Potopený bůh

Potopený bůh

15.8.2015 18:00


Železní na Železných ostrovech vyznávají jednoho z nejdrsnějších bohů – Potopeného boha (v originále Drowned God), který si nebere servítky. Jedná se o jedno z mála náboženství, co přežilo invazi Andalů.


Uctívání Potopeného boha, Toho, jenž přebývá pod vlnami, je monolatristické náboženství, kdy se věří v existenci více bohů, ale uctívá se pouze jeden z nich. Je vyznáváno na Železných ostrovech, vedle Severu jediné oblasti Západozemí, která nepodlehla snahám Andalů o konverzi k víře v Sedm.

Na rozdíl od Severu, jehož staří bohové pouze mění podobu obřadů a posvátných míst a do ostatních aspektů žití příliš nezasahují, má však Potopený bůh na železné obrovský vliv. Je totiž poměrně krutý a reprezentuje starý způsob života, jenž zahrnuje agresivitu a pirátství. A protože železní, muži ze Železných ostrovů, věří, že to on přinesl plamen z moře a vytvořil je k tomu, aby napadali ostatní, znásilňovali a drancovali pevninu, věrně ho následují.

Proto v potyčkách s nimi nejde jen o zneškodnění nepřátel nebo radost ze zabíjení, ale vnímají zabití protivníka v bitvě jako zbožný akt. Zároveň je zabití prvního nepřítele jakási zkouška dospělosti a mužnosti, a pokud si chtějí opatřit šperky nebo jiné drahé věci, uznávají pouze platbu železnou cenou, tedy uzmutí násilím.

Nejde jen ale o ospravedlňování násilí, které vede železné k uctívání Potopeného boha. Mají kolem něj vytvořený celý náboženský systém, jenž berou velmi vážně. Věří, že Potopený bůh žijící v podmořských síních je v nekonečném sporu s Bouřlivým bohem ze zámku na obloze. Tento spor má pak probíhat snahou Bouřlivého boha posílat bouře a potápět lodě železných, čehož se ale příliš neobávají, protože když se utopí v moři, mají být přijati v božích síních na hostině Potopeného boha a věčně být obsluhováni krásnými mořskými pannami.

S tím souvisí i rituál křtění dětí i dospělých, kdy jsou železní buď ponořeni do moře nebo poléváni mořskou vodou za slov „Co je mrtvé, nemůže nikdy zemřít, ale povstane znovu, tvrdší a silnější.“ (viděli jsme u Theona Greyjoye po návratu na Železné ostrovy), rituál obětování nepřátel utopením či trest smrti utopením – odsouzenec je přivázán v leže ke kůlům na pláži a ponechán přílivu. Ty, až na obětování nepřátel během bitev, pak provádí kněží nazývaní potopení muži, nejoddanější vyznavači v rouchách zelené, šedé a modré barvy, jež prošli i druhým, vážným utopením, kdy byli vzkříšeni na prahu smrti. Zajímavostí u nich je, že nesmí prolévat krev železných, což je také jedním z důvodů, proč popravy probíhají utopením.

Všechno zmíněné se ale týká právě pouze mužů. Zatímco Sedm nebo R'hllor má i kněžky a ženám nepřisuzuje tak výrazně odlišný úděl, Potopený bůh umožňuje kněžství i velení lodím, nájezdy a zabíjení pouze mužům. Jen drsná Yara Greyjoy (v knize Aša Greyjoy) se svou oddanou posádkou je výjimkou, ale i tak musí pracovat velmi tvrdě a neustále dokazovat, že si své místo zaslouží.

Ostatní jsou pak buď kamenné nebo solné ženy – kamenné zrozené na ostrovech, solné většinou jako milenky unesené z pevniny. Podobně jako ostatní náboženství v Západozemí už ale zapovídá incest, vraždu rodinného příslušníka nebo plození bastardů a vyznává zákony pohostinnosti.

Poněkud neortodoxnější je snad ještě vyobrazování boha – často jsou za sochy Potopeného boha považovány třeba i jen kusy naplaveného dřeva připomínající humanoidní tvar, nebo sestavy z naplavenin upravené do podoby člověka se zdviženou paží. A podobně je vyobrazen i v Domě černé a bílé v Braavosu, neboť i on je podle Mužů bez tváře jednou z tváří boha smrti.

Foto: HBO


Jít na Game of Thrones | Jít na Edna


Chceš taky něco napsat? Registruj se nebo se přihlaš!