Recenze druhé řady seriálu Zaklínač

Recenze druhé řady seriálu Zaklínač

18.12.2021 15:00


Když dochází k adaptování knižní látky, musí vždycky čtenář počítat s tím, že dojde k nějakým změnám. U seriálu Zaklínač je tomu taktéž tak. Tvůrci se tentokrát rozhodli, že děj výrazně upraví a přidají si do něj vlastní dějové linky. A jak se jim to povedlo? To si přečtete v naší recenzi.


Po dvou letech jsme se konečně dočkali druhé řady seriálu Zaklínač, který volně adaptuje fantasy ságu Andrzeje Sapkowského. Tvůrci se tentokrát (ne)poučili ze svých chyb, kdy jim bylo fanoušky mnoho věcí vytknuto a konečně tak třeba sledujeme lineární příběh, byť z různých úhlů pohledů, jako jsme u jiných seriálů zvyklí. Už jen za tento samotný krok tvůrce oceňujeme, protože koukat na seriál, ve kterém nejsou ani dvě nýbrž tři časové roviny, bylo pro některé diváky trochu chaotické.

Pochválit musíme i změny, kterých se dočkaly brnění Nilfgaarďanů. Design sice můžeme opět označit za pochybný a v reálu nefunkční, ale působí přeci jenom trochu lépe než onen želví krunýř, který válečníci nosili předtím. Kde však udělali tvůrci pořádný krok vedle, je zřejmá snaha přidat do seriálu více prvků ze slovanského folkloru. Místo toho, abychom se dočkali kvalitnější adaptace populárního díla, nám tak tvůrci naservírovali nové dějové linie, ve kterých se navíc objevují tvorové jako černobog (v původním folkloru bůh) nebo ježibaba z chaloupky na kuří nožce, aby si mohli tvůrci odškrtnout, že na nás Slovany nezapomněli.

Sjednocení časů seriálu prospělo. Výcvik Ciri je navíc zpracován perfektně.

Druhá řada obecně chvílemi působí, jako kdyby tvůrci knihu rozstříhali na kousky, ty náhodně v osekané podobě poskládali a přidali do toho své nové příběhové linky. Jednu z nich jsme již naznačili a týká se ježibaby/démonky. K ní se v rámci příběhu dostanou Yennefer, Fringilla a nově uvedená Francesca Findabair. Ježibaba jim slíbí, že jim splní přání, ale to se jim samozřejmě vymstí. Tvůrci navíc zřejmě chtěli dát druhé sérii hlavního záporáka, tak přišili právě s tímhle. Nepovedlo se.

Další velkou změnou je přidání lešijky, která ohrožuje okolí Kaer Morhen. Lešijka navíc pomocí své moci promění zaklínače Eskela na dalšího lešije a hrdinové jsou nuceni jej zabít. Už jen tento krok musí rozzuřit mnoho fanoušků, protože zaklínačská parta patří obecně mezi populární postavy. Lambert byl na druhou stranu ale zpracován velmi dobře a pochválit musíme i obsazení Vesemira, u kterého jsou však pochybné změny v charakteru jeho postavy. Rozhodně to tak není ten tatíček Vesemir, kterého známe.

Lešij sice patří mezi oblíbené herní nepřátele, ale zde příběh rapidně narušuje.

Z nových postav lze vypíchnout ještě Sigismunda Dijkstru, který skutečně odpovídá popisu sympatického avšak neustále kalkulujícího parchanta, jehož známe z knih. Podivná je zde však práce s čarodějkou Filippou, kdy opět tvůrce napadlo, že by z její soví přeměny mohli pro seriál udělat zajímavý zvrat. Postava jako taková se objeví až v poslední epizodě a my jinak sledujeme akorát sovu, která má tak nějak pracovat právě pro Dijkstru. Z něčeho, co knihy odhalily vlastně téměř okamžitě, se tak stává velký zvrat a zápletka s Emhyrem coby otcem Ciri je nám vyzrazena naopak již několik knih dopředu.

První díl nám jinak přináší adaptaci povídky Zrnko pravdy, ve které se Geralt setkává se zakletým Nivellenem. Byť si tvůrci pohráli s chronologií, podařilo se jim povídku zadaptovat obstojně a Ciri tak v příběhů dává taktéž smysl. Vyznění možná tvůrci pozměnili, ale tak tomu bylo i v první řadě, kdy jsme kolikrát také měli z příběhu pouze vzatou kostru. Kaer Morhen jinak má tu správnou atmosféru a celý výcvik Ciri patří k tomu nejlepšímu, co může druhá řada nabídnout.

Obsazení Dijkstry se tvůrcům vydařilo.

Co nás určitě zklamalo, je absence Shani. Oxenfurtskou dějovou linku tvůrci kompletně změnili, Yarpena a jeho partu vidíme až v závěru a svatyni Melitelé tu máme taktéž poskrovnu. Důležité ale je, že tu máme Yennefer, která pro účely příběhu ztratila svou moc, novou dějovou linku s elfy a více Istredda, Fringilly a Cahira. Poslední jmenovaný je nyní sympatičtější než v první sérii, ale pořád jsme zvědaví, jakým dějovým obloukem dojdou tvůrci k tomu, aby z něj udělali toho knižního hrdinu bojujícího za ochranu Ciri. Rience pak svých kvalit také nedosáhl. Jeho uvedení naznačilo, že by mohlo jít i o zajímavého padoucha, ale nakonec to sklouzlo k tuctovosti.

Změn se tak děj dočkal opravdu hodně. Máme tu jednu zadaptovanou povídku, kterou tvůrci naroubovali hned na začátek, zcela přeskládanou a přepsanou knihu Krev elfů a také několik postav, jež se mají objevit až v knihách následujících, což by zase až tak moc nevadilo. Souboje jsou tentokrát celkem nudné, hudba je nevýrazná a drží si úroveň první série a easter eggy odkazující na herní sérii jsou sice milým zpestřením, ale rozhodně nevyhání hodnocení nahoru. Pokud máte ale rádi nenáročnou fantasy zábavu a nevadí vám, že uvidíte zaklínače používající v boji běžně sekery, můžeme vám seriál doporučit. Pro knižní a vlastně i herní fanoušky je však tento seriál velký výsměch, který má s předlohou společný možná tak název.

Hodnocení 50 %

Foto: Netflix


Jít na The Witcher | Jít na Edna


Chceš taky něco napsat? Registruj se nebo se přihlaš!