Lost(Ztraceni)

Rozhovor s Joshem

Tohle je Judy. Judy, tohle je Josh Holloway.

Judy: Ahoj!

Josh: Ahoj, jak se máš?

Judy: Fajn. Co ty?

Josh: Dobrý. Daří se mi. Co ty dneska?

Judy: Všechno je v pořádku. Konečně je krásný pátek po tolika deštivých dnech.

Josh: Odkud jsi? Slyším tvůj jižanský přízvuk.

Judy: Severní Karolína.

Josh: Oooh! Já jsem z Georgia.

Judy: Já vím. Viděla jsem to v tvém životopise, a říkala jsem si, „Hej, snad se nebude smát mýmu akcentu.„

Josh: Určitě ne, vlastně je to pěkné.

Judy: Před pár týdny, jsem dělala rozhovor s jedním Britem a první co řekl, hned po tom, co jsme byli představeni, bylo, „Odkud jsi? Ten přízvuk je úžasný.„

Josh: Nebyl to Dominic Monaghan (Charlie z Lost)?

Judy: Ne, ještě jsem nedělala interview s nikým ze seriálu. Tohle byl Callum Blue ze seriálu Dead Like Me.

Josh: Oh, jasně, jo, už vím, OK.

Judy: No a tak jsem mu řekla, že tím přízvukem budu mluvit, jen pokud si on nechá ten svůj.

Josh: Přesně. Tohle bylo z hlediska hraní docela výjimečné, protože jsem mohl používat svůj přirozený akcent a nemusel jsem ho měnit.

Judy: Ano, važím si toho, když nechávají herce mluvit jejich přirozenými akcenty a je alespoň slyšet jak jsou lidé z různých zemí.

Josh: Jo tak nějak. TV má tendence každého nacpat do TV prototypu.

Judy: Snaží se všechny homogenizovat.

Josh: Přesně. Pěkný výraz. Judy: Chtěla jsem se tě zeptat na pár otázek ohledně Lost, ale taky se chci zeptat na pár věcí ohledně tvé kariéry. Viděla jsem jen pilot, a to mě opravdu hodně zaujalo. Vypadá to jako film.

Josh: Bezva. To bylo naším cílem.

Judy: Sawyer se zdá být hodně podezřívavý a docela nepřátelský.

Josh: Přesně tak.

Judy: Až se otiskne tento článek, bude se vysílat pátá epizoda. Kdy se dozvíme, co se skrývá za tím jeho protivným postojem?

Josh: Měli byste to zjistit v sedmé epizodě. Včera jsem akorát dostal scénář, a sám jsem v šoku. Jo, sedmá epizoda bude právě jeho flashback.

Judy: OK. Nebudu se tě na to ptát, protože je mi jasné, že o tom nesmíš mluvit.

Josh: Správně, nemůžu, ale dozvíme se, co je zač ten jeho dopis.

Judy: Takže jsi jedním z lidí co má nějaké tajemství?

Josh: Ano, mám. Je to sranda protože na začátku pilotu, strašně se mi líbí jak tohle dělaji, J.J. Abrams a Damon (Lindelof) přišli za mnou do mého přívěsu, zrovna pršelo a říkají mi, „Tohle je v tom dopise. Nesmíš to nikomu říct.„ A ty na to reaguješ, „Oh, ježiš, tím se všechno mění!„ Tohle oni prostě dělaji. Přijdou a dají ti malou idicii. Musíme znát nějaký základ, takže jsem to nemohl říct nikomu jinému z herců.

Judy: Myslíte, že to udělali proto, aby jste nic dopředu nemohl prozradit?

Josh: Samozřejmě. Stejně tak si myslím, že vědí, že tyhle okamžiky jsou zvláštní právě proto, že jsou bezprostřední. Když začneme jako normální lidé všechny tyhle věci rozlouskávat, začneme vytvářet nápady a teorie a ty nejsou pro herecký výkon nic dobrého, protože to člověk měl vlastně prožít. Takže je důležité, aby za námi občas přišli a něco nám naznačili, a právě to dá ten správný podtón hereckému výkonu, ale zase vám nedají moc času, abyste nad tím dlouho dumali. Jen to tak trochu o tom, to prozkoumat a vžít se do toho. Boom. Zbožňuju to, jak tohle dělají. Například, monstrum, vůbec nevím, co to je. Pořád to ještě nevím. Neřekli nám to ještě. Což samozřejmě dokresluje náš herecký výkon. Nikdo z nás neví, co to skutečně je, takže je to vlastně strach z neznáma, víte, právě to, že víme, že tam něco je. Přesně takhle to má fungovat a mě se to líbí. Ale okolo páté epizody mě fakt nebudete mít rádi. (směje se.)

Judy: Bude z vás zloun?

Josh: Jo. Nakonec to bude chlápek, kterýho budete milovat tak, že ho budete až nenávidět. Ale hezký na tom je, že je vždycky něco, co vám to vynahradí. Ví sám, že je špatný, v čemž je ta pointa. Může to na lidi hrát, a pak přijde moment, kdy do něj vidíte. Takže je fajn, že prostě tušíte, že za tím ještě něco bude.

Judy: Hrajete rád takovéto silné postavy, ne žádné nemastné neslané?

Josh: Miluju to, protože to je součástí každého z nás, že něco skrýváme nebo nedáváme najevo, což není správné. Není to společností uznávané, ale každý to zná. Neříkáme vždy všechno naplno. Jsem z jihu, ty jsi taky z jihu, ale sama víš, že se o tom moc nezmiňujeme. Takže pro mě je to něco. Žiju s tím sám v sobě a nejsem zvyklý to nějak ventilovat. Takže mám toho hodně čeho můžu využít. Mám na tohle hodně střeliva, a je to hodně osvobozující, když dostanete možnost, jako umělec to ze sebe dostat ven, vypustit to, člověk si to všechno může na vlastní kůžu zažít. Je to trochu nepohodlné a na druhou stranu osovobozující. Je to nepříjemné. Být z jihu a být tím chlápkem, jakým jsem celý život, žil jsem spíš tu světlejší stranu života. Hodně umělců si to vychutnává. Není to pro mě přirozené, takže je to pro mě objevování něčeho nového, být toho schopný a najít sám sebe, dostal jsem scénář, a říkám si, „Oh, ne, on je ještě horší. Oh, ne.„ Chcete, aby se polepšil, že? Chci, aby se napravil, a to prostě není přirozenost této postavy. A to je právě těžké akceptovat, protože část mě by to chtěla, aby byl trochu milejší. A scénáristi pak na to, „Ne, ne, ne, to přijde samo.„ A vy říkáte, „OK, OK.„ Snažíte se o to, „Můžu jí tady pomoct? Můžu udělat tohle?„ A oni zase „Ne, ale časem ano.„ Takže já na to, „Wow. OK.„

Judy: Co mi můžete říct o tom, co se stalo ve druhé až čtvrté epizodě ve vztahu k Sawyerovi? Vím, že nemůžete prozradit nic do budoucna, ale stejně než tohle vyjde, tak se bude vysílat pátá epizoda, řeknete nám co se stalo od druhého dílu do teď?

Josh: No tak jdeme na to. Bude to dost tvrdý, protože jsem ten nejhorší, protože mám postoj, „Jo, stalo se to, no tak se to stalo.„ Nemilosrdně všechny utvrzuje v tom, jaký je. Jsou určité věci, které dělá, a ty samozřejmě dopadají na všechny ostatní postavy, ale jemu je to fuk. Vždycky udělá něco, co ho činí nepostradatelným. Lidé ho potřebují. Takže si sám vytváří tyhle situace a potřeby, aby ho lidé vyhledávali. Není to zrovna milý způsob. To je nesporné. Je hodně nezvladatelný a připravuje se na přežití. Přežívá, a myslí že bude jedním z těch, kdo opustí tento ostrov. V těchto epizodách, se na to tak nějak připravuje. Vzhledem k tomu, že většina lidí si tam navzájem opravdu pomáhá se s tím vším vypořádat, snaží si navzájem pomoci přežít, tak moje postava je prostě sólo. Nezajímá ho, co děláte, nezajímá ho těhotná dívka, nebo kdokoliv, jen pokud z toho pro něj neplyne nějaký profit.

Judy: Dozvíme se, proč Waltův pes nepřišel hned za ostatními a místo toho se toulal po lesích?

Josh: Nemyslím si. Nakonec se najde a je spolu s ostatními. Je s nimi častěji, ale oni tomu zprvu nepřikládají význam. Až později. Oh, ten příběh je fakt zajímavý. Teď je to hodně zajímavý. V pilotu museli hodně vysvětlovat, a dávat dohromady celý příběh, pak ta havárie a to všechno. Kolem páté epizody, se opravdu ponoříte do každé postavy a co se s těmi lidmi děje, jaké vztahy a spojenectví mezi nimi vznikají a také, jak to co dělají, dopadá na ostatní, na jiné skupiny a jak na sebe působí navzájem. Tyto flashbacky tomu taky hodně napomáhají. Což byla opravdu úžasná dynamika, kterou tomu mohli dodat.

Judy: Ano, ty flashbacky miluju. Byla jsem tak hrozně překvapená, když jsem se dozvěděla, že právě Kate byla ten dotyčný člověk s želízky.

Josh: Jo, a to nám ještě stále neřekli proč.

Judy: Pátá epizoda a vy pořád nevíte proč?

Josh: Ne, víte, vrací se do minulosti, ale to je právě nádhera těchle scénáristů. Dají vám jen tolik informací, abyste do toho mohli trochu nahlédnout, ale jakmile se začnete ptát na víc, tak odejdou.

Judy: Jasně.

Josh: A toho samozřejmě využívají, přímo v dějové linii, která jede. Takže jsou schopni tohohle využít a jít tak hlouběji a hlouběji do jednotlivých postav prostřednictívm každého flashbacku. Vytvoří nějakou situaci, která vám něco vysvětlí, podá vám nějaké odpovědi, ale zároveň vytvoří několik dalších. Moje postava vás v sedmé epizodě, pokud ho tedy nenechají umřít, rozhodně dostane do pozice, „Oh, OK.„ Nebudete mi chtít odpustit úplně, ale ale začnete si všímat menšího napravení a nějakých jeho možností. Jak mi to jde? Nemlžím moc?

Judy: To je dobré. Pokud si někdo přečte tento článek a dozví se co říkáme i to co neříkáme, třeba mu to bude připadat natolik poutavé, že seriál začne sledovat . Vím, že je tam 48 přeživších, ale je nemožné, aby se vypořádali s takovým množstvím postav, nebo ano?

Josh: Ne. Jsou tam, ale tak nějak jsou pouze na pozadí. Potloukají se kolem. My toho máme hodně na práci, musíme přežít. Musíme udělat tohle a zase támhleto, je tam tahle hlavní skupina, takže ten zbytek nevidíte, neznáte jejich tváře, ale jsou tam. No, ale postupně se projeví ostrov a však víte.

Judy: Myslela jsem si, že se obsazení trochu zúží díky těm tajemným tvorům.

Josh: Oh, jasně, a to je právě ta krása na točení filmů. Vypadá to, že je tam kupa lidí, i když tam vlastně tolik lidí není. Na to se odvolávají. Taky se tu a tam zaměří na někoho jiného a dají jim tam o něco větší prostor, takže se tam občas objeví nějaká guest star, ne jen ty flashbacky. Spíše ale budou lidi ubývat, než že by se z nich stávali hlavní postavy. Pamatuješ na Star Trek? Jsou na tak velké lodi a je tam tolik lidí, že? Ale vy vidíte jen je, možná jsou na nějaké misi nebo je někdo z nich mrtvý. Tak nějak to funguje. Takhle s nimi asi budou pracovat a to je zase to, co dodává celé show takovou sílu. Je tam tolik lidí, všichni jsou otrhaní a snaží se přežít. Mít ty lidi kolem, to jim prospívá .

Judy: Jedna z mnoha věcí, kterých jsem si v pilotu všimla, bylo, že se nikdo nějak nesnažil to tam zorganizovat. Jako jestli je třeba v letadle nějaké jídlo, které by se dalo zužitkovat? Kromě toho Korejského muže, který obstaral té těhotné ženě nějakého korýše a Boone, který jedl nějakou tyčinku, nebylo vidět nikoho, kdo by se nějak staral o jídlo nebo nějaký přístřešek, nebo mít někoho, kdo to obejde a zkontroluje všechny zraněné. To mě trochu zarazilo. To proto, že tam budou tak dlouho?

Josh: Ano. Přesně tak. Musíte si uvědomit, že každá epizoda odpovídá dni možná dvoum. Takže těch prvních pár epizod, mají nějaké jídlo z letadla a toho velkýho chlápka Hurleyho… (teď jsem ho prerušila)

Judy: Já ho zbožňuju!

Josh: Já ho zbožňuju! Je prostě skvělý. Viděla jsi jednohodinový pilot, nebo ten dvouhodinový?

Judy: Viděla jsem ten dvouhodinový, ten který končí tím, jak zastřelíš ledního medvěda a Charlie řekne, „Lidi, kde to jsme?„

Josh: Jasně. Viděla jsi ten celý dvouhodinový. To je v podstatě první den a půl, první dva dny, co tam byli. V dalším díle, se to ještě myslím tak neprojevilo, ale kolem čtvrtého dílu už ano. Lidi se chopí organizace, hlavně co se týče vody, ta je nejpředněšjší. Dochází jídlo a dochází voda. Tohle všechno máme a tímpádem vznikaji otázky typu, „Kdo má jídlo? Kdo má vodu?„ To má dopad i na mou postavu a na všechny další. Kdo to má? Takže se začnou rýsovat spojenci. Nechci prozradit moc, ale něco se stane. Protože když se vrátíme, nechceme zbytku lidí říct, co se děje, protože nechceme vzbudit paniku.

Judy: Takže tajíte to o ledním medvědovi?

Josh: Správně.

Judy: A co to vysílání, co jste zachytili od ženy, která je tam už 16 let? O tom jim řeknete?

Josh: Nevím, jestli tohle můžu prozradit. Jde o to, že stále chceme v lidech udržet tu naději, že nás přijdou zachránit, i když jsme zachytili to nouzové volání, stále nevíme všechno. Stále máme všichni naději, že nás zachrání. Tak je to účelné, a jakmile je to účelné, všechno to změní. Má to určitý dopad na všechny lidi, a taky na další a další lidi, na každého to účinkuje jinak. Všechno má svůj účel. Jak už jsem řekl, v pilotu vám musí říct příběh. No a teď se to všechno zamotává, jak se budě rozvíjet děj. Jo, jsou tam věci jako, „Proč se tam tohle nějak neprojevuje?„ A scénáristé na to, „Jen chvíli vydrž. Tohle je TV. Musíš to pochopit. Tohle není dvouhodinový film a konec.„ Takže věci se nám odhalí a ano, možná by se lidé v jiných situacích chovali jinak. A možná taky ne. O tohle nám právě jde. Chceme, aby se všichni ptali na ty otázky, „Proč neudělají tohle?„ Což znamená, že si představujete sami sebe na jejich místě a děláte co je podle vás správné. O tohle jim přesně jde. Chceme, aby si všichni tyhle otázky pokládali. Co kdyby jste uvízli na ostrově? Co byste dělali?

Judy: Myslím, že lidé jsou na to zvyklý už ze sledování Survivor. Nejsem zrovna velký fanda reality show, takže jsem viděla opravdu jen útržky. Spíš mě zajímá tohle, než nějaké falešné reality show.

Josh: No, to je právě na tom to zvláštní. Vlastně děláme něco, co je předepsané, což je dost, však víte, víme co se děje, ačkoliv, musíme žít život a smrt jako umění. U nás je to právě v sázce, kdežto u nich je to „Dostanu ten cheeseburger co přinese? Nebo vyhraju souboj o imuntu a budu si moct dát Coca-Colu?„ Nemáme tam nikoho, kdo by nám přinesl cheeseburger. Jo to celé o životu a smrti; sázky jsou zde mnohem vyšší. Ačkoliv to není realita, kdežto v reality show je v sázce mnohem méně ale je to reálné. Je to zajímvé. Samozřejmě je to něco jiného, když člověk ví, že pro ně někdo přijde a zachrání je, nebo že víte, že můžete zavolat a říct, „Víte co, končím.„ Lidé reagují různě, protože jsou v sázce různé věci.

Judy: Co se týče vaší kariéry, podle životopisu co nám zaslali, jste si vypěstoval vášeň k filmům už v raném věku. Myslíte, že šlo o to, že když jste byl mladší, tak jste toužil po hraní nebo prostě jen po tom, abyste byl ve filmu?

Josh: Bylo to prostě tak. Hlavně šlo o to, že jsem byl zvyklý na filmy jako samozřejmě kdokoliv jiný, něco jako způsob někam utéct, „Páni, to bych chtěl dělat.„ Když jsem vyrůstal, vždycky jsem záviděl lidem co říkali, „Chci udělat tohle se svým životem. Chci být doktorem. Chci být návrhářka.„ Já to nikdy nevěděl, protože jsem vždycky chtěl dělat všechno. Chtěl jsem být pilotem. Chtěl jsem být tajným agentem. Chtěl jsem být hasičem, doktorem a tak. Takže jsem to vztáhl k filmu a všemu kolem, takže jsem, „Páni, to je pro mě skvělá práce, protože nevím co bych chtěl dělat. Chci to zkusit všechno.„ Zkusil jsem si na vlastní kůžu, jaké to je být psychopatem, což není nic moc, nebo kovbojem, nebo být prostě nějakou zvláštní postavou. Tohle mi prostě sedí. Pasuje to k mé osobnosti. Je to tak trochu jiná osoba. Mám tři braty a všichni rozumí počítačům. Jsou to takoví intelektuálové. Moje matka by mi zapaltila čtvrťák za každou stránku knihy co bych si přečetl a já si nevidělal ani padesát centů. Prostě to nešlo. Teď jsem se do čtení zamiloval, protože hodně cestuji. Ale jako díte jsem se neuměl soustředit. Vždycky to byly sporty, veškeré venkovní aktivity. Jsem spíše emipirický člověk. Vyhovuje mi to.

Judy: Stále jsem velký sportovec nebo ne?

Josh: Oh, rozhodně. Jen to teď musím trochu krotit. Nemůžu si teď dovolit moc třeba riskovat na kole, je to nebezpečné a úraz by znamenal náhradu.

Judy: A vy máte smlouvu.

Josh: Mám smlouvu. Takže producenti, „Už žádný kreace na kole.„ A já na to, "Gaa, OK.„ Stále jezdím na snowboardu. Stále hraju basketball, fotbal, všechno s balónem mi docela jde. To je moje blouznění a vždycky to tak bylo.

Judy: Ve tvém životopise jsem si všimla něčeho jako Doktor Benny. Nic mi to neříká. To je film nebo seriál?

Josh: To je film. Byl to nezávislý film. Natočil jsem jich sedm nezávislých, protože nezávislý trh býval dříve mnohem lepší, jenže jenom předtím, než začali všechny hvězdy natáčet nezávislé filmy. Jako začínající herec začínáte právě s tímhle. Je to mnohem těžší dostat se do nezávislého filmu, ale tak jsem začínal. Tady se právě nezávislé filmy dostávají do problémů. Příběhy jsou skvělé; jsou skvěle natočené a všechno, ale častokrát můžete říct, že výsledek za moc nestojí. Neumějí to. Můžou to prodat do televize a udělat z toho televizní film, ale hodně nezávislých umělců, když točí svůj první film, tak ho berou jako jejich dítě a nechtějí se ho vzdát. Takže to skončí tak, že ho nikdy neuvidíte, protože oni chtějí, aby to bylo teatrální nebo nic, dostane se to hodně blízko a pak to prostě zmizí. Takže jsem jich natočil sedm. Dva z nich to dotáhli alespoň do televize. Cold Heart s Natassja Kinski vysílalo HBO, Showtime, a tak. The Sabretooth dával Sci Fi Channel, ale těch dalších 5 filmů se někam ztratilo, ovšem aspoň mám nějakou zkušenost, jak se točí a tak. Je to něco jako tréninkové pole, tyhle nezávislé filmy.

Judy: Jak jste se dozvěděl o této roli v Lost?

Josh: Bylo to dost divoký. Posledních sedm let, jsem nic pořádnýho neměl, takže jsem chodil na konkurzy, někdy jsem jich měl i pět za týden. Cítíte se pak na konci týdne jako schizofrenik. Už ani nevím kdo jsem. Takže jsem se objevil v jedné nové show s názvem My Roommate„s a Big Fat Slut.

Judy: Panejo!

Josh: Já vím. Pro televizi! Jsem si říkal, „To si děláte srandu?„ Myslel jsem, že změnili název. Ani nevím, jestli se to vysílalo. Zrovna jsem natáčel a má přítelkyně mi zavolala, „Hej, zrovna jsem dostala fax, a zní to fakt zajímavě.„ Bylo to na další den ráno. Je deset hodin v noci a já jsem pořád na place. Řekl jsem, „Pošli mi to sem,„ takže mi to poslala do produkční kanceláře. Deset hodin večer. Tak jsem si to prošel a byl tam 38 větný monolog. Ten chlap je asi z Buffalo a já jsem z Georgie. Takže bylo jasný, že tam bude změna akcentu. Takže jsem čekal než půjdu na plac na další záběr, ale pořád mi to šrotovalo v hlavě. Jsem na place, a snažím se soustředit na dialog. Ráno jsem se probudil a říkám si, „Kruci, já to přece jenom zkusím,„ víte. Neměl jsem ani čas o tom nějak přemýšlet nebo zkoušet. Věděl jsem, že to je důležité, tak jsem se snažil to naučit. A samozřejmě to nešlo, protože to zabralo alespoň minutu, takový monolog. Takže jsem byl uprostřed a nic. Kopl jsem do židle přes celou místnost a začal znova. A to pro tu postavu naprosto sedělo. Všichni byli u vytržení, „Páni, ten chlap má vztek v sobě. To je perfektní.„ Takže to bylo samé, „OK, to je skvělý.„ A já na to, „Omlouvám se. Tohle jsem dostal v 10:30 včera v noci.„ A oni, „Ne, bylo to perfektní.„ Takže den na to, nebo to bylo ještě den potom? Jeden den uplynul a já jsem dělal zkoušky, takže to bylo v kapse. Tak jsem udělal nějaké zkoušky pro Disney, pak jsem prošel i přes ABC. Takže to byla docela chumelenice. Byl jsem z toho úplně boom, boom, boom. Takže tak to asi bylo! Vzali mě! Nemůžu tomu uvěřit!

Judy: Nechali vám nakonec váš původní akcent, váš přirozený hlas.

Josh: Ano, to jsem taky netušil. Neměl jsem dost času naučit se akcent používaný v Buffalo za pouhý jeden den, takže jsem to ani nezkoušel. A pak jsem šel točit pilot, a celou dobu jsem ten akcent nepoužíval, protože mi řekli „S tím si nelam hlavu.„ Tak jsem řekl, „OK, je to televize, jen prostě nesmím být jižan. Musím být normální.„ Takže na tom dělám. Najímám si učitele na dialekt a tak. Takže jsem točil pilot a hned první den tam byla scéna, kdy jsem točil s J.J. Abramsem, přišel za mou a říká, „Je to dobrý, ale zdá se, jako by ses snažil mluvit bez akcentu.„ A já na to, „No právě o to se snažím.„ Dal mi naprostou svobodu. Řekl, „Ne, ne, ne.„ Řekl jsem „No, ten chlápek je z New Yorku.„ A on řekl „Ne, ne, to bylo předtím, než jsme přijali tebe. Teď je všechno jinak. Chceme abys byl sám sebou. Nech tomu volný průběh.„ A já na to, „To si děláte srandu ne?„ Tohle jsem nikdy neslyšel, za celých sedm let co jsem byl v LA, víte. Takže tohle mě opravdu uvolnilo, bylo to ohromné. Teď píšou, a vlastně se tomu přizpůsobují. Vlastně to už píšou v dialektu.

Judy: Takže odkud jste? Odkud pochází Sawyer?

Josh: Nejsem si jistý. To mi ještě ani neřekli. Doposud to bylo prezentované jako že z New Orleans, takže z jihu. Neřekli, jestli jsem nebo nejsem z New Orleans.

Judy: OK.

Josh: Musí být z jihu. Tam se všechno událo. Takže je očividně z jihu. Neřekli mi přesně odkud jsem, takže pro mě za mě, já jsem z Georgie.

Judy: OK. No, takže to pro vás nemusí psát v dialektu. Prostě to přečtete tak jak jste zvyklý.

Josh: Přesně. Vlastně to znáte stejně tak dobře jako já, pokud někdo píše jižanský dialog, hned poznáte, pokud to nepíše někdo z Jihu, protože to prostě pos*** tak, že by to tak člověk nikdy sám neřekl. Tak bych to prostě neřekl. A v tomhle jsou hodně svobodomyslní. Proto je miluju. Takže proto můžu říct, že pracuju se skutečnými umělci. Nejsou ničím vázáni. Mají své nápady a myšlenky, ale chtějí vás do toho zapojit. Takže když řeknu, „Ne, tohle slovo není to pravé„ nebo „tohle se mi moc nezdá, uděláme to jinak,„ tak jsou tomu plně otevřeni. Takže, si to člověk vlastně dělá po svým, a oni mi to schvalují, což je skvělé.

Judy: Říkal jste, že vaše přítelkyně dostala fax. Jakto, že dostala zprávu o tomhle konkurzu?

Josh: Bylo to na mém faxu. Přišlo to jen přes fax. Byla v kanceláři a dělala nějaké papírování a tak a „Oh, co to je?„ Je skvělá v tom, jak mi pomáhá tohle všechno zorganizovat a připravit. Takže si řekla, že tenhle stojí za to mi poslat a ne čekat až se dostanu domů a ještě abych se stresoval tím, že je to 38 větný monolog, a nemám na to ani čas. Takže asi tak. Byla to prostě šance.

Judy: To je perfektní! Máme z toho radost a jaký to bude mít dopad na vaši kariéru ? Tohle bude váš první seriál ne?

Josh: Ano. Je to hodně zvláštní, protože nad tím uvažuju, ale pořád mi to připadá neskutečné. Dělám tohle už víc jak sedm let. Prostě jsem se jen tak prokousával a snažil jsem se prosadit jako umělec. Pro mě je to stále jen práce. Dostanu scénáře a to je celé. Ani moc nepřemýšlím nad tím, jaké to bude. Je to pořád stejné. Jsme pořád na Hawaii, takže jsme přestěhovaní. Pracujeme každý den, hodiny a hodiny, a ještě to ani není odvysílané, takže my vlastně ani nevíme, jestli se to uchytí. Takže jsem tomu teprve začal přicházet na chuť, jako tyhle rozhovory a to všechno kolem, podepsal jsem nějaké autogramy, takže jsem z toho ještě takový rozpačitý, ale rozechvívá mě to. A jsem na to připravený. Mimochodem, jsem hodně uzavřená osoba. Mám spíš rád volnost a nemám rád tuny lidí, houfy a houfy a tak. Ne že by mi to vadilo, ale nevyhledávám to zrovna. Takže myslím, že tím přestěhováním na Hawaii, se to zjednodušilo, protože když jsem natáčel přímo tady v LA a byl jsem tady pořád, bylo pořád kolem hrozně moc lidí, však to znáte, a pořád věděli co se děje. Nevím jaké to bude. Vím, že je ta práce skvělá a stejně tak ABC a Disney a bude to mít skvělou odezvu. A taky tu přirozenost role. Je to skvělá role, jako ve filmu, jak ukázat lidem, že umím dělat různé věci. Nejsem jen malá, bezvýznamná postava. Je důležitá, což je dobré. Myslím, že se tím hodně změní. Naštěstí a naneštěstí, mě lidé neberou jako charakterového her­ce.

Judy: Budete oponentem pro NBC Hawaii. Záleží na tom?

Josh: Myslím, že jde o úplně jiné publikum. Přeju jim hodně štěstí, ale současně také ne, protože jsme rivalové. Neviděl jsem to, takže nemůžu posoudit. Vím, že kritiky nejsou zase tak dobré, ale to je běžné pro každý nový pilot. Nějakou dobu to zabere, než si vás diváci oblíbí. Těžko říct jak to bude, protože mají vážně dobré obsazení. Co jsem slyšel jak k tomu přistupují, tak to bude hodně cool a moderní. Nevím. Uvidíme. Jediné co vím, že jsme je porazili v softballe. Máme Severní Pobřeží, Hawaii a Lost, takže se tam pořádají softballové turnaje mezi herci. Je to sranda.

Judy: Oboje se natáčí na Hawaii!

Josh: V Oahu, přesně. Takže si občas zahrajeme softball. Ještě jsem teda ani jeden nehrál, abych se přiznal. Nejsem zrovna nejlepší softballový hráč. Ale zjišťuju si výsledky. Teď jsme dvakrát vyhráli; Lost dvakrát vyhrál. Přeju jim hodně štěstí, ať to dopadne jak to dopadne. Opravdu si myslím, že jde o úplně jiný druh diváků, a to je asi výhoda pro oba. Ale doufám, že na tom budeme lépe. Jde hodně o čísla. Pokud netrháte ratingy, jste v pytli.

Judy: Jo, loni bylo hodně seriálů co pohořelo.

Josh: Ano, stejně jako, X-Files, zrušili X-Files. Pak je Fox znovu přebral a sami víte, jako to dopadlo.To byl nejlepší seriál ze všech. Občas dělají ukvapené závěry, a doufám, že tomu tak nebude tentokrát.

Judy: To taky doufám, snad budou trpělivý.

Josh: Jasně, chci si na Hawaii ještě trochu pobýt. Teprve se tam rozhlížím.

Judy: Podle informací na IMDB je vám 35.

Josh: Právě mi bylo 35.

Judy: To bych vám neřekla. V televizi vypadáte vyšší. Kolik měříte?

Josh: 6„ 1". Myslím, že na herce jsem dost velký.

Judy: Jo, proto máte ty vůdčí role.

Josh: Jo, to taky. Jsem zvyklý na menší herce, ale v tomhle seriálu je jich hodně vysokých. Druhý hlavní herec má 6, 2 nebo 6, 3.

Judy: Matthew?

Josh: Jo, je to kus chlapa. Jsou tam různé výšky. Jorge (Garcia) je velký. Je vyšší než já a taky širší.

Judy: Vím, že je širší.

Josh: Ale je taky vysoký. Což je fajn.

Judy: Napadá vás ještě něco, na co jsem se vás nezeptala?

Josh: Hmmm. Ne, myslím, že jste využila všechno. Doufám, že jsem vám toho řekl dost a nebudu z toho mít trable.

Judy: Můžu napsat 500–550 slov, záleží na tématu, takže myslím, že toho mám dost.

Josh: Skvěle. To je právě to. Miluju to, jak je celý seriál koncipovaný, jak je rozmanitý. Opravdu je to jeden z mála. Fakt se mi líbí, jak to dělají, a nejen kvůli číslům a trhu a lidem, které se snaží zasáhnout. Miluju ty umělce, kteří se do toho zapojili, protože jim jde o víc, pletou do toho vědu a všechno co je současné a co není běžné. Je to spíš pro filmy, takže je fajn, že to dělají i v televizi. Takže si myslím, že tohle upoutá hodně lidí.

Zdroj: Nova, ABC, AXN, JOJ