Co jste si mohli odnést z první řady The Leftovers?

První řada seriálu The Leftovers nám vzhledem ke své rozporuplnosti každému dala něco jiného a všichni jsme si z ní odnesli různé pocity a dojmy. Na webu WatchingTheLef­tovers.com se objevilo poměrně zajímavé shrnutí dojmů jednoho ze sledujících, které si přeložené dnes můžete přečíst i vy u nás na Edně.

Dvě procenta jsou hodně lidí
Seriál začíná překvapujícím poznáním, že zmizení dvou procent světové populace je významné… a ne jen nějakou kapkou v moři. Je to více než 140 miliónů lidí a ačkoli 98 procent lidské populace zůstává, těžko byste hledali někoho, kdo touto událostí nebyl ovlivněn. Důvod, proč mě to zaujalo je ten, že dennodenně slyšíme statistiky o procentech lidí, jež byli diagnostikováni s nemocemi, stali se oběťmi násilných trestných činů, jsou prodáváni do sexuálního otroctví nebo podobné hrůzy a často na nás závažnost těchto situací dělá výrazný dojem. Tím, že líčí svět, jaký by byl, kdyby dvě procenta světové populace podlehly této záhadné události, se seriálu The Leftovers daří vykreslit živý obraz toho, jak jsou skutečné duše zastoupeny i ve zdánlivě nepatrném množství.

Nikdy se nepřidávejte ke skupině, která si říká Vína Přeživších
Ač Vina Přeživších zní tak, že by to mohl být název emo hudební skupiny nebo povrchního kultovního kostela někde u cesty, moje rada zní: Utíkejte! Ve vší vážnosti, Vina Přeživších reprezentuje velmi reálné zoufalství, se kterým lidé často bojují, jež je přivádí k hledání smyslu u institucí hnaných vinou a utrpením. Zas a znovu se zdá být jediným účelem Viny Přeživších oživovat a připomínat ostatním jednu z největších hrůz v dějinách lidstva. Je to ubohý zvládací mechanismus, který vytváří modlu z bolesti, místo aby se s ní snažil bojovat a pohnout se dál. Je snadné dívat se na jednání otravného (a často bezcitného) kultu, ale pravda je, že všichni můžeme spadnout do pasti viny a sebenenávisti, která nás nechá lapené v netečnosti, když čelíme okolnostem, které se zdají být příliš velké, aby se daly snést – i když to děláme s mnohem menší teatrálností.

Nemusíte chápat, co se děje, abyste ocenili skvělou šou
Od samého počátku byli Damon Lindelof a Tom Perrotta upřímní v tom, že The Leftovers jsou seriál, který se zajímá o prozkoumávání toho, jak se postavy vyrovnávají s žalem, ne zodpovídáním velkých otázek nebo hledáním pravdy ohledně velkých otázek týkajících se této záhady. Abychom byli spravedliví, s odpověďmi byli mnohem velkorysejší (zatímco přirozeně dodávali další otázky), než jsem čekal. I když diváci skončili zmatení, The Leftovers uspěli v tom, že byli abnormálně poutaví. I když jste nerozmněli tomu, co Patti motivuje, nebo zda Kevin ve skutečnosti byl či nebyl blázen, nebo co se ve skutečnosti dělo v Jilliině náladové dospívající mysli, nebo obecně to, co se v tomto světě dělo během této někdy velmi šílené série, nebylo možné nenechat se vtáhnout a nenechat se pohnout výkony a jemnou krásou této agónie.

Pomsta je špatnou motivací
Stejně jako Vina Přeživších odhaluje, že pomsta je šíleným motivátorem, reverend Matt Jamison byl skvělým případem, proč pomsta může být stejně nebezpečná. Byl to muž odhodlaný pomluvit tolik zmizelých, kolik dokáže, protože podle všeho byl naštvaný, že Náhlé vytržení způsobilo autonehodu, po které jeho žena zůstala ochrnutá. Ačkoli upřednostnil falešnou spravedlnost, je zřejmé, že tento pastor zapomněl na milost a místo toho nechal hněv řídit své činy. Nedokázal snést, že se zmizelými se jednalo jako se svatými, když věděl, že to není pravda a věděl, že jeden z těch nejvíc opěvovaných, soudce, byl zodpovědný za stav jeho ženy. Během řady událostí došel k odhalení toho, jak pomýlená jeho pomsta je, přeorientoval své usilí na snahu oslovit nové společenské vyděděnce, Vinu Přeživších. Matt není průměrným pastorem a používá taktiky, které by mnozí nemuseli schvalovat, ale v jeho očích nyní vidíte radost, když se snaží milovat a sloužit těm nesympatickým bez ohledu na to, jak beznadějní se zdají nebo jak krutí jsou v odpovědi na jeho snahu.

Když čelíte nevyslovitelnému žalu, neznamená to, že si nemůžete zachovat svou psychiku
Jen to říkám. V nedeli sedím před televizí, jím nezdravé svačinky, které bych vůbec jíst neměl, natož v tak pozdní hodinu a na obrazovce sleduju toho chlápka, díky kterému se cítím méněcenně. Ten chlápek se stále vyrovnává s dopadem celosvětového masového zmizení, bojuje se ztrátou celé své rodiny a ze všech sil se snaží udržet pořádek ve městě, které se zbláznilo a přesto je stále chlap. Mluvím o Kevinovi. Jak stíhá chodit do posilky? Jen tak konstatuju, že by to mohlo některým divákům způsobit komplexy.

Bůh je všude a nikde
Je příznačné, že ve finále The Leftovers Kevin četl z Knihy Jób, obzvlášť kapitolu 23, kde je „Když půjdu na východ, není tam. Když půjdu na západ, nenajdu ho. Když má práci na severu, neuvidím ho. Když se otočí na jih, ani ho nezahlédnu.“ V The Leftovers je řada postav jako Jób, zoufale hledají otázky čelíce obrovské ztrátě a utrpení. Celým seriálem se proplétá duchovnost, která indikuje sílu v práci, ale také zde je předtucha pocitu osamělosti a opuštěnosti.V každé existencionální krizi musíme zápolit s osobností Boha a tím, zda se rozhodneme, že existuje jako božstvo nebo že naděje je prostě v nalezení našeho cíle, kterým se většinou nevyhnutelně stane hledání pravdy, které odhalí, že odpovědi jsou prostě větší než my. Job 23 končí tím, jak Job popisuje sám sebe jako vyděšeného z podstaty Boha a postavy z The Leftovers se s tím mohou ztotožňovat. Vyděšení z představy, že je Bůh opustil, nebo vůbec neexistoval. Nebo ještě hůře, že tu je a tento žal dovolil.

Všichni jsou skeptiky
Často zapomínáme, že bez ohledu na naše vyznání nebo jeho nedostatek, všichni v něco věříme. Reverend Matt věří v Boha a jeho skepticismus se zdá býti obrácený ne k Bohu samotnému, ale k jeho vlastnímu pochopení jeho Pána a toho, jaký záměr pro něj Bůh v tomto novém světě má. Svatý Wayne je muž, který věří, že je jakýmsi zachráncem, ale v posledních chvílích svého života odhaluje své pochybnosti Kevinovi. Někdy se prezentujeme, že jsme si velmi jistí svými silami a schopnostmi – Svatý Wayne víc než většina ostatních – a přesto, ve chvílích zranitelnosti odhalíme, že někdy máme pocit, že to, jak se prezentujeme, je jen fasáda. Nakonec, často jsme skeptičtí ohledně našeho nedostatku víry. Když Matt požádá Kevina, aby četl z písma, než Patti pohřbí, protestuje, protože říká, že nevěří. Přesto když čte slova z Bible nahlas, je jimi pohnut a v tu chvíli zjevně zpochybňuje své závěry ohledně Boha a, podle mého pochopení této scény, se cítí velmi jako Job zoufale hledající spojení se svým stvořitelem. Ponaučení z příběhu je, že bez ohledu na to, jak silně věříte tomu, čemu věříte, je vaší povinností si čas od času dopřát trochu skepticismu… a nejste v tom sami.

Nora Durstová je boží
Je toto životní lekce, která bude mít dopad na náš denní život? Ne, ale Nora si zaslouží zvláštní uznání. Postříká Vinu Přeživších zahradní hadicí, je schopná se rozvést se svým podvádějícím manželem tím nejúžasnějším způsobem, jaký si lze představit a parádně ustojí, když ji vyslýchá dospívající dcera jejího přítele. Nora byla trvale fascinující, když překlenula propast mezi tragicky zničenou a nečekaně zábavnou, její ostrý vtip a omamná hloubka pozvedává každou scénu, ve které je. Zásluhy patří její představenkyni Carrie Coon, které, jak se zdá, začal fandit celý internet.

Vždy kupujte značkové
Dobře, ne vždycky musíte kupovat značkové věci. Byl jsem vychován celkem skromně, nosil poděděné neznačkové tenisky a v ledničce měl obyčejnou sodovku, ale jsou věci, u kterých nemůžete dělat kompromisy. Repliky zesnulých přátel a členů rodiny jsou jednou z těch věcí. Připadá mi, že Vina Přeživších se neznepokojovala snahou dodat městu to nejlepší, když je terorizovali tím, že do domů a zařízení zasažených Náhlým Vytržením dali repliky. Neobtěžovali se pořídit Milované, nejdůvěryhodnější značku živých replik zmizelých členů rodiny. Místo toho se mi zdá, že použili pofidérní společnost, která dodává těla tak morbidní a děsivá, že jsem se modlil, aby mě nestrašili ve snech. Představte si, kdybyste sešli dolů a našli je sedět u stolu.

Buďte vděční za ty, jež máte, dokud jsou stále zde
Kevin je komplexní postava a říct, že jeho jediným problémem před zmizením bylo to, že dostatečně nedoceňoval svou rodinu, by bylo zjednodušením. (Přinejmenším se zdá, že má deprese.) Přesto, byl konfrontován odvěkým dilematem – dosáhl amerického snu, má překrásný dům a báječnou rodinu… ale stále touží po něčem víc. Nyní, po Náhlém Vytržení má dceru, která s ním sotva promluví, ženu, která nemluví vůbec a syna, který mu nezavolá zpět. Je to alarmující zjištění, že je tak snadné brát lidi za samozřejmost, dokud tu jsou, dožadujíce se něčeho lepšího, jako by jejich láska nestačila. Kevin se chtěl dostat pryč, Nora chtěla práci, kde by aspoň na pár hodin denně mohla předstírat, že není matkou a oba skončili osamělejší, než by je kdy napadlo. Nechci předvídat nikde v naší budoucnosti Náhlé Vytržení, ale život je šílená věc plná neočekávaných zvratů a někdy vás nespravedlivě okrade o lidi, které milujete. Pokud vás sledování The Leftovers nesblížilo s vašimi partnery / dětmi / přáteli / milovanými, tak nevím, co by to dokázalo. Kevin si rozhodně uvědomil, že se mýlil a že byl oklamán svými vlastními touhami, takže týden az týdnem bojuje, aby zachránil svou rodinu. Je jedním z těch šťastných – a jako tolik z nás má příležitost milovat a ocenit někoho, koho jsme brali za samozřejmost, dokud ještě máme šanci.

Pokud jste vydrželi a dočetli až sem, dovolte mi se optat: Jaké dojmy zanechali The Leftovers ve vás?