The Last Kingdom(Poslední království)

Interview s lordem Uhtredem

Matthew MacFadyen je britský herec, kterého proslavila hlavně role pana Darcyho v romantickém filmu Pýcha a předsudek z roku 2005. Kromě jiného ho můžeme znát i minisérie BBC Malá Dorritka, mihnul se i ve filmovém Robinu Hoodovi jako šerif z Nottinghamu a zacházení s kordem si vyzkoušel také jako Athos ve Třech Mušketýrech. Jak se mu pozdával výlet do pravého a vpravdě drsného středověku nesjednocené Anglie, se můžete dočíst níže.

Jaký druh člověk je lord Uhtred?

Lord Uhtred je velmi tvrdý muž a není moc inteligentní. Nicméně je to vůdce, otec a zkušený válečník. Jako spousta životů v té době, i ten jeho byl krátký, brutální a těžký.

Bylo pro vás důležité vyjádřit i emociální stránku vaší postavy navzdory té brutální době?

Emoce jsou v příběhu vždy přítomné, obzvlášť v úvodních scénách se synem, který se nakonec stane Uhtredem Mladším. Moc syna nezahrnuje láskou, což jak se příběh odvíjí, Uhtreda Mladšího hodně utváří. Nejsou roboti ani úplně necitelní, ale ta poklička držící emoce je pevně přibitá.

Jaký byl vztah mezi lordem Uhtredem a mladým Uhtredem?

Mladý Uhtred je k otci spíš drzý, což vytváří obrovskou dynamiku. Moje postava, lord Uhtred, je na své děti poměrně přísný. Uvědomuje si, že je život těžký, a proto je tvrdý na mladého Uhtreda, aby byl silný.

V jakém světě lord Uhtred žije?

Řekl bych, že je to pro život velice těžký svět. Byla v něm jen trocha pohodlí, lidé museli být velice odolní a houževnatí. Nevydržel bych ani vteřinu!

Připravoval jste se na scény s jestřábem?

Naneštěstí jsem chyběl na hodině sokolnictví ve dramatické škole! Jestřáb byl trochu popudlivý a nestálý. Během jednoho záběru jsem musel sesednout z koně, jestřáb mi měl přistát na ruce, musel jsem se setkat se svou ženou, přidat se k bratrovi Aelfricovi a pak vyjít několik schodů, to všechno s jestřábem a se spoustou dialogů! Takže by se dalo říct, že díky jestřábovi to bylo někdy mnohem náročnější.

Jak těžké bylo zvyknout si na oblečení a kaskadérské kousky?

Museli jste si na to zvyknout v krátkém čase, ale o to to bylo zábavnější. Když se mě zeptají, co jsem dneska dělal v práci, můžu říct: „Seskočil jsem z koně, skamarádil se s jestřábem a máchal mečem!“ Skvělá věc na tom, že jste hercem, je ta, že žádné dva dny nejsou stejné. Prostě musíte po hlavě skočit do toho světa a doufat v nejlepší. Naučíte se jezdit na koni a procvičíte si boj s mečem. Je to velká zábava.

Jaký byl váš dojem z natáčení?

Vážně na to na mě zapůsobilo a přál jsem si, abych zůstal v seriálu déle. Odehrávaly se tam obrovské bojové scény, což na papíře vypadalo, že budou neuvěřitelně komplikované záběry mezi Vikingy a Sasy. Nick (režisér, pozn. redakce) to nádherně naplánoval s vojenskou akurátností, takže my herci jsme se tam jen objevili a on to měl naplánované po kouscích. Tím se naše práce velmi zjednodušila, musíte to plánování prostě nechat na režisérovi. Nickův styl je velmi osvobozující a rád natáčí ruční kamerou. Na Nickových natáčeních není moc času na osvětlování a má sklon zkusit to celé natočit na jeden záběr. Pro nás jako herce je to opravdu vzrušující a kupodivu nepociťujete žádný tlak na to, aby to bylo hned správně. To mám na práci s Nickem rád.

Jak jste se připravoval na kaskadérské kousky?

Podstoupili jsme poměrně důkladný výcvik v jízdě na koni. Za posledních asi dvacet let jsem natočil už několik bitev, ale tahle byla neuvěřitelně strhující s ohledem na to obrovské měřítko.

Nastala někdy situace, kdy jste se cítil naprosto pohroužený a trochu vyděšený?

Díky způsobu, jakým natáčíme, jste přímo ve středu daného okamžiku. Vážně nemusíte moc zapojovat představivost. V jedné chvíli jsme měli asi sto komparzistů, spousta z nich byli skvělí kaskadéři, takže jsme do toho světa naprosto zapadli.

Věděl jste o té době něco?

Tohle není zrovna období, o kterém bych moc věděl. Byl jsem trochu naštvaný, protože Vikingové vypadají mnohem lépe než Sasové, a to o tolik, až jsme si jako saští herci mysleli, že je to nefér. Mají super účes, vyholený po stranách, a spoustu úžasných tetování a jistý druh severského šarmu, kdežto my jsme byli jen nudní Sasové.

Co jste vy a další saští herci nosili za oblečení?

Pevné spratkové kalhoty, nějaké vysoké boty, koženou tuniku, spodní tuniku a látkovou vnější tuniku. Do boje jsme nosili drátěnou košili. Naštěstí to je dětská drátěná košile, což znamená, že není pravá a je velmi lehká. Mám přilbu, která je trochu odlišná od těch, kterou nosí všichni ostatní, takže myslím, že mě asi měla odlišovat jako krále, ale kromě toho jsme všichni nosili skoro to samé.

Zdá se vám ten příběh reálný?

U jakéhokoliv historického díla je velmi jednoduché sklouznout ke karikatuře. Myslím, že to je na stylu režírování Nicka Murphyho úžasné, jak se něčemu takovému dokáže vyhnout. Je to velmi novátorské a vůbec to není, jako bychom jen napodobovali nějaký další středověký krvavý thriller.

Co jste se naučil o středověku a předtím jste nevěděl?

Myslím, že asi všechno! Ale to je zase úžasné na tom, že jste hercem a máte možnost být zasvěcený do nových věcí. Pro mě to bylo opravdu jen úvodní zasvěcení, protože jsem v seriálu jen na chvíli, ale je hezké se dostat do naprosto neznámého světa.

Jaká byla vaše prvotní reakce na scénář?

Podle mě je scénář skvěle napsaný a nezapadá do stereotypu o Sasech a Vikinzích. Připadlo mi, že je to velmi neotřelé, zajímavé a vzrušující a naplněné všemi druhy politiky.

Jaké jste dostali rady ohledně jazyka a přízvuků?

Poradili nám, abychom s přízvukem zacházeli přirozeně a volně a nepřicházeli s nějakými předem připravenými nápady, jak tehdy asi mluvili.

Co byste vyzdvihl jako nejlepší?

Ta bitva byla vážně něco. Byly to úžasné záběry. Nacházeli jsme se v nádherné přírodě jen kousek za Budapeští a celá ta záležitost byla vážně velká zábava.

Zdroj: Darcylicious.com

Co zatím říkáte na Poslední království? Budete seriál i nadále sledovat, nebo to byla vaše poslední návštěva? Jak asi obstojí v napěchované podzimní sezóně?