A Series of Unfortunate Events(Řada nešťastných náhod)

Edňáci hodnotí druhou řadu seriálu A Series of Unfortunate Events

Po tom nejlepším a nejhorším se podívejte, jak druhou řadu hodnotí redaktoři Edny. Nezapomeňte nám do komentářů napsat, jak se líbila vám.

@Byzon

Druhá série Řady nešťastných příhod měla ve srovnání s tou první zásadní výhodu spočívající v tom, že knihy, které adaptovala (pátý až devátý díl) jsou o poznání povedenější, než první díly a až na jednu výjimku patří k těm nejpovedenějším ze série. Podobný skok v kvalitě se tedy dal očekávat i od seriálu a až na drobné výjimky jsme se ho také dočkali. Druhá série je z principu vděčnějším diváckým zážitkem než ta první, protože se zejména ve své druhé polovině odpoutává od určité epizodičnosti a schematičnosti, která sužovala první díly (platí i pro předlohu). Schéma „nový opatrovník – Olafův příchod – Olafa poznají jen sirotci – záchrana na poslední chvíli – Olafův útěk“ se nutně musí rychle okoukat a to, že se od něj seriál odpoutal, přináší své ovoce. Navíc diváci dostávají odpovědi na některé otázky, které byly v první sérii naznačeny, ale nezodpovězeny (D.P. , tetování oka).

Kromě již zmíněných kvalitnějších předloh za celkové zlepšení vděčíme také vydařenějším hereckým výkonům u dětských herců, kteří jako by našli jistotu a přirozenost, která jim v některých vypjatějších momentech první série chyběla. Herecké obsazení obecně patří k největším devizám seriálu, od Neila Patricka Harrise, který si svého Olafa opět výtečně užívá, přes jeho gang, ze kterého vyčnívá nová příchozí Esmé Gigi Genevive Squalor (Lucy Punch), až po postavy, které v knize čtenáři nenajdou, jako třeba Jacqueline (Sara Canning) či Larry (Patrick Breen). Zapomenout nesmíme ani na Patricka Warburtona, který Lemonyho Snicketa obdařuje povedenou kombinací zármutku a suchého humoru.

Má-li druhá série slabší místo, představují ho třetí a čtvrtý díl, adaptující asi nejslabší knihu z celé série, Nouzový výtah. Ostatní epizody jsou naštěstí o poznání zdařilejší a zejména Strohá akademie, Zpustlá vesnice a Zákeřná nemocnice představují dosavadní vrchol celého seriálu.

Příští rok (nebo možná již letos) nás čeká posledních sedm dílů celého seriálu (poslední kniha nebude dělena na dva díly, jak tomu doposud bylo zvykem), a myslím, že není přehnaně optimistické vyhlížet podobné zlepšení, jakého jsme se dočkali mezi první a druhou sérií, protože zejména poslední dvě knihy patří mezi to nejlepší, co kdy Snicket/Handler napsal.

Hodnocení: 95%

@Packa

Z první série Řady nešťastných příhod jsem byla nadšená a druhou sérii jsem netrpělivě očekávala. A musím říct, že jsem opravdu nebyla zklamaná, líbila se mi dokonce víc než ta první. Z části to bylo způsobeno dějovou linkou týkající se DP, která se tentokrát táhla celou sérií a díly na sebe i díky tomuto více navazovaly. Rozhodně je to ale obrovská zásluha Neila Patricka Harrise, který si roli Hraběte Olafa vysloveně užívá a v této sérii nám ukázal i svou hudební stránku a dočkali jsme se spousty úžasných a zábavných muzikálních scén.

Byla nám také představena spousta nových postav. Kromě obvyklých „dvoudílných“, které se už v dalších dílech neobjevují, si tentokrát řada herců zahrála v celé sérii. Zmínit musím Esmé Squalorovou, která ve své nejprve trochu naivní, ve skutečnosti ale vskutku záporné role ujala naprosto s přehledem a velmi rychle se stala jednou z mých oblíbených postav. Naopak obsazení role trojčat Quagmirových je pro mě mínus. Výběr herců se podle mě moc nepovedl, scény s nimi mě nebavily. Naštěstí ale většinu času (kromě prvních dvou dílů) strávili zamčení a schovaní mimo obraz. No a v rámci své recenze samozřejmě nemůžu nezmínit Carmelitu, která jako rozmazlený spratek byla naprosto úžasná a těšila jsem se na každé její „vystoupení“ se zpěvem a stepem.

Celkově Řada nešťastných příhod navázala na skvělý styl vyprávění a černého humoru, který nám byl ukázán již v první sérii, a tentokrát k tomuto přidala ještě něco navíc. Více humoru, více hudebních čísel, více vynálezů – a více nešťastných příhod. Pevně doufám, že třetí série se také povede a se ctí tak uzavře celé vyprávění.

Hodnocení: 100%

@Annie2809

A Series of Unfortunate Events se pro mě stalo srdcovou záležitostí. Je to seriál, který se mi přesně trefil do vkusu. Upřímně jsem se ani nebála, že budu druhá série špatná. Každá minuta stála za to, hlavně díky hereckým výkonům hlavních představitelů. Také se mi vážně líbily hudební vsuvky. Co by bylo lepší, než zpívající Olaf?

Určitě to není seriál pro každého, protože člověk na něj musí koukat s určitým nadhledem. Ano, je to celé trochu přitažené za vlasy. Ale i přesto dokáže seriál skvěle vystihnout základní lidské vlastnosti. Ve druhé sérii jsem si též všimla, že se občas objevil vtípek přímo ze života.

Při sledování divák už naplno pocítil to strašné neštěstí a zoufalství. Neustále doufáte, že to nakonec skončí dobře, ale ne. Vždy vám seriál vmete do tváře další nešťastnou příhodu. Myslím, že tvůrci trochu přiostřili. Jedinou mou výtkou je pomalejší tempo. Některé příhody nedokáží obsadit celé dvě epizody, místy mi to přišlo, že se to moc táhlo.

Hodnocení: 90%

@komcus

Protože jsem si pár dní před premiérou sjel celou první řadu, musím říct, že druhá byla o něco slabší. Rozdělování každé knihy na dvě epizody nebyl úplně nejlepší nápad, první části pak měly místy pomalejší rozjezdy, které kazily celkový dojem.

Opět však musím pochválit herecké výkony, zejména malé Sunny, Olafa a Esmé. Herečka Lucy Punch se této role ujala bravurně a společně s Neilem Patrickem Harrisem doslova zářili. Až na slabší rozjezdy jsme se dočkali velkého posunu v ději a nechybělo ani plno zvratů. Druhá řada se mi celkově líbila a věřím, že třetí (závěrečná) překoná obě dvě.

Hodnocení: 85%

@Blackhand47XD

První série byla šílená, druhá je daleko víc. Pokud jste si hraběte Olafa a jeho bandu nezamilovali minule, tak tentokrát již musíte. Geniálněji zahrané magory jsem viděl snad už jen v Gothamu. Ačkoliv funguje černý humor stále na stejné bázi, kvalita vtipů se taktéž posunula na úplně jiný level. Vůbec jsem netušil, že existuje tolik variací vtipu na téma zpopelnění. S druhou sérií se tvůrci kvůli zajímavějším prostředím mohli také více vyřádit na kostýmech a budovách.

Perfektně byly udělané také nové písničky, především se mi pak zamlouvá Olafovo cirkusové číslo. Konečně jsme se navíc dozvěděli, co byla zač tajemná skupina, do které patřili Baudelairovic rodiče, Olaf a všichni jejich pěstouni z první řady. Nové postavy jsou opět zahrány více než skvěle, především parta z akademie předváděla fantastické výkony.

Na rozdíl od první série jsme se na konci druhé dočkali velkého cliffhangeru. Tvůrci ví, jak si zajistit sledovanost na příště, i když to nebylo vůbec nutné. Jelikož jsem knihy stále nečetl, jsem opravdu zvědavý, jak seriál ukončí, a mezitím si obě řady přehraji ještě minimálně jednou.

Hodnocení: 95%

Foto: Netflix

Sdílejte:

QR kód

Sdílet

Kindle