Britská minisérie z pera scenáristů Stevena Moffata a Marka Gatisse přivádí brilantního detektiva Sherlocka Holmese a jeho věrného společníka Johna Watsona do 21. století.
Po skvostné úvodní epizodě měl druhý díl nové řady Sherlocka laťku nastavenou pořádně vysoko. A to nejen proto, že navazoval právě na Moffatův Skandál v Belgravii, ale především i z toho důvodu, že se jedná o adaptaci vůbec nejslavnějšího z původních případů Sherlocka Holmese. Jak se tedy Mark Gatiss nakonec popral se psem baskervillským?
Přestože obecně srovnávat epizodu The Hounds of Baskerville s předchozí A Scandal in Belgravia je poměrně scestné, dovolil bych si na úvod jeden základní společný prvek uvést: obě epizody nám totiž do svého pojetí světa Sherlocka Holmese přinášejí nějaký nový kontroverzní element. Ve Skandálu v Belgravii je hlavní hrdina kompromitován láskou, ve Psech baskervillských pak zase strachem. Právě díky tomu napříč celou novou epizodou velmi silně vyniká herecký výkon Benedicta Cumberbatche, který ve své roli „vysoce výkonného sociopata“ konečně dostává možnost využít zcela nové herecké polohy, když je Sherlock postupně vystavován silným návalům emocí. Právě Cumberbatchův výkon je pak asi nejzajímavější stránkou celé této epizody. A když se nad tím zamyslíte, tak to je docela problém.
Pokud bych totiž ke scénáři Marka Gatisse měl mít jednu jedinou výtku, byla by to až zbytečně velká komplikovanost jeho scénáře. Nebo respektive – příběh Psů baskervillských je stejně hutný jako příběh kterékoliv jiné sherlockovské epizody, jenomže pokud se zároveň má jednat i o adaptaci Doyleova Psa baskervillského, tak právě zde paradoxně padá kosa na kámen. K tomuto románu totiž není možné přistupovat stylem volné inspirace, jak má seriál Sherlock ve zvyku, protože se jedná o zdaleka nejznámější, nejatmosféričtější a nejčastěji zpracovávaný Holmesův případ.
Jinými slovy, pokud by měla jediná epizoda seriálu Sherlock klást větší důraz na svou atmosféru než na příběh, pak by to měla být právě adaptace Psa baskervillského. Epizoda samotná sice velmi sugestivní atmosféru vytvořit dokáže – s pohybem kamery, osvětlením či zvuky pracuje při nočních scénách na blatech opět až s filmovou precizností – jenže než aby taková atmosféra sdružovala celou epizodu, funguje naopak spíše pouze útržkovitě a tak trochu na vedlejší koleji.
A když už jsme u té filmové preciznosti, což je opět něco, čím by se Psi baskervillští dali srovnat se Skandálem v Belgravii, vedle překombinovaného a nesourodého scénáře tu je ještě jeden prvek, který silně shazuje atmosféru celého tohoto dílu, a tím je otřesný a opovrženíhodný digitální pes, který bude po nocích děsit spíše labužníky filmových efektů než hororové strašpytly.
Přestože se tato obludnost objeví dohromady jen na pár vteřin, silně tím shazuje stylovou kvalitu zbytku epizody, neřkuli celého seriálu. Už ve své předchozí recenzi jsem psal, že Sherlock je televizním seriálem s produkční kvalitou až na úrovni celovečerních filmů, a to se až do teď mělo týkat i úspěšného vyhýbání se nechvalnému televiznímu CGI. Snad u jakéhokoliv jiného seriálu se podprůměrné digitální efekty dají pochopit, ale u Sherlocka se tohle prostě nemělo vůbec stát. A to i kdyby tam měli místo toho hodit maketu či jen naparáděného velkého psa. Však Cushingova verze z padesátých let si taky nějak poradila.
Ve výsledku tak lze epizodu The Hounds of Baskerville přirovnat k loňskému dílu The Blind Banker, který byl sice sám o sobě solidním dílem, ale mezi svými dvěma kolegy působil trochu nemastně neslaně. A pokud se tedy shodneme na tom, že se druhá řada zatím drží podobné kvalitativní křivky jako ta první, stačí nám pak už jen doufat, že závěrečná epizoda The Reichenbach Fall bude přinejmenším stejně tak strhující jako loňská The Great Game.
Zdroj: BBC One
Našli jste chybu ve vysílání? Nemůžete se dopídit českých titulků? Chtěli byste se o tento seriál starat? Napište nám!
Nebo můžete procházet všechny seriály.
David Tennant (Doctor Who, Broadchurch) je hlavní hvězdou třídílné britské minisérie o mladém a talentovaném soudním… více
V roce 1990 se jeden muž obrátí zády své rodině i své vlasti. Prostě zmizí. O čtyři roky později se opět zjeví a začne… více
Nekonvenční detektiv Dirk Gently a jeho asistent Todd vyšetřují nadpřirozené případy obsahující metafyzické záhady.… více
Jak řeší zločiny geniální iluzionista a geniální spisovatel? Jak spolu můžou pracovat dva muži, z nichž jeden věří… více
Americký vězeň odsouzený k smrti, který se rád věnuje řešení záhad, pomáhá mladé britské novinářce pátrat po náhle… více
Tři newyorští obyvatelé, kteří se vzájemně neznají, sdílí jeden oblíbený koníček, a to ten, že jsou posedlí řešením… více
Malcolm Bright patří k nejlepším kriminálním psychologům, který pomáhá newyorské policii řešit zločiny. Ví, jak… více
Britské sci-fi o cestování v čase pomocí modré policejní budky, jehož historie sahá až do šedesátých let minulého… více
Dr. Thomas Jackman je přímým potomkem Dr. Jekylla. Je odhodlán svoji temnou stránku v rámci možností udržet na uzdě… více
Psychicky i fyzicky poznamenaný veterán z Afghánistánu a bývalý člen speciální vyšetřovací jednotky Cormoran Strike si… více
Řešení složitých případů za pomoci analýzy chování, řeči těla a mimiky.
Velmi chytrý a ne úplně nejpříjemnější chlápek se ze současného Londýna přestěhuje do New Yorku a pomáhá místní policii… více
Nejste uživatel Edny? Registrujte se během pár vteřin.
Registrace Zapomenuté heslo
Diskuze /6
S atmosferou mas bohuzel uplnou pravdu. Osobne povazuju za zapamatovatelnou (strasidelnou) akorat scenu u Henryho doma u te sklenene steny. A to je oproti pocitum, ktere jsem mela pri cteni knizky trochu malo. Myslim, ze hlavni problem je v tom prehnanem ocekavani (ktere jsem aspon ja urcite mela). A asi i v tom, ze zrovna tenhle pripad je fakt tezky zmodernizovat a do soucasnosti se podle me moc nehodi.
Tady je právě ten problém, že původní příběh je příliš známý a příliš dobrý. Jakkoliv jsem v jiných případech nadšena ze hry scénáristů s motivy Doylových povídek, v tomhle případě měli uznat převahu starého pána a pokusit se o věrnější adaptaci. Naštěstí se nedopustili zločinu největšího a věta „Pane Holmesi, byly to stopy obrovského psa“ zazněla. I když ne v tak bombastické souvislosti, jako tomu bylo v knize.
Hezký článek.
Tak osobne si myslím že to bolo prijemné spracovanie a bol som zvedavý ako sa bobijú s tímto motívom :) a prekvapily ma :) podla mna by som tomu dal 8 / 10 bodov
hodně dobře napsaná recenze…
no tak pro mě osobně to mělo atmosféru jako kráva, celý díl byl skvělý