Recenze filmu Dark Phoenix: X-Meni se loučí nicneříkajícím snímkem bez špetky emocí

Simon Kinberg si pro nás připravil závěrečný díl ze ságy X-Menů. Snímek, který se několikrát přetáčel, neuspěl u testovacího publika, navíc vznikal v době odkupu studia Fox a ještě k tomu měl Kevin Feige připomínky ke scénáři. To nemohlo dopadnout dobře. A také nedopadlo.

Série filmů o X-Menech si prošla v posledních letech zajímavým obdobím. Lepší filmy střídaly ty horší a prakticky se nedá říci, že by studio dlouhodobě generovalo snímky s kvalitním scénářem. Sem tam se něco povedlo, pak přišel zase čistý průměr, ale nutno podotknout, že nyní možná dorazil ten vůbec nejslabší film o mutantech, který je zároveň označovaný jako ten poslední a rozlučkový.

Do režisérského křesla zasedl Simon Kinberg, který trochu nepochopitelně dostal důvěru studia, i když nikdy nic nenatočil. Nemá za sebou ani žádný hudební videoklip či reklamu, přesto mu studio věřilo dostatečně na to, aby mu svěřilo vysokorozpočtový blockbuster. Simon Kinberg se také dlouhodobě stará o kontinuitu světa X-Menů, kde bohužel taktéž dlouhodobě selhává. Celý svět mutantů má snad už více nesrovnalostí, rozdílností a nelogičností, než bychom sami dokázali napočítat. Dá se říci, že s každým novým filmem je tu více a více nesrovnalostí.

Přesto má série své kouzlo, a když se člověk dokáže oprostit od určité kontinuity, vždy jsme dostali v podstatě v rámci možností kvalitní film. Máme tady sice pár přešlapů jako jsou první dva sólové filmy s Wolverinem či stále nedávná Apokalypsa, která z hlediska scénáře neměla co nabídnout, ale pořád se jednalo o slušně natočené a řemeslně zvládnuté dílo Bryana Singera.

O čem ovšem mluvit u Dark Phoenix? No, tady je to o dost těžší. Začneme tím pozitivním. Kinberg není vůbec špatný u akčních scén. Tým X-Menů vůbec poprvé působí jako tým, jeho členové si pomáhají a při misích různě kombinují své schopnosti. To vidíme v sérii poprvé a jedná se o příjemnou inovaci. Na pozadí příběhu je nastíněno hned několik zajímavých dějových linek, které ale bohužel nejsou dotaženy do úctyhodného konce.

Řeč je například o slabé spolupráci mezi Xavierem a vládou USA, v ústředním příběhu také máme vztah Jean a Cyclopse i to, jak Magneto založil svou vlastní kolonii mutantů daleko od lidského světa apod. Dobrých nápadů je ve filmu opravdu dost, problém je ten, že je ve výsledku nikdo neumí přetavit v něco kloudnějšího, smysluplnějšího. Prakticky každý dialog je osekán na kost, řekne se jen to nutné, kdy se ještě recyklují klasické (a již nudné) věty superhrdinů, a posléze se jde hned rychle dál.

Což je samozřejmě škoda. Kinberg nemá vůbec špatné nápady, jen je nedokázal všechny ukočírovat a naservírovat je divákovi na zlatém podnose. Chtěl ve filmu prodat vše, ale zároveň jsme nedostali ani A, ani B. Práce s postavami (a v podstatě i s herci) je naprosto mizerná. Není žádným tajemstvím, že postavy zde umírají ve velkém, ale vše je natočené tak mdle, bez hudby, bez dialogů, že z vás Kinberg nedokáže dostat žádné emoce či snad slzy, i když umírají postavy, ke kterým máte vřelý vztah z předchozích fil­mů.

Kinberg si neví rady se vztahy všech svých ústředních postav. Magnetův a Xavierův vztah jde úplně do kopru, samostatnou linku zde má i Xavier, kde můžeme hovořit o tom, že Kinberg snad naprosto zničil jeho charakter z předchozích filmů. Prozkoumání velikosti jeho ega je určitě zajímavé téma, ale Kinberg vše jen naznačí a příběh je vyprávěn tak pofiderně, že bohužel i samotný Profesor X přestane bavit.

Vztah Jean a Cyclpse, kolem kterého se mělo ve filmu vše točit, je taktéž nulový. O Mystique a Beastovi škoda mluvit. Samotná Jean, které je věnován celý film, je bohužel další nevyužitou postavou, která vše ničí po vzoru Posledního vzdoru (od kterého se mimochodem chtěli tvůrci distancovat). Vůbec jsme se Jean nedostali pod kůži, nepochopili její psychické problémy a trable, které Kinberg sliboval v rozhovorech před premiérou. Na začátku filmu mu to tak nějak šlo, ale druhá polovina snímku a (zvlášť) závěr je již jedná velká křeč a utrpení nejen pro diváka.

Samotné finále, které se mimochodem přetáčelo, je bohužel slabým odvarem všech ostatních bitek z jiných filmů. A co se stane po závěrečné akci? Dočkáme se snad jedné scény a jde se hurá na titulky. Žádné velké loučení se nekoná, skoro to i vypadá, jakoby tvůrci v závěru zrychlili, aby to měli již za sebou, protože už předem věděli, že celý tento film je jeden velký průšvih.

Nechtělo se mi věřit, že Dark Phoenix dopadne tak špatně, ale ono se to opravdu stalo. Jde o regulérní béčko, které se dá přirovnat k těm horším komiksovým filmům z poslední doby (řeč je především o Justice League a Venomovi). U tohoto filmu bychom se dobře bavili před dvaceti lety, dnes už to bohužel nestačí. Ta zkratkovitost, ten nezájem o postavy, ta absence emocí zkrátka filmu značně škodí.

Film Poslední vzdor, který mimochodem taktéž čerpal inspiraci z komiksové série Dark Phoenix, nesklidil dobré recenze, nicméně si troufám tvrdit, že šlo ve všech směrech o lepší film. Pamatujete si alespoň tu památnou scénu, kdy jde Wolverine v závěru zapíchnout svou milovanou Jean a ta ho prosí, ať to udělá? To je rozhodně velká scéna. Schválně si počkejte na film Dark Phoenix, jak se podobně (ale naprosto jinak, tiše a bez emocí) vypořádá s obdobnou scénou.

Na filmy od Marvel Studios se občas nadává, že jsou stále stejné jako přes kopírák. Ale má to jednu výhodu – víte, co od nich čekat. Ty filmy mají příběh, pobaví vás a jsou víceméně logické a směřují od kroku A k bodu B a občas se dočkáme i nějakého překvapení. Je to ovšem jako návštěva McDonald's, víte, co čekat, a to také dostanete. Od X-Menů čekáte něco jiného, protože vám všichni vtloukají do hlavy, jak jsou jejich filmy jiné.

A ony jsou. Jen jsou šíleně slabé. Po Apocalypse přišla bohužel ještě větší rána, kdy studio nechalo režírovat břídila, který již několik let vykazuje nestabilní výkony. A to, že se Kinberg stará o kontinuitu příběhu a následně v závěru filmu popře i svůj konec z Budoucí minulosti? To už je pouze detail, který asi nikoho zajímat nebude, protože tento film se bohužel nepovedl.

Hans Zimmer se jako skladatel snaží a vymyslel pár zajímavých motivů (zde si ale nebudeme nic nalhávat, tu největší formu si také nepřinesl). Problém je ten, že Hans nemá prakticky kdy ty motivy hrát. Když někdo zemře, scéna střídá scénu a ani Zimmer nemůže diváky nijak očarovat, protože nemá jak. Když mu Kinberg nenatočil materiál, těžko bude Zimmer skládat hudbu k černé obrazovce.

Je až smutné, že se povedlo dostat do filmu takové hvězdy, když jim vypršely smlouvy z minula. Kdy se vám zase povede získat pro komiksový film Jamese McAvoye, Jennifer Lawrence, Michaela Fassbendera, Nicholase Houlta či Jessicu Chastain? Zřejmě už nikdy. Kinberg měl to štěstí, ale bohužel se svým hloupým scénářem a naprostou neschopností pracovat s herci nedokázal vyplodit dobrý film. Mrzí mě to neskutečně, ale toto se vážně nepovedlo. X-Meni se loučí v tichosti a bez emocí. To si tato série nezasloužila.

Hodnocení: 45%