baronetem a v roce 1820 obdržel Velký rytířský kříž Řádu lázně (= britský vojenský řád).
15 let měl vztah s herčekou Mary Robinsonovou, kterou na začátku svedl. Tarleton a Robinsonová neměli žádné děti. V roce 1798 Tarleton se oženil se Susan Bertieovou, nemanželskou dcerou čtvrtého Vévody z Ancasteru. Také spolu neměli žádné děti. Sir Banastre napsal „Historie tažení z let 1780 a 1781 v jižních provinciích Severní Ameriky. (Londýn, 1781), kde příznivě popisuje své působení v Severní a Jižní Karolíně a zpochybňuje některá Cornwallisova rozhodnutí. To zkritizoval plukovník Roderick Mackenzie ve své knize Kritika historie podplukovníka Tarletona z roku 1783 a také v Cornwallisově korespondenci.
Tarleton zemřel v lednu 1833, v Leintwardine, hrabství Herefordshire.
Historické ztvárnění
Nejen ve Sleepy Hollow se objevuje postava Banastreho Tarletona. Objevuje se v románu Johna Pendletona Kennedyho Podkova Robinson (sada historických romancí proti pozadí jižních tažení v Americké válce za nezávislost a spolupracuje s vymyšlenými postavami. Je popisován jako silný a poněkud prudký válečný charakter, ale se smyslem pro povinnost, čest a rytířské ctnosti) V románu „Sharpův orel“ od Bernarda Cornwella (první díl série o Richardu Sharpovi) vystupuje hlavní nepřítel plukovník sir Henry Simmerson, o kterém je řečeno, že je Tarletonovým bratrancem a spoléhá na jeho politické konexe a že ho i přes jeho neschopnost jako vojenského velitele udrží v jeho pozici.
Ve filmu The Patriot, z roku 2000, vystupuje fiktivní plukovník „Tavington“ (Jason Isaacs) jako zdatný ale bezohledný velitel jízdy. Tato postava je částečně inspirována Tarletonem.
Ve filmu Amazing Grace (Báječná elegance) z roku 2006, Tarletona hraje Ciarán Hinds a je zobrazován jako hlavní podporovatel obchodu s otroky a hlavní oponent Williama Wilberforceho.
Sir Banastre je vedlejší, ale důležitý charakter v historicko-fantasy knize The Demon Redcoat (C. C. Finlay, 2009)
