Outlander(Cizinka)

#278 siri: přečtem a uvidíme. Tak jako tak bych četla první knihu ještě jednou a rozhodně už ne tu v češtině – první nebo druhé vydání, mazel nebo manžel, obojí nestojí za nic. Aspoň mám teď motivaci oživit si to hlavní jádro celé megaságy. :-)

#279 kelpie: No koukám, že Diana tedy vaří guláš způsobem, jak pejsek s kočičkou dort. Nějak se mi vytrácí logika a mám pocit, že je to nejen přitažené za vlasy, ale přímo to ty vlasy škube ven.

divné není, že víla nezná gaelštinu. Divné je, že se Murtagh rozhodne pravděpodobně zlé a nebezpečné stvoření popadnout a přivést mezi rebely. Chce ji vidět pod drnem, bojí se, že bude po vílím způsobu škodit – a přesto ji zachrání před Nechuťákem a přinese si to stvoření, které umí čarovat a tudíž by si nepochybně pomohlo od Nechuťáka samo a za únos se vskutku škaredě pomstilo, a kterému se každý na sto honů raději vyhne, sebou jako suvenýr domů. Překvapivé? Spíš dost hloupé, pokud to tak opravdu je. Možná to tak ale až tak jednoznačně není, protože stejně jako siri se i já domnívám, že Jamiemu nejde o rozdílnost zkušeností v sexu a nebezpečí propadnutí peklu (toho se fakt nebojí), ale o intenzitu citů a vjemů – vždyť je to tak jednoznačně jak v knihách (opakovaně), tak v seriálu řečeno tolika krásnými replikami!! No… hmmm… tu „neradost“ Jenny v Mořeplavci chápu poněkud jinak. Ne tak přímočaře pohádkově…

Vážně má smysl číst tyhle krkolomné dějové klíny vražené do základního, nosného příběhu? Jestli se dobře pamatuju, tak tomu psovi, co sežral pejskovi a kočičce jimi uvařený dort, bylo nakonec zle. Aby to s náma nedopadlo stejně. Až ten Dianin dort zhltneme :-D

#280 siri: Také mě napadá, proč říkal Claire sassenach. Dal jí nálepku, aby ji zaškatulkoval. Aby ostatní o ní nepřemýšleli.,odkud se vzala.Prostě je to sassenach. Chránil ji tím. To je můj názor.

#282 vivien29: Mezi rebely ji přivedl Dougal. Pokud by Claire patřila mezi starý národ. musela by znát gaelštinu. A za třetí, Murtagh změnil názor,Claire jim pomáhala…jak prosté milý Watsone :-)

#282 vivien29: Skotsko je země mystiky, muži se ženili s pohádkovými bytostmi, třeba se silkie. :-) A Murtagh pomohl dámě v nesnázích ať už byla kdokoliv, …mluvila anglicky…,

Teď mě napadla podobnost. Možná jste četli Twilight ságu, čtyři knížky. Ale existuje ještě pátá, jmenuje se Půlnoční slunce a .je to první díl. Stmívání, psaný z pohledu Edwarda. Fakt dobré. A tohle je stejné- The Exile – .je to Cizinka, psaná z pohledu Jamieho. Věci, o kterých Claire neměla tušení.

Kelpie, tedy já myslím, že Sherlockovi by se nad těmi dedukcemi protáčely oči dokola kolem. Co se týče záchrany Claire ze spárů Nechuťáka – až doposud jsem se domnívala, že ten malý, smradlavý, v obličeji poďobaný skot, který ji přivedl mezi ostatní, byl Murtagh, nikoli Dougal. Nakonec si budu muset ty doplňující novely přečíst, abych si teď v tom binci udělala pořádek…

Podle mě Jamie určitě nechtěl Claire škatulkovat. Jednak to bylo ze situace jednoduše a logicky vzniklé, následně pak tiché, důvěrné a romantické oslovení mezi nimi, jednak Jamie nijak nezasahoval do názorů ostatních na Claire (že je špiónka). Myslím, že bychom neměli ten příběh až tak překrucovat. Ale ano, jistě že je Skotsko zemí mystiky, každá země má své pověry a tajemství a většina z nich se ve své době považovala za pravdivá a lidé se určitě báli čarodějnic a víl. Tohle všechno ale ten příběh jen doplňuje a ukazuje pohledy z různých stran, určitě to ale nemůže překroutit jeho podstatu a obrátit jeho základ vzhůru nohama.

Jestliže doplňující novely vnášejí do hlavního příběhu tento dodatečný zmatek, tak taky nevím, jestli je vlastně chci číst. Coby čtenářka fantasy proti magii vůbec nic nemám, ale příběh musí držet pohromadě. Buď ten svět magický je už od začátku, nebo není.
Ano, Clarie Randallovi sebral Murtagh. Nebyl to Dougal, ten byl v tu dobu s ostatními v chalupě, kam Murtagh Claire po její záchraně přivezl. Dougal rozhodl, že s nimi Claire zůstane. Nevěděl, co je zač, a bylo nebezpečné nechat ji jen tak odejít. Navíc – jak se ukázalo – mohla jim být dost užitečná. Murtagh se zachoval instinktivně, prostě sebral zajatkyni v držení svého nepřítele, navíc v celkem vypjaté situaci. Když si ji pak mohl prohlédnout, asi nebyl příliš nadšený, ale časem uznal, že není nebezpečná. Knižní Murtagh možná je pověrčivý, ten seriálový ani náhodou. To je má interpretace, coby čtenářky, která nezná dodatečné novely. Pokud Diana v Exilu do příběhu naroubovala nějaké takové „víloviny“, tak potom stejně jako Viv nechápu smysl té epizodky se záchranou Claire v hlavním textu. Copak se Randall s Claire pokoušel bavit gaelsky, aby Murtagh naznal, že Claire gaelsky neumí, tedy není víla, a vydrapl ji Randallovi? Nebo tedy viděl vílu, které se bojí, ale stejně ji zachránil, protože je gentleman? S dodatečnými příběhy se musí opatrně, aby hlavnímu příběhu opravdu pomohly a nezpůsobily zmatek. Já tedy teď zmatená jsem.
Ostatně většina postav v příběhu se projevuje spíš racionálně a s pověrami a strachy obyčejných lidí (té bezejmenné masy obyvatel Vysočiny, prostých lidí, kteří nikdy nebyli dál, než na poli za svou vesnicí) někdy pracuje ve svůj prospěch. Třeba Dougal využil pověry okolo pramene sv. Niniana, aby Claire uvěřila JEMU, ne on jí, pak tu máme „vílí dítě“, exemplární čarodějnický proces atd.
Manipulace je člověku vlastní od počátku věků, pověry a čáry přetrvaly až do dnešní doby, jen se jim dnes říká politka ;).
Mně by se magické sidhe a víly v příběhu moc líbily, ale jen jako vyprávěné legendy pro dokreslení atmosféry, ne jako hybatel děje. Pokud Diana vážně svými dodatkovými příběhy působí tohle zatížení hlavního příběhu, rozhodně to není ku prospěchu. Příběh je rozsáhlý sám o sobě, potřeboval by strukturu spíš vyčistit, ne ji dál rozbíjet.

Půlnoční slunce jsem překvapivě četla :D. Sama nechápu, jak jsem u této série vůbec mohla vydržet, ale ty knihy nějakým zvláštním způsobem zkrátka nešly přestat číst, a to navzdory faktu, že nejsou dobře napsané. Stejně jsem nakonec nepochopila, co úžasnýnejkrás­nějšínejchytřej­šínejbohatší Edward (a všichni ostatní) na té cožejá? Belle, která jako osobnost vůbec ničím nevyniká, vlastně viděl. Přečetla jsem je a zapomněla. Z Půlnočního slunce si tedy nepamatuju nic moc, jen že některé situace ze Stmívání možná malinko vysvětlilo nebo dokreslilo.
Pokoušela jsem se číst i Padesát odstínů šedi, ale tady jsem kapitulovala. Nicméně, co vám v této souvislosti vlastně chci sdělit: jakmile jsem přečetla Cizinku, okamžitě mě napadlo, že se paní Meyerová snad pravděpodobně inspirovala u Diany. Zatímco E. L. James svou inspiraci Stmíváním nezapírá, Stmívání by mělo být původní (prosím, opravte mě, jestli se pletu, přiznávám bez mučení, že jsem si to neověřovala), ale ty paralely jsou do očí bijící.
Takže jak Kelpie nahodila to srovnání Exilu s Půlnočním sluncem, opět si říkám, kdo se inspiroval u koho? První vydání The Exile je z roku 2010, Stephanie Meyerová začala psát Půlnoční slunce (a snad ani nedopsala s vysvětlením, že část textu unikla na internet a to ji hrozně zklamalo ablabla… což je vysvětlení dost chabé, protože vždy jde v první řadě hlavně o peníze…) někdy ve stejném období. Osobně si myslím, že jak nazrzlý Edward Cullen, tak nazrzlý Christian Grey jsou jen ubohými reflexemi Jamese Frasera a asi mi to už nikdo nevymluví :D. Jestli se Dianě něco povedlo, byl to právě James Fraser, prototyp nejlepšího z mužů ;).

#288 siri: #289 siri: No páni!!!! Tedy siri, smekám pomyslný klobouk za tak absolutně precizně vyjádřené mé vlastní myšlenky!! Díky za ten exkluzivní elaborát – vlastně za oba!:-) Mám naprosto stejný názor. To je přesně to, co jsem chtěla říct a tys to skvěle napsala a ještě jsi přidala bonus navíc :-) Přesně tak, buď tam víly měly být od začátku a příběh by tak nabral jinou (pohádkově magickou) podstatu nebo by se tam dodatečně, jako hybatel již odehraného příběhu, šroubovat neměly, protože do tohoto (metafyzicko reálného) děje už prostě nemohou takto patřit. Já si ale myslím, že to Diana ve skutečnosti až tak jednostranně nehrotí, určitě podstata zůstává a ona jen dokresluje ty hlavní linie…

Jamie prototyp nejlepšího z mužů – to mi připomnělo videa od mé oblíbené uživatelky Nightwatch zejména Jamie Fraser King of Men s hudbou od Marka Petrieho. Nedávno přidala tohle finále This home is lost – děvčata, koukněte, určitě si popláčete!!!:-)

Ano souhlasím, jde o skvělou love story a Jamie je úžasný. Existují čtyři archetypy muže, a to bojovník, milovník,čaroděj a král . A Jamie zosobňuje hned dvě kategorie. Ale láska Claire a Jamieho je jen částí příběhu. jsou tu i historické události, které jsou nedílnou součástí celého díla, a zatímco v počátcích Diana poněkud tápe, v okamžiku, kdy se děj posune na americký kontinent, exceluje. Je neuvěřitelné, kolik informací o amerických dějinách nashromáždila a s jakou virtuositou je použila. Ať už se jedná o boje za nezávislost,in­diánskou otázku, běžný život obyčejných lidí,a jejich způsob uvažování v tehdejší době,úroveň lékařství a další. Ale práce Diany nelze zařadit do sekce červená knihovna nebo historický román. Ať už se to někomu líbí nebo ne, ve stejné míře se jedná o literaturu fantasy. O knihy plné mystiky, cestování v čase, okultismu,duchů,mys­tických stvoření,v knize se mihne i lochneska :-), A dále různá proroctví, vnitřní hlasy, telepatie. A to už od prvního dílu. A pokud jde o Claire a názory okolí na ni, stačí se zaměřit na reakce ostatních. Jedná se o anglosaskou literaturu, takže to, co Diana jen jemně naznačí a čtenářům je to jasné, to by musela ostatním z jiných končin světa dovysvětlovat. A těch náznaků je v knize opravdu hodně, stačí si všímat.A něco je v knize řečeno úplně naplno, tak například

Když Jenny vyčítá Claire její bezcitné vílí srdce, protože podle ní by mohla Iana vyléčit, ale nechce. Nebo když Laoghaire útočí slovně na Briannu a říká, že je dítě čarodějnice a rukou by dokázala zardousit dítě a oni jsou znepokojeni. Když Ian jede sám rychle varovat lidi na Lallybroch, že je Claire zpátky a oni z toho nemají radost. Třeba se bude mstít kvůli svatbě,dvacet let se neukázala a najednou je zpět. A co se bude dít tentokrát, minule když tu byla, předpověděla, že muži budou loveni napříč Vysočinou a to se i stalo, s čím by mohla přijít tentokrát. …Chová se a myslí jinak než ženy v osmnáctém století.A dokáže léčit. Nemá žádné vazby a nikdo neví, odkud přišla.

Pokud si nastudujete skotskou mytologii, ať už se jedná o Wee folk,vodní koně,silkie (selkie) ,banshee,auld folk, sidhe,boobrie, a další, uvědomíte si, jak byli lidé v té době pověrčiví, a vezmete v úvahu, co si o Claire mysleli, potom se stačí znovu začíst do knih a uvidíte to, co čtete, v trochu jiném světle.Jen si všimnout toho, jak se kdo tváří, jak reaguje, ,.

#290 vivien29: To je jen splátka na oplátku ;). Já moc děkuju za odkazy na videa. Obykle ty infantilní slepeniny nevydržím sledovat do konce, ale tahle holka je šikovná a stále se zlepšuje. Měla jsem husí kůži, vážně že jo (a navíc jsem díky sledování jejích klipů narazila na pěkné video týkající se Hry o trůny)! Paráda! (y)

#291 kelpie: Myslím, že by se ti vážně mohl líbit Meč v bouři, který jsem tu už jednou doporučovala ;). Tohle je jasná fantasy, přestože Gemmell ve svých příbězích nemá o moc víc fantasy prvků než třeba právě Diana. Je to příběh o horalech z Vysočiny zasazený do alternativního světa pod horu Vysoká Druin, kde se v hlubokých lesích prochází vtělení Morrigu s vránou na rameni a vědmy neprovádějí triky, ale skutečné čáry ;). Gemmell, coby Brit, bohatě využíval své znalosti historie Britských ostrovů, kromě keltských motivů alternativně zpracoval například Artušovské legendy (ale taky třeba starověké Řecko nebo Divoký západ – napsal něco přes třicet knih, takže je z čeho vybírat). Taky perfektně umí archetypální hrdiny – krále a bojovníky, nejlepší z mužů, tentokrát ale z mužského pohledu; jsou neohrožení, čestní a jejich slabostí bývají ženy, přátelé a rodinné vztahy. Osudová láska není hlavním motivem knihy, ale konkrétně v tomto příběhu hraje celkem zásadní úlohu. Riganti musí bránit svůj způsob života před ohrožením přicházejícím z nížin, od lidí z Kamene (Římanů). Sága má 4 díly. Druhé dva se odehrávají o 800 let později, kdy se, tentokrát už s mušketami, musí horalové spojit proti jinému, mnohem rafinovanějšímu, nepříteli… ;).

Zpět k Cizince. Motivace a jednání postav, včetně těch konkrétních příkladů, co jsi dala do spoileru, se dají racionálně vysvětlit.

Murrayové se chovali divně, když se Claire po 20 letech objevila znovu na Lallybrochu, protože bylo zřejmé, že Claire dosud netuší vůbec nic o Laoghaire. Jenny cítila vinu a navíc se skutečně bála, že má Claire Jamieho ve své moci, a že ho odvede od rodiny. Však to i později přiznala. A nebylo to kvůli pověrám, ale kvůli síle jejich lásky, která byla zřejmá každému, kdo ty dva někdy viděl pohromadě. Laoghaire je prohnaná mrcha, která už dřív využila čarodějnický proces ke svému vlastnímu prospěchu. Řečem o čárách může stejně tak dobře věřit, jako je jen obratně využívat k zastírání svých skutečných záměrů. Briannu na Lallybrochu všichni po počátečním šoku radostně vítali a vřele ji přijali. Přitom mohla být nebezpečné vílí dítě nebo mladá čarodějnice. Pak je tu třeba mladý Ian, neuvěřitelně vnímavý mladý muž, nahlížející na svět dychtivýma otevřenýma očima. Byl by toho schopen, být vychován matkou, která je ovládaná pověrami? Ne, Ian je moc dobře identifikován s realitou. Byl to koneckonců on, kdo Claire navedl, aby před umírajícím indiánem předstírala, že je šamanka. Lochneska proběhla v prvním dílu, ne? Jak Claire zahlédla cosi ve vodách jezera Lochness a viděl ji přitom nějaký přitroublín… nic víc v tom nebylo, nebo ano?

Ať se snažím sebevíc, tu mystiku v druhém řádu prostě nevidím. V Americe u indiánů, v Karibiku u černochů, tam je to samozřejmě něco jiného a parádně to funguje. Stejně tak mě hodně baví ty epizodky z běžného života v 18. století, ať už se hrdinové pohybují kdekoliv po světě. Mnohdy je čtení opravdu obohacující. Ale jestli chtěla Diana naroubovat nějakou mystiku ve větší míře i do Skotska, měla s tím začít v prvním dílu, ne to tam dodatečně tlačit nějakými novelami nebo z ničeho nic měnit chování zavedenýc postav (k reakci Jenny ohledně léčení Iana jsem se ještě nepročetla, tak nemohu soudit).

#292 siri:

no, ještě provedla Diana prostřednictvím rozhovoru Claire s Rogerem brilantní myšlenkovou úvahu: že když jsou časoprostorové brány na pevnině, mohou být i na dně jezera, takže Nessie je vlastně prehistorický saurus, který prošel bránou na dně jezera do dnešních časů, chvilku se plácal v jezeře a pak zase bránou proplul zpět do své doby. Proto už není možné Lochnessku spatřit a objevit, přestože sice v jezeře (jako vážka v jantaru) na nějakou dobu uvízla, ale už je fuč. :-D Čili ta příhoda s pověrčivým přitroublínem měla dvě linie: vysvětlit výskyt Nessie a použít jako další přítěž v ději při procesu v Cranesmuiru.

#292 siri: Každá máme svůj názor, ale vztahy mezi lidmi jsou komplikované a existují v nékolika polohách současně. Ať už máte někoho rád nebo ne, pokud máte pochybnosti, někde uvnitř bliká varovné světýlko. A Claire byla více než podezřelá. už proto, že téměř nikdo nevěděl, že je cestovatelkou v čase. A pokud jde o Dianu, uý od začátku měla svoji vizi, co chce napsat. V každé knize odkrývá nové a nové indicie a vše do sebe zapadne až v posledním díle, včetně „ducha“ na počátku první knihy.

#294 kelpie: Vnímavý čtenář (a pozorovatel) chápe nitky tohoto příběhu, aniž by znal jeho úplný závěr. Viz např. moje a tvoje rozporné tvrzení ohledně toho, zda jde o ducha a zda jde o ducha Jamieho – aniž bych přečetla všechny knihy a všechny doprovodné odbočky příběhu, troufala jsem si tvrdit, že jde o ducha Jamieho – ty jsi to opakovaně rozporovala (nemusí jít o ducha, může to být cestovatel v čase, nemusí jít o Jamieho, je tam plno nových postav atd.), a to až do doby, kdy se k tomu konečně vyjádřila Diana a potvrdila moje vnímání.

Tento příběh není detektivka, kdy se překvapivými zvraty na konci provalí, že vrah není pošťák, ale zahradník. Tento příběh je veskrze předvídatelný, ať už tam přidává Diana jakékoli množství postav a zápletek, vždy se dělí na cestovatele a necestovatele a vždy jsou usazeni v konkrétních – světově známých – historických událostech (a tudíž není nic excelentního na popisu souvisejících okolností).

A kolem tohoto základu – tedy několika hlavních postav usazených v konkrétním historickém čase a místě (kontinentu) – se předvídatelně odvíjí jejich prožitky. Francie – obchod a intriky, Skotsko – povstání a pověry, Amerika – osídlování a indiáni (otroci a sever proti jihu, boj za nezávislost atd – přizpůsobeno času), Karibik – moře a piráti…

Diana chrlí jednu knihu za druhou, aniž by měla příběh dokonale propracovaný a promyšlený. Její postavy se jednoduše opakovaně setkávají naprosto nepravděpodobným způsobem a jsou vzájemně naprosto nepravděpodobně propleteny.

jako příklad: reverend Cambell, se kterým se Claire setká v Edinburghu ve Skotsku, je vlastně Skotský Jack Rozparovač, jeho sestře přeskočilo, protože se nešťastně zamilovala shodou okolností zrovna do Jamieho spolubojovníka (ve Francii nebo ve Skotsku, nevím), který padl ve Francii, Jamie a Claire odcestují na jiný kontinent – už ani nevím kam, na Jamajku? Kde se opět zcela náhodou setkají, a zcela náhodou na plantáži vdovy Geillis, s Cambellem a jeho sestrou, která je vlastně médium a promlouvá Brianniným hlasem, přičemž všichni se znají s Geillis, se kterou se náhodou zná také doktor přírodních věd Stern, který náhodou zachrání Claire před úplným utopením a vyčerpáním v Karibiku nebo kde to vlastně bylo, Stern se náhodou setkal ve Skotsku s Jamiem a vyprávěl mu zajímavé vědecké poznatky ohledně pavouků a zná jeskyni, kterou zná i Geillis, přičemž náhodou o 200 let později se nálezy z této jeskyně dostanou do ruky doktoru Abernathymu – náhodou kámošovi a spolupracovníkovi Claire. Prostě – opakovaně se nepravděpodobně setkávají a znají všichni navzájem, na jakémkoli kontinentu, vždy v přesně daný den a hodinu. Nepředpokládám, že by na tomto jednoduchém systému náhodných setkávání Diana něco měnila, jistě v těchto setkáváních v různém čase na různých kontinentech bude pokračovat – viz. sex Claire s Lordem Johnem např. A to prosím pomíjím tu náhodu, že jak Jamie, tak Claire se vždy setkávají s vůdci povstání, králem atd.

Ani v případě ducha Jamieho nejde o žádnou prvopočáteční promyšlenost, tato scéna se v knihách vůbec neobjevuje. To už zpětně nejde dohnat, ale věřím tomu, že to tam (do deváté knihy) Diana dostane. Tato scéna se objevila v seriálu (v první sérii), v první knize není.

Kelpie, nemyslím si, že máme vzájemně jiné názory. Dokonce si myslím, že jak siri, tak já, vidíme věci v širších souvislostech, než jen v tom prostém – víla/nevíla. Rozumím tomu, že se snažíš protlačit do popředí tu mytologii. Ale nemusíš mít obavy – tu mytologii já osobně vidím a vnímám taky. Ale je to přesně tak, jak psala siri: jen to děj doplňuje, nehýbe s ním. Dějem hýbou historické okolnosti, ve kterých se hlavní postavy ocitají, a jejich schopnost cestovat časem. Pohnutky jednání vedlejších postav vždy odpovídají době a zemi, v níž se nacházejí. Nic překvapivého.

#295 vivien29: Jednak díky Viv za skvělé odkazy( Midhope- díky kterému jsem se na pár dní ztratila na netu zkoumáním Skotska) a také „Nighwatch“ -až mi z toho běhal mráz po zádech-výborné !!!

Pokud můžu říct svůj názor na toho „ducha“. Ty jsi to někde velmi pěkně popsala už dříve i z pozice člověka, který má přečtené knihy. A taky neznám vyjádření Diany, ale pokud bych to měla brát z pohledu člověka, který viděl pouze seriál (já osobně mám přečteno-Mořeplavce, protože jsem byla zvědavka co bude dál a rozečtenou Cizinku) vysvětlila bych si to takhle: v prvním díle jsme viděli ducha Jamieho stát pod oknem Clair, duch a proč ne „duše“, duše člověka, který velmi miloval tuto ženu a přišel si pro ni, proto si také myslím, že Jamie byl pro ni ta citová „kotva“, která ji přitáhla do této doby a na toto místo k němu, a ne BJ Randall o kterém slyšela, a potom tu máme poslední díl druhé série, kdy Jamie říká při loučení u kamenů – …" já si tě najdu i kdyby to mělo trvat 200 let( on věděl, že fyzicky nemůže projít, že jeho místo je v jeho době a nemá ty schopnosti, ale přesto chtěl a potřeboval být s ní, tak „vyslal“ svého, chcete-li, ducha. Clair prostě nebyla s tím správným člověkem-Frankem. Tak nějak by si to mohl divák taky trochu vysvětlit a netrápit se a přemýšlet proč to tam asi bylo. Nevím jestli jsem se vyjádřila dobře – snažila jsem se ! :-)

Díky prohlížení Skotska jsem narazila na další „kameny“ mající asi také určitý druh energie. To téma „cestování časem“ je neuvěřitelná věc ,velmi velmi lákavá a zajímavá. Dovedete si představit, že by to bylo opravdu MOŽNÉ !!! Rozhodně je to lákavější než UFO. Asi budu vypadat, že jsem se zbláznila, ale fakt zatím ne ( i když to tvrdí všichni blázni) je to jen taková myšlenka když je ted´„okurková sezóna“......

#295 vivien29: Ano, tyto knihy lze řadit do odpočinkové literatury, která má především zabavit. Je to slepenec různých žánrů, love story okořeněná sexem, protože sex dobře prodává produkt, trochu mystiky, trochu historie, zednáři, také mnoho historických osobností, atd. Místy mi to připomíná Forrest Gumpa :-) Vše je cíleno na zákazníky, ve snaze prodat toho co nejvíc. Jak americké. Já jen říkám, že to není jen příběh lásky dvou lidí, nic víc. Není pravda, že tam mystika nebyla, že se ji tam Diana snažila naroubovat až dodatečně. Byla tam už od samého počátku. Koneckonců, i když se to ve Vážce neprojevilo, i třeba comte St. Germaine je skutečná historická osoba a známý okultista. Nebo Brahan Seer neboli Kenneth Mackenzie, o kterém je v knihách také řeč. Zejména jeho proroctví o pěti mostech přes řeku Ness, nebo proroctví o rodu Lovat. A tak bych mohla pokračovat. Myslím, že v těchto knihách si najde každý něco, co ho zabaví. Chacun-à-son-goût :-)

#296 bina23: Henge a ley lines. A Keltové. :-)

#292 siri: K té knize Meč v bouři jsem se ještě nedostala, v knihovně mají dovolenou. Nevím, jestli se mi to bude líbit, ale Pána prstenů a ostatní knihy Tolkiena jsem také přečetla a mám je doma. Četla jsem i Pratchetta. Toho má oblíbený můj syn. Já mám raději knihy, jako jsou třeba Paměti lékařovy od Alexandra Dumase. Je to slušný balík knih, ale mám je všechny. Doma a přečtené.

#296 bina23: no já se o tyhle věci „mezi nebem a zemí“ dost odedávna zajímám, hlavně z pohledu vědeckého a metafyzického. Na pohádky nejsem. Proto také vím o velkém množství kamenů, kamenných kruhů a staveb ve Skotsku (a Anglii a jsou i u nás, i když jen menší) a také o dnes již potvrzených teoriích, že tyto kameny, stavby a kruhy se nacházejí v místech silné zemské energie. Kameny ji zároveň zesilují. Už jsem to tu psala – princip podobný energetickým drahám a bodům na lidském těle (akupunktura). Kameny ve Skotsku mají často vytesané nápisy, porovnáním se ví, že jde o často shodné znaky a vzhledem k několika, které mají nápisy v různých jazycích, existuje klíč k jejich rozluštění (úplně stejná cesta, která vedla k rozluštění egyptských hieroglyfů). Jen dosud nikdo neprovedl tak ucelenou a systematickou práci, aby se tesané nápisy rozluštily a objasnil se tak důvod jejich existence a umístění. V okolí kamenů a kamenných kruhů se velmi často objevují kruhy v obilí. Jak mezi kameny, tak mezi kruhy, lze objevit spojnice (leteckými čarami), čili jejich umístění není náhodné. O zakřivení prostoru a času v závislosti na hmotě a energii jsem tady taky už psala (ve vesmíru „červí díry“, na zemi to mohou být právě kamenné kruhy). Díky tomu, že člověk je schopen vnímat, popsat a existovat jen ve třech dimenzích (x, y, z), není zatím schopen pracovat se čtvrtou dimenzí. Časoprostorem. Teorií relativity a pozorováním dalekého vesmíru je dnes doloženo, že čtvrtá dimenze existuje. Až bude člověk schopen do čtvrté dimenze vstoupit, bude schopen cestovat časem, respektive přestat trčet v čase. :-D