The Musketeers(Tři Mušketýři)

České hlášky z epizody 1x02 Sleight of Hand

1. Mušketýři dávají D'Artagnanovi rady před soubojem.

Aramis: Jakou zásadní věc si musíš uvědomit v souboji?
D'Artagnan: Čest?
Porthos: (Dá D'Artagnanovi pohlavek.) Nenechat se zabít, ne? Kousání, kopání, strkání – to všechno můžeš.
D'Artagnan: Byl jsem vychován, abych bojoval jako džentlmen.
Aramis: Byl jsi vychován zemřít mladý?

D'Artagnan: (Při souboji kopne svého soupeře do rozkroku.)
Porthos: Ten tah jsem ho naučil já.

2. Kardinálova garda honí D'Artagnana.

Athos: Nic víc pro něj udělat nemůžeme.
Porthos: Nechat se zatknout nemá smysl.
Aramis: Heslo mušketýrů zná. „Každý sám za sebe.“ (Utečou.)

3. Kapitán Treville nadává mušketýrům za to, že nechali zavřít D'Artagnana do vězení.

Aramis: Nelíbí se mi to. Neoblíbený jsem ještě nikdy předtím nebyl.
Porthos: Zkus si se mnou někdy vyměnit místo.
Aramis: Ale ty jsi na to zvyklý. Já jsem spíš typ romantického hrdiny.

4. Kapitán Treville si svolá mušketýry do své kanceláře.

Kapitán Treville: D'Artagnana zavřeli dnes v deset hodin ráno do Chatelet. Čeká na popravu, pokud ho Jeho Veličenstvo neomilostní. (Chvilka ticha.) Gratuluju. Přesvědčili jste mě, i když jsem věděl, že to celé byla jen šaráda.
Aramis: Určitě jsme oklamali i zbytek mužů. Nenávidí nás.
Porthos: Myslí si, že jsme zradili našeho přítele. Je mi z toho špatně.

5. Porthos mluví o D'Artagnanovi a jeho úkolu.

Pothos: No, já si myslím, že to zvládne. A lidi umím posoudit docela dobře.
Aramis: (Zasměje se.) Ty soudíš lidi hrozně, a to zejména, když jsi střízlivý.

6. D'Artagnan dostane ve vězení jídlo.

D'Artagnan: Ehm… Co je to?
Žalářník: Skopový guláš.
D'Artagnan: Skopové je ze zvířete, které dělá „béé“ a má na sobě vlnu.

7. Bonacieux přinese Trevillovi látku na plášť a zmíní se o D'Artagnanovi.

Bonacieux: Nebyl jsem převapen, když jsem slyšel o D'Artagnanovo zatčení. Vždy na mě působil jako kriminální typ.
Kapitán Treville: Opravdu?
Bonacieux: Ano, doufám, že ho pověsí. I když za to budu trpět i já sám. Pořád mi dluží měsíční nájemné.
Kapitán Treville: Vaše vlastní obět ve jménu spravedlnosti vás šlechtí, pane. (Zabouchne před ním dveře.)

8. Mušketýři potkají na své základně čekající Constance.

Aramis: Krásné ráno, Madam Bonacieux.
Constance: Pochybuji, že je stejně tak krásné i z Chateletského vězení.
Athos: Slyšela jste do D'Artagnanovi?
Porthos: Víte, takovéhle příběhy mohou být přehnané.
Constance: Opravdu?
Porthos: Mm.
Constance: Bylo mi řečeno, že jste ho přivedli do nebezpečí, a pak ho opustili.
Porthos: Tak to je asi pravda.
Constance: Je to váš přítel. Co s tím budete dělat?
Aramis: Vycházíme spolu dobře, ale přátelé tak úplně nejsme.

Constance: (Dá Aramisovi facku.) Věřil vám!

Aramis: Bože, tohle na ženách miluju.
Porthos: Co? Vášeň?
Aramis: Násilí.

9. Milady se baví s Kardinálem o D'Artagnanovi.

Milady: D'Artagnanova smrt by byla zbytečná.
Kardinál: Nejsem tu kvůli vašim romantickým rozmarům.
Milady: Romance s tím nemá nic společného. Nastražila jsem perfektní past. Měl by být mrtvý, ale není. To ho dělá jedinečným. S takovýmto mužem něco udělat můžu.
Kardinál: Proč by vám měl ještě věřit?
Milady: Protože už teď je do mě napůl zamilovaný.
Kardinál: (Úsměvně.) Nechala jste ho s krvavou dýkou v ruce, poslala pod oprátku. Jaký druh idiota by to mohl přehlédnout?

10. Kriminálník Vadim se snaží dostat pravdu z D'Artagnana.

Vadim: Budeme hrát malou hru… zjistit pravdu. Jeden po druhém ti budu usekávat prsty, dokud se nepřiznáš, že jsi špeh.
D'Artagnan: A co když nejsem?
Vadim: Pak budu pokračovat na prstech na nohou. Ale budeš naživu.

11. Vadim uklidňuje D'Artagnana před jeho podivným přítelem Felixem.

Vadim: Našeho Felixe si nevšímej. I ryba má větší mozek.

12. Aramis a Porthos čekají na příchod Královny Anny.

Porthos: Z mého pohledu je to tak, že jsi jí zachránil život a ona je ti pravděpodobně vděčná.
Aramis: Ale tomu nebezpečí jsme ji nejprve vystavili my, takže nás možná nechá zbičovat.
Porthos: Na to jsem nepomyslel. Oh, teď jsi mě teda znepokojil.

Královna Anna: (Přijde k mušketýrům.) Pan Aramis. Nejstatečnější ze všech králových mušketýrů.
Aramis: Pouze mezi nejstatečnějšími, Vaše Veličenstvo.
Královna Anna: Možná by nám váš přítel mohl poskytnou na chvíli soukromí.

Královna Anna: (O Aramisovo zranění.) Bolí to?
Aramis: Oh, vůbec ne. No, možná to… trochu bolí.
Královna Anna: Ubohý, statečný Aramisi.
Porthos: (Z povzdálí kroutí hlavou…)

Porthos: Víš, že jsi na ni zíral?
Aramis: Co, zíral? Je to velmi atraktivní žena.
Porthos: Není to jen žena, Je to královna. Nebo už jsi zapomněl na Adel Bessette?
Aramis: Adel dala přednost Kardinálovi. Odjela z Paříže.
Porthos: Fajn, ale pro dobro nás všech se poohlížej u sobě rovných.

13. D'Artagnan sleduje Vadima, který vejde do domu neznámé ženy.

D'Artagnan: (Zastaví kolemjdoucího.) Víte, kdo bydlí v tomto domě?
Kolemjdoucí: Suzette Pinault. Tady v okolí zná Suzette každý. (Zasměje se a poplácá D'Artagnana po ramenou.)
Felix: (Načapá D'Artagnana a míří na něj pistolí.) Pět sekund, abys vysvětlil, co tu děláš, než ti vystřelím mozek do další ulice.
D'Artagnan: Šel jsem navštívit svoji milenku.
Felix: Dokaž to.

D'Artagnan: (Improvizuje u domu Constance.) To je ona.
Felix: Jak mám vědět, že ses s ní vůbec někdy setkal?
D'Artagnan: (Přijde ke Constance a políbí ji.) Pššt. Jsme sledováni. Pro pána, polibte mě zpět, aby to vypadalo dobře.
Constance: Děláte z toho zvyk.
D'Artagnan: Věřte mi, nedělal bych to, kdybych nemusel.
Constance: To je lichotivé! A žádné jazýčky.

14. Mušketýři probírají u uražené Constance doma Vadimovo plán.

Constance: Řekli mi o tom souboji a o vašem uvěznění, že to všechno byla jen přetvářka.
Aramis: Docela dobré, to musíte uznat. (Dostane facku od Constance.)
Porthos: (Začne se smát.)
Aramis: Za co to bylo tentokrát?
Constance: Nechali jste mě myslet si to nejhorší. Nejdřív jsem si myslela, že jste odsouzený muž, pak uprchlík a teď… tohle! Kolik způsobů, jak se nechat zabít můžou muži vymyslet? (Odejde…)

Aramis: Myslím, že se jí líbíš.

Constance: (Vyprovodí D'Artagnana.) Pokud by jste slyšel o někom, kdo by chtěl pokoj, budu ráda, když mi dáte vědět. Můj manžel potřebuje peníze. Není snadné najít slušné nájemníky. Každou chvíli někdo zemře při soubojích, nebo se dostane do Chatelet, nebo ho někdo zavraždí, je to vážně nepříjemné. Samozřejmě, že mám méně vaření a uklízení. Ve skutečnosti si přeji, aby nájemníci umírali častěji, abych mohla mít jednodušší život.
D'Artagnan: (Políbí jí ruku.)

15. Milady zachrání D'Artagnana před Kardinálovo gardou.

D'Artagnan: Ty! Kdo jsi?
Milady: Tvůj anděl strážný.

16. Athos a Aramis jsou na návštěvě u Suzette.

Suzette: Takhle blízko u mušketýrů jsem oblečená ještě nikdy nebyla. Musím mít potíže.
Athos: (O Vadimovi.) Byli jste milenci?
Suzette: Oh, vy jste ale ostrý. (Otočí se na Aramise.) Už vám někdo řekl, že máte krásné oči?
Aramis: Zrovna dnes ráno to Kapitán zmínil.
Athos: Když nám neřeknete pravdu, můžeme vás nechat zbičovat.
Suzette: Obvykle je to obráceně, ale v případě, že dostanu peníze…

Athos a Aramis: (Odchází…)
Suzette: (Na Aramise.) Až budete chtít někdy přeleštit meč, krasavče, dejte mi vědět.

17. Kardinál a mušketýři se snaží přesvědčit Krále, aby se kvůli jeho bezpečnosti nezůčastnil Velikonoční mše.

Král Ludvík: Můj otec se veřejným povinnostem nikdy nevyhýbal, bez ohledu na hrozby na jeho život.
Kardinál: Váš otec byl také zavražděn. Držet se dál je věc selského rozumu.
Král Ludvík: Selský rozum je pro sedláky, ne pro Krále.
Kardinál: (Po odchodu Krále.) To jsem asi neodhadl.
Kapitán Treville: To asi ne.

18. Porthos se tajně připlíží za Aramise a namíří na něj zbraň.

Aramis: Opatrně. Ani ty bys odtud neminul.

19. D'Artagnan se probudí svázaný u sudů se střelným prachem.

Vadim: Doufal jsem, že se probudíš. Nechtěl bych, aby sis nechal ujít zlatý hřeb naší krátké známosti.

20. Felix si chce podat Vadima za to, že ho oklamal.

Felix: V těch bombách nebyl střelný prach. Zradil si nás.
Vadim: Tobě to nikdy moc nepálilo, že ne, Felixi? (Bodne ho nožem.) Ale nakonec ti to přeci jen došlo.

21. Mušketýři se v tunelu konečně potkají s D'Artagnanem.

Athos: Takže, jsi naživu?
D'Artagnan: Myslím, že ano.

22. D'Artagnan se za všechno omlouvá Constance.

Constance: Můj život byl velmi poklidný, než jste sem přišel, pane.
D'Artagnan: Omlouvám se. Musí vám to chybět.
Constance: Ne, ani na sekundu.

Budeme rádi, když nám do komentářů opět napíšete výběr těch nejpovedenějších hlášek z druhého dílu :)!

Foto: BBC