Skutečná první spinální anestezie

V prvním díle seriálu jsme viděli, jak doktor Thackery provedl spinální anestezii. Rozhodla jsem se vám trochu přiblížit, jak to bylo s anestézií v průběhu věků až do oné první spinální anestézie.

V historii se nejdříve tišila bolest pomocí alkoholu, makového opia, hašiše, odvarů z koky a mandragory. Roku 1540 Valerius Cordus syntetizoval éter, ale jeho analgetické účinky popsal Paracelsus (vlastním jménem Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim). Až roku 1846 byla v Bostonu provedena první operace, kdy byl pacient uspán pomocí éteru.

Za úplně prvního anesteziologa je považován John Snow, osobní lékař královny Victorie, který jí roku 1853 podal chloroform jako anestetikum při porodu prince Leopolda II. Následují objevy jako maska, skrz kterou se éter a chloroform podávají, intubace či přímá laryngoskopie a dostáváme ke Karlu Kollerovi, který zcela náhodou objevil lokální účinek kokainu na sliznici. Kokain použil i německý chirurg August Bier. Spolu se svým asistentem Hildebrandtem testovali na vlastních tělech účinky roztoku kokainu vpíchnutých do meziobratlového prostoru. Mezi věcmi, které zkoušeli jsou: pálení cigaretou, silná rána kladivem do holeně a silný tlak i tah na varlata. První operaci s použitím spinální anestézie provedl August Bier roku 1899.

Anestezie jako věda byla uznána až zhruba v polovině 20. století. Motto pro celkovou anestézii je: „Pacient musí během operace dobře spát, nesmí cítit bolest, musí být svalově uvolněn, nesmí aktivizovat patologické vegetativní reflexy (hypertenzi, bradykardii, laryngospasmus)“.

V dnešní době už je anestezie celkem běžnou záležitostí, každý z nás se s ní jistě setkal minimálně u zubaře. Já osobně, když vím, jaké by bylo navštívit dentistu na příklad před sto lety, jdu na prohlídku s mnohem lehčím srdcem :).