Postřehy z epizody A Wanted (Inhu)man

Ve třetí epizodě třetí řady seriálu Agents of S.H.I.E.L.D. s názvem A Wanted (Inhu)man jsme se sice nedočkali žádných odkazů na komiksy nebo propojení s filmovým Marvelem, o zajímavý posun událostí a vývoj postav ale nouze rozhodně nebyla. Tak se do toho pusťme.

I Lincoln má své dny

Přestože Lincolnova minulost před jeho odchodem do Ráje k ostatním Inhumans pro nás byla až doteď záhadnou, už během druhé řady jsme se dočkali hned několika náznaků toho, že úplně růžově si předtím asi nežil. V jedné epizodě Lincoln například zmínil, že utíkal od svého života, v jiné mu zase Gordon připomínal, jak ho s Ťia-jing zachránili ze svízelné situace.

Takové náznaky můžou samozřejmě znamenat leccos, od závažnější rodinné krize až po drama způsobené třetí stranou. Právě proto je natolik zajímavé, že se Lincolnovým stínem minulosti ukázalo být něco tak, nadneseně řečeno, běžného. To, že je Lincoln alkoholik, nás sice nepřivádí k žádným novým odhalením, které bychom si mohli spojit s dosavadním příběhem, rozhodně ale stojí za zmínku už jen proto, o kolik je díky tomu Lincolnova postava najednou zajímavější.

Lincoln totiž už není jen zhrzený mladík, co přišel o ideály, které mu vštípila Ťia-jing. Nyní se jedná o postavu s daleko dospělejšími problémy. Můžeme předpokládat, že Lincolnovo pití je úzce spojeno s objevením jeho schopností, zároveň nám ale pomáhá více tuto postavu pochopit. Lincoln byl kvůli svému alkoholismu v minulosti zřejmě už mnohokrát obtíží a nebezpečím pro své okolí – čehož je zabití doktora Arzta jeho rukou už jen tragickým vyvrcholením – a proto se snaží svoje jednání vynahradit a pomáhat lidem, což je dost pravděpodobně také důvod, proč se stal lékařem.

Tato epizoda nám ale zároveň silně naznačila, že Lincoln za své pití skutečně viní své schopnosti a dědictví Inhumans. Je tedy docela paradoxní, že nehledě na to (nebo snad právě proto?), jak si jdou teď po krku Lincoln a Mack, v podstatě jsou si velmi podobní. Oběma jde totiž o bezpečí jejich blízkých a oba si velmi dobře uvědomují, jaké nebezpečí představují Inhumans.

Ve dvou se to lépe táhne

Zajímavého zvratu jsme se v epizodě A Wanted (Inhu)man dočkali i v rámci problematiky organizace A.T.C.U., jejímž vyřešením nám seriál Agents of S.H.I.E.L.D. opět dokázal, jak se jeho vyprávěcí prostředky neustále vyvíjí. V rámci televizního seriálu typu Agentů by moc diváků asi nepopuzovalo, že ve třetí řadě se vlastně jen opět recykluje téma znepřátelené organizace, kterou jsme viděli už v podání Hydry, americké armády nebo druhého S.H.I.E.L.D.u. Zato ředitel Coulson si tuto spojitost uvědomil naopak moc dobře, pročež se rozhodl vystoupit ze začarovaného kruhu a s A.T.C.U. spolupracovat.

Ono konec konců taky není důvod předpokládat, že by Rosalind Price skutečně měla být zápornou postavou, a právě tato epizoda nám spíše umocnila onen pocit, že se jedná o jakousi alternativní verzi Coulsona (i s vlastním žihadlem). Spolupráce obou týmů by tedy teoreticky mohla fungovat a pokud by tuhle dvojku navíc doplnil i generál Talbot, mohly by se stávající problémy kolem Inhumans a Wardovy nové Hydry konečně dávat do pohybu. Z našich dosavadních zkušeností už ale zároveň bohužel víme, že zas až tak jednoduché to ve výsledku určitě nebude.

Musíme zpátky, Kate Bobbi

Lincolnovo pití nebo kamarádíčkování Phila s Rosalind ale na epizodě A Wanted (Inhu)man rozhodně nebylo to nejzajímavější, stejně jako to nejspíš není ani důvod, proč čtete tyhle postřehy. Tento díl se totiž opět točil hlavně kolem Jemmy Simmons a jejího návratu k týmu po záhadném několikaměsíčním přežívání na mimozemské planetě.

Napříč celou epizodou můžeme u Jemmy Simmons sledovat ukázkové příznaky posttraumatické stresové poruchy. Bojí se světla, neboť na oné planetě byla buďto pořád tma, anebo Jemma tmu záměrně vyhledávala kvůli bezpečí, a děsí se ostrých zvuků, což opět podporuje domněnku, že na oné planetě musela bojovat o přežití, držet se v naprostém tichu a naslouchat každému zvuku, které by mohlo značit blížící se nebezpečí.

Zatímco ale tyto zvukové i vizuální vjemy po jejím návratu Jemma vždycky ustála, nakonec se zhroutí Fitzovi v náručí při pohledu na červené víno během jejich tak dlouho plánované večeře. Motiv důležitosti krve jsme u Jemmy mohli sledovat už v prvním dílu třetí řady, kdy si panicky zakrývala krvavou ránu blátem. Tím se opět nabízí možnost, že ať už Jemmu na této planetě pronásledovalo cokoliv, mohlo ji sledovat třeba po pachu krve.

S tím vším, co jsme si tu teď napsali, ale tak nějak nedává smysl, proč by se Jemma na tu planetu sakra chtěla vracet. První možností je, že se chce postavit svým démonům a zastavit to, co ji na této planetě pronásledovalo. Je taková možnost ale vážně pravděpodobná? Na takové myšlenkové pochody je totiž stále příliš brzy, obzvlášť když Jemma sama vidí, že jediné spojení mezi Zemí a onou planetou už bylo přerušeno. Jaká jiná vysvětlení se nám ale nabízejí?

Inu, těžko říct. Je možné, že si Simmons ze svých zážitků odnesla silnější duševní poruchu, než si kdokoliv uvědomuje, a je teď pro ni přijatelnější vrátit se na onu planetu, než se znovu integrovat do normálního života. Zároveň ale pamatujme taky na to, co říkala Bobbi: že na oné planetě objevili pouze flóru, žádnou faunu. Je tedy možné, že Jemma byla vystavená nějakým psychotropním vlivům a její PTSD je tedy spíše sérií abstinenčních příznaků, což by vysvětlovalo, proč se chce na planetu také vrátit.

Upřímně, teorií je spousta, a dokud nám seriál nepodá trochu víc informací, o moc moudřejší asi nebudeme. Pokud ale máte svou vlastní teorii, určitě se s námi podělte v komentářích.

FOTO: ABC