Dark

Jaké obtíže musel štáb překonávat při tvorbě alternativního světa?

Zabralo dvě série, než se tvůrcům povedlo dostatečně prozkoumat všechny potřebné časové roviny, jimiž postavy proplouvají, a ujistit se, že jejich představení druhého světa precizně zapadne do uspokojujícího závěru. Jak se budoval alternativní svět, vám prozradí Jantje Friese a Baran bo Odar.

Připadalo vám při sledování třetí série náročné zorientovat se v chaotickém střetu nepřeberného množství paralelních časů, realit a dvou světů? To všechno zahýbalo nejen celým kontinuem Darku, ale převážně hlavami samotných protagonistů a celého štábu. Zprvu docházelo mezi jednotlivými epizodami k časovým skokům v omezeném rozsahu, z nichž můžeme jmenovat cestování časem s 33letým odstupem. Cestování časem se dařilo všem jakžtakž pochopit, nad rodinnými variacemi a vzájemnými vztahy divák jen mávl rukou, ale ve třetím cyklu přišlo něco rozsáhlého, o co se nikdo nepokusil na malém seriálovém poli. Tvůrci nám představili alternativní svět (Evin svět, chcete-li dle správné windenské terminologie) a postavy nám začaly proklouzávat jak časem, tak i prostorem.

Svět, do něhož se Jonas nikdy nenarodil, ale v jeho kůži se nyní probouzí Martha, je ponořený do husté chladné mlhy a zároveň je doslova zrcadlově nastaven Jonasově světu, co se týče prostředí a postav. Také zde dochází ke objevování turistických časových stezek, ke ztrátám na životech, k apokalyptickému výbuchu a k záhadným zmizením dětí. Druhá realita je velmi podobná té Jonasově, jen si v ní některé postavy prohodily role. Ukázkovým příkladem jsou Franziska a Elisabeth, kterak si mezi sebou vyměnily němotu.

Ještě než se rozběhly kamery, se herci s celým konceptem druhého světa necítili zadobře. „Už jen to, jak na sobě měla žlutou pláštěnku na kostýmové zkoušce, mě zaskočilo. Zároveň z toho znejistila i Lisa (představitelka Marthy), protože ta pláštěnka k postavě Jonase prostě neodmyslitelně patří. Když ji v tom uviděl chodit sám Louis (představitel Jonase), okamžitě vykřikl, že to je jeho bunda, ať mu ji vrátí,“ vtipkoval režisér Baran bo Odar v rozhovoru pro zahraniční portál IndieWire.

Na počátku celého projektu se dlouho nevědělo, jestli by nápad s druhým světem padl divákům do chuti. Bývalo to mohlo být docela jinak, kdyby si Jantje Friese správně nerozvrhla příběh. Při nastínění se těžko odhadovalo, zda by nápad přetrval. Když se vracela k dopisování dialogů, všimla si, že zapracování multireality do první, ba druhé série by nikoho tolik neohromilo a divákům by celý ambiciózní plán přišel zbytečně matoucí. Lidé za obrazovkami museli prvně pořádně prozkoumat postavy a celkového ducha Windenu a zorientovat se na cestách časem. Hlava scenáristické kuchyně se proto rozhodla vyprávět příběh neuceleně, koneckonců to je pro skákání z minulosti do budoucnosti adekvátní a ikonické.

„Chtěli jsme představit alternativní svět už v druhé sezóně. Tak jsme to původně plánovali. Když jsme se dostali k realizaci seznamu všech plánů pro druhou sérii, udělali jsme krok zpět. Přišlo nám lepší do druhé série zakomponovat více skrytých odpovědí, než publikum mást samými otázkami. Bylo připraveno tolik odboček a různých rozkouskovaných příběhových linií, ale dlouho jsme nevěděli, v jakém pořadí je máme do hlavní dějové větve poskládat. Jak sami víte, naše příběhová linie neteče z bodu A do bodu B. My v příběhu skáčeme tam a zpátky, máme plno odboček, křižovatek, a to bylo z hlediska strukturní narativní dimenze kámen úrazu, protože nevíme, kdy je správný čas odhalit danou klíčovou informaci. Někdy jsme si to při hrubém rozvrhování uvědomili, ale častokrát jsme před uzávěrkou spoustu věcí měnili,“ prozradila Jantje Friese.

Kam se celý alternativní svět nevešel, tam přibyly skryté odkazy, které si divácké oko mělo hlídat a pečlivě zaznamenávat. Tím máme na mysli stránku z knihy, již našli v Tannhausově krámku s hodinami Elisabeth s Peterem. „Některým se podařilo vyřešit hádanky, které jsme schovali do prvních dvou kapitol. Ty byly v podobě obrázků a maleb. Existence druhého světa je několikrát ukázána v knize, kterou si četla malá Elisabeth. Na obrázku se nachází tři světy. Adam duje na jeden svět a Eva zase na druhý. Uprostřed zase můžete vidět svět původní. Tento odkaz není schovaný jen v té knize, ale také v různých dialozích. Určitě si toho všimnete při opětovném sledování, a toho jsme se také snažili docílit, aby se divák k příběhu kvůli něčemu vracel,“ poznamenala Friese. Tato malba je jejímu srdci natolik blízká, že si obrázek z knihy nechali s manželem zarámovat a po skončení natáčení si jej pověsili do své pracovny v Berlíně (vidno na fotografii, kde se scenáristé ze všech koutů světa sešli kvůli připravovanému projektu 1899).

Na obraz se dívá také mladý Hanno v prostorách Sic Mundu.

Pro představení druhého světa bylo důležité nějakým způsobem si pojistit, aby se diváci při sledování vyznali, kde se postavy zrovna nachází. Nestačilo se spolehnout na změnu formátu obrazu, kolorování a nemizící mlhu a námrazu. Jelikož alternativní svět příběhově reflektuje ten Jonasův, Odar ve spolupráci s kameramanem Nikolausem Summererem se rozhodli natáčet „zrcadlově“, aby i prostředí druhého světa bylo jakousi zrcadlovou kopií toho Jonasova.

„Na kameře jsme vytvořili zrcadlový obraz a za speciálních podmínek jsme natáčeli scény z alternativního světa, kde všechno muselo být zrcadlově otočené. Pokud se schody táhly zleva doprava, v druhém světě to muselo být naopak. Pokud dveře byly na levé straně, v druhém světě byly na pravé straně. To samé muselo platit i pro rekvizity. Písmenka na knihách a na plakátech musely být převráceny, a to by nás stálo hodně práce. Navíc by bylo finančně a časově náročné přestavovat nábytek ve studiu. Už tak jsme si kvůli některým záběrům nechali dovést auta z Anglie, kde mají volant obráceně. Celé jsme to vyřešili právě otočením obrazu, jinak bychom se z toho zbláznili,“ zmínil Odar v rozhovoru pro časopis Hollywood Reporter.

Chladící věže, stromy a silnice jsou obráceně (pro porovnání).

I herci se museli přizpůsobit kameře. „Herci se museli pohybovat jako jejich zrcadlový odraz. Takže když byl někdo pravák, museli svou ruku přeorientovat na levou. Mám rád výzvy a jsem jim otevřený, protože se i na place dokážu začít nudit. Tohle bylo něco, co mě neskutečně nadchlo a bavilo. Ze začátku jsme každého pořád upozorňovali, ale jakmile si na to herci zvykli, taky je to začalo bavit. Zkuste si sami otevírat dveře jinou rukou, než jste zvyklí. Několikrát se nám i stalo, že herci podali úžasný výkon a pak to pokazili, protože zapomněli, že používají jinou ruku. Všichni jsme se tomu zasmáli a plní energie jeli dál,“ dopověděl režisér všech šestadvaceti epizod.

Foto: Netflix

Sdílejte:

QR kód

Sdílet

Kindle