Game of Thrones
Rod Royceů

Rod Royceů

22.5.2016 13:00
Ann Taylor


Druhým nejvýznamnějším rodem Údolí je rod Royceů. Jedná se o velmi starý rod, jehož kořeny pamatují i První lidi. Dnes se velmi rozrůstá a dokonce má svou vlastní vedlejší větev.


Rod Royceů je velmi starý a mocný urozený rod z Údolí, jenž kdysi i vládl. A přestože už v dávných časech přísahal věrnost Arrynům, rodu, jenž se pyšní nejčistší andalskou krví, a sám žije obklopen Andaly, datuje se jeho původ až ve věku Prvních lidí.

Sídlí v Runokameni, starodávném hradě na pobřeží Úzkého moře severně od Města racků, jeho motto zní „My si pamatujeme“ a jeho znak tvoří černé železné hřeby zaražené do bronzového pole olemovaného runami Starého jazyka. Stejné runy pak zdobí i několik kusů starého bronzového plátového brnění, jež Royceové dědí po generace, a traduje se o něm, že jeho nositeli zajišťují nezranitelnost. Ovšem to je často zpochybňováno, protože několik Royceů zemřelo, i když ho měli na sobě.

Avšak přestože tímto vším okázale odkazují na svůj původ mezi Prvními lidmi, vlastnili Royceové i dědičný valyrijský meč Nářek, dokud o něj nepřišli během tance draků v děsivých ohních dračího doupěte.

A protože jde o tak starý rod, pyšní se i slušnou sbírkou titulů, které za svou dlouhou historii držel. K těm se počítá bronzový král, Vysoký král Údolí, Prstů a Měsíčních hor, lord Runokamene, nejvyšší správce Údolí, správce Měsíční brány a nyní i lord Měsíční brány, co se nové rodové větve týče, ale o té až v druhé části článku.

Royceové ve věku hrdinů

Rod Royceů údajně vznikl ve věku hrdinů, tedy v době, kdy se První lidé konečně usmířili s dětmi lesa a kdy se zrodily všechny bájné postavy jako Brandon Stavitel nebo Garth Zelenoruký. Ale je možné, že jeho historie sahá až k úsvitu věků, v němž se po Západozemí proháněl sotva někdo další než děti lesa a obři a První lidé teprve začínali na kontinent pronikat.

Znamená to, že se Royceové svého nejvyššího titulu bronzového krále chopili ještě daleko před zrodem Arrynů a jejich krev je krví Prvních lidí z Údolí, i když už je kvůli sňatkům s Andaly silně zředěná. Ale i to je v Údolí velice vzácným jevem, na což jsou patřičně hrdí.

Jako bronzoví králové z Runokamene však nevládli celému Údolí. Naopak vedli mnoho válek proti ostatním králům Prvních lidí z malých království rozesetých po horách i nížinách. A největším nepřítelem pro ně byl rod Shettů z Města racků, jenž se domýšlivě titulovali králi věrných mužů.

Royceové při invazi Andalů

Přibližně před 6 000 lety, i když mnohé prameny hovoří o čtyřech nebo jen dvou tisících letech, připlul z Essosu, z území zvaného Andalos, pobožný lid Andalů a nejprve přistál na Prstech v Údolí. V té době vládl z Runokamene bronzový král Yorwyck VI. Royce, jenž si nárokoval runovou korunu po smrti svého děda v bitvě proti Shettům z Města racků.

V čele Shettů zase stál Osgood III. Ten se prohlásil Osgoodem Shettem, třetím svého jména, králem věrných mužů, a Yorwick proti němu po své korunovaci několikrát vytáhl. Dlouhé střety nakonec vyústily v to, že se Yorwickovi podařilo Shetty zatlačit zpátky za městské hradby a udržet je tam, stejně jako nebezpečí, které představovali. Jenže Osgood se nevzdával tak snadno.

Když zjistil, že tohoto krále z Royceů neporazí, obrátil se pro pomoc do Andalosu a žádal, aby mu zdejší lid, když už projevuje takový zájem o Západozemí a vyloďuje se na jeho pobřeží, pomohl získat zpátky země ztracené v bitvě.

Snažil se vyhnout chybě, kterou udělali dva válčící králové Prstů, totiž že si zaplatili andalské válečníky, byli jimi zrazeni, jeden přišel o hlavu, druhého upálili ve vlastní síni a jejich manželky a dcery se staly andalskými ženami a milenkami, a rozhodl se svázat se s nimi pevněji. Krví. Provdal svou dceru za andalského rytíře Gerolda Graftona, vzal si Graftonovu starší dceru a mladší oženil se svým dědicem.

Všechny tyto obřady vedli septoni podle rituálů „Sedmi ze Zámoří“, Osgood dokonce konvertoval k víře v Sedm a přísahal zbudovat velké septum v Městě racků, pokud ho Sedm požehná vítězstvím. A vyrazil s novými spojenci čelit bronzovým králům.

Sedm ho následně skutečně požehnalo, protože vyhrál a vybojoval zpátky značnou část území, ale jeho víra patrně nebyla dostatečně silná. K přeživším se totiž nepočítal. Povídalo se, že ho srazil sám ser Gerold, aby si mohl nárokovat jeho korunu, když o ni připravil Osgoodova právoplatného dědice, uvěznil ho v jeho komnatách, dokud neobtěžkal svou manželku dítětem, a poté ho nechal úplně vymazat ze světa.

Zároveň to však znamenalo značný rozmach Andalů v Údolí a Yorwyckovi nezbývalo nic jiného, než vést další bitvy, tentokrát proti cizímu národu. Z počátku si nevedl špatně. Několikrát proti nim zvítězil, jednou dokonce zničil sedm dlouhých lodí a ozdobil hradby Runokamene hlavami jejich posádky, ale tažení proti Andalům i dalším králům Prvních lidí trvala i tak generace.

Až poslednímu bronzovému králi, Yorwyckovu vnukovi Robarovi II., se podařilo sjednotit část Údolí a vládnout mu jako Vysoký král Údolí, Prstů a Měsíčních hor. Svou vládu přitom začal méně než čtrnáct dní před šestnáctým dnem jména, když zemřel jeho předchůdce, ale ukázal se být obávaným bojovníkem a mazaným vůdcem.

Přesvědčil rody Prvních lidí stále se bránící proti Andalům, aby se k němu přidaly – sňatky spojil Redforty, Belmory, Coldwatery a menší klany, Huntery získal porážkou lorda Huntera v lukostřelbě (i když podle legend podváděl), získal i údajnou čarodějku Ursulu Upcliff, a konečně stanul v čele armády, jež se mohla andalské síle vyrovnat.

Nerozhodl se však pro útok proti všem Andalům. Místo toho chytře válčil s jedním nepřítelem za druhým, zatímco i andalské rody padaly v menších bitkách za podobné situace, která přivedla k úpadku První lidi. Ti byli během jejich invaze nejednotní a často s Andaly spolupracovali proti sobě, což jim otevřelo jedinečnou šanci, ale jakmile byla většina Údolí pod jejich kontrolou, začali i oni bojovat mezi sebou.

Prvním, kdo pod vahou Robarovy armády padl, tak byl král Prstů, Qyle Corbray, jemuž nepomohl ani valyrijský meč Lady Forlorn. Poté poslal Robar svou sestru do Města racků, aby přesvědčila zbývající Shetty k povstání proti Graftonům a otevření městských bran. A pod hradbami Železodubského hradu zase porazil andalského krále východní části Údolí, Kladivo z Hor.

Andalové ale samozřejmě reagovali a rozhodli se spojit své síly pod Sokolím rytířem Artysem Arrynem narozeným nedaleko Obrova kopí. A Robar, když zjistil, že se s ním chystají vypořádat, udělal svou osudovou chybu. Rozmístil vlastní armádu právě pod Obrovým kopím tak, aby měl horu v týlu, protože nečekal, že by ji někdo dokázal zdolat, nechal do příkopů vyrovnat ostré kůly a čekal, až se nepřítel ukáže. O tři dny později pak zvědové hlásili, že je bitva na spadnutí.

Andalské legendy dál tvrdí, že Andalové začali útok, když na soumračné obloze spatřili sedm hvězd. A podle zpěváků odrazila Robarova armáda šest útoků, avšak proti sedmému, označenému posvátným číslem, neměla žádnou šanci. Sedmý útok vedený Torgoldem Tolletem prolomil Robarovu obranu a způsobil v jeho řadách těžké ztráty. Robar proto nařídil protiútok, v jehož čele stanul sám se svými šampiony. Zabil při něm Torgolda s ukořistěnou Lady Forlorn, v záplavě mužů na bitevním poli vyhledal zářivé brnění Sokolího rytíře a vyrazil na něj.

Kupodivu dokázal obávaného bojovníka rychle zabít, jenže náhle ze svahu Obrova kopí sjelo 500 rytířů a přepadlo Robarovu většinou pěší armádu z týlu. Útok vedl šampion v postříbřené oceli s měsícem a sokolem na štítu a křídly na helmě, k Robarovu zděšení opravdový ser Artys, jenž do bitvy nastrčil dvojníka, aby mohl jemu dobře známými cestami nepozorovaně dostat jezdce k hoře, a Robar a třicet jeho věrných lordů zemřelo v rychlé řeži.

Podle septona Mallowa tak byli První lidé Údolí poraženi, čtrnáct jejich rodů vyhlazeno a ostatní podrobeni Andalům. Rod Arrynů si zabral vládu nad Údolím a Royceové, kteří přežili, protože se nakonec vzdali, odevzdali zlato, pozemky a rukojmí, a stali se jejich poddanými. Ser Artys byl následně korunován Artysem I. Arrynem, králem Hor a Údolí, a zbytek odbojných Prvních lidí utekl do Měsíčních hor, kde přežívá dodnes jako horské klany.

Royceové za vlády Targaryenů

V době druhé invaze do Západozemí, při dobývání Aegonem Dobyvatelem, se tento scénář téměř opakoval. Royceové se přidali ke svým králům Arrynům a pokusili se drakům bránit. Vybojovali námořní bitvu o Město racků a s královnou regentkou se pokusili opevnit jak město, tak Krvavou bránu a strážní hrady Orlího hnízda. Jenže když Visenya Targaryen přistála na Orlím hnízdě s dračicí a donutila královnu regentku kapitulovat, stali se i oni vazaly ne krále, ale nyní pouhého lenního pána Údolí Arryn Ronnela Arryna v nové říši.

Toto uspořádání však brzy přijali za své, začali Targaryenům prokazovat značnou loajalitu a ještě větší právě Arrynům. Když se totiž o několik let později Ronnelův bratr Jonos pokusil začít rebelii a uvěznil svého lorda v Orlím hnízdě, shromáždil lord Royce armádu, aby rebely potlačil. Bohužel jeho činy vedly naopak k Ronnelově vraždě, protože ho Jonos, od té doby přezdívaný Bratrovrah, prohodil měsíčními dveřmi, a situaci do Údolí musel přiletět uklidnit až princ Maegor.

Rychle ale díky této své velké věrnosti získali ztracenou pýchu, bohatství i moc, zvláště za vlády lady Jeyne Arryn v období Jaehaeryse I. Tehdy byl lordem Runokamene Yorbert Royce, jenž se stal i lordem protektorem Údolí, a zúčastnil se místo lady Jeyne Velkého koncilu, kde se volil následník krále Jaehaeryse.

Po zvolení a pozdějším korunování následníka, Viseryse I., a Yorbertově smrti, se pak lady Runokamene stala Rhea Royce, blíže neurčená Yorbertova příbuzná, a ta se rovnou provdala za Viserysova bratra Daemona Targaryena.

Zůstala však bez potomků a ne zrovna šťastná. Daemon ji neměl rád, říkal jí bronzová děvka, čímž zesměšňoval jak ji, tak její původ, neoblíbil si ani Údolí, takže v něm nepobýval, místo toho si užíval se svou milenkou v hlavním městě a na Kamenoschodech, a Rhea k němu též žádnou náklonnost necítila. Zemřela pak zanedlouho během nehody při sokolničení, přičemž Runokámen přešel místo na jejího manžela na synovce.

Daemonovi na tom ostatně nezáleželo a stejně brzy podlehl jiným zájmům, když si po krátkém manželství s Laenou Velaryon vzal svou neteř Rhaenyru a korunoval ji královnou. Jeho první manželství jejich straně dokonce ani nezískalo podporu Údolí v následném Tanci draků. O tu se zasadil až Rhaenyřin syn, když tam osobně odletěl vyjednávat.

Navíc i přes původní spojenectví se během válečného Rhaenyřina panování v Králově přístavišti Royceové nakonec přidali k nespokojeným obyvatelům. Ser Willum Royce byl jedním z těch, kdo vtrhli do Dračího doupěte, královské dračí stáje, aby skoncovali s obávanými draky likvidujícími zemi i životy, a hodlal přispět k ukončení všeho šílenství. Bohužel jako spousta jiných podlehl dračímu ohni a navždy Royceům ztratil valyrijský meč Nářek.

Ovšem přestože tím víceméně končily jejich osobní pletky s Targaryeny, dál pokračovali ve shromažďování spojenců. Například rod Starků už dlouho vnímají jako svou rodinu, protože se lady Lorra Royce provdala za lorda Berona Starka, Nedova pradědečka z matčiny strany, a tak v sobě Starkové mají kapku krve Royceů a Údolí.

Na druhou stranu i naopak, Raymar Royce, kdysi patriarcha vedlejší rodové větve, oženil svého syna Benedicta za Jocelyn Stark, sestru dědečka Neda Starka z otcovy strany. Měli sporu tři dcery a podle Catelyn Stark se všechny provdaly do Údolí, takže se v několika lordech v Údolí dá najít i krev Starků a Severu.

Dokonce to v knize stačilo na naléhání Catelyn, aby její syn Robb jmenoval někoho z jejich potomků svým dědicem, dokud nebude mít vlastního, a zároveň na naléhání Yohna Royce, aby se Údolí připojilo k Robbově armádě, a jeho touze začít revoltu po Rudé svatbě.

A Starkové přirozeně nebyli jedinými silnými protějšky. Lady Perra Royce, opět s nespecifikovanými příbuzenskými svazky s ostatními Roycei, se stala první manželkou lorda Waldera Freye z Říčních krajin a měla s ním tři syny, Stevrona, Emmona a Aenyse a dceru Perriane. Všichni čtyři už mají nyní i vlastní potomstvo a například Emmon se přiženil do rodu Lannisterů, když si vzal sestru Tywina Lannistera, Gennu.

Nebo lady Jeyne Royce se rovnou stala první manželkou Jona Arryna a tak i lady Údolí, ovšem zemřela při porodu mrtvé dcery, a tak těsnější spojení Royceů a Arrynů nevydrželo. A stejně tak k výsledku nedošel pokus o přímé spojení Royceů s Lannistery, protože když Tywin nabídl sňatek Tyriona s jednou z dcer současného lorda Yohna Royce, Yohn zásadně odmítl. Místo toho svou dceru o několik let později provdal za Mychela Redforta, bez ohledu na fakt, že pro něj šlo o vynucený sňatek, protože byl zamilovaný do bastarda Roberta Baratheona, Myi Kámen.

Nakonec se do politiky významně zapletli až při Robertově rebelii, když na jejím začátku stál i jeden člen jejich rodu. Ten se přidal ke skupině Brandona Starka mířící do Králova přístaviště po zmizení jeho sestry Lyanny s princem Rhaegarem a zažehl jeden z neuhasitelných plamenů nenávisti a války.

Všichni uháněli do hlavního města místo do Řekotočí, kde se měl Brandon oženit, vjeli do Rudé bašty a žádali Rhaegarovu hlavu. Aerys je proto nechal zatknout, obvinil je z pokusu o vraždu korunního prince a nařídil jejich otcům, aby se přišli zodpovídat ze zločinů svých synů. A pak je všechny kromě Ethana Glovera nechal popravit, takže následné připojení Royceů k rebelské armádě Údolí bylo nevyhnutelným vyústěním.

Royceové v éře Baratheonů

Stejně jako za vlády Targaryenů, i po nástupu Baratheonů na trůn byli Royceové věrní Arrynům, avšak novým králům důvěřovali jen kvůli Jonu Arrynovi, zvláště po spojení s Lannistery. Zůstávali proto zavření v Údolí, odkud občas vyjížděli na nejrůznější turnaje se svým slavným brněním, a na dlouhou dobu nejdelší cestu podnikl Yohn se svým nejmladším synem Waymarem na Sever.

Waymar se totiž narodil jako třetí syn a neměl mnoho šancí na bohatství nebo vlastní země, takže se rozhodl přidat k Noční hlídce. Na cestě do Černého hradu ho doprovázel jeho otec a zastavili se spolu i na Zimohradu, kde se do mladého rytíře šíleně zamilovala stěží dospívající Sansa. Ovšem na Zdi už zjistil, že o tak chrabrý a písněmi vychvalovaný život nepůjde.

Mezi bratry Noční hlídky totiž Waymarovi jeho chování a arogance vysloužily výsměch a jen málo přátelství a dost možná ho stály život. Těsně před začátkem seriálu mu totiž lord velitel Mormont udělil velení průzkumné výpravy do Začarovaného hvozdu, kde měl stopovat skupinu divokých nájezdníků. Byl sice nováček, působil v hlídce méně než půl roku, a Gared a Will, zbytek výpravy, byli nejlepší Mormontovi muži, ale Waymar trval na tom, že jeho rytířský stav ho činí velitelem, takže Mormont souhlasil, aby neurazil jeho otce.

Osm dní pak pronásledovali divoké bez ohledu na stále studenější počasí a devátý den začali pociťovat něco ledového a neúprosného. Konečně také zjistili, kde se divocí schovávali, jenže v jejich táboře našli všechny dočista mrtvé. Gared i Will začali okamžitě trvat na návratu ke Zdi a alespoň rozdělání ohně, protože tušili, co se tu mohlo stát. Waymar však odmítal jejich obavy jako pouhé vyděšené povídačky, chtěl zjistit, co mohlo zabít bandu zkušených nájezdníků, a až pozdě si uvědomil, že co bylo včera ještě povídačkami, je dnes pravdou.

Kolem nich se objevilo několik bílých chodců, a přestože se jim Waymar statečně postavil, byl zabit, přeměněn na přízrak a uškrtil i Willa, zatímco zděšený Gared prchal na jih. (V seriálu chodci zabili jeho i Gareda a na jih naopak utekl Will.) Mormont pak prohlásil, že musel být blázen, když nechal velet takového zelenáče a zapříčinil cokoli, co je přinutilo zmizet a dlouholetého bratra hlídky dezertovat, a poslal Benjena Starka po Waymarově stopě, ovšem se stejným výsledkem.

A o pouhých několik měsíců později už se zdrženlivost Royceů ohledně Lannisterů projevila naplno. Po smrti Jona Arryna a tvrzení jeho ženy Lysy, že za ní stáli právě Lannisterové, začali zabezpečovat Údolí, a po smrti prvního baratheonského krále, když Ned Stark odmítl pomoc lorda Yohna s vyřešením problému nástupnictví, zmizeli zpátky domů a nikdy se nedostavili, aby přísahali věrnost komukoli. Naopak mohou mezi všemi novými králi kartami zamíchat ještě výrazněji.

Členové rodu Royceů (k začátku seriálu):

1) hlavní rodová větev

2) s neznámými rodinnými vazbami

Rod Royceů z Měsíční brány

Rod Royceů z Měsíční brány je naopak velice mladý rod, který býval vedlejší větví rodu Royceů z Runokamene a v současnosti se domohl svého vlastního postavení i sídla. Jejich historie proto splývá s historií Royceů z Runokamene, takže jde o lordy a lady, kteří vždy uzavírali sňatky s dalšími okolními pány i se Starky, ale až nyní se dočkali samostatnosti. V seriálu jsou navíc rovnou vynechaní, protože v něm Měsíční brána nefiguruje, a tak patrně ani rodina lorda Nestora.

Jejich sídlem se tedy v knize stala Měsíční brána v Údolí Arryn, původní zimní zámek Arrynů, a ta částečně obývá i jejich znak – je na něm černá padací mříž, přes kterou prosvítá srpek měsíce na purpurovém poli, ohraničená bronzovým lemem s runami Starého jazyka. A protože jsou rodem úplně novým, nikdy nedrželi jiný titul než lord Měsíční brány. Pouze se od jiných titulů odvodili.

Nestor Royce byl totiž čtrnáct let před začátkem seriálu nejvyšším správcem Údolí. Fakticky tak vládl Údolí, zatímco Jon Arryn zůstával v hlavním městě jako pobočník krále, a po Jonově smrti se mnoho lordů a rytířů shodlo, že by měl být i regentem malého Roberta Arryna (v seriálu Robina Arryna).

K jeho povinnostem správce také patřilo spravování Měsíční brány během léta, úřad, který získávali urození páni, obvykle příbuzní Arrynů, a nikdy nebýval dědičný. I když právě proto, že měl jako nejvyšší správce práce víc než dost, o pevnost se v jeho nepřítomnosti starala jeho dcera Myranda.

Tu se sice jednou pokusil provdat a poslat do světa, jenže její manžel zemřel o svatební noci přímo během aktu, a tak se vrátila domů, začala pomáhat otci, spřátelila se s Myou Kámen, která se stará o muly přepravující cestovatele do Orlího hnízda, a stala se pravým centrem drbů z celého Údolí. A nejspíš jím ještě nějakou dobu zůstane, protože znovu se ji Nestor pokusil provdat za Harrolda Hardynga, aktuálního dědice lorda Roberta (Robina), ale jeho opatrovnice, lady Waynwood, byla zásadně proti.

Ovšem i po skousnutí toho všeho, za všechny věrné roky služby Údolí Nestor cítil, že mu jeho páni hodně dluží. Pokusil se proto po Jonově smrti získat přízeň lady Lysy a ucházel se o její ruku, jenže Lysa ho odmítla. Využil proto nepokojů, které propukly po jmenování Petyra Baeliše do úřadu protektora, přidal se na jeho stranu a uzavřel Měsíční bránu, když se jeho bratranec bronzový Yohn pokusil vystoupat na Orlí hnízdo, aby si s Baelišem vyřídil účty.

Petyr mu na oplátku věnoval zámek, udělal z něj dědičné sídlo a stvořil Royce z Měsíční brány. Ale i to se může změnit, protože jmenovací dekret nepodepsal žádný Arryn, pouze Malíček. A jak je o něm známo, ve spojenectví s ním není bezpečí, ani co by se vešlo za nehet. Malíčku.

Členové rodu Royceů z Měsíční brány (k začátku seriálu): 

Foto: Talpress, HBO

Jít na Game of Thrones | Jít na Edna

Chceš taky něco napsat? Registruj se nebo se přihlaš!