Bebbanburský věstník #2 - Ian Hart
V dalším díle se rozpovídal představitel otce Beoccy hlavně o vztahu jeho postavy s Uhtredem a co všechno je pro něj ochoten udělat.
Je Beoccovým posláním starat se o Uhtreda?
Ano. V jedné scéně Beocca mluví o pocitu, že ho bůh doslova postavil vedle Uhtreda, aby nemohl tak lehce ignorovat vůli boží. Neznamená to, že boží vůli nezpochybňuje, to dělá každý nehledě na to, jak jsou zbožní a jak silná je jejich víra. Uhtred zkouší Beoccovu trpělivost i jeho víru. Ale navzdory tomu Beocca věří, že je to jeho role. Není to jeho volba. Je to role svěřená mu bohem. Takže ať udělá Uhtred jakoukoliv hloupost, Beocca za ním musí stát, přijmout ji a snažit se najít způsob, jak zabránit tomu, aby se dostal do morálních problémů. A to všechno je boží dílo.
Vidíte Beoccu něco jako moderátora mezi Uhtredem a Alfrédem?
Ano. Uhtred je svým vlastním pánem. Jak moc si vezme k srdci Beoccovy rady, záleží pouze na něm. Ale v dobrém i ve zlém, Beoccův záměr je najít a spojit Uhtreda a Alfréda a nenechat mezi nimi narůstat neshody a rozdíly. Snaží se je znovu svést dohromady, aby jeden viděl to pozitivní na tom druhém. Také se pokouší překonat Uhtredovu tvrdohlavost a přesvědčit ho, že Alfrédův plán je dobrý a nemá za důsledek, že by ho postihl v negativním smyslu.
Je Beoccova moudrost podporována i tím, že hodně cestoval?
Ano. Většina lidí v té době nikdy neodjela ze své vesnice, ale Beocca měl možnost zhlédnout kus světa. Díky tomu má mnohem otevřenější způsob uvažování.
Otec Beocca je na tehdejší poměry moderní muž. Zdroj: BBC
Je církev pořád tak mocná i ve druhé sérii?
V první řadě byla církev u moci. Alfrédova zbožnost měla na svědomí morální směr jeho cesty. Ale ve druhé sérii se moc přelévá mezi pohanstvím jako starými zvyky a způsoby a křesťanstvím jako novými způsoby, které se stávají právně závaznými. Navíc se hranice mezi nimi trochu rozostřila. V tomto okamžiku britské historie, zatímco v Římě byl papež velmi mocný, v Británii lidé stále věřili některým velmi zvláštním věcem. Spousta lidí pořád uctívala ještě víc a rozdílných bohů.
Beocca se s Uhtredem stává akčnější, není to tak?
Ano. Čím víc se zaplétá s Uhtredem, tím víc je nucen jednat. Ale nejdřív brání sebe, a to po většinu času, aby mohl zůstat s Uhtredem. Jestliže chce Uhtred do boje, Beocca musí s ním. To celé dělá kvůli tomu, aby mohl zůstat Uhtredovi na blízku a dohlížet na něj. Jeho posláním je zajistit, že na konci bitvy bude Uhtred naživu, takže když Uhtred někomu setne hlavu, Beocca mu může říct: „Zamysli se, co jsi právě udělal!“ Pak se Uhtred musí vyrovnat se svým svědomím, protože v mlácení lidí po hlavě tkví jisté morální dilema.
Zdroj: BradfordZone
Uměli byste si představit seriál bez postavy otce Beoccy? Vzpomínáte si na oblíbenou scénu nebo památný výrok, který pronesl?
Momentky
Nejoblíbenější Dánové
Reklama
Nejoblíbenější Sasové
Narozeniny
-
Charlie Murphy
19.4.1988 | 19.4.2024 -
Tobias Santelmann
8.8.1980 | 8.8.2024 -
David Dawson
7.9.1982 | 7.9.2024 -
Ian Hart
8.10.1964 | 8.10.2024 -
Matthew MacFadyen
17.10.1974 | 17.10.2024
Diskuze /4
Možná v první sérii jak hodil kopí a přesvědčil některé Dány o křestanské víře
Beocca v seriálu je úplně jiná postava než v knihách, tam je popisován jako snad nejšerednější osoba žijíc na ostrovech. Měl být napůl slepý a šilhavý a mrzák. Tohle je kněz krasavec :)
Alfred mi věnoval pronikavý pohled, před nímž jsem na mou duši najednou zrozpačitěl. Časem jsem měl přijít na to, že je to chytrý člověk, velice bystrý, a myslí mu to dvakrát rychleji než většině ostatních, ale byl přitom také vážný, tak vážný, že ani se svou pronikavou myslí jakživ nepochopil žert. Alfred bral všechno na velkou váhu, i malého kluka, a prohlížel si mě dlouze a zpytavě, jako by chtěl ponořit olovnici až do hlubin mé nezralé duše. „Jsi opravdu hodný hoch?“ zeptal se mě nakonec. „Snažím se, pane,“ řekl jsem. „Podívej se na mě,“ poručil mi, protože jsem klopil oči k zemi, a usmál se, když se naše pohledy setkaly. Neviděl jsem na něm žádnou známku nemoci, na niž si stěžoval té noci, co jsem ho tajně špehoval, a říkal jsem si, jestli přece jen nebyl tehdy opilý. To by bylo vysvětlovalo jeho usouzená slova, ale teď byl důstojnost sama. „A jak se snažíš o to, abys byl hodný?“ zapátral. „Snažím se odolávat pokušení, pane,“ řekl jsem, protože jsem si vzpomněl, co mu tehdy Beocca říkal za stanem. „To je dobré, moc dobré,“ řekl, „a dokážeš mu odolat?“ „Vždycky ne,“ řekl jsem a pak jsem zaváhal, neboť mě to právě svádělo k uličnictví, a jako vždycky jsem pokušení podlehl. „Ale snažím se, pane,“ řekl jsem vážně, „a říkám si, že bych měl za pokušení děkovat Bohu a chválit ho, když mi dá sílu, abych pokušení odolal.“ Beocca i Alfred na mě zírali, jako by mi najednou vypučela andělská křídla. A to jsem jen opakoval ten nesmysl, který Beocca tehdy za tmy radil Alfredovi, ale oba si mysleli, že to odhaluje moji náramnou svatost, a já jsem je v tom jen podporoval, protože jsem se tvářil jako beránek, nevinně a zbožně.
Alespon ti herci by si mohli knihu přečíst, když už ji nečtou scénáristi ani režisér.