Recenze: Krvavý Johann!
Comic Con Prague nabídl exkluzivní předpremiéru hororu Krvavý Johann!, který vznikl podle tvorby českých autorů fantastiky Františka Kotlety a Kristýny Sněgoňové. My jsme na předpremiéře pochopitelně byli a podělíme se tak s vámi o naše dojmy. Umí Češi dělat horor?
Český horor je pro distribuci pomalu sprosté slovo a tak není příliš velká šance, že by u nás něco takového vzniklo. Jak se ale mohli přesvědčit návštěvníci Comic Con Prague, kteří na akci zůstali i v pátek večer: když se objeví ambiciózní srdcař, nic není nemožné. Součástí programu Conu tak byla předpremiéra tohoto devadesátiminutového snímku, kdy se dostavili také herci, pro které to bylo taktéž první promítání. Oficiální premiéru ještě film stanovenou nemá, ale do tří měsíců snad bude přístupný i pro ostatní.
Na krátké besedě se posluchači dozvěděli něco málo o vzniku filmu, o tom jak nebezpečný je Přerov, ze kterého režisér Jakub Krumpoch pochází, i kolik sušenek snědl na placu Leoš Kyša/František Kotleta, který se podílel s Kristýnou Sněgoňovou na původním námětu. Jméno Jakuba Krumpocha jste možná ještě nezaznamenali, protože Krvavý Johann! je jeho celovečerní prvotinou a předtím natočil pouze pár krátkých snímků. Leoše s Kristýnou ale můžete znát jako české bestselleristy na poli fantastiky, kdy se jim podařilo navázat na Jiřího Kulhánka a jeho brutální a úchylné romány. Takové holt specifikum české fantasy a sci-fi literatury.
Nyní ale již k samotnému filmu, jehož premisa je úplně jednoduchá, protože zpracovává klasickou Faustovskou tématiku a přenáší ji do současné Prahy, kterou se Faust pokusí ovládnout s armádou zombie, upírů a mutantů. Markéta a dokonce i jejich dcera Helena ale také od Mefista dostaly nadpřirozené schopnosti a ty se mu v tom pokouší zabránit.
Roli Mefista ztvárnil Jan Dolanský, který mi ve filmu přišel asi nejlepší. Jeho provedení démonického Mefistofela si můžete představit asi jako znuděného pasáka se špetkou Jokera. Místy to pochopitelně skřípe, ale za to Dolanský nemůže. Chyba je ve scénáři, ke kterému se vrátím později. Na Dolanském i ostatních hercích, ze kterých si můžeme jmenovat třeba Marka Holého, Věru Janků, Petra Rychlého nebo Janu Bernáškovou, jde vidět, že si natáčení neskutečně užívali. A vlastně se jim nemůžeme divit, protože podobné filmy u nás nevznikají skoro vůbec. Krvavý Johann! je film, který opravdu vznikal od srdce, má takovou energii, ale to bohužel nezalepí všechny díry, které má.
Co dokázali s omezeným rozpočtem vykouzlit, nemusíme komentovat. Na naše poměry je to vlastně velmi slušné. Ale scénář a dialogy? Mizérie. Celý film začíná způsobem, který mnozí lidé opravdu nenávidí, a to je expozice textem, který ani není předčítaný. Na diváka tak za dramatické hudby a výstřiků krve vyskočí několik oken, které celý děj uvedou, ale tím expozice nekončí. Značnou část onoho devadesátiminutového snímku, což v dnešní éře blockbusterů není mnoho, tvoří pasáže, kdy postavy jen stojí nebo sedí a vypráví další části Faustova příběhu a jeho minulosti. A přitom by stačilo něco z toho formou flashbacku třeba i ukázat.
Dolanský Mefista zvládl s démonickou přesvědčivostí. Foto: Orbis Pictures
Po úvodní expozici se pak na scéně objevuje Mefisto, který se čirou náhodou přichomýtne ke starému Faustově domu ve chvíli, kdy tam probíhá školní exkurze, na níž je i Faustova dcera Helena, kterou měli díky Mefistovi všichni za mrtvou. Mefisto pak využije svých schopností a pomocí krvavé kletby Fausta osvobodí. Zde bych poukázal na malé kulturní barbarství, protože učitelka v podání Jany Bernáškové říká, že Faust od Johanna Wolfganga Goetha, je prvním dochovaným textem, který můžeme považovat za Faustův životopis. Tím ale autoři ukazují svojí neznalost nebo neschopnost si k látce více dohledat, protože by stačilo zmínit ještě Shakespearova současníka Christophera Marlowea, jehož hra o tomto alchymistovi a jeho paktu s Ďáblem, je pro angloamerické prostředí daleko důležitější než Goethe, jelikož na něj autoři hojně navazovali.
Postava učitelky má pak vlastní dějovou linku, protože osvobození Fausta nese nějakou cenu. Všichni studenti až na Helenu zemřou a ona je Faustem proměněna v prvního z jeho pěšáků. Jejím manželem je doktor s tváří Romana Zacha, se kterým se již dvacet let pokouší o dítě a jejich interakce a všechno, co potom následuje, kdy se doktor s pomocí kolegy z práce snaží odvést těla mrtvých sousedů ke kremaci, je neskutečně absurdní až parodické. Nemůžu říct, že bych zaznamenal, že by se jedinkrát někdo při promítání leknul, ale smích jsem po čas hororu slyšel neustále, což podle mě není dobré znamení. Taky je otázkou, zda se diváci smáli, protože je to bavilo nebo protože to bylo tak špatné, případně obojí.
Film je tak dobrý jako jeho záporák. Faust však příliš zajímavý není. Foto: Orbis Pictures
Jedna linka tedy náleží doktorovi s manželkou, další Heleně, která nemůže najít své místo na světě. Pak tu máme Markétu, jejíž oblíbenou vietnamskou večerku jednoho dne přepadne slečna s pistolí, která si ani nevzala kuklu a ona ji jako superhrdinka zastaví a nakonec tu máme Fausta. Ten se chce Markétě pomstít za to, že jej před dávnými časy uvěznila i za to, že utopila jejich dceru. Nebo to si alespoň oba myslí. Faust si ve filmu pomalu buduje armádu, kterou si vytváří z prostitutek a návštěvníků bordelu, kde se dočkáte i úchvatné scény, jak mechanické dildo penetruje mozek jednoho chudáka.
Dějové linky se tak kolem sebe točí, až se spojí dohromady, kdy dojde k souboji. Jak to ale u filmů bývá, když zabijete krále, všichni jeho poskokové automaticky padnou s ním, takže poražení Fausta zabrání i jeho upírům a mutantům v demolici Prahy. Jak jsem již zmínil, dialogy nejsou úplně funkční, ale pokud znáte knihy Františka Kotlety, nebudete jimi úplně překvapeni, protože jeho postavy mluví stejně. Není to přirozené, ale přisprostlé a snaží se to pro efekt být tak trochu cool. Hudba vlastně špatná není a kostýmy s démonickými žábrami byly taktéž na vysoké úrovni. Zombíky bych však zkritizoval, protože to byli jen lidé postříkaní falešnou krví, kterým občas problikly oči.
Faustova dcera chodí i po staletích, podobně jako upíři ze Stmívání, do školy. Foto: Orbis Pictures
Abych to nějak shrnul, tak jsem rád, že u nás vzniklo i něco jiného než jenom komedie s Langmajerem, ale kvalitativně je to na stejné úrovni, jako většina české kinematografie. Byť je film po stránce scénářů i dialogů špatný, může se stát podobným guilty-pleasure jako třeba superhrdinský Venom, který taky dopadl jinak, než v Sony očekávali a z drsného antihrdiny tak vznikl hláškující podivín, což také vedlo k tomu, že si jej diváci oblíbili.
Pokud se bude chtít Krumpoch tímhle směrem dále ubírat, doporučoval bych najmout lepší scenáristy, aby příběh někam směřoval a dialogy nebyly jen náhodně vygenerované hlášky. Jde ale vidět, že ambice na to má, protože ne každý dokáže vysbírat finance a vytvořit u nás něco jiného než příběhy o rodině nebo kritice totality a komunismu. Tohle si ale Faust doopravdy nezasloužil a podobně jako již zmíněný Venom by potřeboval lepší péči.
Diskuze /1
Je to nízkorozpočtový Bčko, možná dokonce Cčko, takže se divim že to vůbec dokázali dotočit, na film jsem na comic-conu nešel, měl jsem lepší věci na práci a jedna beseda s Kýšou a Sněgoňovou loni mi stačí na celkem dlouhou dobu, těch hlášek a smíchu tam je vždycky tak na 2–3 roky dopředu. :-D